Šťastný pátek třináctého

Většina z nás by asi nejraději zalezla pod peřinu a 24 hodin nevystrčila hlavu ven vždy, když v kalendáři zahlédne číslo 13 společně s názvem pátek. Můj příběh je o tom, jak se i pátek třináctého může stát šťastným dnem.

Vše začalo ve čtvrtek večer. V televizi hraje Ordinace v Růžové zahradě, zrovna kohosi zachraňují a já začínám některé příznaky pozorovat sama na sobě. Divný pocit, občas mě zabolí břicho a píchne v zádech. Pravidelnost bolestí po 8 minutách mi říkají, že „Růžovkou“ to asi nebude.

Nenápadně manžela připravuji na to, že si dneska ještě možná uděláme menší výlet, ale moc s tím nepočítám. Začínající porod přece musí bolet mnohem víc. Co mi dělalo větší starosti je to, že jsem od začátku těhotenství měla problémy s vysokým tlakem a teď mi vystoupal až na 160/115. Ani jsem se tedy moc nebránila manželovu naléhání a souhlasila s tím, že raději zajedeme do porodnice.

Pět minut po půlnoci jsme už zvonili u vchodu a vydali se do příjmové kanceláře (manžel byl docela rád, celé těhotenství doufal, že začnu rodit v noci a nebude se se mnou muset proplétat plnou nemocnicí). Následoval monitor a vstupní vyšetření – bolesti po 5minutách, otevřená na 1,5 prstu a čípek 1 cm.

Manžela poslali domů s tím, že rozhodně nerodíme a mně píchli injekci, po níž prý poslíčky zaspím. Za hodinu přišla sestřička zkontrolovat, jestli už spím (evidentně jim šli nějak pomalu hodiny – nikdy bych nevěřila, že může být 60 minut tak dlouhých). Odpověděla jsem jí, že nespím, ale zato bolesti mám po 2 minutách. Nezbylo jim tedy, než mě přesunout na porodní sál a smířit se s tím, že se mě jen tak nezbaví. Manžela jsem zatím volat neměla, ať se trochu prospí. Jak jsem později zjistila, nespal. Celou noc strávil na internetu čtením o preeklampsii.

Na porodním sále opět monitor a dle dr. stále stejný nález. Už jsem si začínala představovat, jak rodím 24 hodin – brrr, hrozná představa. Bolesti stále po 2 minutách, ale nejhorší bylo, že mi to šlo nejvíc do zad a já byla šíleně unavená, taky jsem skoro 24 hodin nespala. Ve 3:30 jsem šla do sprchy, odkud mě vyhnala sestřička, že mě musí znovu vyšetřit.

Chtěla jsem epidural, ale bylo mi odpovězeno, že až budu otevřená na 3 prsty. Za půl hodiny přišla naštěstí doktorka a epidural dovolila. Během deseti minut se ve dveřích objevil anesteziolog, ale píchnout epi byl docela zážitek. Zkuste při bolestech po minutě nehýbat. Nakonec se to podařilo a mně najednou nebylo nic, jen bych asi zapadla mezi feťáky na nádraží – pocity tomu odpovídaly.

Po epi se to pěkně rozjelo, ze 2 centimetrů bylo najednou 5 a měla jsem zavolat manžela. To bylo v 6:45, manžel dorazil za 20 minut a já už byla na 7 cm. Od té chvíle šlo všechno hrozně rychle, až konečně řekli: „na další kontrakci už můžete tlačit“. Dvakrát jsem zatlačila a přesně minutu před osmou naše Amandička poprvé zaplakala – měla 50 cm a 3,48 kg.

Pokud byl tohle ten porod, kterého jsem se devět měsíců obávala, hned bych šla rodit znovu. Tím jsem to ale nejspíš zakřikla. Po zašití mi dali malou a přesunuli jsme se na dvě hodiny na postel. Dvě hodiny, které jsou prý na celém porodu to nejkrásnější. Já ten pocit rozhodně neměla.

Cítila jsem divný tlak na konečník a stupňující se bolest mě utvrzovala v tom, že tohle asi úplně normální není. Dala jsem malou manželovi a nechala si zavolat doktora. Ten mě vyšetřil a zjistil, že silně krvácím. Šílela jsem bolestí, takže celé oddělení rychle shánělo anesteziologa a přešívali mě v celkové anestezii.

Porod jako takový bych přála každému, protože to byl ten nejkrásnější zážitek. Na tom, co se stalo potom, mě nejvíc, že jsem nemohla být se svojí holčičkou. Uklidňuji se ale tím, že s ní byl celou dobu manžel.

Na závěr chci všem poděkovat, že dočetli až sem. Bohužel nejsem žádný spisovatel, tak snad jste to nějak přelouskali a pochopili.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Hana89
8698
5.5.12 10:39

Jee gratuluji :kytka: k Amande a ukazala si maminkám že pátek 13. nemusí byt zly den,plný neštastí :pankac: Taky hltám denníčky a pri tvojem si preju porod jako ty :mrgreen: obavam se toho dna :roll: :roll: Tak hodne štestí,zdravý a samu radost s holčičkou :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Petra2829
7907
5.5.12 10:54

Já jsem taky 13.Vubec toto číslo mám ráda :mrgreen: Tak hodně štěstíčka i vám :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Kapřík90
3108
5.5.12 12:43

jé takový fajný porod neříkám že já měla nějak hrozný ale ty jsi ho měla super rychlý teda až na ten problém potom, přeji zdravíčko :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
iliska87
1358
5.5.12 18:14

Gratulace velika.....;-) preji vam hodne zdravicka,stesticka a krasnych chvil pohromade

  • načítám...
  • Zmínit
al112
31
5.5.12 21:20

takže vlastně pátek 13 šťastný to den, :srdce: :srdce: :srdce: moc Vám gratuluji a jen a jen mnoho štěstí a zdravíčka pro obě, gratuluji moc :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
werunqa
8265
6.5.12 12:43

Gratuluji :kytka:

:! :! :! Jinak ja nevim co vsichni maji s tim patkem 13??? 8o 8o muj mel v ten den narozky a ja jsem taky narozena 13 a zadne problemy s tim nemame :lol: :nevim: :! :! :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář