Spravedlnost?
- O životě
- Anonymní
- 08.12.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O čem je spravedlnost a jak by měla vypadat? Všichni v okolí známe minimálně jeden případ, kde spravedlnost nešla ani kolem. Ať už ve škole, po škole, v práci. Ale jak si může spravedlnost dovolit nejít kolem dětí? To je mi nejasné...
Běžný případ, že ten, kdo ve škole opisuje, nedělá domácí úkoly a poté je dohání o přestávkách, proplouvá až k maturitě a tam, jako by lusknutím prstu, se mu to podaří znova.
Takových případů je mnoho. Podobných, nebo jiných.
Mám ale jiný případ, o kterém bych se vám chtěla svěřit. Jde o nezletilého z úzkého rodinného kruhu. Budeme mu proto říkat písmenem „R“. Bylo mu 8 let.
„R“ si hrál odpoledne po škole pod oknem rodičů, jako každý den. Se svým kamarádem, který bydlel o něco dál, ale měl dovoleno se vzdalovat. Zato „R“ neměl dovoleno jít kamkoli bez souhlasu, či minimálního oznámení, kam jde. Rodiče „R“ bydleli v přízemí, tudíž na okno bylo a je možno zaklepat z venku lehce.
Když přišel domů „dědeček“, dal dětem pytlík bonbonů a šel do domu. Když se chtěl podívat na kluky z okna, kluci tam v tu ránu nebyli. Cesta od venkovních dveří „paneláku“ k oknu v domě trvá maximálně půl minuty včetně odemčení, svlečení. Možná minutu.
Okamžitě se po nich všichni začali shánět, ale kluci nikde. Mohlo to trvat tak 15 minut. Nakonec přiletěl z druhé strany paneláku uplakaný „R“, kterého nešlo utišit. Všichni zúčastnění, kteří hledali se tak dozvěděli, že oba dva chlapce lákal starší pán do lesoparku. Že jim ukáže myšičky. A kluky nenapadlo nic jiného, než, že když jsou dva, tak se nic nemůže stát. Takže šli.
Dospělý samozřejmě žádné myši neměl, akorát chtěl děti vylákat z dohledu. Povedlo se. Kamarád „R“ šel tak pomalu, že jim nestačil, a tak nakonec zůstal „R“ se starším pánem sám. Nebudu popisovat, jak a co pokračovalo.
Otec „R“ okamžitě volal policii, ti odborníky, psychologa, psovody. Dorazili, prohledávali, vyptávali se. „Pedofil“ zmizel, po něm jen nějaké stopy, důkazní materiály, ale nic víc. Zato tu zůstalo jedno vystrašené dítě. Všichni v okolí měli zakázáno o čemkoliv mluvit. Měli si to nechat pro sebe.
O měsíc později se toto opakovalo s horším koncem u dívenky. V tom samém městě, v tom samém lesoparku.
Od té doby byl „R“ asi 8× na výslechu, u psychiatra, na policii. Tento měsíc však přituhlo a měl by jít na výslech do „věznice“. Slyšíte správně, do věznice.
Čas vánoční je zde a dítě nemá právo zapomenout na tento strašný okamžik a je nuceno si ho pořád neustále připomínat. Natolik mne to rozhořčilo, zrovna teď, když jsem opět těhotná a jedno dítě už mám doma. Nelíbí se mi, že se s tím dítě pokaždé nějak „jakž takž“ vyrovná, přestane se budit s pláčem, přestane usínat s větou typu: „Mami, já nemůžu usnout. Když zavřu oči, vidím pořád jeho obličej.“ Je to smutné.
Je smutné, že to došlo tak daleko, je smutné, že se toto dětem děje, a že věří, že dospělí je budou chránit. Je mi líto i dívenky. Být rodiči, výslech bych odmítla. Už kvůli dítěti. Obzvláště, když není jediný „postižený“. Nevím, kdy toto pro to dítě skončí. Co vím, je, že tato doba je zlá!
Ano, toto se stávalo i v minulosti, ale dnes je všechno horší. Dnes i pustit děti samotné do školy, i kdyby byla pod barákem, nese určité riziko.
Hlídejte své děti dostatečně, ale i tak, aby měly pocit volnosti. Vysvětlete jim, že i kdyby byly ve dvou, ve třech, nedej Bože sami, ať s žádnými cizími dospělými nikam nechodí. Nenechají se nalákat na cokoli.
Všem přeji krásnější a příjemnější Vánoční svátky. Ať máte hlavu bez starostí. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1781
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1044
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1870
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 442
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21660
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2663
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2942
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2650
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....