Stereotyp versus romantika
- O životě
- lenin007
- 24.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když čtu eMimino, je většinou o vztazích a samozřejmě miminkách. Hodně jsem četla o nudě ve vztahu či snažení se o dítě, o vydařených i nevydařených těhotenstvích, a v neposlední řadě také o porodech. Ráda bych Vám popsala můj život za posledních pár let, i když jsem myslela, že to nikdy neudělám.
Bylo mi čerstvě dvaadvacet, když jsem se rozhodla po pár menších hádkách s rodiči opustit konečně můj pohodlný, taťkou finančně podporovaný život, s tím že se chci postavit na vlastní nohy a začít žít se svým přítelem, se kterým jsme se poznali ve škole a byli spolu pět let. Byl moc hodný, nečekejte žádné domácí násilí, upřímně, já jsem ta, co občas zbytečně buzeruje ![]()
Nastěhovali jsme se na velice lukrativní místo do velkého bytu v centru Prahy, i když jsem psala, že jsem se chtěla vzdát finanční podpory mých rodičů, samozřejmě jsme se tam dostali a mohli žít prvních pár měsíců jen díky nim, než jsme si vše zařídili a oba měli stálou práci. Můj táta jinak nedal a nedá ani dnes. Je vzorem autority a zastává názor, že chlap musí vydělávat a postarat se o děti v každém věku a ženská musí reprezentovat a vařit
, v tom jsem byla vychovávána. Zrovna tak to vtloukal do hlavy mému přítelovi.
S tím, jak jsem byla rozmazlovaná, se mi v novém bytě prvních půl roku vůbec nelíbilo, každou volnou chvíli jsem jezdila k našim, o víkendu si s nimi zašla na vínko a přespávala u nich, někdy i s přítelem. Pak jsem si začala zvykat a užívala si centrum, coby mladá holka, takže jsem chodila fackovat ramínka do obchodů a začala se učit být dobrou hospodyňkou. Bavilo mě vaření a chtěla jsem si pořídit mimčo.
S přítelem jsme už byli šest let, a tak jsem ho začala lámat alespoň do svatby, protože na dítě podle jeho slov bylo moc brzy. Bylo nám dvacet čtyři. Jenže možná některé z vás znají tu známou větu: „Jo, vezmeme se třeba za rok“ nebo: „Jo, dítě budeme mít do dvou let“, ale vlastně se nic nehýbalo. A když říkám nic, tak nic. Uvědomila jsem si, že za celých šest let jsme nikde nebyli, jen jednou na horách a ty jsme ještě dostali od našich k Vánocům, tak to jsme jet museli. Já chtěla pořád někam, ale můj přítel byl počítačový pecivál, a to nepřeháním, jeho témata a povídání se po těch letech smrskly jen na komiksové filmy a na to, jak budeme pařit hry na kompu. Tak jsme si doslova v tom našem prostorném bytě hnili.
V létě jsem se rozhodla, že ho dotlačím alespoň po sezoně do Itálie. Jeho to ovšem vůbec nezajímalo, nikam se mu nechtělo, jenže po už několikáté hádce na toto téma musel nakonec svolit, slíbila jsem, že vše zařídím a on jen pak nasedne do auta a pojedeme. Jak jsem řekla, tak se stalo. Dovolená proběhla v pohodlném duchu. Válení, jídlo, pití… to je všechno.
Co jsme dělali doma, bylo i tam. Pak jsme ještě vyrazili na dva víkendy do Jižních Čech s celou mojí rodinou, kde bylo i spousta vrstevníků a všichni byli po párech. Přítel se zdržoval celou dobu na pokoji nebo se vymluvil na práci a odjel. Nic s námi nepodnikal a já jsem se tam cítila strašně odstrčená a sama, i když jsem byla mezi svými.
Po příjezdu se ve mně něco zlomilo. Nedokážu říci co. Nikdy jsem svého přítele nepodvedla, ani jsem bez něj nikam nechodila. On moc kamarádů neměl, kvůli svému počítači za nimi byl líný chodit. A jsem si jistá, že mě taky nepodvedl. Prostě a ve zkratce manželství po dvaceti letech je asi záživnější než náš vztah. Začala jsem se víc stýkat s kamarádkami a následně jsme se častěji a častěji vydávaly na diskotéky bavit se.
Tento deníček je pro ty, co prosily o rady ve stereotypních vztazích a nevěděly, zda setrvat či odejít. Vím, že vám zatím nijak nepomůže ale… Pokračování bude příště. Vše bych sem dnes popsat nemohla, je přeci ještě hodně témat, o kterých tu čteme
A když už píši, tak chci napsat všechno.
Přečtěte si také
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 11
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 42
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 121
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 64
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 145
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1075
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 782
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 698
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 622
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 525
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...