Stereotyp versus romantika

Když čtu eMimino, je většinou o vztazích a samozřejmě miminkách. Hodně jsem četla o nudě ve vztahu či snažení se o dítě, o vydařených i nevydařených těhotenstvích, a v neposlední řadě také o porodech. Ráda bych Vám popsala můj život za posledních pár let, i když jsem myslela, že to nikdy neudělám.

Bylo mi čerstvě dvaadvacet, když jsem se rozhodla po pár menších hádkách s rodiči opustit konečně můj pohodlný, taťkou finančně podporovaný život, s tím že se chci postavit na vlastní nohy a začít žít se svým přítelem, se kterým jsme se poznali ve škole a byli spolu pět let. Byl moc hodný, nečekejte žádné domácí násilí, upřímně, já jsem ta, co občas zbytečně buzeruje :))

Nastěhovali jsme se na velice lukrativní místo do velkého bytu v centru Prahy, i když jsem psala, že jsem se chtěla vzdát finanční podpory mých rodičů, samozřejmě jsme se tam dostali a mohli žít prvních pár měsíců jen díky nim, než jsme si vše zařídili a oba měli stálou práci. Můj táta jinak nedal a nedá ani dnes. Je vzorem autority a zastává názor, že chlap musí vydělávat a postarat se o děti v každém věku a ženská musí reprezentovat a vařit :), v tom jsem byla vychovávána. Zrovna tak to vtloukal do hlavy mému přítelovi.

S tím, jak jsem byla rozmazlovaná, se mi v novém bytě prvních půl roku vůbec nelíbilo, každou volnou chvíli jsem jezdila k našim, o víkendu si s nimi zašla na vínko a přespávala u nich, někdy i s přítelem. Pak jsem si začala zvykat a užívala si centrum, coby mladá holka, takže jsem chodila fackovat ramínka do obchodů a začala se učit být dobrou hospodyňkou. Bavilo mě vaření a chtěla jsem si pořídit mimčo.

S přítelem jsme už byli šest let, a tak jsem ho začala lámat alespoň do svatby, protože na dítě podle jeho slov bylo moc brzy. Bylo nám dvacet čtyři. Jenže možná některé z vás znají tu známou větu: „Jo, vezmeme se třeba za rok“ nebo: „Jo, dítě budeme mít do dvou let“, ale vlastně se nic nehýbalo. A když říkám nic, tak nic. Uvědomila jsem si, že za celých šest let jsme nikde nebyli, jen jednou na horách a ty jsme ještě dostali od našich k Vánocům, tak to jsme jet museli. Já chtěla pořád někam, ale můj přítel byl počítačový pecivál, a to nepřeháním, jeho témata a povídání se po těch letech smrskly jen na komiksové filmy a na to, jak budeme pařit hry na kompu. Tak jsme si doslova v tom našem prostorném bytě hnili.

V létě jsem se rozhodla, že ho dotlačím alespoň po sezoně do Itálie. Jeho to ovšem vůbec nezajímalo, nikam se mu nechtělo, jenže po už několikáté hádce na toto téma musel nakonec svolit, slíbila jsem, že vše zařídím a on jen pak nasedne do auta a pojedeme. Jak jsem řekla, tak se stalo. Dovolená proběhla v pohodlném duchu. Válení, jídlo, pití… to je všechno.

Co jsme dělali doma, bylo i tam. Pak jsme ještě vyrazili na dva víkendy do Jižních Čech s celou mojí rodinou, kde bylo i spousta vrstevníků a všichni byli po párech. Přítel se zdržoval celou dobu na pokoji nebo se vymluvil na práci a odjel. Nic s námi nepodnikal a já jsem se tam cítila strašně odstrčená a sama, i když jsem byla mezi svými.

Po příjezdu se ve mně něco zlomilo. Nedokážu říci co. Nikdy jsem svého přítele nepodvedla, ani jsem bez něj nikam nechodila. On moc kamarádů neměl, kvůli svému počítači za nimi byl líný chodit. A jsem si jistá, že mě taky nepodvedl. Prostě a ve zkratce manželství po dvaceti letech je asi záživnější než náš vztah. Začala jsem se víc stýkat s kamarádkami a následně jsme se častěji a častěji vydávaly na diskotéky bavit se.

Tento deníček je pro ty, co prosily o rady ve stereotypních vztazích a nevěděly, zda setrvat či odejít. Vím, že vám zatím nijak nepomůže ale… Pokračování bude příště. Vše bych sem dnes popsat nemohla, je přeci ještě hodně témat, o kterých tu čteme :))) A když už píši, tak chci napsat všechno.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lucinatko
4750
24.9.12 07:43

Jen nevim, jestli jim ted v necem pomuze…mozna ten dalsi :) Ja ta radu ani zaver nevidim zatim, ale cetlo se mi to dobre, tak skoda 8)

  • načítám...
  • Zmínit
Anael
7797
24.9.12 11:19

Ahoj, nebyla jsi náhodou někdy v Prostřeno na Primě? tam byla taky jedna slečna s obrovským bytem v Praze, mladým přítelem a říkala, že byt má od rodičů. :-)

Příspěvek upraven 24.09.12 v 11:19

  • načítám...
  • Zmínit
dlacatko
2139
24.9.12 12:03

Jsem velmi zvědavá na pokračování. Už teď ale očekávám blbý konec… :think:

  • načítám...
  • Zmínit
kyslík
1470
24.9.12 17:23

Chtěla bych se jen zeptat - tos nepoznala dřív než za těch šest let, že vlastně nikam nejezdíte, protože on je pecivál?
Jinak je to asi v povaze a nezmění se to, já jsem v tomto přesně tvůj přítel a vím, že se to nezmění :) Taky prostě nejradši hniju doma, nikam se mi nechce, nerada cestuju, kamarádky mám, ale jen pár a vídám se s nimi jen občas a úplně mi to tak vyhovuje. Naštěstí manžel je lautr stejnej, takže se shodnem a hnijem spolu 8)
Na pokračování jsem taky zvědavá, ale zdá se, že jste se asi rozešli, že? V tomhle je asi potřeba mít kompatibilního parťáka.

  • načítám...
  • Zmínit
lenin007
1059
24.9.12 17:33

Poznala jsem, že je pecivál ale láska byla ještě silnější, a já zrovna extra aktivista taky nejsem, ale čeho je moc je příliš. Poučení to nemá, až v pokračování to možná pomůže těm, co mají doma stejný problém a nevědí jak se rozhodnout.. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Loki01
8814
24.9.12 21:21

Ale ty v tom mas sama trochu binec ne?
Tak chces zivot plny dobrodruznych dovolenych nebo rodinu? Protoze on je to trosku problem skloubit. Aspon ze zacatku.

  • načítám...
  • Zmínit
xpisk03
25.9.12 06:40

@lenin007 koukám, ale že mimčo už máš, taže by mne velice zajímalo pokračování :)!!

  • Upravit
Vložit nový komentář