Propustka do nebe

O vnitřním boji mezi naštváním, bezmocnosti, zklamáním, lítosti a šoku vidět inteligentní a krásnou bytost, jež přichází o sebeúctu v tom nejjednodušším slova smyslu. O tom, že se připravuje té na nejhorší a stejně vas to srazí na dno. A úleva nikde. Když celý život vidíte, jak se alkoholem ničí člověk, jež vám dal život a nechce si nechat pomoci. Trápí vás výčitkami o nenaplněném životě a co výčitka, to doušek. A když už konečně o pomoc stojí, už je pozdě.

Nestojím o lítost a ani o komentáře, jak a proč jsem tenhle deník psala, jak jsem mohla. Ale pořád je ve mně trocha optimismu, že to třeba někomu otevře oči a nedopadne na samé dno a nestáhne s sebou i svou rodinu…

Co si pamatuji, už jako malá a v dospělosti z vyprávění svého okolí byla moje máma alkoholička. Měla pocit nenaplněnosti. Měla jiné plány než mít již v devatenácti dítě a přerušit vysokou školu a za tři roky mít další dítě. Najednou jí byla rodina v domku v malém městě málo, a tak si nálady zlepšovala pitím, pak bylo asi vše tak nějak snesitelnější.

Když se zvyšoval nátlak rodiny na to, aby přestala s pitím, vzala mě a sestru a utekla za jiným, kterého přesvědčila, že utíká od tyrana. Po nějaké čase byla svatba, ale bohužel mámu pořád cosi trápilo. A pití se začalo stupňovat.

Nebudu rozepisovat detaily. Snad jen to, že uklízet v patnácti letech pozvravenou koupelnu po mámě a zjišťovat, zda dýchá, je dost stresující. Mámino tělo trýznění démonem moderní doby vydrželo neuvěřitelných 34 let.

Když se začaly projevovat nemoci, prosili jsme, brečeli, ale účinek to mělo opačný. Na internetu si našla pána a odjela s pár taškami 300 km od nás, kde už po pár týdnech přestaly poslouchat nohy, a tak ji alkohol kupoval „přítel“.

Několikrát byla hospitalizována, ale víc než tři dny nezvládla a na reverz odešla. Opět doplnit tělo o alkohol. Trvalo to tři roky. Občas jsme si vyměnili SMS, ale už byla jiná, byl to někdo jiný, zmatený. Nepamatovala si pořádně vnoučata a moc ani nejevila zájem a pak zase až moc. Prostě citový kolotoč.

Nevěděli jsme, jak moc je na tom zle. Prý trochu zhubla a má kulaté břicho.
Koncem července mi zavolala s pláčem, ať jí pomůžu se odstěhovat, že už s pánem nemůže… Věděl, že nemůže chodit a klidně jí nechal tři dny ležet v bytě a pak po ní řval, ze nic nedělá. Ale to je jiný příběh.

Když jsme pro ni přijeli, byl to nejhorší zážitek, prostě šok. Žlutá kůže i oči, bez zubů, rty skoro neviditelné, nohy oteklé. V břiše ascites - tekutina, takže vypadala jako těhotná - na 180 cm 54kg, alkoholová anorexie. Boláky po rukou, plenky. Noční můra.

Nechala jsem si ji dva dny doma, chtěla jsem, aby se dala psychicky trochu dohromady. Jenže co snědla, šlo ven… A už jen proto, že mám 4 děti, nemohla jsem jí u nás nechat déle. Ani bych to nezvládla po psychické stránce.

Po dvou dnech jsem zavolala záchranku. Odvezli jí na internu a začalo celo prázdninové ježdění do nemocnice. Diagnóza finální selhávání jater, rozvoj hepatorenálního syndromu. Střídali si jí interna a LDN, dle stavu.

Posledních pár dní bylo šílených. Hysterie, rvala si kapačky z rukou, vytáhla sondu ze žaludku. Křičela. Pak za dvy dny zase v pohodě, psala i SMS, vtipkovala, omlouvala se.

Za pár dní znovu zlé. Zvracela, až chrlila krev - prasklý varix. Za pár dní zase dobré. V jeden čtvrtek jsme spolu mluvily snad hodinu po telefonu. Vzpomínaly jsme, vykládaly si hlášky dětí. Druhý den jsem se ji nemohla dovolat, a tak do nemocnice jela sestra. Volala mi celá ubrečená, že už jí nedávají jíst ani pít, jen má kapačky s morfinem. A prý pokud chceme prsteny a tak, co má na sobě, ať si to z ní sundáme.

Maminka do poslední chvíle svému okolí tvrdila, že s alkoholem problém nemá. Chtěla jít na transplantaci jater, bohužel už byli ve finální fázi nejen játra, ale i jícen, ledviny. Trávila toxiny sama sebe. Mamka dobojovala 3. září. My bojujeme dál a ještě dlouho budeme.

Na poslední pohled nikdy nezapomenu…

APELUJI NA TY, KTEŘÍ SI DENNĚ NEODPUSTÍ SKLENKU ALKOHOLU - sebe zabíjíte a konec je horor. Pro vás to skončí propustkou do nebe, ale pro vaší rodinu je to horor ještě dlouho.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
17.11.14 01:05

:| rozumim ti dokonale. Uprimnou soustrast.

  • Upravit
dadik77
206
17.11.14 06:41

To je strašné…upřímnou soustrast…snad to někomu pomůže zamyslet se a otevřít oči :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.11.14 08:01

Oči jim neotevře nic. Nechápou proč jste naštvaní, když přijedou na návštěvu za vnoučaty opilí. Doma si schovávají lahve a když tam přijdete na návštěvu mají skleničku s chlastem „nenápadně“ ukrytou mezi hrnky kafe. Jakákoli oslava je pro vás noční můrou, jak se zase během první půlhodiny opijí a budou ostatním pro smích (nebo k pláči?)
Nenávidíte je za to, a stejně trnete hrůzou, kdy se jim v tom stavu něco stane.
Nikdy nedopustím aby tohle museli zažívat moje děti, aby se styděli za svoji mámu.

  • Upravit
Anonymní
17.11.14 08:11

Občas se oči otevřou, u nás to nakonec dopadlo dobře, ale za jakou cenu. Máma pila od mých tří do 15, o prázdninách mezi základní školou a střední školou šla na léčení (pomohlo až když jí z práce poslali přímo na záchytku). Do dneška se mi v hlavě vrací scény, jak jsem jí tahala z kuchyně do ložnice nebo jí zakrývala v kuchyni na zemi a kontrolovala zda dýchá, jak mi nadávala sprostě, když jsem jí vylévala alkohol, atd atd… tolik mi ublížila, ale já jí bezmezně miluji a bojím se až tu jednou nebude (že by syndrom týraného dítěte?). Teď už si jen držím pěsti, aby se znovu nenapila. Je to už 13 let, co je čistá.

Bojujte bojujte, upřímnou soustrast :hug:

  • Upravit
Lenka76
17.11.14 08:39

Uprimnou soustrast. Take vim, jaky to je, se koukat, jak se ti nici nejblizsi clovek a ztraci boj…ja od te doby nepiju.Drz se. :hug:

  • Upravit
Anonymní
17.11.14 09:11

Můj otec měl podobnou smrt. Alkoholová demence. A maminka zemřela na alkohol z důvodu těžké opilosti :zed: Ta mi chybý strašně. Byla jsem v pubertě a nenáviděla ji za to. Nadávala jsem jí, proliskávala at se probere. A do ted mám výčitky, že jsem jí nepomohla jinak, než hnusným slovem.Otec se ale držel dlouho :zed: Bylo to s nima peklo na zemi a furt si říkám, kdybych byla jinej puberták a néé sobeckej smrad, třebas by tu ona byla. Mamka se ráda napila, ale tohle vzala pak hopem. půl litra tvrdýho pomale na ex.Do půl roku to takhle skončilo :,( :,(
Zakladetelko vím, jak se cítíš a co prožíváš :hug: :hug: :hug:

  • Upravit
Anonymní
17.11.14 09:35

Ach jo ach jo… Mám bratra alkoholika, pije tak od 16, bude mu 40… taky se o něj hrozně bojim - s otcem se nestýkám, máma mi umřela už dávno, mám jen toho bráchu… a on nechce přestat a nechce… Řiká mi, že můžu být ráda, že všechno jednou zdědím… :,( :,( tohle je neštěstí, jen se modlim, jestli to má jednou přijít, ať je to rychle… :,( upřímnou soustrast… :hug:

  • Upravit
Anonymní
17.11.14 09:54

Rozumím ti…měla jsem to stejné. Od svých patnácti jsme doma válčili s alkoholem, máma se opíjela každý den. Po několika pokusech o sebevraždu a několika letech se z toho dostala. Bohužel to mezi námi tak zkazilo vztah, že dodnes to spolu nedokážeme pořádně vycházet.

  • Upravit
Anonymní
17.11.14 10:22

Upřímnou soustrast :hug: taky to znám, děda se upil k smrti a ten konec nebyl veselý :? a otec pije taky, z inteligentního a pěknýho chlapa je vypitá a zadlužená troska, ale nepřipouští si to, on přece nepije :zed: teď se trochu zlepšil a nechodí pít denně, ale je z něj někdo jiný, moc se nestýkáme, pomoct nechce :zed: za to si pořídil ve 53 letech nové dítě s podobnou troskou alkoholičkou… kdo chce kam…

  • Upravit
Andělka55
2505
17.11.14 10:36

Je mi líto že jste přišli o dětství. Já dětství měla, ale od 15let se to začalo s otcem vrbit do špatné strany.. Takže vím o co jde. Hodně štěstí vám přeji

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.11.14 11:41

Taky jsem takhle prisla o detstvi… Plus tata narkoman a dealer. Tata je uz uplne venku nekolik let, ale pervitin nici osobnost, uz to neni on. Matka ma zas problem v tom, ze v alkoholu utapi depky a navic nezna miru. K tomu vsemu ji staci par sklenek a uz jede… Je to hnus. Na sve detsvi nerada vzpominam :,(

  • Upravit
Hadumi
13837
17.11.14 11:51

Je to smutný. Mám to s mámou podobný, my tedy čekáme, kdy zemře. Ale já se tím nijak výrazně netrápím, mám svůj život, svou rodinu a to že mne ona porodila neznamená, že budu kolem ní skákat tak, jak si řekne, nebo proto, že mi to je blbý.

A tomu poslednímu odstavci vůbec nerozumím.

  • načítám...
  • Zmínit
Nobod
259
17.11.14 12:46

Škoda, že si to ti lidi nedokážou uvědomit. Alkohol nepomáhá. Sice otupí tu část mozku a vy pak na ty strasti nemyslíte, ale podle mě to jde i jinak. Třeba při dělání věcí, u kterých vypnete :roll: Je to smutné, upřímnou soustrast. Vy se přes to přenesete :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
luccik
771
17.11.14 13:23

@Hadumi nerozumíte poslednímu odstavci? Ani nemusíte, dle toho co jste napsala, nemáte vnitřní potřebu pomoc přes všechno zlé, chápu, také jsem to tak chtěla udělat, ale nemohla jsem. Těžko se to vysvětluje.
Chtěla jsem tím říct těm, kteří berou alkohol každodenním chlebem, že konec je hrůzný. Já se budu trápit ještě dlouho, zůstalo po mamce dluhů skoro za milion!!

Příspěvek upraven 17.11.14 v 13:26

  • načítám...
  • Zmínit
luccik
771
17.11.14 13:27

Ještě jsem zapomněla dodat, že mamce bylo pouhých 53let a byla učitelkou..

  • načítám...
  • Zmínit
mexxx
1224
17.11.14 14:04
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Everyone
17.11.14 14:40

Upřímnou soustrast.

  • Upravit
katiiik
2844
17.11.14 15:09

Je mi to moc líto, hlavně to čím jsi si musela projít.. A upřímnou soustrast :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Claire7
2590
17.11.14 15:34

Uprimnou soustrast…
Opatruj se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
17.11.14 15:41

Upřímnou soustrast…bohužel pokud oni sami pomoc odmítají, nic neuděláte i kdybyste se na hlavu stavěla… tak si to přestaňte vyčítat a odpust´te jak mamince, tak sobě…

Příspěvek upraven 17.11.14 v 15:41

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.11.14 16:01

Moc mě mrzí, čím si procházíte :hug:. Já to znám od mého otce. Několikrát málem zabil sebe, nedávno řídil totálně ožralý, takže mohl zabít i nevinné lidi. Naštěstí ho někdo viděl a zavolal policajty. Já se to dozvěděla z novin. Bohužel i když se utápí v dluzích a alkoholu, nepomáhá nic. Domluvy nemají smysl, narození vnučky jde zapít do hospody, jakýkoliv „problém“ jde zapít, svátky nesnáší, má deprese, ale pomoci není. Teď mu hrozí, že bude bezdomovec. Je to totální troska, ale nejhorší je, že je to hodný člověk, jen si neví rady sám se sebou.

Ach jo, je to strašně těžké. Na jednu stranu je smrt vysvobození, na druhou stranu zbyde obrovský smutek, výčitky a vztek.

  • Upravit
TerezkaW
2507
17.11.14 19:26

Holka zlatá, jak já ti rozumím :hug: Nejsme spolu dokonce ve skupince? Můj otec se uchlastal před měsícem. Přesně jak píšeš, selhání jater, k tomu se přidaly ledviny, mozek a nakonec srdce. Bylo mu 54.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.11.14 19:58

Děkuji za deníček. a za apel, třeba mi v životě pomůže. Také se vždy těšim až dám děti spát a naleju si skleničku vína. Piju jednu denně, mám to jako takovej rituál a relax. Říkám si jestli to neni moc. Zeptala jsem se anonymě i zde na názor, jestli je jedna sklenička ještě v normě, protože sama pochybuji. Vyšlo z většiny odpovědí, že asi jo. Po přečtení Tvého deníčku už si nejsem tak jistá. Moc držím palce do budoucna, jsi statečná :kytka:

  • Upravit
Anonymní
17.11.14 20:26

Upřímnou soustrast. Moje matka je taky alkoholička, nejspíš dopadne stejně. Byla i na léčení, asi ví, že má problém, ale nedokáže s tím už nic udělat. Paradoxně, pro okolí je větší zátež, když zrovna nepije. To pak dělá zle po celé rodině, pomlouvá, má paranoidní stavy. Když pije, tak je aspoň relativní klid. Velmi smutné. Je jí šedesát let, pije už víc jak 20 let.

  • Upravit
Happy Hippo
17.11.14 20:42

Tak to je mně moc líto :-( Naštěstí žádnou takovou zkušenost nemám, jen můj brácha dost pije, každej večer si dá klidně 6 piv. :-/ Jenže on to považuje za normální, chlapi si přece dají večer pivo..Nevysvětlíš, že už je to přes čáru. Drž se!!! :hug: A přeji Ti nespočet šťastných cest autíčkem ;-) (ostatní neví, ale ty víš :) )

  • Upravit
luccik
771
17.11.14 20:44

@TerezkaW myslím, že jsme. Ale nechodim tam.. Dokončila jsem autoskolu a venuji se dětem.. Upřímnou soustrast

  • načítám...
  • Zmínit
luccik
771
17.11.14 20:49

@Happy Hippo ahoj JoJo, dost lidí si myslí, že je pivo naopak zdravé.. Přec tekutý chléb.. Přeji hodně sil.. A děkuji.. Už jezdim, ale zatím ne víc než 80 bojím se.. No my jsme ti zmatkari v autech :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
luccik
771
17.11.14 20:53

Co se týče té sklenky vína denně nedokážu říct, záleží na spoustě okolností, váha, stravovací režim… Nejjistější je nechat si vyšetřit játra..

  • načítám...
  • Zmínit
karkullinka
4020
17.11.14 20:55

Ty jo :-o držím palce, ať se z toho celá rodina co nejdřív dostanete.. po dlouhé době deníček, co mě fakt dostal..

  • načítám...
  • Zmínit
TerezkaW
2507
18.11.14 06:31

@luccik Tobě taky přeju upřímnou soustrast :hug: Jestli chceš, napiš mi SZ.

  • načítám...
  • Zmínit
mejdylko
11370
18.11.14 08:49

@luccik mámin přítel pije každý den pivo… zavře se do dílny, tam sedí půl dne hned jak přijede z práce. Ani třeba nejí, jen pije :zed: ospravedlňuje si to tím, že pivo je lék. Ano možná sklenička piva po O občas. Ne, 6-15 piv denně (záleží jestli je v práci nebo je víkend). Mámě už je nechutnej. Sama jsem jí řikala, že si myslím, že se z něj stává alkoholik. Nerada tam jezdím, protože když přijede z práce, tak ani nejde pozdravit a hned jde za pívem. Má v garáži plnou lednici a tu postupně likviduje i s jeho 26 letým synem, který pije na víc i tvrdej. Taky dopadne zle… Mámin přítel se nejednou pomočil do postele a i si rozmlátil hlavu. Máma chce od něho odejít, už toho má dost… není to jen to jeho chlastání, bohužel je toho víc. Jen nemá kam. My máme malý byt a chtěla bych jí pomoct, ale bojí se, že by mě a příteli narušila rodinu. Upřímně mámu mám ráda, ale taky jsme spolu neměli hezký vztah a znovu bych s ní bydlet asi nezvládla. Taky si pamatuji, že utápěla žal v chlastu, řvala po nás a druhej den si to nepamatovala. Jezdila po městě opilá a pak se mě ptala, jak se dostala domu. Naštěstí jí to nepotopilo a dokázala se tomu vzepřít. Dnes nepije a nesnáší to. Drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
luccik
771
18.11.14 08:55

@mejdylko držím palce a mamince poradit tak azylovy dům.. Pryč OSnněj.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.11.14 22:16

Ano ano, mám alkoholika švagra a otce. Zatím to oba drží na uzdě, ale bojím se dne, kdy se na oba vykašle okolí a stanou se z nich trosky :(

  • Upravit
brumdinka
25123
19.11.14 11:46

Ach jo, ale ono je pivo zdravé, ale pouze v malém množství…to je totiž jako u všeho - nic se nemá přehánět!!!

  • načítám...
  • Zmínit
luccik
771
19.11.14 14:07

@brumdinka přesně tak. Jak já říkám, pij s mírou, ne s Mírou/Mirkem.

  • načítám...
  • Zmínit
Danka N.
20
1.12.14 12:58

Závislost na alkoholu je hnus, a zlobte se na mě nebo ne - ale vysvobodit z ní dokáže jedině Ježíš. Člověk, který mu odevzdá svůj život do jeho rukou, může být skutečně osvobozený od jakékoliv závislosti. Osobní zkušenost nemám, ale má blízká kamarádka přestala ze dne na den pít a mít chuť na alkohol poté, co uvěřila v Ježíše. A to předtím nedokázala bez alkoholu jít spát.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář