Smůla na chlapy
- O životě
- blueberryx
- 28.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem si nemyslela, že budu deníček psát, ale už nevím kudykam a nechci zatěžovat ty nejbližší, které na světě mám. Věřím, že mi to pomůže nahlížet na život zase lépe.
Čím začít. Narodila jsem se rodičům, kteří o mě moc stáli, snažili se o mě pár let a nevyšlo to hned tak, jak mělo. Táta nás opustil krátce po mém narození, v roce a půl. Od té doby jsem ho vídala celkem sporadicky, aby se neřeklo. Je to fajn člověk, ale věčný flegmatik a pohodář, co nic neřeší. Ani počet dětí, ani finanční situaci, nic. Celé moje dospívání bylo divoké. Vyzkoušela jsem lehčí drogy, ale velice brzo toho nechala, mám velký pud sebezáchovy a bála jsem se. Taky, co by si beze mě mamka počala.
Pár vztahů jsem měla, 2letý, byli jsme mladí, ale našel si jinou a rozešel se se mnou, když jsem byla na dovolené v Itálii (mamka nemohla jet, musela na akutní operaci a já jsem jela, aby nepropadlo místo a mladší brácha nepřišel o moře). Další, 3letý skončil, protože si vodil ex domů, když jsem byla na noční, naši známou, dceru mé kolegyně. Pak přišel exmanžel, láska jako trám a po pár měsících jsme se rozhodli pro miminko, já vím, že to bylo brzo, ale věřila jsem.
V těhotenství jsme se vzali a následovala „pohádka“ ve formě psychického týrání, chorobného žárlení a snahy dostat mě na dno. Díky mé skvělé rodině jsem se po 2 letech rozvedla. Máme krásnou, teď 3,5letou dceru. To nejlepší v mém životě. Po rozvodu jsem byla skoro rok sama. Pak mě seznámili s mým dalším partnerem. Růžové brýle jsem neměla, vítězil spíš rozum.
Bylo mu 34 let, zajištěný, svobodný a chtěl nás obě. Říkala jsem si, proč ne. Byli jsme spolu rok, nejdřív všechno fajn, postupně jsem přišla na to, že tajně pije, to jsme hledali společný byt, který by financoval, přestal na něj být spoleh. Jednoho dne šel dceři pro odrážedlo, víc se nevrátil, telefon nezvedal a už jsme ho neviděli. Zjistila jsem, že byl těžký gambler.
Začal mě uhánět další, nechtěla jsem, odmítala, ale mamka ho znala, byl rozvedený, s dítětem, o které se pečlivě staral. Myslela jsem, že by to mohlo vyjit. Zkusila jsem to, zamilovala se, byl úžasný, nikdy jsem si s nikým tak nerozuměla, holky byly jen rok od sebe, tak se měli taky rády. Nebydleli jsme spolu, tak jsem to asi neviděla. Několikrát denně chodil do hospod, pil i v práci, měl ošklivé opice. Slíbil mi léčení, ale samozřejmě nenastoupil. Rozešli jsme se.
Jsem ve špatné situaci, dceru mi od 3 let nevzali do školky, nastoupila jsem na poloviční úvazek s tím, že mi ho v září zvýší. Nezvýšili a nezvýší. Jinou práci nebo brigádu nemůžu najít. Trápí mě finanční situace, nemůžu ani spát. Do toho soud s ex o zvýšení výživného. Na příspěvek o dítě nemám zatím nárok (chodila jsem při MD na výpomoc do práce), můžu žádat až v říjnu 2013, příspěvek na bydlení mám 300 Kč měsíčně. Moje příjmy jsou cca 11 tisíc, výdaje 10500 (kromě hypo žádný dluh).
Trápím se, nespím, na muže mám smůlu. Už nevím kudy kam, nemám pevný bod, o koho se opřít. Do toho studuji Bc, abych měla větší šanci při hledání zaměstnání. Už ale nemůžu
Mám zdravou krásnou dceru, kvůli které musím bojovat. Omlouvám se za délku a zmatečnost. Ráda vysvětlím v komentářích.
S.
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 35
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 97
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 93
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 116
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1874
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1119
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2003
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 492
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22217
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.