S poctivostí nejdál dojdeš?
- Porod
- kulisa
- 21.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ve svém deníčku bych chtěla popsat nejen porod, ale hlavně a především trochu si vybít svůj vztek na zdravotnický personál jedné porodnice a koneckonců i na sebe. Ale pěkně popořádku.
Odmala jsem měla moc ráda knížky typu Rychlé šípy, líbila se mi přátelská atmosféra příběhů i čestné a přímé jednání hlavních hrdinů. Sama jsem se snažila žít v tomto duchu, takže zatímco mí vrstevníci frajeřili s kouřením, ve škole si vypomohli tahákem nebo určité situace zachránili lží, já toto jednání odsuzovala a snažila se být ta správná. Pravda, občas trochu zamrzelo, že jsem měla horší známku než někdo, kdo si vypomohl náhradním zdrojem vědomostí, ale nakonec člověk zapomene skoro na všechno.
Když přeskočím pár let života, ve třiceti letech jsem poznala svého nynějšího manžela. Brzy po seznámení jsme začali bydlet spolu. Oba jsme chtěli miminko, takže při ročním výročí našeho seznámení jsem již byla těhotná. Těhotenství jsem si docela užívala, jak se blížil termín porodu, spousta lidí se mě ptalo, kde budu rodit, zda mám nějakého lékaře domluveného a za kolik. Všem jsem sdělovala název porodnice a dodávala, že se jedná o fakultní nemocnici, navíc s akreditací kvality, tudíž péče zde bude rozhodně na úrovni. A hlavně jsem v této nemocnici pracovala, dokonce na novorozeneckém odd., takže pár lidí tam znám. Já přece nechci nic extra, jen péči, která odpovídá dané situaci, takže nemám důvod někoho si domlouvat, či mu dokonce dávat obálku do kapsy! Škoda, že neumím předpovídat budoucnost, to bych těch obálek vzala třeba pět a vykašlala se na jakékoliv principy mravnostní.
Konečně přišel den D, pátek odpoledne
, odtekla mi plodová voda, takže, když se manžel vrátil z práce, v klidu jsme sebrali vše potřebné a v 18,30 vyrazili směr porodnice. Cestou mě manžel pochválil, jak jsem to výborně naplánovala, žádný provoz, volné silnice, prostě paráda. Po příjezdu do porodnice, vyšetření a sepsání dokumentace mi bylo sděleno, že dnes to na porod rozhodně nevypadá, takže mám poslat budoucího otce domů vyspat a zítra se uvidí. Během vyšetření jsem si Dr. hezky popovídala, připomněla jsem své působení zde ![]()
Po nastěhování se na čekací pokoj mi, jsem se snažila usnout, ale ironií osudu se mi po cca půl hodiny po odjezdu manžela rozjely kontrakce s křížovými bolestmi, pěkně po pěti minutách. Když jsem to řekla Pa, vytasila se s radou, ať to neřeším, hlavně ať dýchám jako pes. Což jsem poslušně dělala, takže po chvíli se ke kontrakcím přidala i slušná nevolnost, protože jsem se předýchávala. Asi po dvou hodinách mě Pa na mou žádost znovu vyšetřila, udiveně zkonstatovala, že jsem na 8 cm a vzala na přípravu. To byl neopakovatelný zážitek, vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, kterou stranou dříve na záchod. No, byla jsem aspoň důkladně vyčištěná. Po této úžasné proceduře jsem vzala do ruky cestovní tašku a přesunula se za doprovodu Pa na porodní box. Měla jsem radost, že už bude brzy vše za mnou.
Po mém volání brzy dorazil za mnou i manžel, už se taky těšil, až bude vše za námi a my se budeme kochat miminkem. Přišel okamžik, na který jsem se těšila nejvíc, tj. až budu moci tlačit a věci se dají více do pohybu. Tlačit jsem se snažila, ale nic se do pohybu nedalo, akorát jsme pořád slyšela, že tlačím málo, špatně atd., příště to musí být lepší. Připadala jsem si jak blbec, snažila jsem se ze všech sil, ale ať jsem dělala, co chtěla, během kontrakce se mi zadařilo vždy zatlačit jen jednou, druhé dvě tlačení prostě nešly. To jsem taky PA říkala, ale tu už to asi přestalo bavit, takže prostě odešla. Za chvíli se objevila mladá lékařka, která zkonstatovala, že můžu tlačit a proč to nedělám? Takže jsem jí předvedla své umění, ale za nějakou dobu ji to také přestalo bavit, takže odešla. Já už měla všeho plné zuby, vše mi připadalo dlouhé, měla jsem chuť poslat všechny do háje nebo ještě dále, když mají takový přístup, přála jsem si, aby mi udělali císaře, což jsem taky řekla, když se zase PA objevila. Okomentovala to, slovy, to jsem vůbec neslyšela a pokračovaly jsme opět v krasojízdě, čili v mém úspěšném tlačení.
Po nějaké době ji to opět přestalo bavit, takže odešla. Ale protože každá pohádka má svůj konec, měl ho nakonec i můj porod. Po nějaké době bez PA se přihnala banda lidí, v čele se služebně nejstarším lékařem, který provedl bez zbytečných řečí vaginální vyšetření, bolest to byla hrozná, ale zjistil příčinu, proč mi nešlo účinně tlačit. Mimi bylo abnormální pozici, tudíž naštěstí pro mě se už nepokračovalo v tlačení, ale po nástřihu byl použit vakuumextraktor. Porod placenty už proběhl v pohodě, malá začala křičet jak o závod, takže jsem si pořádně oddychla.
Co říci na závěr? Druhá doba porodní, jak jsem si později spočítala, trvala celé tři hodiny. Vzhledem k tomu, že jsem byla prvorodička, měla trvat půl až hodinu. Ne že bych se chtěla nějak ohánět tabulkami, ale co je moc. Nejvíce mě fascinoval fakt, že nikoho moc nezajímalo, proč porod nepostupuje, proč mi nejde tlačit a hlavně proč vše trvá tak dlouho. Toto je přístup na kvalifikovaném akreditovaném pracovišti? Nebo se čekalo, až se vytasím s obálkou? Asi ano, nedovedu si to jinak vysvětlit. Mohu jen říci, že mou poctivost nejvíce odnesla má dcera Zuzanka, ve třech měsících jí byla diagnostikována svalová hypotonie a nyní v devatenácti měsících ještě nechodí a moříme se s Vojtovkou. Takže poučení pro příště, kdo maže, ten jede!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1826
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1077
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 789
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 464
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21851
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....