Rychlý porod
- Porod
- 09.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
ahoj všem, chtěla bych se s Vámi podělit o zážitek z mého porodu. Je mi 28 let a nyní jsem maminkou krásného kluka Vlastíka, kterému už bude pomalu rok. Termín porodu jsem měla na konci června 2005. Těhotenství bylo úplně v pohodě, žádné zvracení, nevolnosti, jen ten poslední měsíc jsem musela chodit v noci často na záchod a trochu mi otekly nohy. Nakoupené věci jsem už měla, ale pořád jsem ještě neměla sbalenou tašku do porodnice s tím, že stačí tak 2 týdny před termínem. Budoucí taťka si koupil kameru, aby měl co točit, až mimi vykoukne na svět.
Byly přesně 3 týdny před termínem, když jsme jeli s manželem na návštěvu k mé matce. Trošku mě pobolívalo břicho, ale myslela jsem si, že malý je akční a hodně kope. Po návratu domů (bylo asi 5 hodin odpoledne) jsem si hupsla do vany a říkala si, že si pěkně odpočinu. Sem tam mě v bříšku zabolelo, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Když to už trvalo zhruba hodinu, vylezla jsem z vany a začala uvažovat, že by nebylo špatné psát si, jak často se bolest objevuje. Věděla jsem, že do porodnice by se mělo jet, až když je interval mezi jednotlivými stahy zhruba 5 minut. Zavolala jsem taťku a ten mi to začal měřit. Zjistili jsme, že se interval rychle zkrátil a bolesti (opravdu minimální) přicházejí co 3 minuty. Trošku jsem znejistěla, protože podle rad bych už dávno měla být v porodnici. Zavola jsem tam a ti mi řekli, ať teda přijedu, že se na to podíváme.
Začala jsem shánět a balit věci do porodnice - radím holky, raději si to nachystejte předem, nemohla jsem skoro nic najít. Kolem 9 večer jsme dojeli do porodnice (Frýdek Místek). Hned jsem se musela převléknout do košile a šup na monitor. Tam mi sestřička řekla, že to na porod nevypadá, že se mimi zřejmě jenom trošku posunuje, ale že mě ještě vyšetří doktor a ten řekne přesně co a jak. Bolesti byly pořád častější, ale pořád se to dalo ještě vydržet, čekala jsem, že to bude daleko horší. Doktor mě vyšetřil a sdělil mi, že už jsem na 5 cm otevřená a že jdeme rodit. Sestřička mi dala klystýr (trošku jsem se toho bála, ale opět vše bylo v pohodě) a pak jsem čekala zhruba půl hodiny, než se úplně vyprázdním. Pokud jsem chodila, tak ta bolest byla taková zanedbatelná, ale sedět na záchodě a tím pádem se moc nehýbat - to teda moc příjemné nebylo. Po půl hodině mě konečně propustili a já jsem mohla jít do sprchy. Osprchovala jsem se a říkala si, že teď půjdu na porodní pokoj a tam si ještě pár hodin užiju, ale hned po sprše mě sestra hnala na porodní sál, že jdeme rodit. Trošku jsem byla překvapená, vždyť jsem teprve před necelou hodinu přijela do porodnice. Takže hup na stůl a prý „tlačte maminko“. Párkrát jsem to zkusila, ale moc mi to nešlo (je pravda, že jsem do toho asi nedala všecko a pořád si myslela, že to přece ještě nemůže být ono). Pak přišel pan doktor, trošku mi zatlačil na bříško a znovu „tlačte“. Já jsem začala protestovat, že víc to nejde a že to bolí. Jenomže pan doktor věděl, jak na mě. Řekl mi „maminko, slibuju, že když pořádne 3× zatlačíte, tak to máte za sebou“ Tak jsem do toho dala opravdu všechnu sílu, kterou jsem v sobě našla a opravdu na potřetí se oval můj malý křiklounek. Bylo to skvělé a rychlé (od příjezdu uběhly slabé 2 hodinky). Hned po porodu jsem byla ok a říkala si, že klidně půjdu rodit znovu. Když mě vezli za 2 hodiny z porodního sálu, ještě jsem se stačila usmát na jednu maminku, která zrovna do porodnice přijela a kterou to všechno teprve čekalo.
Takže holky, nebojte se toho, není to tak strašné, jak se někdy píše. Všem těhulkám přeju snadný a rychlý porod.
Jana
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 8121
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2807
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1840
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2351
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2949
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1082
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 702
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10647
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 6033
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8923
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...