Roky jsem šetřil na vysněnou dovolenou. Místo poděkování jsem se dočkal kopaček

Jenže se to stalo paradoxně v době, kdy naše manželství skřípalo. Jana toužila po dítěti, které se nedařilo. A tak jsem ji chtěl potěšit dovolenou, koupil jsem letenky a vybral destinaci, o které snila. Ale místo rozzářených očí na mě křikla: „Pepo, ty ses zbláznil! Takových peněz, to muselo stát. Měl ses se mnou poradit!“

Asi si dovedete představit to zklamání, které jsem pociťoval. Šetřil jsem na to jako blbec a pak jsem div nedostal vynadáno. Nicméně jsme odletěli, i když o nějaké romantice nemohla být řeč. Jana se chovala divně, odtažitě, se vším měla problém – od místa v letadle přes ubytování až po teplotu moře a jídlo. Už jsem jí měl plné zuby. Tak nějak jsem tušil, že v tom bude něco víc. A bylo.

„Víš, Pepo, je to od tebe fakt hezké, že jsi mě sem vzal. Ale já se chci rozvést, až se vrátíme. Už s tebou nemůžu zůstat,“ vypadlo z ní jen tak mezi řečí. Nikoho prý nemá, jen už mě nemiluje. A tak jsme tu předraženou dovolenou jen tak „přežili“, abychom se po návratu definitivně rozešli.

Od té doby už uplynul rok. S Janou jsme se rozvedli, našla si chlapa, který jí udělal dítě a opustil ji. Já žiju s Mirkou, čtyřicetiletou vdovou, která má patnáctiletého syna, a jsem spokojený.