Šílený první porod
- Porod
- dajdulka25
- 26.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem přemýšlela, zda o tom napsat. Snažim se na to spíše zapomenout, ale dost často si stejně vzpomenu a možná mi pomůže, když se z toho vypíši a podělím se o své hrozné zážitky s ostatními maminkami.
Celé těhotentsví jsem měla bez problémů, nezvracela jsem, neotékaly mi nohy, akorát na konci mě dost pálila žáha, ale to jsem nějak extra neřešila - k těhotenství to patří. Už doktorka mě upozorňovala, že nebudu mít jednoduchý porod a že se to bez epiduralu neobejde. Termín porodu jsem měla na 12. října - podle ultrazvuku z nemocnice na 17. října. Když jsem šla na poslední prohlídku ke gynekoložce 13. října, řekla mi, ať si zajdu do nemocnice a okamžitě se objednám na vyvolávačku, nejlépe abych 14. října porodila… byla jsem otevřená jen na 3 prsty, ale porodit už mám.
Když jsem přišla do porodnice a přetlumočila jsem jim tuto informaci, tak mi sestra řekla, že by si to takhle mohl vyřešit každý gynekolog a že teda mám jít na natáčení… z toho mi oznámili, že nejsem vůbec otevřená a že rodit se ještě nebude a že druhý termín mám stejně až 17., lituji dodnes, že jsem nezavolala gynekoložce. Druhý den malý začal strašně kopat a vůbec to nepřestávalo, takže jsem jela ihned do porodnice, už mi slibovali, že budeme rodit a po 2 hodinách mě poslali domu.
22. října mi v jednu ráno začaly kontrakce po deseti minutách, zkusila jsem si dát horkou vanu a bylo to horší, tak jsem popadla tašku a jeli jsme… dodnes vidím, jak se na mě tvářili, jakobych je obtěžovala, že chci jít rodit. Každou chvíli si do mě přišel někdo sáhnout a každý mi řekl, „hmm to ještě není“, měla jsem pocit, že už si do mě sahají i uklízečky, poslali mě domů, ať si jdu dát vanu, i přesto, že jsem jim řekla, že jsem si ji už dala, vrátila jsem se asi za dvě hodiny, to už mi manžel měřil, že je to po pěti minutách… měli ze mně opravdu radost, píchli mi nějaký uklidňovák, po kterém se kontrakce zmírnily a ve 12 hodin mě poslali domů.
Šla jsem si na chvíli lehnout a o půl šesté to začalo, ale to už bylo opravdu dost kruté. Když jsme přijeli do porodnice, zase to stejné, musela jsem se rozbrečet a prosit, aby si mě tam nechali. Ve 23 hodin jsem dostala epidural a nastaly krásné dvě hodiny bez bolestí, a to mi ještě asistentka porodu řekla, že kdyby mi zabrala ta uklidňovací injekce, tak mě pošlou zase domů. Jelikož jsem byla na konci svých sil, epidural nezabíral a z vysokých opakovaných dávek mi ochrnula levá noha, nemohla jsem chodit ani skákat na míči, asi v půl páté mi píchli vyvolávačku a všechno to začalo, chtělo se mi vážně umřít, nevěřila jsem, že taková bolest může existovat, bylo mi jedno, jak to v tu chvíli dopadne, hlavně ať už to skončí.
Musela jsem si držet nohy - včetně té ochrnuté a malý byl za chvíli na světě - plodová voda byla úplně zelená a malý hned zvracel. Když mě doktor zašíval a já brečela, tak mi řekl toto: „to vás to tak bolí“? A když ze mně vytáhli totálně zkaženou placentu, tak přiběhla sestra a komentovala to slovy: „fůj, co to je?“ a také nezpomněli si hned po porodu říct o zaplacení oblečení k porodu. Malého odvezli a mě se přišli zeptat na tu nohu, když jsem řekla, že ji necítím, začali si tam něco šeptat. Porodila jsem v půl šesté ráno, malého mi přivezli v půl dvanácté zabaleného jen v plínce a zavinovačce – moje sestra se tam rozbrečela, když to viděla. Kojit jsem se musela naučit sama – přišli se jen podívat a vrchní sestra se ke mně chovala jako k malému frackovi. No, raději už nebudu pokračovat. Jsem šťastná, že mám zdravé a krásné dítě a na každou s… se vaří voda. Jen si pořád říkám proč? Vždyť pro maminky to má být nejkrásnější den v životě a já se na něj snažím každým dnem zapomenout.
Proto se, maminky, braňte, jak můžete… já jsem taková normálně, ale v těch šílených bolestech jsem prosila spíš o pomoc.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20596
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
no teda to je otřesny by mne docela zajimalo v jake porodnici? hlavne ze us to mas za sebou a mas krasne zdrave miminko