Stane sa minulostou...

Odkial a kam sa da ist, na zazraky viac neverim. Daleko stracam ta v tme, navzdy moj strach bude zit vo mne. Jak svetlo za tmou, leti noc za dnom, aj tichy svet, tych bludnych viet, aj trpky hriech, co vyhnal smiech. V tele krach, v dusi skrat, laska je pre nas vysmech a pad.

Ked som sama, vtedy rozmyslam preco, co som spravila zle, kto za to moze?…potratila som par dni pred Vianocami. Co sa stalo pred tym? To ze som tehotna som zistila zaciatkom decembra, ked mi meskala menstruacia a vysli mi pozitivne baby testy. No bol to necakany, ale najkrajsi darcek k narodeninam, mysleli sme si ze to budu najkrajsie Vianoce.

Bol to krasny pocit. Malo to byt nase 1. babätko. Ani ma vtedy nenapadlo, ze JA mozem zazit nieco take hrozne. Ved som predsa zdrava, aj manzel, nemame ziadne problemy, mame krasny vztah a predsa. Stalo sa to. 7.12. mi dr. na sone ukazal malu machulku, bola som v 6 tt, ale plodik mal velkost na 4 tt, co nebolo v poriadku, HCG vyslo 3000. Dr. ma pripravoval na to najhorsie. Bola som v soku, ale verila som, ze to bude v poriadku, mne sa to nemoze stat, dokola som si opakovala. Zacalo sa to slabym spinenim, neskor krvacanim a bolestami, krcami v podbrusku 12.12.2009, na to som isla na ultrazvuk, bolo vsetko v poriadku, uz sme videli srdiecko, bilo, zmurkalo na nas, chcem zit. Vraj mam maternicu srdcoviteho tvaru a stava sa to ze zena krvaca z druhej casti. Zdalo sa, ze to krvacanie uz ustupuje a vsetko bude v poriadku. O tyzden na to 20.12. ked sme boli v 8-9 tyzdni, som mala zase bolesti a potom sa to stalo. Sama doma, na WC zo mna padali kusy sliznice, vypadol aj malinky plodik, zrutil sa mi cely svet, velmi som plakala, nevedela som prestat.

Ved som mala pokoj, lezala som, nic tazke som nerobila, ziaden stres a predsa som potratila (niekto moze behat, skakat, ine fajcia, piju, vyhodia babätko v igelitke…nespravodlive). Videla som ten malicky chrbatik a taku tmavu skvrnku asi srdiecko v tej krvi, bolo to hrozne. Hned ma brali do nemocnice aj ked som velmi nechcela ist. Vycistili ma. Bolo to 1× v zivote v nemocici a 1× narkoza, Zhlboka sa nadychnite, zachvilu zaspite. Vzorky poslali na histologiu, vysledky boli v poriadku, vsetky vysetrenia su v poriadku. Chodila som jak bez duse, nerozpravala som, nic ma nebavilo. Nastastie postupom casu a vdaka mojim blizkym, ktory ma drzia nad vodou, hlavne manzel a rodicia, som sa cez to preniesla, ale nezabudnem nikdy. Zacala som patrat po pricinach, neuspesne, neviem ci je to dobre alebo nie, neznasam neistotu.

Snazim sa utesovat tym, ze nie som jedina, ze je to bezne, asi to tak malo byt, mozno by nebolo zdrave, lepsie v rannom stadiu,… nikdy v zivote som si nemyslela, ze sa to stane. Mam zmiesane pocity co bude dalej. Prave zaciname nove snazenie. Na jednej strane chceme babätko, tesime sa, ale na druhej strane po tom co sa stalo sa velmi bojim, aby sa to nezopakovalo. Musime sa snazit mysliet pozitivne a verit, ze vsetko dobre dopadne. V ten den ako som cakala na vycistenie, cakala ina na cisarsky, narodilo sa jej dievcatko, Stela Slnko. Cez tu bolest aspon trosku radosti som citila.

Vzdy je to krasny zazrak ked sa narodi dieta. Dokym som nebola tehotna (aj ked len velmi kratko) neuvedomovala som si vsetky tie veci a pocity okolo prichodu babätka.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
BohunkaP
22048
23.5.10 11:16

Přeju hodně síly - příště se určitě zadaří! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
freed
34
23.5.10 16:49

mrzí mě, že to takhle dopadlo, přeji hodně štěstí,
ať další těhotenství dopadne dobře :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
23.5.10 17:09

Ahoj,

mé první těhu skončilo podobně, v 7tt samovolným potratem. Děťátko přestalo růst. Také jsem to oplakala, ale poznala jsem, že čas dokáže dělat divy a zahojí tu bolest téměř do ztracena.

Když jsem četla tvůj příběh, napadá mě, že by ses mohla se svým maličkým v duši i v srdci rozloučit. Možná to může pomoci smířit se s tím, že odešlo, a také žít pro novou naději.

Přeji ti podruhé víc štěstí, zdraví i plnou náruč lásky!

Demi
PS: po prvním nezdařeném těhotenství mám nyní 3 fajn kluky.

  • načítám...
  • Zmínit
bbbbb
1
26.5.10 22:02

Ahoj,
přeju Ti hodně síly a pozitivního myšlení - hledej ho hlavně v úplně obyčejných a malých věcech.
I já přišla o miminko - po preeklampsii v 25tt a moc mi pomohl chápavý manžel, maminka, okolí a začala jsem si uvědomovat věci kolem sebe - zpěv ptáků, kytky, přírodu (ono to fakt začne pomáhat) :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Hladanie

Hladanie