P.S.T.M. - 97 - Byl první máj...
- Snažení
- Missorka
- 01.05.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
2003: Byl první máj, lásky čas... ... a hrdličky, ty potvory vrkaly jako o život. Bylo krásně teplo, všude všechno kvetlo. Jedna relativně mladá a za jiných okolností celkem optimistická blondýnka měla náladu pod psa.
„Další rok, co zůstanu nepolíbená“, strašilo jí v hlavě. I když ruku na srdce - ono v tenhle den o to líbání ani tak nejde, jde o ten pocit, že k někomu patříte. Pokud zrovna k nikomu nepatříte, je první máj, a vy jej trávíte rozhovory o svatbě své mladší sestry, máte nárok být poněkud depresivní…
Podvědomě toužila po průvodu a mávátku. „Vůbec nebývalo špatný, když se 1. května slavil svátek práce“, říkala si, „bylo to aspoň ohleduplný k lidem mého typu…“
Už asi po 125. se ten den zasnila. Ještě začátkem dubna to vypadalo celkem nadějně. Teda asi tak nejvíc nadějně za posledních 5 let. Zdálo se, že ho KONEČNĚ našla a to v době, kdy paradoxně nehledala. Přišel jí skvělý ve všech směrech. Ale hlavně v jednom, chtěl rodinu. Dokázal o tom krásně mluvit v dlouhých telefonátech kolem třetí hodiny ranní… Měli spolu vysněnýho rošťáka Vojtíška, co jezdil na tatře a vůbec. No a ten MIZERA se už 17 dní 8 hodin a 25 minut neozval. „Asi bych to měla konečně vzdát…“, pomyslela si a natáhla se pro telefon, že vymaže jeho číslo. Jenže to nešlo, nedokázala to.
(Kdyby jí někdo řekl, že druhý den dostane od daného MIZERY smsku, třetí den ho uvidí, asi za 14 dní se k němu nastěhuje, v srpnu s ním odjede na romantickou dovolenou a v říjnu s ním počne toho vysněného Vojtíška, asi by si lehce zaťukala na čelo, přinesla dotyčnému obklad a paralen…) ![]()
2004: Byl první máj, lásky čas…
… jenže do nemocničního pokoje na oddělení rizikového těhotenství nebylo slyšet, že jsou venku vůbec nějaký hrdličky. Ona (tou dobou již bývalá blondýna) ležela na posteli, otrávená jako indiánskej šíp. „Máš cos chtěla“, promlouvala sama k sobě, „venku je tak nádherně a ty tady trčíš jak pecka. Oprava. Do pecky máš fakt daleko, spíš připomíníš meloun. Je to vůbec možný, že budu druhý rok za sebou nepolíbená???“ Patrně to nebylo možný, protože do pokoje právě vcházel on, za zády v igelitce urvanou (přírodo, omlouvám se, ale bylo to nutný) rozkvetlou třešňovou větev, tu šikovně naaranžoval do infuzního stojanu… No, jednoduše řečeno - ten rok nepolíbená nezůstala.
2005: Byl první máj, lásky čas…
„Hele, Vojtíku, podívej se, vidíš tu krásnou hrdličku?“ Rozkvetlých stromů bylo všude spousta. A poprvé dostala pod rozkvetlým stromem hned TŘI PUSY NAJEDNOU. Jednu od muže, druhou od syna a třetí na pupík s miminkem…
2006: Byl první máj, lásky čas…
… ale už nevím, jak to bylo s hrdličkama, protože ty se, chuděry, určitě někde krčily úplně zmrzlý a zděšeně vrkaly, že teplo snad nebude a nebude…
… A na jedné manželské dvojposteli byly rozloženy obálky, svatební oznámení, pozvánky na hostinu, seznamy adres. Mezi tím dva. ONA a ON.
Ona byla už poměrně unavená z nadepisování asi 137 obálek, on byl poněkud otráven jejich lepením a důležitým odškrtáváním v seznamu. V bytě byl neskutečný nepořádek.
Za okny sice mátožně problikávalo sluníčko, ale muselo se fakt fest snažit, aby si poradilo s větším množstvím mraků na obloze, muselo hodně paprskovat, aby bylo vůbec vidět a cítit. Z obálky časopisu Květy se tomu mírně přihlouple usmívala Míša Dolinová (stejně za blbý počasí můžou vždycky rosničky, no ne?)
„Uf, konečně to máme nadepsáno!“, pomyslela si v duchu, „teď se snad konečně přitulíme, teda až odnosíme ty zatracený obálky na bezpečný místo. No jo, jenže ještě bychom měli dát dohromady tu hostinu, kolik chceme koláčků, jak velikej dort, kolik jakýho alkoholu… Vůbec si nepamatuju proč jsem chtěla "velkou“ svatbu. Měla jsem si natrhat šeříky, sbalit jeho a dva kamarády a vyřešit to třeba ve čtvrtek dopoledne… Jenže jsme chtěli velkou svatbu. A oba se na ni těšíme." Vzala si tužku a tím nejsladším způsobem se zeptala: „Kolik teda myslíš toho fernetu?“
Odpovědi se jí nedostalo, protože její muž právě v duchu vymýšlel, jak bude vypadat jejich svatební web. ![]()
Ať je váš první máj takový, jaký si přejete. A i kdyby se náhodou nevyvedl podle vašich představ, neklesejte na mysli, za rok, za dva to může být úplně jinak. ![]()
Peta, Zdeněk, Vojta a Valuška
P.S.: Jasně, je to tednenční, mírný klišé… Ale nevěsty maj nárok.
*
---------------------------------------------------------------------------
Albi 22.12.79 : Anika 2.12.04 - 3210g / 50cm (Praha)
Anouar 20.6.80 (Praha)
Asha 13.1.75 : Matyáš 8.1.04 - 3600g / 48cm (Praha)
snažilka
Bolero 10.1.79 : Markéta 23.9.04 - 3280g / 50cm (Vodňany)
Budulínek 1.7.75 : Jakub 13.9.04 - 3400g / 49cm (Ostrava)
Dancul 30.1.80 : snažilka (Bratislava)
Evel 4.8.76 : Adam 10.8.04 - 3300g / 48cm (Křešice u Ltm)
Gábinka 30.10.81 : Bára 29.9.04 - 3570g / 51cm (Libomyšl)
Gabka 77 6.12.77 : Matěj 2.2.05 - 4480g / 54cm (Ostrava)
Gabule 5.8.80 : Štěpánek 18.2.05 - 3100g / 48cm (Ostrava)
Janew (Praha)
Kacula 30.6.79 : Veronika 25.3.05 - 3710g / 51cm (Praha)
těhulka TP 1.11.06
Kačka 3.12.81 : těhulka TP 23.11.06 (Praha)
Kakinka 1.3.78 : Martin 30.10.05 - 3300g / 50cm (Jihlava)
Katcha 14.4.73 : Michaela 19.2.02 - 2960g / 50cm
Vít 6.10.04 - 3440g / 49cm (Praha)
Kiwwi 10.3.69: Hana 10.8.05 - 3000g / 49cm (Nitra)
Missorka 27.7.76 : Vojtěch 29.6.04 - 3330g / 50cm
Valerie 3.8.05 - 3500g / 48cm (Polerady)
Pepigaba 14.9.67 : Kateřina 14.6.96 - 3000g / 50cm
Jan 12.7.04 - 3333g / 50cm (Opava)
Tessie 16.6.80 : Matěj 17.5.05 - 3180g / 48cm (Praha)
Nakukovatelka deníčku:
Magrata 2.8.76 : Kryštof 16.2.04 (Praha)
Co nás čeká:
17.5. Matěj - 1. narozeniny
24.5. Janew - svátek
27.5. Missorka - svatba
*
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1052
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 2349
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 794
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2121
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 937
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3607
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1533
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 564
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1515
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1088
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.