Šestinedělí ala prdíky a boj o mléko
V mém předchozím deníčku popisuji svoje těhotenství a porod, tak mě napadlo napsat něco i o šestinedělí, které nebylo vůbec takové, jaké jsem si představovala.
Ještě v porodnici, když už jsem měla Nelinku pořád u sebe jsem se snažila jako každá maminka kojit a řekla bych, že se nám vedlo velice dobře. Sestry byly užasné, moc mi pomáhaly a já se každý den ptala, kdy nás propustí. Nelinka vážila jen 2200 g, na váze po porodu neubyla, tak jsem tak počítala, kolik toho musí spapat, abychom mohly domů.
Jak už jsem psala, kojeni nám šlo krásně, Nelinka jedla každé tři hodiny a snažila jsem se o pravidelnost i v noci. Za 6 dní přibrala 330 g a den, na který jsem měla vypočítaný termin porodu, se stal termínem našeho návratu domů z porodnice. Malovala jsem si růžové sestinedělí a byla jsem neskutečně sťastná, že už máme maličkou doma.
Naše první noc s tím krásným uzlíčkem byla vyčerpávající. Navečer Nelinka začala hrozně moc plakat. Byla najedená, přebalená, nachystaná ke spinkání… podle mě jí nemohlo nic chybět, ale stále plakala. Tak jsem zkusila znovu kojit, ale jen se přisála, dvakrát třikrát polkla a opět začala plakat. Mléka jsem měla v tu dobu ještě na rozdáváni, věčně nacucané prsní vložky a fleky na triku, v tomhle nemohl být problém, mléka bylo dost, tudíž hlad mít nemohla.
Už v porodnici měla trochu problém, tak jsem začala s „bojem proti prdíkům“. Pupík, masáže, cvičení… nic nezabíralo. Celou noc plakala, ani chováni, zpíváni a pokoušení se kojit, nic nepomohlo. Nakonec přeci jenom usnula a já nechápala co se děje, vždyť v porodnici byla zlaté miminko.
A takhle to šlo několik týdnů. Neustálý pláč, ale jen v noci protože přes den byla opět zlaté miminko. K boji proti prdíkům se přidaly i kapičky, nahřátá plína, pak i polštářek z pecek. Kojení se zdálo být v pořádku, i když Nelinka jedla asi tak 5 minut a pak usnula. Byla nejspíš slaboučká nebo líná tahat, tak jsem kojila každou chvíli. Proležely jsme doma hodiny, kdy mi spinkala přisátá u prsu, protože když jsem jí ho vzala, probudila se a opět plakala. Byly to hrozně vyčerpávající dny, trhla jsem rekord v nespaní a tři dny jsem nezamhouřila oko déle než na hodinu.
Hledala jsem různé „zakázané“ potraviny při kojeni a vyřadila spoustu věci, až jsem skončila na bílých jogurtech s piškoty. Četla jsem různé články o tom, že slabé mléko neexistuje, na rady sestry, že mám koupit UM jsem nijak nereagovala. Prostě já jsem věděla, že má prdíky, že budu jíst jen to, co nemůže nadýmat a vše bude v pořádku a že prostě musím a budu kojit. Ale mezitím, co jsem pořád řešila, co jíst a nejíst, jsem začala ztrácet mléko a Nelinka měla logicky hlad, jenže to jsem si neuvědomovala.
Paní doktorce jsem řekla, že Nelinka hodně pláče, nejspíš kvůli prdíkům, ale nakonec mě pozvala na druhý den na kontrolní kojeni. Tam jsme ji tedy po kojení zvážili a vypila asi 80 ml, což prý bylo málo. Rozhodla jsem se koupit odsávačku a začít odsávat a tak aspoň trošku kontrolovat, kolik toho doma vypije a na radu doktorky jsem začala kojit každé dvě hodiny.
Půl hodiny odsávání 10-20 ml byl pro mě po pár dnech úspěch, někdy se povedlo i 40 ml a já jsem z toho byla zoufalá. Mezitím Nelinka dostávala Nutrilon, a to málo, co jsem odsála. Denně jsem pila skoro 6 litrů melty s mlékem, začala jsem normalně jíst, když už jsem si řekla, že takhle to nejde, ale mléko ne a ne se tvořit.
Celá vyčerpaná jsem to nakonec asi po dvou týdnech vzdala. Odsávačku jsem zabalila zpět do krabice a uklidila do skříně. Mohu ale řict, že se mi tím hodně ulevilo. Od té doby co je Nelinka na UM, spinká celou noc a na další kontrole už měla krásný přírůstek na váze.
O mléko jsem tedy přišla vlastní blbostí a boj o něj jsem taky prohrála. Vím, že nekojení není žádná katastrofa, holt ne každé se to poštěstí. Mě jen dodnes, když si vzpomenu, občas zamrzí moje tvrdohlavost a umíněnost, že kojit musím. Nic se nemá lámat přes koleno ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....