Snažilkovský deníček - Maru 20.díl
- Snažení
- maru1
- 23.08.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky Marušátka, Předem se omlouvám, že jsem minulý týden málo reagovala na Vaše příspěvky a ani nic nenapsala. Moje kamarádka přišla ve 12.týdnu o miminko a tak jsem z toho byla úplně hotová a mimo a tak jsem ani neměla sílu nic moc psát. Když jsem si přečetla celý deníček za minulý týdne tak mě napadlo, že se tu trošku rozpovídám o svých pocitech v souvislosti s malými dětmi ?..
Jistě už všichni víte, že já mám 2 neteřinky a další neteřinku nebo synovečka na cestě
a, že si jich v dnešní době užívám naplno a raduji se z každého prožitého dne s nimi. Ale přiznávám se,že tomu tak nebylo vždycky. A pokusím se tu dnes vypsat ze svých pocitů, smutků a nakonec i radostí???????
Když se narodila starší neteřinka (teĎ je jí 11 let) tak jsem si v té době vůbec neuvědomovala žádné problémy, vždyť jsem teprve začínala chodit se svým manžílkem. Tak jsem si s ní hrála, trošku se o ní starala a prostě jsem a měly jsem takový ten bezstarostný vztah. Musím říct, že jsem se pro ní stala snad dobrou kamarádkou a tenhle báječný vztah trvá i teď a já pevně věřím, že nám vydrží.
Zato když se narodila má druhá neteřinka (teď jsou jí 4 roky) bylo to pro mě smutné období). Byla jsem asi rok vdaná, bez antikoncepce a miminko nepřicházelo. V té době jsem si ale nechtěla ještě připustit nějaký problém a spíš jsem vymýšlela takové ty výmluvy, že vlastně nebyla ta vhodná doba a příležitost aby se nám to povedlo
, jojo byla jsem pěkná naivka, ale prostě jsem o tom radši moc nemluvili. A jak neteřinka rostla, bylo to čím dál horší. Naše miminko nikde, dost často miminko u nás doma a věty jako: ?této přebaluj, bude se ti to hodit? , ? můžeš si uklízet oblečeníčka, protože je za chvilku užiješ pro svoje? ??????? no však to známe všichni. Do toho přišlo pár kamarádů, že taky čekají miminko, pak už jsem chodili na návštěvy a pořád jsem chovala jsem cizí miminka a moje náruč byla prázdná???? A tak se stalo, že jsem se pomalu začala těm lidičkám vyhýbat, omezila jsem návštěvy na nejnutnější. A začala jsem na okolí dělat hrdinku.
Pak jsme s manželem začali konečně řešit náš problém,že se nám nedaří u doktůrků, začal kolotoč vyšetřování a zjiš´tování příčin a já upadala do větších a větších depresí. Nikdo z rodiny ani z kamarádů o našem problému nevěděl s nikým jsem o tom nemluvila a dneska právě tohle vidím jako svojí největší chybu.
Dostala jsem do období, kdy mi moje malá neteřinka často vyloženě lezla na nervy. Teď když to píšu si připadám úplně hrozně. Zlomový okamžik nastal, když jsem jí hlídala a ona trošičku zlobila a chtěla si něco vydundat a já už jsem nevydržela a dala jí pár na zadeček. Nemyslete si,že jí to nějak moc bolelo bylo to spíš takové symbolické. Ale dodneška vidím ty její kukadla jak říkají ? ty kterou mám tak ráda jsi mi naplácala?????? ????..
CO vám budu vyprávět, neustála jsem to, nechala tam dítko manželovi a šla se do koupelny pořádně vybrečet. A věřte nebo ne, tohle mi fakt pomohlo. Všechno jsem si pořádně srovnala v hlavince. Zjistila, že ten malý drobeček vůbec nemůže za to, že jeho teta má nějaké problémy. Já mám být přece pro ní kamarádka jako pro tu starší!!! A začala jsem mít strach, že začnu být zlá na okolí. Tak jsem si řekla ?A DOST!!!!!!? Všechno jsem přehodnotila a od té doby se snažím být veselá teta i pro děti našich kamarádů. Někdy na mě doma přijde chvilka, kdy si popláču nad naším trápením, ale zase se zvednu a jdu dál.
Nakonec jsem před naším 1. IVF našla tu sílu a svěřila se rodičům a bráchovi a našla jsem u nich pochopení a oporu. A teď už všichni víme, že když někdy roním krokodýlí slzy nebo jsem nesnesitelně podrážděná a prostě odejdu od ostatních, že mě mají nechat na pokoji a že já se vrátím a budu zase s nimi a budu to zase já. Myslím, že než věděli o našem trápeníčku, že si občas museli myslet, že jsem asi nějak blázen, protože vám asi nemusím nalhávat, že to se mnou někdy je k nevydržení
přece jenom s námi ty hormony pěkně cvičí
Ale teď už rodina ví, čím to je. A věřte, že tohle mi moc ulevilo, nemusím maskovat slzy.
Ještě Vám chci napsat, že mi moc pomohla, i když nepřímo moje teta. O našem problému nic neví, protože nemá dětičky a nechci jí připomínat její vlastní problémy. U ní byl celý problém o moc složitější, ale o tom tu psát nechci. Moje teta pro mě vždycky byla báječná kamarádka, byla s ní legrace a bylo a dodneška je bezvadná kamarádka. Teď už jí já vracím oporu, když má starosti, ale důležité je, že máme jedna druhou. Až teď jsem dokonale pochopila, jak se musela vlastně celý život cítit a jak to pro ní muselo být těžké. A když jsem o tom přemýšlela, tak chci pro svoje neteře být taky taková teta.
Uf tak nevím jestli je z mého vyznání přesně cítit co jsem Vám tím chtěla přesně říct. Psala jsem to hlavně srdcem a už to nechci upravovat a předělávat. Doufám, že mě pochopíte a třeba Vám to pomůže překonat vaše těžké období. Já si teď vždycky říkám, že ten náš život je strašně krátký a že chci využít každou chviličku co nejlépe.
Není to lehké, někdy se utápím v slzách a propadám beznadějné depresi, ale hlavní věc je zase vstát a radovat se z maličkostí. A věřte mi nebo ne, dětičky ať už našich sourozenců nebo našich přítel mají té radosti a smíchu na rozdávání. Tak si od nich ten šťastný úsměv alespoň na chviličku půjčete a smějte se s nimi.
U každé z nás jsou ty pocity individuální, každý má jinou rodinu a tudíž někdo nemusí najít takovou oporu jako já. Ale asi si tím obdobím smutku musíme projít, abych zjistili ,že prostě musíme jít dál a musíme si najít na světě spoustu jiných radostí, abych přestály ty naše velikánské starosti. A tak vám přeji, aby jste nacházely všechny už jen ty radosti ????
Všem přejI ať se co nejdříve dočkají svých vytoužených miminek, moc úsměvů na tváři, žádné slzičky????. A když už náhodou nějaká ukápne tak se honem poprat s osudem a jít dál.
Asi je tento deníček trošku smutný, ale snad někomu nalije i trošku optimismu do žil.
Mějte se všichni moc krásně Vaše Maru
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1271
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1290
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1446
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 754
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 2885
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3040
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 2091
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1098
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 2199
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 852
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Ahojky!!!
Za prvé hlásím návrat z dovolené, ještě jsem nečetla předchozí deníček, postupně napravím.
MARU, musím říct, že jsi mi tentokrát napsala deníček přímo do mých myšlenek… Abych to vzala popořádku, byla jsem na dovče v Krkonoších, na té samé chatě co loni, kdy už jsem se začínala hroutit z toho, že se nám řadu měsíců nedaří, cvičila tam 2× denně Mojžíšku, skrývala slzy a odrážela hlášky příbuzných a přátel ve stylu: „jo a víte jak to dělat?“ „už jste přišli na to, že se nestačí držet za ruku?“… atd. To byla, Maru, daň za to, že jsem se naopak od začátku svěřila s tím, že bychom chtěli mimčo. Letos to už všechny přešlo a už nikdo z nich neřekl ani ň, pochopily, že to není sranda…
A tvé pocity, že ses vyhýbala dětem naprosto chápu. Občas takové stavy mám. Na mě přišla příšerná depka teď o víkendu, když jsme se vrátily. Vyhnula jsem se návštěvě, kde mají mimčo, nějak jsem měla za ten týden dost toho, jak mamka s nadšením pletla svetříky na bráškovy holčiny, které se mají narodit… a právě proto, že nechci být žádná zlá teta, tak jsem se návštěvě vyhnula, abych se tam nerozbrečela…
Přeju všem krásný týden a doufám, že si tyhle špatné stavy navzájem vyléčíme!!
Kaitlin