Šikana v dětství a dospívání
- O životě
- ZItu
- 31.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
K napsání tohoto deníčku mě přiměl deníček patricie2014. Nějak to, při přečtení jejího příspěvku, na mě dolehlo.
Je mi moc líto, že se najde tolik obětí šikany. Je těžké se s tou křivdou vyrovnat, sama jsem šikanu zažila, i když ne v takové míře jako patricie2014 a mnohé jiné z vás. Zažila jsem „jen“ psychickou.
Na ZŠ bylo ještě vše ok, ale pak jsem přestoupila jako jedničkářka na osmileté gymnázium, což tehdy snad ještě byla (nebo spíš měla být) výběrová škola, jak je tomu dnes, netuším - je to už x let zpět. A tam mi začalo peklo. Vždy jsem vyčnívala z kolektivu (už na ZŠ). Měla jsem jiné zájmy (hrála jsem na klavír, na flétnu, věnovala se zpěvu, atp.), kluci mě nezajímali, ani nějaké trendy oblečení a účesy, malování mi bylo proti srsti, ale žádná šmudla jsem nebyla.
Postupně začaly nadávky, posměšky, nikdo se mnou nechtěl sedět, nikdo se nekamarádil (až na jednoho spolužáka, co se mnou chodil do hudebky). Při volejbale na tělocviku si losovali, kdo si vezme „tu blbku“ do družstva (dřevo jsem také nebyla, hrála jsem závodně florbal, pak další sporty). Učitelky to viděly, ale nic s tím nedělaly. Možná to bylo proto, že já nikdy nic neřekla a jen to tupě snášela.
Pak to zazdila učitelka němčiny a češtiny. Když člověk řekl chybu, následoval výsměch, a to i z její strany. Spolužáci se toho samozřejmě chytili a byl další důvod, proč mi to „osladit“. Ač jsem v primě i sekundě měla vyznamenání, s přibývající šikanou jsem se začala rapidně horšit. Doma pro to ale neměli pochopení. V té době už naši byli rozvedeni, a to se k tomu nějak připsalo. Bohužel i to malé sebevědomí, co jsem měla, mi doma zakopali pod zem, protože jsem začala nosit trojky a čtyřky. Nechtěla jsem chodit do školy, ale musela jsem. Do školy jsem chodila se sevřeným žaludkem. Do dnes si pamatuji posměchy naší češtinářky, že jsem úplná debilka. Paradoxem bylo, že dělala i výchovnou poradkyni, což nechápu do teď, jak mohla mít přitom takový přístup.
Celé to vygradovalo v kvartě, kdy jsem chtěla přestoupit na jinou školu, ale máma mi to nedovolila. Důvodem tehdy bylo, že bych musela bych dojíždět. Tenkrát jsem spolykala prášky. Následkem toho byly sice „jen“ halucinace, ale i to asi pohnulo se mnou i s mámou - mimochodem, je sama 35 let učitelkou a na škole, kde učí, se se šikanou setkává dnes a denně. Dodnes nechápu, že to nepoznala dříve, ač jsem jí to možná ani já neuměla sdělit.
Zkrátka a dobře, nevím už, jak to ze mě dostala, ale vyklopila jsem jí to všechno. Ráno letěla do školy za třídní a za ředitelem a agresoři dostali třídní důtky. Přece se až tak moc nestalo za ty celé čtyři roky!
Začal to jeden machírek, co nakonec ani školu nedodělal, ale byl to hokejista a další se k němu „solidárně“ přidali.
Na vyšším gymplu šikana od spolužáků ustala, ale od češtinářky ne - ta to táhla až do matury.
Následky, i přes hojná sezení u psychologa, si nesu dodnes.
Dodnes se bojím cokoliv říci, i když si jsem jistá, že to je dobře, že to vím, aby zase nenásledoval posměch. Anglicky jsem se pořádně naučila až na VŠ a v práci, němčinu dodnes nesnáším a i když jsem měla intenzivní kurzy němčiny i v práci, nebyla jsem nikdy schopna mluvit (psát ano). Stále se to podepisuje i na výběrových řízeních a veškerých jednáních a je jedno, jestli se toho účastní jeden člověk nebo deset.
Někdy je mi až do breku, připadám si neschopná, ale nevím, jak to řešit.
P. S. Přitom vystupování na veřejnosti jsem zažívala od mala - klavírní přehrávky, koncerty, apod., to mi problém nedělalo a nedělá doteď.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20606
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....