Romík a Kubík

Všechno to začalo na Nový rok 2009. To jsem se seznámila teď už s manželem :) a začala zažívat všechny krásy zamilovanosti...

P1030913.JPG P1030913.JPG
P1030913.JPG

Románek 17.března 2010

  • 1
P1040009.JPG
2014-03-23 05.45.36.jpg

Kubík 21.března 2014

  • 1
2014-06-08 19.36.41.jpg
  • 2
2014-06-08 19.39.46.jpg

dva miláčci <3

  • 3

Já měla před maturitou a doma zažívala hotové peklo (rodiče se strašně hádali, a otec sem tam uštědřil nějakou tu ránu). Roman už se na to nemohl dívat a nabídl mi, abych se k němu přestěhovala (to jsme spolu byli už 4 měsíce). Cítila jsem vysvobození, ale i smutek - přece jen jsem tam žila celých 21 let.

Hlavně díky manželovi jsem zvládla odmaturovat a začali jsme doma mluvit o miminku. Sice nás nahlodávaly obavy, že jsme spolu krátce, ale láska byla silnější. <3

Začátkem června jsem na testu měla 2 čárky. :-) Hned jsem běžela k doktorovi a ten těhotenství potvrdil. U manžela v očích jsem zahlédla slzy štěstí a já v tu chvíli byla nejšťastnější na světě. :-)

Těhotenství probíhalo ukázkově, žádně nevolnosti, žádné problémy, prostě nic, co by mě znervozňovalo. První pohyby miminka jsem si doslova užívala, bylo to něco úžasného a nezapomenutelného.

Ani jsem se nenadála a začala jsem jezdit na kontroly do nemocnice. Při druhém vyšetření (bylo to v pátek) mi doktor sdělil, že budu muset na vyvolávaný porod, jelikož malý je na první porod velký (podle utz 3900g) a kdybych přenášela, musela bych na císař.

Celý vikend jsme prcka přemlouvali, aby vylezl dobrovolně, ale nechtěl. Držel se jak klíště. :-)

V pondělí v 7:00 jsem nastoupila na porodní oddělení, kde mi pan doktor doporučil epidural (že prý vyvolávané porody jsou bolestivější). Po všech vyšetřeních mi v 8 zavedli první čípek, ale nic se nedělo, jen mi začalo být strašně špatně. Co jsem do sebe dostala, to jsem hned vyzvracela.

Po 12 jsem dostala další čípek a konečně se začala pomalu otvírat. Kolem 2 hodiny už jsem začla pociťovat bolest srovnatelou s tou při MS, ta se pomalu začala rozjíždět, tak mi udělali klystýr a kvúli tomu, že jsem zvracela, mi zakázali jíst i pít.

Kolem 20. hodiny už byla bolest nesnesitelná. Celou dobu jsem byla napojená na monitoru a nemohla se pořádně hýbat, abych si nějak ulevila. Celou dobu jsem na pokoji byla sama. Sestry tam chodily jen sem tam na kontrolu a manžel byl na cestě domů z Maďarska. Bolestí jsem začala křičet, tak tam na mě vlítla sestra, ať jsem potichu, že děsím maminky na poporodním. V tu chvíli jsem myslela, že jí jednu natáhnu.

Prosila jsem je, ať mi něco píchnou, tak přišla anestezioložka a zavedla mi epidurál. Ta úleva, co po něm přišla… Mohla jsem konečně vstát a zajít si na toaletu.

Po hodině, co mi píchli, to přestalo učinkovat a bolest přišla ještě silnější. Prosila jsem je, ať mi to dají ještě, ale doktorka jen odfrkla, že už né, aby se nezastavil porod.

Bylo kolem 23:30 a já měla už nutkání tlačit. Doktorka mi přišla píchnout vodu. Ta bolest, co přišla potom, jsem myslela, že mě zabije. Doktorka mi začala skákat po břichu, protože malý prostě nechtěl ven, ale konečně - přesně 5 minut po půlnoci - 17.března 2010 se nám narodil Románek s mírami 3980 g a 51 cm.

Malého mi jen ukázali a odnesli. Mě napojili na kyslík, protože jsem jim začala kolabovat. Po hodinovém šití mi prcka konečně donesli a já začala poznávat tu nádhernou lásku k němu. <3

Dva roky od porodu uběhly a my se rozhoupali ke svatbě. Po svatbě jsem ukončila kojení a pomalu jsme začali přemýšlet, že Romčovi pořídíme sourozence. Povedlo se v červnu 2013.

Románek s tatínkem byli šťastní, ale mě začaly hlodat obavy z porodu. Celých devět měsíců jsem se strachovala, že se pří porodu něco zvrtne a já se nevrátím domů. Měla jsem hrozný strach, jak by to bylo s Romčou.

Měsíce plynuly, všechna vyšetření dopadla výborně, jen mi potvrdili streptokoka. Obavy z toho, co se stane při porodu, vystřídaly obavy z toho, co když mě porod chytne, když budu doma sama s Romčou. Nebo že nestihnu příjet do porodky včas, aby mi píchli atb.

Byl čtvrtek odpoledne. S klukama jsme jeli k manželovým rodičům a mně začalo podezřele často tvrdnout bříško. Začala jsem si to počítat, ale pořád to lítalo mezi 20 a 10 minutama. Nakonec to večer ustálo a já šla v klidu s tím, že to byli jen poslíčci, uspat Románka.

Ve tři hodiny ráno mě vzbudila bolest břicha a přicházela po 20 minutách. V 5 ráno už to bylo po 10 minutách. To už byl vzhůru i manžel, jelikož musel do Německa. Tavolala jsem mamči, ať přijde, že asi budu rodit. Pokaždé, jak bolest ustála, jsem si říkala, to už je v klidu, to nic není. :-D

Mamka dorazila v 6 hodin, s manželem se vystřídali ve dveřích a já si dobalovala tašku do porodky. Mamka mi už chtěla volat sanitku a já na ní v klidu „Mami, to je dobré, už to přestalo, rodit nebudu.“ Jen jsem to dořekla, vlítla do mě šílená bolest, až jsem se zesunula k zemi. Mamka na nic nečekala a volala. Já se mezitím loučila se svým spícím miláčkem Románkem…

V 6:30 jsem dorazila do porodky. Po vyšetření mi porodní asistentka s úsměvem sdělila „Maminko, za chvíli budeme rodit.“ :-)

Rychle mi píchli kapačku s atb. Jen co mi dokapala, přišel milý pan doktor, prohlídl a hned nechal převést na porodní sál. Píchl mi vodu a malý byl na 3 zatlačení venku. :-) Narodil se 21.3.2014, měl 3780 g a 50 cm. :-)

Když jsem se na něj koukla, myslela jsem, že mám vidiny. :-D Byl úplně stejný jak před 4 rokama Romík. Tak jsem si dělala srandu, že mám dvojčátka se 4letým odstupem. :-) Kubíka mi hned přiložili k prsu, vyzkoušeli přicucnutí a Kubík se na druhý pokus chytl. :-)

Teď mám doma dva čertíky, ale i přesto si připadám jako ta nejšťastnější maminka na světě. :-) Každý jejich úsměv mě dokonale odzbrojí. Oba je moc miluji. <3

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 98

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
simonka07
1169
16.6.14 00:38

Krásné děti.. hodně štěstí :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
16.6.14 08:12

Moc hezky denicek, hodne stesticka..krasny kluci:srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
LucisM
16.6.14 09:37

Krásně napsaný deníček. Taky mám dva kluky :)

  • Upravit
kaja00
15575
16.6.14 12:45

Krasme napsane :hug: Krasni kluci ;) Gratuluji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Elísek22
405
16.6.14 18:50

Mas naprosto uzasne fotky kluku :kytka: Denicek se mi moc libil, preju vam, at jste stastni a spokojeni :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
u763
875
16.6.14 18:58

Gratuluji, ve stejny den se mi narodila Eliska :)

  • načítám...
  • Zmínit
romique
38
16.6.14 19:52

Děkuji holky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Korralina
15
16.6.14 21:46

Gratuluji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
novamaminka
44
9.7.14 17:36

Gratuluji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář