Prý
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 30.03.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Prý smrt přináší chlad, ale tak to není. Cítím teplo, až nesnesitelné teplo. Tenhle deníček nebude popisovat můj příběh, který tu už někde je. Bude popisovat pocity jedné zoufalé ženy, která se snaží porozumět pocitům, které jí přinesla ztráta toho nejcennějšího, vlastního dítěte.
Vždy jsem měla smrt spojenou s chladem, ale omyl, to je jen předsudek z amerických hororů. Smrt přináší teplo, spoustu tepla… Teplo ze svíčky, která téměř nikdy nepřestává hořet, teplé slzy kutálející se po tvářích, horkost, která zaplaví tělo, když přijde ten dobře známý pocit bezmoci, bolesti, zešílení.
Teplo, které cítíte ze slunce, když po dnech nebo možná týdnech opustíte bezpečí domova. Pohledy, které vás pálí v zádech. Jediný chlad na tom všem je ten, že až mrazí z toho, kolik tepla smrt přinesla.
Můj až do této doby obsáhlý slovník posedlo a ovládlo jen několik slov.
Chci!
Chci své dítě zpátky - nejde to. Chci aby to šlo - nejde to. Chci vrátit čas- nejde to. Tolik toho chci a tolik toho nejde.
Proč?
Připadám si jako tříleté dítě, které poprvé objevilo otázku proč. Proč já? Proč on? Proč my? Proč ne oni? A tisíce dalších Proč? Které mi běží myslí.
Nemůžu!
Nemůžu, ne teď opravdu nemůžu vstát! Nemůžu přestat brečet! Nemůžu se tvářit, že svět pro mne běží dál. Nemůžu si pomoct a neumím slovo „nemůžu“ vyškrknout.
Snažím se!
Když už jsem došla až sem, nevím, jestli má smysl tuhle frázi rozepisovat dál, mám pocit, že mi stejně neuvěříte a že v to nevěřím snad ani já sama, ale opravdu se snažím. Snažím se žít pro to, co mám. Snažím se věřit, že se rána obrousí, snažím se věřit, že život bude zase snesitelný. Snažím se, se o o snažit.
A to je asi vše, deníček, bez hlavy, bez paty, který popírá všechno to pozitivní, co se snažím ukazovat světu, když nejsem schovaná za podpisem anonymní.
Tiché volání o pomoc, o kterou asi stejně nestojím a která nepřijde.
Kousek toho temného, co ve mně raší a kvete. Ten kousek, který nemůžu ukázat světu v celé parádě a který se vždy bude skrývat za mým smířeným a statečným já.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2586
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2366
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1427
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 8075
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 784
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1258
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3468
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3336
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6197
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 7219
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
nekdy je mozna lepsi neukazovat svetu zadnou statecnou tvar, ale tu uprimnou: zranenou, osamocenou, zjizvenou a prazdnou. Protoze jedine tehdy, kdyz clovek vystavi na odiv sva nrjtemnejsi tajemstvi, se mu opravdu ulevi a svet mu muze dat to, co opravdu potrebuje.
Bolest nikdy nezmizí, ale čas jí zmírní a slova útěchy každý marně hledá. Drž se 