Rychlostí blesku
- Porod
- Hanuhola
- 14.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tohle nikdo nečekal. :) Ve zkratce k prvnímu porodu. :) Ten byl v uvozovkách fajn pro člověka, který neví, do čeho jde. Trval 7 hodin. Poslední dvě hodny bych bez epidurálu opravdu nedala, přes nastřihnutí (které v tu chvíli nebolí), šitá na sedm stehů, kdy si pak nevíte, jak sednout, se nám ve 14 hodin narodil syn Kubíček 50 cm a 3110 g. V tu chvíli jsme byli nejšťastnější na světě. Konečně to mám za sebou.
A máme tady repete. Po dvou letech, skoro přesně. 
Je čtvrtek ráno, já mám 3 dny po termínu, za chvíli mám kontrolu v nemocnici, kam mě veze manžel se synem, vyhazují mě u nemocnice a syn jde na chvíli ke tchyni, která bydlí hned kousek od nemocnice. Manžel frčí do práce.
„No vidíte, už je hlavičkou dolů, pěkně nachystaný na porod, to bude brzo,“ říká mi doktor.
Už jsem ničemu nevěřila, to stejné mi říkal můj gynekolog u prvního syna a byl „schovaný“ další dva dny, ten byl 5 dní po termínu. To mi ještě tvrdil, že druhé dítě je vždy dříve. 
Udělal mi poslední foto na ultrazvuku.
A pokud se nerozjede porod sám, tak jsem byla objednaná na pondělí na vyvolání. No, radost jsem z toho neměla, ale co už, slušně jsem poděkovala, rozloučila se a pelášila jsem za synem s nadšením, že snad už bude mít brzo bráchu na světě.
Je pátek ráno, manžel vstává do práce. Já se budím chvíli po něm se slabou bolestí v břiše. Je 6 hodin. Volám na něj z pokoje, ať chvílí ještě počká a nikam nejde.
Bolesti neustávají a já říkám manželovi, že si je schválně změřím. A ejhle. Přesně, co 5 minut.
Rychle vařím synovi čaj, chystám mu oblečení, balím tašku (chudáčka musíme vzbudit, ten neví, co se děje) a do toho volám mému otci, že mu ho vezeme na hlídání, že jedeme do porodnice - rozespalý mi v telefonu vše odkýve.
Do porodnice přijíždím v 7 hodin ráno, bolesti jsou stálé slabé, ale pořád pravidelné, tak to vysvětluji sestřičce. Ta si mě zapisuje na příjem. Je 7:10 (čas píšu schválně, aby šlo vidět, jak to bylo vše opravdu rychlé) a mě dávají na ozvy, jak je na tom mrňous. Bolesti jsou pravidelné a pomalu se zvyšují. A to už musím pomalu rozdýchávat.
Na ozvách jsem do 7:30, pak mě ještě čeká vyšetření. Shodou náhod mě vyšetřuje můj gynekolog, ke kterému jsem chodila cele těhotenství a který bude i u porodu. Bolesti jsou stále silnější a já přestávám mít chuť i mluvit.
„Paní Hola**vá,“ říká mi můj doktor u vyšetření, „noooo, jste otevřená na dva centimetry. Dáváám tomu tak maximálně 2 až 3 hodinky do porodu.“
„Ty ve, ses poal,“ se mi honilo hlavou. Normálně sprostá nebývám, ale bolesti byly stále silnější a kdo to zažil, tak ví.
„Jak jako 2-3 hodiny? To nevydržím!“
Se mi teď úplně vybavil první porod… Těch nekonečných 7 hodin.
„Ale copák,“ říká mi doktor, „trošku optimismu do toho, néééé?“
A já v duchu: „Ty kokos, jsi ještě asi nezažil porodní bolesti, já ti dám optimismus!“
Opravdu jsem už neměla sílu mluvit, bolesti byly tak silné, že už jsem si musela klekat na zem a dost je rozdýchávat. Je 7:50 a sestřička mi do kabinky (jsem ještě na vyšetření) nese erární oblečení, že už jsi mě teda berou na porodní sál, na který musím dojít o patro níž po schodech.
Manžel už na mě čeká a pomáhá mi se sestřičkou po schodech dolů. Musím se zastavit. Další nekonečná bolest, bouchám hlavou do zdi, hlavou mi projela myšlenka, ze bych nejraději z těch schodů v tu chvíli spadla. Ty ve, úplně jsem zapomněla, jak to bolí. Rozdýchávám to, ale moc to nepomáhá. (Holky, ještě jednou opakuji, že opravdu nebývám tak sprostá, že ani to „ve“ nepoužívám. )
Je 8:05 a mě posílají na očistu (nebo jak se tomu říká, prostě sprcha a tak). V 8:10 přichází sestra, že mi udělá klystýr, a já souhlasím i přes ty bolesti. Rychle seskakuji z lehátka a sedám na záchod a ruuup, praskla mi plodová voda. Byla to taková rána, že jsem myslela, že jsem porodila do záchodu, malého jsem cítila už v porodních cestách, že by stačilo jednou zatlačit a je venku, volám na sestru (byl tam zvonek, ale na něj jsem v tu chvíli nedosáhla, bála jsem se pohnout, že by mi mohl někde vypadnout.
Křičím, stále nic a po chvíli přiletí, rychle mě kontroluje, chytne mě a utíká se mnou na porodní sál. Rychle lehám, manžel stojí za mnou. Třikrát zatlačím a malý je na světě, bez nástřihu, bez šití. .
Je 5. února, 8:20, malý se jmenuje Petřík, měří 50 cm a váží 3340 g, 4 dny po termínu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 727
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 459
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 743
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 346
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 214
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18335
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2452
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2638
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2389
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1570
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Za sedm měsíců mne čeká třetí repete a chci to stejně rychle! 
Nemůžu si stěžovat, byl to rychlý porod a já jsem za to ráda. Obdivuji ty, které rodí x hodin. Klobouk dolů. 
gratuluju 
