Rychlý porod
- Porod
- 09.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
ahoj všem, chtěla bych se s Vámi podělit o zážitek z mého porodu. Je mi 28 let a nyní jsem maminkou krásného kluka Vlastíka, kterému už bude pomalu rok. Termín porodu jsem měla na konci června 2005. Těhotenství bylo úplně v pohodě, žádné zvracení, nevolnosti, jen ten poslední měsíc jsem musela chodit v noci často na záchod a trochu mi otekly nohy. Nakoupené věci jsem už měla, ale pořád jsem ještě neměla sbalenou tašku do porodnice s tím, že stačí tak 2 týdny před termínem. Budoucí taťka si koupil kameru, aby měl co točit, až mimi vykoukne na svět.
Byly přesně 3 týdny před termínem, když jsme jeli s manželem na návštěvu k mé matce. Trošku mě pobolívalo břicho, ale myslela jsem si, že malý je akční a hodně kope. Po návratu domů (bylo asi 5 hodin odpoledne) jsem si hupsla do vany a říkala si, že si pěkně odpočinu. Sem tam mě v bříšku zabolelo, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Když to už trvalo zhruba hodinu, vylezla jsem z vany a začala uvažovat, že by nebylo špatné psát si, jak často se bolest objevuje. Věděla jsem, že do porodnice by se mělo jet, až když je interval mezi jednotlivými stahy zhruba 5 minut. Zavolala jsem taťku a ten mi to začal měřit. Zjistili jsme, že se interval rychle zkrátil a bolesti (opravdu minimální) přicházejí co 3 minuty. Trošku jsem znejistěla, protože podle rad bych už dávno měla být v porodnici. Zavola jsem tam a ti mi řekli, ať teda přijedu, že se na to podíváme.
Začala jsem shánět a balit věci do porodnice - radím holky, raději si to nachystejte předem, nemohla jsem skoro nic najít. Kolem 9 večer jsme dojeli do porodnice (Frýdek Místek). Hned jsem se musela převléknout do košile a šup na monitor. Tam mi sestřička řekla, že to na porod nevypadá, že se mimi zřejmě jenom trošku posunuje, ale že mě ještě vyšetří doktor a ten řekne přesně co a jak. Bolesti byly pořád častější, ale pořád se to dalo ještě vydržet, čekala jsem, že to bude daleko horší. Doktor mě vyšetřil a sdělil mi, že už jsem na 5 cm otevřená a že jdeme rodit. Sestřička mi dala klystýr (trošku jsem se toho bála, ale opět vše bylo v pohodě) a pak jsem čekala zhruba půl hodiny, než se úplně vyprázdním. Pokud jsem chodila, tak ta bolest byla taková zanedbatelná, ale sedět na záchodě a tím pádem se moc nehýbat - to teda moc příjemné nebylo. Po půl hodině mě konečně propustili a já jsem mohla jít do sprchy. Osprchovala jsem se a říkala si, že teď půjdu na porodní pokoj a tam si ještě pár hodin užiju, ale hned po sprše mě sestra hnala na porodní sál, že jdeme rodit. Trošku jsem byla překvapená, vždyť jsem teprve před necelou hodinu přijela do porodnice. Takže hup na stůl a prý „tlačte maminko“. Párkrát jsem to zkusila, ale moc mi to nešlo (je pravda, že jsem do toho asi nedala všecko a pořád si myslela, že to přece ještě nemůže být ono). Pak přišel pan doktor, trošku mi zatlačil na bříško a znovu „tlačte“. Já jsem začala protestovat, že víc to nejde a že to bolí. Jenomže pan doktor věděl, jak na mě. Řekl mi „maminko, slibuju, že když pořádne 3× zatlačíte, tak to máte za sebou“ Tak jsem do toho dala opravdu všechnu sílu, kterou jsem v sobě našla a opravdu na potřetí se oval můj malý křiklounek. Bylo to skvělé a rychlé (od příjezdu uběhly slabé 2 hodinky). Hned po porodu jsem byla ok a říkala si, že klidně půjdu rodit znovu. Když mě vezli za 2 hodiny z porodního sálu, ještě jsem se stačila usmát na jednu maminku, která zrovna do porodnice přijela a kterou to všechno teprve čekalo.
Takže holky, nebojte se toho, není to tak strašné, jak se někdy píše. Všem těhulkám přeju snadný a rychlý porod.
Jana
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1813
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1067
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 458
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21809
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2667
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....