Rychlostí blesku
- Porod
- Hanuhola
- 14.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tohle nikdo nečekal. :) Ve zkratce k prvnímu porodu. :) Ten byl v uvozovkách fajn pro člověka, který neví, do čeho jde. Trval 7 hodin. Poslední dvě hodny bych bez epidurálu opravdu nedala, přes nastřihnutí (které v tu chvíli nebolí), šitá na sedm stehů, kdy si pak nevíte, jak sednout, se nám ve 14 hodin narodil syn Kubíček 50 cm a 3110 g. V tu chvíli jsme byli nejšťastnější na světě. Konečně to mám za sebou.
A máme tady repete. Po dvou letech, skoro přesně. 
Je čtvrtek ráno, já mám 3 dny po termínu, za chvíli mám kontrolu v nemocnici, kam mě veze manžel se synem, vyhazují mě u nemocnice a syn jde na chvíli ke tchyni, která bydlí hned kousek od nemocnice. Manžel frčí do práce.
„No vidíte, už je hlavičkou dolů, pěkně nachystaný na porod, to bude brzo,“ říká mi doktor.
Už jsem ničemu nevěřila, to stejné mi říkal můj gynekolog u prvního syna a byl „schovaný“ další dva dny, ten byl 5 dní po termínu. To mi ještě tvrdil, že druhé dítě je vždy dříve. 
Udělal mi poslední foto na ultrazvuku.
A pokud se nerozjede porod sám, tak jsem byla objednaná na pondělí na vyvolání. No, radost jsem z toho neměla, ale co už, slušně jsem poděkovala, rozloučila se a pelášila jsem za synem s nadšením, že snad už bude mít brzo bráchu na světě.
Je pátek ráno, manžel vstává do práce. Já se budím chvíli po něm se slabou bolestí v břiše. Je 6 hodin. Volám na něj z pokoje, ať chvílí ještě počká a nikam nejde.
Bolesti neustávají a já říkám manželovi, že si je schválně změřím. A ejhle. Přesně, co 5 minut.
Rychle vařím synovi čaj, chystám mu oblečení, balím tašku (chudáčka musíme vzbudit, ten neví, co se děje) a do toho volám mému otci, že mu ho vezeme na hlídání, že jedeme do porodnice - rozespalý mi v telefonu vše odkýve.
Do porodnice přijíždím v 7 hodin ráno, bolesti jsou stálé slabé, ale pořád pravidelné, tak to vysvětluji sestřičce. Ta si mě zapisuje na příjem. Je 7:10 (čas píšu schválně, aby šlo vidět, jak to bylo vše opravdu rychlé) a mě dávají na ozvy, jak je na tom mrňous. Bolesti jsou pravidelné a pomalu se zvyšují. A to už musím pomalu rozdýchávat.
Na ozvách jsem do 7:30, pak mě ještě čeká vyšetření. Shodou náhod mě vyšetřuje můj gynekolog, ke kterému jsem chodila cele těhotenství a který bude i u porodu. Bolesti jsou stále silnější a já přestávám mít chuť i mluvit.
„Paní Hola**vá,“ říká mi můj doktor u vyšetření, „noooo, jste otevřená na dva centimetry. Dáváám tomu tak maximálně 2 až 3 hodinky do porodu.“
„Ty ve, ses poal,“ se mi honilo hlavou. Normálně sprostá nebývám, ale bolesti byly stále silnější a kdo to zažil, tak ví.
„Jak jako 2-3 hodiny? To nevydržím!“
Se mi teď úplně vybavil první porod… Těch nekonečných 7 hodin.
„Ale copák,“ říká mi doktor, „trošku optimismu do toho, néééé?“
A já v duchu: „Ty kokos, jsi ještě asi nezažil porodní bolesti, já ti dám optimismus!“
Opravdu jsem už neměla sílu mluvit, bolesti byly tak silné, že už jsem si musela klekat na zem a dost je rozdýchávat. Je 7:50 a sestřička mi do kabinky (jsem ještě na vyšetření) nese erární oblečení, že už jsi mě teda berou na porodní sál, na který musím dojít o patro níž po schodech.
Manžel už na mě čeká a pomáhá mi se sestřičkou po schodech dolů. Musím se zastavit. Další nekonečná bolest, bouchám hlavou do zdi, hlavou mi projela myšlenka, ze bych nejraději z těch schodů v tu chvíli spadla. Ty ve, úplně jsem zapomněla, jak to bolí. Rozdýchávám to, ale moc to nepomáhá. (Holky, ještě jednou opakuji, že opravdu nebývám tak sprostá, že ani to „ve“ nepoužívám. )
Je 8:05 a mě posílají na očistu (nebo jak se tomu říká, prostě sprcha a tak). V 8:10 přichází sestra, že mi udělá klystýr, a já souhlasím i přes ty bolesti. Rychle seskakuji z lehátka a sedám na záchod a ruuup, praskla mi plodová voda. Byla to taková rána, že jsem myslela, že jsem porodila do záchodu, malého jsem cítila už v porodních cestách, že by stačilo jednou zatlačit a je venku, volám na sestru (byl tam zvonek, ale na něj jsem v tu chvíli nedosáhla, bála jsem se pohnout, že by mi mohl někde vypadnout.
Křičím, stále nic a po chvíli přiletí, rychle mě kontroluje, chytne mě a utíká se mnou na porodní sál. Rychle lehám, manžel stojí za mnou. Třikrát zatlačím a malý je na světě, bez nástřihu, bez šití. .
Je 5. února, 8:20, malý se jmenuje Petřík, měří 50 cm a váží 3340 g, 4 dny po termínu.
Přečtěte si také
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 2359
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 784
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 1937
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 1572
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2134
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 4660
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 2199
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 3125
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 2038
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 858
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
. Za sedm měsíců mne čeká třetí repete a chci to stejně rychle! 
Nemůžu si stěžovat, byl to rychlý porod a já jsem za to ráda. Obdivuji ty, které rodí x hodin. Klobouk dolů. 
gratuluju 
