Rychlostí blesku
- Porod
- Hanuhola
- 14.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tohle nikdo nečekal. :) Ve zkratce k prvnímu porodu. :) Ten byl v uvozovkách fajn pro člověka, který neví, do čeho jde. Trval 7 hodin. Poslední dvě hodny bych bez epidurálu opravdu nedala, přes nastřihnutí (které v tu chvíli nebolí), šitá na sedm stehů, kdy si pak nevíte, jak sednout, se nám ve 14 hodin narodil syn Kubíček 50 cm a 3110 g. V tu chvíli jsme byli nejšťastnější na světě. Konečně to mám za sebou.
A máme tady repete. Po dvou letech, skoro přesně. 
Je čtvrtek ráno, já mám 3 dny po termínu, za chvíli mám kontrolu v nemocnici, kam mě veze manžel se synem, vyhazují mě u nemocnice a syn jde na chvíli ke tchyni, která bydlí hned kousek od nemocnice. Manžel frčí do práce.
„No vidíte, už je hlavičkou dolů, pěkně nachystaný na porod, to bude brzo,“ říká mi doktor.
Už jsem ničemu nevěřila, to stejné mi říkal můj gynekolog u prvního syna a byl „schovaný“ další dva dny, ten byl 5 dní po termínu. To mi ještě tvrdil, že druhé dítě je vždy dříve. 
Udělal mi poslední foto na ultrazvuku.
A pokud se nerozjede porod sám, tak jsem byla objednaná na pondělí na vyvolání. No, radost jsem z toho neměla, ale co už, slušně jsem poděkovala, rozloučila se a pelášila jsem za synem s nadšením, že snad už bude mít brzo bráchu na světě.
Je pátek ráno, manžel vstává do práce. Já se budím chvíli po něm se slabou bolestí v břiše. Je 6 hodin. Volám na něj z pokoje, ať chvílí ještě počká a nikam nejde.
Bolesti neustávají a já říkám manželovi, že si je schválně změřím. A ejhle. Přesně, co 5 minut.
Rychle vařím synovi čaj, chystám mu oblečení, balím tašku (chudáčka musíme vzbudit, ten neví, co se děje) a do toho volám mému otci, že mu ho vezeme na hlídání, že jedeme do porodnice - rozespalý mi v telefonu vše odkýve.
Do porodnice přijíždím v 7 hodin ráno, bolesti jsou stálé slabé, ale pořád pravidelné, tak to vysvětluji sestřičce. Ta si mě zapisuje na příjem. Je 7:10 (čas píšu schválně, aby šlo vidět, jak to bylo vše opravdu rychlé) a mě dávají na ozvy, jak je na tom mrňous. Bolesti jsou pravidelné a pomalu se zvyšují. A to už musím pomalu rozdýchávat.
Na ozvách jsem do 7:30, pak mě ještě čeká vyšetření. Shodou náhod mě vyšetřuje můj gynekolog, ke kterému jsem chodila cele těhotenství a který bude i u porodu. Bolesti jsou stále silnější a já přestávám mít chuť i mluvit.
„Paní Hola**vá,“ říká mi můj doktor u vyšetření, „noooo, jste otevřená na dva centimetry. Dáváám tomu tak maximálně 2 až 3 hodinky do porodu.“
„Ty ve, ses poal,“ se mi honilo hlavou. Normálně sprostá nebývám, ale bolesti byly stále silnější a kdo to zažil, tak ví.
„Jak jako 2-3 hodiny? To nevydržím!“
Se mi teď úplně vybavil první porod… Těch nekonečných 7 hodin.
„Ale copák,“ říká mi doktor, „trošku optimismu do toho, néééé?“
A já v duchu: „Ty kokos, jsi ještě asi nezažil porodní bolesti, já ti dám optimismus!“
Opravdu jsem už neměla sílu mluvit, bolesti byly tak silné, že už jsem si musela klekat na zem a dost je rozdýchávat. Je 7:50 a sestřička mi do kabinky (jsem ještě na vyšetření) nese erární oblečení, že už jsi mě teda berou na porodní sál, na který musím dojít o patro níž po schodech.
Manžel už na mě čeká a pomáhá mi se sestřičkou po schodech dolů. Musím se zastavit. Další nekonečná bolest, bouchám hlavou do zdi, hlavou mi projela myšlenka, ze bych nejraději z těch schodů v tu chvíli spadla. Ty ve, úplně jsem zapomněla, jak to bolí. Rozdýchávám to, ale moc to nepomáhá. (Holky, ještě jednou opakuji, že opravdu nebývám tak sprostá, že ani to „ve“ nepoužívám. )
Je 8:05 a mě posílají na očistu (nebo jak se tomu říká, prostě sprcha a tak). V 8:10 přichází sestra, že mi udělá klystýr, a já souhlasím i přes ty bolesti. Rychle seskakuji z lehátka a sedám na záchod a ruuup, praskla mi plodová voda. Byla to taková rána, že jsem myslela, že jsem porodila do záchodu, malého jsem cítila už v porodních cestách, že by stačilo jednou zatlačit a je venku, volám na sestru (byl tam zvonek, ale na něj jsem v tu chvíli nedosáhla, bála jsem se pohnout, že by mi mohl někde vypadnout.
Křičím, stále nic a po chvíli přiletí, rychle mě kontroluje, chytne mě a utíká se mnou na porodní sál. Rychle lehám, manžel stojí za mnou. Třikrát zatlačím a malý je na světě, bez nástřihu, bez šití. .
Je 5. února, 8:20, malý se jmenuje Petřík, měří 50 cm a váží 3340 g, 4 dny po termínu.
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 814
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1456
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1720
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 789
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 842
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 814
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1250
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 4013
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1340
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1451
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
. Za sedm měsíců mne čeká třetí repete a chci to stejně rychle! 
Nemůžu si stěžovat, byl to rychlý porod a já jsem za to ráda. Obdivuji ty, které rodí x hodin. Klobouk dolů. 
gratuluju 
