Prý
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 30.03.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Prý smrt přináší chlad, ale tak to není. Cítím teplo, až nesnesitelné teplo. Tenhle deníček nebude popisovat můj příběh, který tu už někde je. Bude popisovat pocity jedné zoufalé ženy, která se snaží porozumět pocitům, které jí přinesla ztráta toho nejcennějšího, vlastního dítěte.
Vždy jsem měla smrt spojenou s chladem, ale omyl, to je jen předsudek z amerických hororů. Smrt přináší teplo, spoustu tepla… Teplo ze svíčky, která téměř nikdy nepřestává hořet, teplé slzy kutálející se po tvářích, horkost, která zaplaví tělo, když přijde ten dobře známý pocit bezmoci, bolesti, zešílení.
Teplo, které cítíte ze slunce, když po dnech nebo možná týdnech opustíte bezpečí domova. Pohledy, které vás pálí v zádech. Jediný chlad na tom všem je ten, že až mrazí z toho, kolik tepla smrt přinesla.
Můj až do této doby obsáhlý slovník posedlo a ovládlo jen několik slov.
Chci!
Chci své dítě zpátky - nejde to. Chci aby to šlo - nejde to. Chci vrátit čas- nejde to. Tolik toho chci a tolik toho nejde.
Proč?
Připadám si jako tříleté dítě, které poprvé objevilo otázku proč. Proč já? Proč on? Proč my? Proč ne oni? A tisíce dalších Proč? Které mi běží myslí.
Nemůžu!
Nemůžu, ne teď opravdu nemůžu vstát! Nemůžu přestat brečet! Nemůžu se tvářit, že svět pro mne běží dál. Nemůžu si pomoct a neumím slovo „nemůžu“ vyškrknout.
Snažím se!
Když už jsem došla až sem, nevím, jestli má smysl tuhle frázi rozepisovat dál, mám pocit, že mi stejně neuvěříte a že v to nevěřím snad ani já sama, ale opravdu se snažím. Snažím se žít pro to, co mám. Snažím se věřit, že se rána obrousí, snažím se věřit, že život bude zase snesitelný. Snažím se, se o o snažit.
A to je asi vše, deníček, bez hlavy, bez paty, který popírá všechno to pozitivní, co se snažím ukazovat světu, když nejsem schovaná za podpisem anonymní.
Tiché volání o pomoc, o kterou asi stejně nestojím a která nepřijde.
Kousek toho temného, co ve mně raší a kvete. Ten kousek, který nemůžu ukázat světu v celé parádě a který se vždy bude skrývat za mým smířeným a statečným já.
Přečtěte si také
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 978
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 1064
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 637
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 432
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 247
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 4999
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 4106
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 2204
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 1599
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 1187
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
nekdy je mozna lepsi neukazovat svetu zadnou statecnou tvar, ale tu uprimnou: zranenou, osamocenou, zjizvenou a prazdnou. Protoze jedine tehdy, kdyz clovek vystavi na odiv sva nrjtemnejsi tajemstvi, se mu opravdu ulevi a svet mu muze dat to, co opravdu potrebuje.
Bolest nikdy nezmizí, ale čas jí zmírní a slova útěchy každý marně hledá. Drž se 