Rok 2013 a to ještě není konec
- O životě
- NicoLete
- 04.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem za rok stihla otěhotnět, vdát se, oslavit dvacetiny, ultrarychle porodit a začít žít v Praze:)
svatební
- 3
osmiměsíční pupek :)
- 1
prvně spolu <3
držím hlavu :)
ten nekrásnější úsměv na světě <3
- 5
Začal rok 2013. Měla jsem už dlouhodobý vztah s přítelem, oba jsme byli (on tedy pořád je) studenti. Poznali jsme se u nás v Českých Budějovicích, odkud oba pocházíme. Já žila v Českých Budějovicích a studovala ve Veselí nad Lužnicí, on žil a studoval v Praze. Měli jsme pro sebe jen víkendy, ale o to víc jsme si vážili času, když jsme byli spolu. Já měla letos maturovat, on končit druhý ročník vysoké školy. No a co kdo chtěl nechtěl, jakýmsi zázrakem jsem měla v lednu na těhotenském testu 2 čárky (už vím, že antikoncepce není 100% 
.
Měla jsem plán: odmaturovat, přestěhovat se do Prahy, začít pracovat (místo jsem měla domluvené) a za rok třeba možná otěhotnět. Najednou bylo vše nějak dřív, než jsem očekávala. S přítelem jsme tenkrát zvažovali, co budeme dělat. Ale já měla jasno.
Sice jsem byla objednaná na UPT, ale nedokázala jsem to. Teď bych si nejradši hlavu urazila, když si vzpomenu, že bych tu mojí malou krasotinku dala pryč. Takže místo cesty do porodnice jsme se rozhodli pro cestu na radnici.
Na radnici jsme přišli s tím, že se chceme vzít. Matrikářka nám nabídla datum, přítel to odsouhlasil, já měla bradu až na zemi a bylo to domluveno - 12.4.2013 se bereme.:) Doprovodila jsem ho na nádraží, odjel do Prahy a já byla zase v ČB. Vůbec jsem nevěděla, jak to mám všem říct. Moji rodiče to tak nějak vzali, je to přeci náš život. Ale jeho rodiče byli tvrdě proti, už jen proto, že on nemá tu vysokou hotovou. Byla to hrozná válka s mojí tchýní, ale stejně jsem nakonec vyhrála:D.
Začalo to všechno vybírání šatů, obleků, bot, doplňků, restaurací a všeho možného. Chtěla jsem malou svatbu s rodinou a pár přáteli. Přítel to pojal trochu při větším a když jsem přijížděla na náměstí, nechápala jsem, kam se všichni na radnici vejdou:D.
Přesně ve 13:23:21 zaznělo naše „ANO“:). Potom přišel rodinný oběd, večerní zábava s kamarády, svatební noc na hotelu a svatební cesta na Karlštejně.
Stále jsme ale bydleli odděleně. Do 30.4. jsem ještě pořád chodila do školy. Tam to věděla jen jedna kamarádka. No a kvůli mojí hospitalizaci v nemocnici, jsem v květnu k maturitě nemohla. Září bylo jistotou, ale byl tady jeden problém - termín porodu - 14. a 19. září, ale o tom později 
Od 1. května jsem nastoupila do práce - začala jsem pracovat jako asistentka ředitele v rodinné firmě mého manžela. Práce mě sice vůbec nebavila (nesnáším administrativu), ale pro budoucí peníze jsem to dělala ráda, a to i proto, že mi to teď dost pomáhá. 16. 5. 2013 mi paní doktorka oznámila pohlaví mého buráčka v břiše - a je to jasné, je to Amálka:) Předtím jsem si strašně přála kluka, ale když jsem ji na té černobílé fotce viděla, bylo mi to úplně jedno, hlavně že je zdravá:)
Manžel stále bydlel a studoval v Praze, já pracovala. Už jsem se nemohla dočkat, až všechny zkoušky skončí a budeme spolu. Od června tomu už tak bylo. Bydleli jsme v ČB, já chodila do práce, on na brigády a konečně jsme žili jako manželé. Milovala jsem (a stále miluji) rána, když se vedle něj probouzím .
Celé léto jsme pracovali. Na mateřskou (nemocenskou) jsem nastoupila 8.8. 2013. Měla jsem potom dost času, takže jsem si začala shromažďovat a srovnávat všechny věci, které jsem pro Amálku už měla a sepisovat seznamy, co mi ještě chybělo. Začalo taky moje velké stěhování do Prahy. Protože jsem velkou milovnicí bot a všech možných oblečení bylo toho opravdu hodně.
3 cesty dvěma auty z ČB do Prahy a zpět. Manžela málem trefilo, když viděl všechny ty boty a kabelky, ale byla jsem tvrdě rozhodnutá, že si je všechny nechám. Nakonec jsem dokázala přistoupit na kompromis a v slzách jsem dala jednu kabelku a jedny boty pryč, dál cesta nevedla:D. V Praze jsme taky malovali. Mé osmiměsíční bříško bylo už obří a já si tady vesele škrábala strop, malovala zdi na zelenou a na růžovou, šůrovala a podobně. Občas jsem si říkala, že už snad rodím. Ale Amálka věděla, že ještě nesmí ven:)
V srpnu jsem také měla narozeniny. Byly to 20tiny. Bylo mi trochu líto, že nebyla žádná velká párty, ale něměla bych na to tenkrát ani energii. Hráli jsme dostihy a sázky, mamka mi udělala mé oblíbené věnečky a prvně jsem od malinka měla rychlé špunty:D Užila jsem si to.:)
Najednou byl konec léta, konec srpna a já měla za 14 dní první termín porodu. Předtím mě ale čekala ještě jedna zkouška - státní maturita. Tu jsem dělala přesně 4. a 5. září. Nestresovala jsem se, prostě jsem si řekla, že buď to dám nebo ne. Zvládla jsem to za lidovku:)
11. 9. byl další termín maturity. Já se doma šrotila, měla jsem to všechno v hlavě a každý den jsem Amálce říkala, že až to spolu zvládneme, tak se už uvidíme. No Amálka to tak úplně nechtěla. Voda mi praskla v neděli 8. 9., když jsem byla v noci čůrat. Nějak jsem ani nevěděla, že to bylo už „TO“, ale neměla jsem žádné stahy, nic už ze mě neteklo, tak jsem si šla normálně lehnout. Ráno jsme to říkala manželovi, že si myslím, že to byla hlenová zátka.
Pak jsem se poptala tady na emiminu a holky mi řekly, že to podle popisu asi byla voda. No a při cestě na nákup jsem to vzala přes nemocnici. Na nákup už jsem nedojela. Oznámili mi, že Amálka musí být do čtvrtka venku. V tu chvíli mi to tak nějak všechno došlo, začala jsem se pořádně bát, klasika. Budu nejhorší máma, nezvládnu to apod.
V pondělí mě v nemocnici nechali být, v úterý přišla první vyvolávačka. Stahy od 10 od rána po 5 minutách do 6 hodin do večera. Nebylo to nic hrozného, ale příjemné to taky nebylo. V 6 večer jsem se najedla a Amálka řekla, že mě nechá ještě jednu noc vyspat. V 7 hodin ráno přišla druhá vyvolávačka. A hned to jelo jak na běžícím pásu. V 7:30 mi začaly kontrakce tak silné, že jsem nemohla vydržet na monitoru. V 8 hodin už jsem byla na 3 cm. Sestřička mi řekla, že se mám začít balit a volat manželovi. V 9 hodin, když jsem slezla na porodní sál a přijel manžel, už jsem byla na 6 cm. Od pondělka jsem si hlásila epidurál. Paní doktorka mi oznámila, že už nic takového nemůžu dostat, že už jsem moc otevřená.
V tu chvíli jsem si říkala, že to nikdy nezvládnu. No a v 10:09 se to moje štěstí narodilo Jmenuje se Amálka, měla 52 cm a 3170g Byla to ta nejkrásnější nejmodřejší žížala. Manžel si ji hezky podepsal a přinesl mi ji na porodní křeslo. Plakal, když nás viděl pohromadě.
3 dny jsme strávili v nemocnici. Doma už na nás všechno čekalo připravené (postarala se mi o to mamka - jela jsem na nákup, ne rodit:D) a byla jsem ráda, že mi se vším pomohla.
Teď jsou Amálce skoro 3 měsíce. Už jsme měli rýmu, taky už nekojím, ale drží hlavu, má 5 kg a je to snad nejusměvavější a nejukecanější miminko a já jdu k maturitě v květnu.
I když jsem si rok 2013 představovala naprosto jinak, jsem ráda, že mám skvělého muže, super rodinu a tu nejkrásnější Amálku pod sluncem <3
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. A Tobě mateřství strašně sluší!! Opatrujte se a buďte zdravé! 
a ono je to někdy lepší. Být maminkou ti sluší.
