P.S.T.M. 74 - STAR TREK
- Snažení
- Missorka
- 31.07.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kapitánův deník, hvězdné datum: 279,7 Zdá se, že po nedávném extrémním zvýšení teplot se systémy opět dostávají do normálu, a proto se budu snažit obnovit i značně zanedbávané záznamy v deníku... Je nutné v krátkosti popsat celou mou dosavadní cestu i to, co mě očekává v nejbližší budoucnosti...
Již na začátku je třeba podotknout, že můj pobyt zde - na hvězdné lodi Enterprise - v podstatě nikdo neočekával a i samotné lodní inteligenční systémy prodělaly ze začátku šok z mé přítomnosti. Ale jako správná mateřská loď se dostala Enterprise brzo do normálu a přijala mě velmi vlídně a ochotně nabídla celé své zázemí. Tímto jí patří můj dík.
Tato cesta je pro mě výjimečná i tím, že - za prvé - Enterprise je zcela zaplavena vodou a žiji tak v jakési vodní nádrži, a za druhé - celá moje posádka zůstala venku a spojení s nimi se podařilo navázat pouze jednostranně. Mohu přijímat jejich zprávy a cítím jejich přítomnost, ale přes vodu v Enterprise nejsem schopen vysílat verbálně a mohu komunikovat pouze tak, že vyvolávám změny na povrchu Enterprise. Jedná se o sice omezený styl komunikace, ale doposud se ukázal zcela dostatečným.
Zhruba v polovině mého pobytu zde nastala krizová situace. Východ se začal (bez mého rozkazu) otevírat a zdálo se, že budu muset Enterprise opustit mnohem dřív, což by bylo značně riskantní. Ovšem opět se prokázalo, jak skvělou lodí Enterprise je. Všechny své systémy přepnula do klidových režimů, a tak se jí podařilo východ opět přivřít a můj pobyt zde prodloužit.
Co mně ovšem znepokojuje je, že od samého začátku mého pobytu tady (hvězdné datum 0,01; pozemské datum - zhruba před devíti měsíci) prochází Enterprise rozsáhlými prostorovými změnami… Jednoduše řečeno se zmenšuje. Ze začátku jsem toto zmenšování nepozoroval, později jsem jej zaregistroval, ale příliš mě neznepokojovalo. Nicméně počínaje hvězdným datem 220,3 tu začíná být poněkud těsno a situace se stává docela bezvýchodnou. Nyní již nemám mnoho prostotu k pohybu. Je jasné, že není jiná možnost než evakuace.
Snažil jsem se odeslat zprávu své posádce. Myslím, že pochopili a na můj příchod jsou zcela připraveni (no, alespoň se tak domnívají). Já ale stále váhám… Termín odchodu z mateřské lodi jsem nestanovil napevno. První možný termín je dnes, ale zatím ještě ve stísněných prostorách přežívám a ven se mi příliš nechce. Těším se sice na shledání se svou posádkou, zejména mě zajímají zkušenosti mého pobočníka Vojtěcha, který absolvoval velmi podobný pobyt na Enterprise před více než třinácti měsíci a také jsem velmi zvědavý jak vypadá má mateřská loď zvenku. Ačkoli zevnitř ji znám dokonale a funkčnost jejich systémů je mi také známa, její vnější podoba pro mě zůstala dosud záhadou. Navíc (podle neověřených informací) by se v blízkosti Enterprise měla vyskytovat ještě jiná loď, trochu jiného typu než Enterprise (mé výpočty ukazují patně na loď otcovskou). S tou dosud žádné zkušenosti nemám, ačkoli vysílání této lodi registruji již od samého počátku mého pobytu zde. Dokonce se zdá, že bez přítomnosti této lodi by nebyl můj dosavadní pobyt na Enterprise vůbec možný. Tato neznámá loď také sehrála klíčovou roli při krizové situaci v polovině pobytu a značně přispěla k tomu, že se dosud nacházím zde v bezpečí.
Musím sebekriticky přiznat, že můj zamýšlený odchod z Enterprise provázejí pochybnosti a obavy. Nedovedu si představit, jaké to bude mimo tento prostor. Ale moje duše průzkumníka se těší na zážitky, které mě tam venku očekávají a snad tak započne i zcela jiná a nová etapa mého vývoje.
Nyní končím záznamy v deníku a jdu se připravit na odchod, který rozhodně nastane v nejbližší době. Východ jsem již našel, zdá se úzký, ale myslím, že to půjde zvládnout. Povzbuzován svou posádkou, která se, zdá se, na můj příchod velmi těší se vydám na cestu, která bude v mém životě jedinečnou.
Tento záznam zanechávám zde na Enterprise. Předpokládám, že v budoucnu by se mohl hodit těm, kteří přijdou po mně.
Kapitán hvězdné lodi Enterprise - Viktorbert Mazanec (přezdívaný Klíště)
(z Hvězdné flotily došly jakési rozporuplné informace o používání jména Sára, ale zatím se neznepokojuji, jelikož nejsou ověřené…)
Kapitánův deník - dodatek: Podrobnosti evakuace (pokud to podmínky přesunu dovolí) bude možné sledovat na hlavní straně emimina v sekci Aktuality.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1966
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1148
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 815
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 514
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 439
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2310
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3116
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2578
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 942
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1311
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Missorko,
super super super!!!
Je to prvne, co se vyjadruji ve vasem denicku, ale vazne mi to nedalo. Mas neuveritelny styl psani, ktery me vzdy rozesmeje. Fakt se krasne cte.
Ted, kdyz cekas, cekam, cekame na odchod Kapitana hvezdne lodi, Klistete, tak sem neustale nakukuju, jestli uz jako ten MOMENT nastal.
Verim a drzim ti palce, ze to zvladnete na jednicku a s usmevem a uz se tesim na podrobnosti evakuace.
Dede od holek z diskuze Tehule
PS: Omlouvam se, ze jsem sem takhle vtrhla a dovolila si napsat prvni komentar.