Prý
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 30.03.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Prý smrt přináší chlad, ale tak to není. Cítím teplo, až nesnesitelné teplo. Tenhle deníček nebude popisovat můj příběh, který tu už někde je. Bude popisovat pocity jedné zoufalé ženy, která se snaží porozumět pocitům, které jí přinesla ztráta toho nejcennějšího, vlastního dítěte.
Vždy jsem měla smrt spojenou s chladem, ale omyl, to je jen předsudek z amerických hororů. Smrt přináší teplo, spoustu tepla… Teplo ze svíčky, která téměř nikdy nepřestává hořet, teplé slzy kutálející se po tvářích, horkost, která zaplaví tělo, když přijde ten dobře známý pocit bezmoci, bolesti, zešílení.
Teplo, které cítíte ze slunce, když po dnech nebo možná týdnech opustíte bezpečí domova. Pohledy, které vás pálí v zádech. Jediný chlad na tom všem je ten, že až mrazí z toho, kolik tepla smrt přinesla.
Můj až do této doby obsáhlý slovník posedlo a ovládlo jen několik slov.
Chci!
Chci své dítě zpátky - nejde to. Chci aby to šlo - nejde to. Chci vrátit čas- nejde to. Tolik toho chci a tolik toho nejde.
Proč?
Připadám si jako tříleté dítě, které poprvé objevilo otázku proč. Proč já? Proč on? Proč my? Proč ne oni? A tisíce dalších Proč? Které mi běží myslí.
Nemůžu!
Nemůžu, ne teď opravdu nemůžu vstát! Nemůžu přestat brečet! Nemůžu se tvářit, že svět pro mne běží dál. Nemůžu si pomoct a neumím slovo „nemůžu“ vyškrknout.
Snažím se!
Když už jsem došla až sem, nevím, jestli má smysl tuhle frázi rozepisovat dál, mám pocit, že mi stejně neuvěříte a že v to nevěřím snad ani já sama, ale opravdu se snažím. Snažím se žít pro to, co mám. Snažím se věřit, že se rána obrousí, snažím se věřit, že život bude zase snesitelný. Snažím se, se o o snažit.
A to je asi vše, deníček, bez hlavy, bez paty, který popírá všechno to pozitivní, co se snažím ukazovat světu, když nejsem schovaná za podpisem anonymní.
Tiché volání o pomoc, o kterou asi stejně nestojím a která nepřijde.
Kousek toho temného, co ve mně raší a kvete. Ten kousek, který nemůžu ukázat světu v celé parádě a který se vždy bude skrývat za mým smířeným a statečným já.
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2317
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 4934
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2179
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 979
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 1848
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 9744
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 5633
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 6516
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 3511
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 1114
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.
nekdy je mozna lepsi neukazovat svetu zadnou statecnou tvar, ale tu uprimnou: zranenou, osamocenou, zjizvenou a prazdnou. Protoze jedine tehdy, kdyz clovek vystavi na odiv sva nrjtemnejsi tajemstvi, se mu opravdu ulevi a svet mu muze dat to, co opravdu potrebuje.
Bolest nikdy nezmizí, ale čas jí zmírní a slova útěchy každý marně hledá. Drž se 