Prý
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 30.03.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Prý smrt přináší chlad, ale tak to není. Cítím teplo, až nesnesitelné teplo. Tenhle deníček nebude popisovat můj příběh, který tu už někde je. Bude popisovat pocity jedné zoufalé ženy, která se snaží porozumět pocitům, které jí přinesla ztráta toho nejcennějšího, vlastního dítěte.
Vždy jsem měla smrt spojenou s chladem, ale omyl, to je jen předsudek z amerických hororů. Smrt přináší teplo, spoustu tepla… Teplo ze svíčky, která téměř nikdy nepřestává hořet, teplé slzy kutálející se po tvářích, horkost, která zaplaví tělo, když přijde ten dobře známý pocit bezmoci, bolesti, zešílení.
Teplo, které cítíte ze slunce, když po dnech nebo možná týdnech opustíte bezpečí domova. Pohledy, které vás pálí v zádech. Jediný chlad na tom všem je ten, že až mrazí z toho, kolik tepla smrt přinesla.
Můj až do této doby obsáhlý slovník posedlo a ovládlo jen několik slov.
Chci!
Chci své dítě zpátky - nejde to. Chci aby to šlo - nejde to. Chci vrátit čas- nejde to. Tolik toho chci a tolik toho nejde.
Proč?
Připadám si jako tříleté dítě, které poprvé objevilo otázku proč. Proč já? Proč on? Proč my? Proč ne oni? A tisíce dalších Proč? Které mi běží myslí.
Nemůžu!
Nemůžu, ne teď opravdu nemůžu vstát! Nemůžu přestat brečet! Nemůžu se tvářit, že svět pro mne běží dál. Nemůžu si pomoct a neumím slovo „nemůžu“ vyškrknout.
Snažím se!
Když už jsem došla až sem, nevím, jestli má smysl tuhle frázi rozepisovat dál, mám pocit, že mi stejně neuvěříte a že v to nevěřím snad ani já sama, ale opravdu se snažím. Snažím se žít pro to, co mám. Snažím se věřit, že se rána obrousí, snažím se věřit, že život bude zase snesitelný. Snažím se, se o o snažit.
A to je asi vše, deníček, bez hlavy, bez paty, který popírá všechno to pozitivní, co se snažím ukazovat světu, když nejsem schovaná za podpisem anonymní.
Tiché volání o pomoc, o kterou asi stejně nestojím a která nepřijde.
Kousek toho temného, co ve mně raší a kvete. Ten kousek, který nemůžu ukázat světu v celé parádě a který se vždy bude skrývat za mým smířeným a statečným já.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 115
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 104
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 153
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 107
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 140
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2956
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2042
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3732
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13169
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1016
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
nekdy je mozna lepsi neukazovat svetu zadnou statecnou tvar, ale tu uprimnou: zranenou, osamocenou, zjizvenou a prazdnou. Protoze jedine tehdy, kdyz clovek vystavi na odiv sva nrjtemnejsi tajemstvi, se mu opravdu ulevi a svet mu muze dat to, co opravdu potrebuje.
Bolest nikdy nezmizí, ale čas jí zmírní a slova útěchy každý marně hledá. Drž se 