Rychlý porod
- Porod
- 09.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
ahoj všem, chtěla bych se s Vámi podělit o zážitek z mého porodu. Je mi 28 let a nyní jsem maminkou krásného kluka Vlastíka, kterému už bude pomalu rok. Termín porodu jsem měla na konci června 2005. Těhotenství bylo úplně v pohodě, žádné zvracení, nevolnosti, jen ten poslední měsíc jsem musela chodit v noci často na záchod a trochu mi otekly nohy. Nakoupené věci jsem už měla, ale pořád jsem ještě neměla sbalenou tašku do porodnice s tím, že stačí tak 2 týdny před termínem. Budoucí taťka si koupil kameru, aby měl co točit, až mimi vykoukne na svět.
Byly přesně 3 týdny před termínem, když jsme jeli s manželem na návštěvu k mé matce. Trošku mě pobolívalo břicho, ale myslela jsem si, že malý je akční a hodně kope. Po návratu domů (bylo asi 5 hodin odpoledne) jsem si hupsla do vany a říkala si, že si pěkně odpočinu. Sem tam mě v bříšku zabolelo, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Když to už trvalo zhruba hodinu, vylezla jsem z vany a začala uvažovat, že by nebylo špatné psát si, jak často se bolest objevuje. Věděla jsem, že do porodnice by se mělo jet, až když je interval mezi jednotlivými stahy zhruba 5 minut. Zavolala jsem taťku a ten mi to začal měřit. Zjistili jsme, že se interval rychle zkrátil a bolesti (opravdu minimální) přicházejí co 3 minuty. Trošku jsem znejistěla, protože podle rad bych už dávno měla být v porodnici. Zavola jsem tam a ti mi řekli, ať teda přijedu, že se na to podíváme.
Začala jsem shánět a balit věci do porodnice - radím holky, raději si to nachystejte předem, nemohla jsem skoro nic najít. Kolem 9 večer jsme dojeli do porodnice (Frýdek Místek). Hned jsem se musela převléknout do košile a šup na monitor. Tam mi sestřička řekla, že to na porod nevypadá, že se mimi zřejmě jenom trošku posunuje, ale že mě ještě vyšetří doktor a ten řekne přesně co a jak. Bolesti byly pořád častější, ale pořád se to dalo ještě vydržet, čekala jsem, že to bude daleko horší. Doktor mě vyšetřil a sdělil mi, že už jsem na 5 cm otevřená a že jdeme rodit. Sestřička mi dala klystýr (trošku jsem se toho bála, ale opět vše bylo v pohodě) a pak jsem čekala zhruba půl hodiny, než se úplně vyprázdním. Pokud jsem chodila, tak ta bolest byla taková zanedbatelná, ale sedět na záchodě a tím pádem se moc nehýbat - to teda moc příjemné nebylo. Po půl hodině mě konečně propustili a já jsem mohla jít do sprchy. Osprchovala jsem se a říkala si, že teď půjdu na porodní pokoj a tam si ještě pár hodin užiju, ale hned po sprše mě sestra hnala na porodní sál, že jdeme rodit. Trošku jsem byla překvapená, vždyť jsem teprve před necelou hodinu přijela do porodnice. Takže hup na stůl a prý „tlačte maminko“. Párkrát jsem to zkusila, ale moc mi to nešlo (je pravda, že jsem do toho asi nedala všecko a pořád si myslela, že to přece ještě nemůže být ono). Pak přišel pan doktor, trošku mi zatlačil na bříško a znovu „tlačte“. Já jsem začala protestovat, že víc to nejde a že to bolí. Jenomže pan doktor věděl, jak na mě. Řekl mi „maminko, slibuju, že když pořádne 3× zatlačíte, tak to máte za sebou“ Tak jsem do toho dala opravdu všechnu sílu, kterou jsem v sobě našla a opravdu na potřetí se oval můj malý křiklounek. Bylo to skvělé a rychlé (od příjezdu uběhly slabé 2 hodinky). Hned po porodu jsem byla ok a říkala si, že klidně půjdu rodit znovu. Když mě vezli za 2 hodiny z porodního sálu, ještě jsem se stačila usmát na jednu maminku, která zrovna do porodnice přijela a kterou to všechno teprve čekalo.
Takže holky, nebojte se toho, není to tak strašné, jak se někdy píše. Všem těhulkám přeju snadný a rychlý porod.
Jana
Přečtěte si také
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 335
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 294
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 264
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 329
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 273
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 865
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 864
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 423
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 510
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 431
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...