Růzňata č.67 - Tatínkův splněný sen
- Rodičovství
- Violet
- 18.09.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj Růzňajdy, tak jsem zde se svým porodním deníčkem. Termín narození našeho druhého pokladu byl určen na začátek října, ovšem já jsem své nejbližší okolí připravovala na to, že to zřejmě vypukne o něco dříve...tím „něco jsem ale myslela tak 2týdny. Když jsem totiž porovnávala těhotenství s Matým a tohle současné, přestože vím, že „každé těhotenství je jiné, s Matým jsem se cítila opravdu dobře, žádné problémy nebyly a až na těch 7kg navíc a trošku vypouklé bříško se jakoby nic nezměnilo.
Teď jsem měla kvůli podezřelým bolestem v podbřišku během druhé půlky těhotenství několik ultrazvuků navíc, brala jsem magnézium s vitamíny a týden před porodem jsem měla začít užívat i železo kvůli špatnému krevnímu obrazu. A měla jsem dokonce cca od 26.tt doporučení omezení sexíku - nebyl to vysloveně zákaz, pan doktor povídal, že svátečně a s „odpočinkovými" polohami by neměl být problém J
Den D nastal v úterý 4.9., kdy jsem byla přesně 36+0 tt. Od rána mi bylo dobře, dokonce jsem s Matým zajela na zahradu kouknout na našeho kocoura, pak jsem dala u táty vyprat várku tmavého a po uložení Matýska po obědě jsem zasedla k notebooku a ještě psala některé z vás reakci na koment J Jenže to už bylo ve chvíli, kdy jsem lítala po chvilkách na WC s tím, že se snad před porodem začnu ještě potýkat s inkontinencí !? Trvalo asi hodinu, než mě konečně napadlo, že mi začala pomaličku odtékat plodová voda…no jo, když s Matým mi hned nastoupily kontrakce a vodu mi píchali až v porodnici. To už byl Matý vzhůru a oblečený, že pojedem k naší hlídací tetě na kávičku, neviděly jsme se skoro 2měsíce! Takže změna, volala jsem Lukymu, kde že se tak přibližně vyskytuje. Naštěstí nejel ten den do Prahy, byl v Mostě ve stavebninách objednat materiál do bytu. No, stál přímo u pokladny a platil. I přes můj superklidný hlas a ujišťování, že je mi dobře, ať je v klidu a prostě dorazí, až si to vyřídí, byl u nás za 19minut i s nákupem mé tašky, co jsem si měla vzít do porodnice (nějak se mi ta starší rozbila a ta druhá byla zas moc veliká). To bylo asi 15h.
Dobalila jsem tašku, uklidňovala Lukyho, aby nepanikařil, dala si horkou sprchu a zaúkolovala ho, aby mě oholil - holky, to byste se nasmály! My, zvyklí na koupelnu poněkud větších rozměrů, než je ta klasická paneláková u táty, jsme pracně vymýšleli polohy, abychom se mohli zbavit toho mého strniště…povedlo se. Mezitím jsem volala mamce, kde že je, že bych jí potřebovala dát Matýska…opět zděšení, „To jako UŽ??? Jsme v Delvitě a nakupujem, aleneboj, hned jsme doma, vydrž, tak za 10min jsme doma!" Tak jsem s klidem říkala, ať si nakoupí, že nehoří, vedle mě si Luky klepal na čelo, že PŘECI RODÍME, tak co jim to jako povídám!? Matýsek nám u mámy před domem zamával, mně se chtělo brečet, najednou mě přepadl pocit, že ho třeba dlouho neuvidím, a že to bez něj nevydržím…hrůza. Jenže to už mi nastoupily kontrakce, tak se mé myšlenky upjaly na to, co asi bude v následujících hodinách…
Jeli jsme do Ústí. Z auta už jsem vystupovala s kontrakcemi po 4minutách, takže jsem se uklidňovala, že by to mohlo jít rychle. Na příjmu nám otevřela silně nepříjemná sestřička, jsem si říkala, že se těším, až se vymění směna, byla opravdu zlá. Problém byl totiž v tom, že co jsme si dovolili jet rodit do Ústí n./Labem, když nejsme z Ústí!?? Prý mají jakýsi „stop-stav". Dostala jsem například vynadáno i za to, že měsíc před termínem neležím doma v posteli a lauzruju po venku! Pak taky za to, že jsem nedorazila do porodnice do 60-ti (!!) minut poté, co mi začala odcházet plodovka. Sestra mi taky hned na rovinu řekla, že pokud doktorka po vyšetření zjistí, že to není akutní, „pošupajdím si to kamkoli jinam", že oni mě tam nechtějí! To už jsem věděla, že chci okamžitě pryč a modlila se, aby ten náš stav nebyl ještě akutní. Jo- Lukyho nechali samozřejmě jako nějakého žebráka sedět na chodbě u výtahu přes hodinu, aniž by mu aspoň přišli říct, jak to s námi vypadá, nereagovali ani na jeho zvonění, a to se tam sestry vesele bavily v ordinaci, kdo byl kde na dovolené :-/ Sestra, které ta nemocnice možná z části patří a proto se chovala tak, jak se chovala, běhala po oddělení a s rozhazováním rukou každému vykládala, že „je tu nějaká, co není z Ústí a přijede si sem s odteklou plodovkou". Doktorka mě vnitřně vyšetřila s tím, že branka je otevřená na 3cm a je to opravdu na příjem. Vyhrkly mi slzy, ale ty jsem setřela, abych té osobě nedělala ještě radost. Najednou se přiřítilo několik mladších sester a mně došlo, že se mění směny. Hurááá, řekla jsem si. Jenže hned na to mi bylo sděleno, že se mnou nemůže manžel k porodu, jelikož U NICH neabsolvoval jakýsi předporodní kurz. To jsem se přeptala, jestli dobře slyším, protože to už bylo moc. Monitor srdíčka miminka byl v pořádku, takže mě odpojili a dovolili mi jít se rozloučit s Lukym. Já vylezu na tu chodbu, Luky naštvaný jako snad nikdy, že co se tedy vůbec děje. Vše jsem mu vyprávěla, Lukymu zbělaly vzteky i ušní boltce, zeptal se, jak mi je, já, že dobře a on se zvýšeným hlasem, ať mu zavolám doktora nebo primáře nebo prostě někoho, že u porodu prostě chce být, že už máme jeden porod za sebou, tak jestli jim tam jde o peníze, tak si to samozřejmě zaplatí. No, já zas musela na monitor, takže nevím, co bylo na chodbě dál mezi dr. a Lukym, ale výsledkem toho bylo, že jsem jim v Ústí podepsala revers a odjeli jsme rodit do Mostu. Do Mostu, kam jsem se už vracet od porodu Marýno nikdy nechtěla…A v Mostě- přijali nás v 19:30h, sestra i por.asistentka byly skvělé, sloužící doktor také, no přesunuli jsme se na pokoj-hekárnu s pocitem, že teď by to mohlo vyjít a my snad přivedeme našeho druhého broučka na svět tak, jak bychom chtěli. Luky zapnul televizi, dávali nám Velmi křehké vztahy J, ale ty už jsem moc nevnímala, kontrakce sílily. Využila jsem jen sprchy a v ní balónu, jinak jsem jen chodila, s Lukyho rukama na kříži a polehávala na posteli. Bylo asi 23h, kontrakce po 2minutách a por. asistentka mě vyšetřila. Výsledek - miminko stále nemá hlavičku správně natočenou, takže nemůže úplně postoupit do pánve, tudíž se máme připravit i na možnost císařského řezu. Že mě nebudou už déle zbytečně trápit, abych se po tom případném císaři mohla rychle zotavit…chtělo se mi brečet, tohle byl důvod, proč je Matý narozen akutním císařem. Že máme počkat tak 40minut, než pan doktor dokončí sekci, byl právě na sále s paní, co přijela před námi, že mě pak vyšetří a rozhodne se, co dál. Byla jsem otevřená na 8cm. To už jsem Lukyho tahala za všechno, co se dalo, bolest už byla bez přestávky, kontrakce za kontrakcí. Pan doktor dorazil. Sice úplně jiný, než ten „můj", v tom zeleném mundúru ze sálu mi trošku nahnal strach. Vyšetřoval mě snad 15minut a mě napadlo, že horší bolest, než co mi právě dělá pan doktor, už nemůže přijít. Vysvětloval při tom Lukymu (atmosféra asi jakoby seděli u půllitru a koukali na fotbal), že teď mi právě pomohl prasknout ještě nějaký plodový vak, aby mohl odtéct zbytek vody a hlavička mohla sejít níž. No, ještě se chvíli „šťoural", to už jsem vyhrožovala skučením, že ho kousnu, jestli toho nenechá, jak to bolelo (Luky mě napomínal, že jsem drzá!), jenže pak nám došlo, že on tam rovnal tu hlavičku našeho zlatíčka, aby byla tak, jak má. Takže pak nám požehnal s tím, že to máme jít zkusit na porodní sál, že to nakonec možná na císaře nebude. No, nechala jsem se tam přes chodbu dovléct Lukym, už jsem neměla sil. Na to křeslo mě taky vynesl Luky (por.asistentka se řehtala, že to tam ještě neměli), ale já už zvládala jen ležet na boku,viset hlavou z lehátka a kousat Lukyho do stehna… měl tam pak týden krapet modřinu, ale co, neměl si tam takhle stoupat a nastavovat se, že. Trvalo to chvilku, pak už přišlo vysvobozující tlačení (no Lukyho povzbuzující hlášky se sem dát ani nedají) a naše Bára byla v 0:50h 5.9. s námi JO těch pocitech po prvním pohledu na naší princeznu a tak psát nebudu, už tak je to dlouhé…šak víme všechny, že J
Nezapomenu ani na ty dvě hodiny po porodu na sále, kdy mě Luky stále líbal na tvář s tím, že jsem šikovná holka a že jsem mu dala tu nejkrásnější holčičku na světě. „Vždyť jsem Ti na našem prvním rande povídal, že jsem si Tě vybral pro splnění mýho přání- dáš mi jednou Barunku J"
Nezapomenu ani na ty dvě hodiny po porodu na sále, kdy mě Luky stále líbal na tvář s tím, že jsem šikovná holka a že jsem mu dala tu nejkrásnější holčičku na světě.
„Vždyť jsem Ti na našem prvním rande povídal, že jsem si Tě vybral pro splnění mýho přání- dáš mi jednou Barunku J"
Violet s Barunkou 13dní a Matýskem 32měs
***Pelotonek:**
****Andílek - Nicolka 2.1.2005, Lipník nad Beč. (Jana-1982)
Anděla - Jaroušek 11.1.2006, Děčín (Lenka-1981)** ****Babulda - Tonik 29.9.2006, Trutnov (Zuzka-1980)
Dalif - Vitek 25.10.2005, Zuzanka 17.4.2007, Brno,(1976)
Dasa 2 - Lukášek 23.1.2005, Valašské Meziříčí ( Dáša-1976)
Gabriella -Adrienne 13.2.2006,*** ***USA,(1977)** ****Helena77 - Nikolka 12.7. 1995, Natálka 10.2. 2005, Třešť (1977)
Ikaika - Vítek 1.5.2005, Ondra 9.4.2003, Žďár (Ilča-1977)
Jedule - Anežka 27.8.2005,Toník 15.8.2007, Jičín (Jitka-1976)
Jituska - Barunka 28.4.2003, Vojtíšek 20.11.2005, Žďár (Jitka-1977)
Mamulinka -Eliška 14.10.2005, Třešť ( Péťa-1982)
Nikkol - Filípek 6.6.2005, Náchod (1978)
Ruza (Millik) - Jakub 13.6.2006, Plzeň, (1985)
Valli - Martínek 22.6.2005, Kájinka 15.3.2007 Třebíč (Eva-1982)
Violet - Matyáš 15.1.2005, Barunka 5.9.2007, Most (Denisa-1981)** *
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1532
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 896
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1558
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 644
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 379
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20206
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2578
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2853
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2564
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1729
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....