Manžel mi lhal o nové kolegyni, se kterou jel na služebku. Prý jsem hysterická

Když jsem ho s tou fotkou konfrontovala, tvářil se dotčeně. „To je přece Pavlína, nová kolegyně. Děláme spolu na projektu,“ řekl úplně klidně, jako by tím všechno vysvětlil.
Jenže proč mi o ní nikdy nic neřekl? Vždyť já znám skoro všechny jeho kolegy jménem. A on najednou vytáhne Pavlínu, která s ním zrovna jede na služebku?!

Hádka byla hrozná. Křičela jsem, on taky. Řekl, že to přeháním, že jsem hysterická. A já jsem se rozbrečela. Bylo mi to jedno. Hysterická, tak ať. Protože kdo by nebyl, kdyby měl pocit, že mu někdo lže rovnou do očí?

Nakonec prohlásil, že mi teda bude všechno hlásit. „Aby ses uklidnila, tak ti dopředu řeknu, že příští týden jedu s Pavlínou do Brna,“ řekl sarkasticky. Takhle drze! Jakoby to byla úplně normální věc – že s nějakou Pavlínou pojede, že ji má v autě, že spolu budou trávit večery, noci, a já to mám prostě přijmout?!

Chtěla jsem mu říct, že tohle už je přes čáru. Že nechci žít s někým, komu nemůžu věřit. Jenže pak mě napadlo – co když jsem ho tou hádkou vlastně sama neodehnala? Co když za ní teď fakt poběží? Co když ho moje žárlivost do té její náruče doslova pošle?

Sedím teď doma, koukám na jeho hrnek na stole a zase brečím. Už nevím, co si o tom všem myslet. Možná fakt přeháním, možná jen blázním ze žárlivosti. Ale možná taky ne.
Možná se můj manžel pomalu zamilovává do jiné ženy a já se na to jen bezmocně dívám. Nejhorší je ta nejistota. Žádné důkazy, jen pocity. Jen ta fotka, která mi nedá spát.

Říkám si, že by se služební cesty měly úplně zakázat. Kolik vztahů by tím bylo zachráněno? Kolik žen by nemuselo v noci probdít s mobilem v ruce a s fotkou, na které jejich muž sedí s cizí ženskou v autě? Služebku nesnáším, znamená pro mě jen bolest, hádky a nekonečné pochybnosti.