Severomoraváček č.16- Tak nějak o všem
- Rodičovství
- Anni
- 29.06.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj maminy, dětičky, těhulky a nakukovatelky Tohle je můj první deníček, který píšu tak doufám, že se mi podaří ho aspoň odeslat. Už delší dobu přemýšlím co psát. Hlavou se mi honí několik témat, ale většinou to skončí u tří vět a nevím jak dál.
Takže asi začnu tím co právě prožívám těhotenství, děti a tak všechno co k tomu patří. Že chceme s mým mužíčkem víc dětí než jedno nám bylo jasný hned od začátku.
Poprvé jsem otěhotněla tak nějak rychle, neplánovaně, nečekaně ale byli jsme oba moc šťastní. Tou dobou jsem chodila do práce, to že jsem těhotná jsem hlásila celému světu hned jak jsem objevila na testu dvě čárky. Vůbec mě nenapadalo že by se mohli vyskytnout nějaký komplikace nebo dokonce ,že by nějaké testy nevyšli dobře. Ze všeho jsem byla taková vyjukaná, doktorům jsem plně důvěřovala a tak nějak jsem se na nic neptala a po ničem nepátrala. Možná to bylo i dobře. Samozřejmě mě neminuly ranní nevolnosti( ty se mě držely skoro až do porodu)., oteklý nohy a návaly na omdlení. Podle Dr. vše bylo normální.
Věci pro mimi jsem kupovala tak nějak co mě kdo poradil. Spoustu věcí jsem měla od segry po synovcovi a taky jsem to nějak neřešila. Pátrat po internetu jakej kočár je lepší nebo horší mě ani nenapadlo. Kolem sebe jsem neměla ani žádnou kamarádku která měla mimčo takže mě ani nikdo nemotivoval. Po čem jsem se pídila tak bylo cvičení a plavání v těhu. Tehdy na to byl ještě čas. Těhotenstvím jsem tak nějak proplouvala bez starostí a v klidu. Jen asi poslední měsíc byl dost náročném, protože byly šílený horka , já nosila pupík mezi kolenama a ne a ne porodit. Na několik pokusů se to zadařilo a 8. 7. 2003 na nás vykoukl Adámek. Porod byl opravdu porod ale stálo to za to.
Když byli Adovi necelé dva roky tak jsme začaly uvažovat o druhém mimi. Přestala jsem chodit na injekce ( Depa provera) a každý měsíc čekala jestli ano nebo ne. Zadařilo se až po skoro deseti měsících. Samozřejmě jsme byli opět oba moc rádi a hned tak nějak od začátku jsme začali Adamkovi vštěpovat do hlavy že bude mít sourozence. Začal to sice chápat až někdy teď až je vidět bříško, tak uvidíme jak to vezme , až ten cvrček bude doma.
Druhé těhu začalo v pohodě. Opět až na ranní nevolnosti, které po pěti měsících pomalu mizí, oteklých nohou, které jsou čím dál horší a návalech na omdlení. To se ovšem Ostravskému Dr. moc nelíbilo a začal kolotoč chození po vyšetřeních. A aby toho nebylo málo, tak nám vyšli špatně výsledky genetiky. To teprve začalo peklo, nekonečný čekání na plodovku potom opět na výsledky a neustálé opakování od všech to bude dobrý bylo snad to nejhorší. Kdo to prožil tak mě chápe. Hlavou se mě honily myšlenky na všechno možné i nemožné. Nejčastější bylo proč my!!! Naštěstí dopadlo všechno dobře, Jsme oba zdraví jako řípy a tak si to těhu konečně užiju. Konečně jsem začala tak nějak pomalu pořizovat výbavičku, denně sedím na internetu a pátrám po všem možném. Někdy se až nestačím divit co věcí a pomůcek pro mimi existuje. A někdy mám až výčitky jestli jsem Adu v tomhle neošidila. Jiné je i to , že je kolem mě spousta maminek a těhulek s kterýma to můžu všechno konzultovat a radit se a to si myslím, že je fakt super. Taky to všechno prožívám se svou segrou, která čeká mimčo ted v srpnu, tak budu mít tu možnost si to na nečisto vyzkoušet. Občas mi připadá že slyším o těhotenství a porodu uplně poprvé a že jsem za ty tři roky snad všechno zapomněla.
Uf to jsem se rozepsala. Doufám jen že to má hlavu a patu. Číst to raději po sobě nebudu, psala jsem to tak nějak co se mi právě honilo hlavou. Je toho samozřejmě mnohem víc ale to by bylo spíš na román než deníček.
Od soboty tu nejsem. Jedeme k babičce a tam bohužel internet ještě nedorazil. Tak hezky pište ať mám potom co číst.
Pa pa Anni Adámek a......... nechám vás ještě chvíli trápit
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1515
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 888
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1545
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 640
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 378
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20147
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2576
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2846
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2560
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1723
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....