Štěstí v neštěstí.....

Bolest se z našich srdcí vytrácí tak pomalu, ale nevytratí se vždycky a zcela...

Za pár dní to budou už 3 roky…
Zatím se ještě stále vzpamatovávám z potratu v 19.tt, který mi byl provden 2.6.2010 ( Tolik chtěl žít-diskuze ) a doufám, že veškerou daň za štěstí mám vybranou. Po ztrátě dvojčátek ve 13,tt. jsme rok museli na další početí čekat. Tolik jsem toužila po dítěti, že se to nedá ani popsat. Pláč utajovaný před manželem, abych jej ještě víc netrápila a odvrácené pohledy od miminek v kočárku a na krásná bříška budoucích maminek.

Ve chvíli kdy nám lékař oznámil, že můžeme opět začít zkoušet se samozřejmě nedařilo. Po půl roce jsem byla naprosto zoufalá, proč to nejde. S dr. jsem se domluvili, že nejprve provedou testy manželovi a pak mě. Rozhodla jsem se, že začnu podnikat a tak jsem se do toho pustila s obrovským nasazením. Vše vypadalo dobře a já se začala těšit na novou práci. V této době můj tatínek už 3 roky poměrně úspěšně bojoval s rakovinou. Byl mu odebrán celý žaludek a několik cm jícnu. Pro člověka, který opavdu miluje jídlo a dobré pití, to bylo velmi zlé. Několik měsíců se musel krmit pouze vývodem. Každopádně můj tatínek byl první kdo věděl, že jsem těhotná. Byla jsem zrovna u rodičů a ráno si zkusmo udělala test jako už po několikáté a najednou se objevila druhá čárka. Myslela jsem, že se radostí zblázním. Tatínek měl velkou radost a manžel ještě větší. Oznámili jsme to i rodičům manžela a radost tchyně se ani nedá popsat. Tolik slz štěstí se nedá ani popsat:). Manžel se mnou absolvoval veškerá vyšetření.

Vše bylo v pořádku do 16 tt kdy mi dělali tripl test a ten vyšel pozitivní 9:11 na vvv. Tolik jsem se bála, že o miminko zase příjdu. Proplakané dny a noci se nedají ani spočítat. Tolik jsem se bála jít na uz, ale manžel mě podržel a na konec bylo vše v pořádku. Našemu Filípkovi nic nebylo, ale pro jistotu jsme byli posláni ještě ke specialistovi a ten jen potvrdil, že je vše v pořádku a že je to chlpeček. Byli jsme opět tolik šťastní a s námi i babičky a dědečci. Tatínkovi se ale začalo zdravotně dařit hůře. Bolesti, chemo, ozařování, ale tolik se těšil na vnoučka, že vše překonával a říkal, jak se těší až ho budou jezdit vozit v kočárku. Kolem 25.tt se rozhodl i můj bratr, že si pořídí miminko, ale podstoupili gen. vyšetření, protože švagrová má v rodině SMA (spinální maskulární atrofii). Švagrové vyšel test negativní, u bratra bylo zjištěno, že je přenašeč. Okamžitě jsme byli z genetiky kontaktováni a vzhledem k tomu, že genetiku jsme měli za sebou po ztrátě dvojčátek, měla jsem testy hotové za týden. Pochopitelně byly pozitivní a já zase proplakala týden a pak další, než měl testy manžel ty už byly naštěstí negativní.

Závěr byl, že z 50% bude přenašeč i dítě. Pak už bylo naštěstí vše v pořádku a my už se těšíli na chlapečka. Tatínkův stav se ale začal rapidně zhoršovat. Termín jsem měla stanoven na 17.7.2007. 16.7 jsem byla na kontrole a dr. mi oznámila, že to na porod vůbec nevypadá, ale že si myslí, že další týden se sejdeme na šestinedělí. Sešli jsme se ještě dříve. Druhý den mi volala zoufalá maminka, že je na tom taťka moc špatně, že ani nemluví, leží a je v nějaké křeči. Okamžitě jsme volali záchranku a po jejich odjzdu mamka volala, že to prý bude v pořádku, že se z toho za několik hodin dostane. Manžel zrovna přijel z práce a tak jsme se hned rozjeli k rodičům.

Když jsem taťky uviděla…v posteli ležel člověk, ktterého jsem skoro nepoznala. Kosti potažené kůži, protočené oči… sedla jsem si k němu a prosila ho ať ještě bojuje, kvůli Filípkovi na kterého se tolik těšil. V té době mě ještě vnímal a tiskl mi ruku. Zavolali jsme místního obvoďáka, protože se mi taťkův stav nezdál takový jak řekli ze záchranky. Hned přijel. To už mi tatínek ruku nestiskl. Konstatoval dehydrataci a skoro komatický stav a ihned jej odvezli do nemocnice. Druhý den odpoldne jsem za ním jeli. Otevřela jsem dveře a při pohledu na tatínka jsem věděla, že už jsme přijeli pozdě. Už jsem ho nestihla ani pozdravit ani se rozloučit. Dr. nám oznámil, že je to chvíle co zemřel. 14.20, byl čas úmrtí. Dodnes si vyčítám, proč jsem nemohli přijet o chvíli dřív. Tolik nechtěl umřít sám. Nějakým způsobem jsem se dostala z nemocnice, přes slzy jsem ani neviděla a odjeli domů. Tam nás čekalo to nejhorší a to oznámit to mamince. Kolem půl šesté jsme s manželem a bratrem odjeli do pohřební služby. Vystoupila jsem z auta ucítila píchnutí a prskla mi voda. Okamžitě jsme odjeli do porodnice. Myslela jsem, že mě dr. snad pošle domů jakoby se mu můj stav nezdál, ale poté co mu sestra zdělila, že mám opravdu velké bolesti a odtekla mi voda, která se mi nezdála a po té co ji dr. prohlédl mi zdělil, že je miminko ve velkém stresu a ještě ve mě se náš maličký pokakal, jsem byla hospitalizována.

Rodila mě dr. se kterou jsem se potkala při posledním vyšetřní. Malému se na svět, ale nějak nechtělo. Já se jen modlila ať se maličký narodí až po půlnoci, aby to nebylo v jeden den. Neotvírala jsem se, po 6 hoď. na sále jsem byla otevřená na 3 prsty a malému začalo zlobit srdíčko. 2.20 byl náš chlapeček 48cm a 3000g na světě. kolem krku omotanou šňůru, ale během chvíle se ozval nádherný pláč. konečně jsem mohla pochovat ten nádherný uzlík štěstí. Filípek se narodil ve čtvrtek a v sobotu jsem se musela naposled rozloučit s tatínkem, ketrý tolik toužil pochovat si Filípka a dívat se jak roste. Šestinedělí bylo strašné. Bolest a smutek mě pohlcovali a já s pořádně nedovedla radovat z našeho dítěte. Filípek byl ale kouzelné miminko. Byl neskutčně hodný. Plakal minimálně a na to v jakém stavu jsem byla já, opravdu se divím, že jsem nepřišla o mléko a kojila skoro do roku.

Za pár dní půjdeme dát tatínkovi na hrob kytici a zapálíme svíčku a ještě jednu za našeho druhého chlapečka , který nás také tak nečekaně opustil a to 2.6 ve 14.20. Jakoby nás pronásledovala stejná hodina.

Teď jsou v nebi se svým dědečkem dvojčátka i náš chlapček a dávají na Filípka pozor. Nikdy na nikoho z nich nezapomeneme a budeme je stále milovat a Filípka budeme vychovávat tak, aby měl dědeček jen radost…

A tati… děkuji Ti

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
nothingn
1984
11.7.10 11:00

Pobrečela jsem si a přemýšlím,co napsat.Snad jen,že ten život je někdy fakt těžkej.Přeji Vám všem moc zdravíčka a aby už příště nebyl žádný andílek.

  • načítám...
  • Zmínit
Smaikii89
759
11.7.10 12:12

Pře slzy ani nemůžu psát.....Snad jen to že přeji hodně štěstí v životě :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Kačiček
11.7.10 13:34

PŘES SLZY NEVIDÍM ANI NA KLAVESNICI.. :cry:
PŘEJU UŽ JEN TO NEJ…

  • Upravit
Emilie
20518
11.7.10 18:20

Váš Filípek bude mít hned několik andělů strážných … ti všichni, co odešli, se o to postarjí.

  • načítám...
  • Zmínit
j.s.
11529
11.7.10 18:58

Já bych si měla asi teď na nějakou dobu zakázat číst ty deníčky, jsem totiž těhotná a jak to čtu, jsem z toho prostě v háji, jaký život dokáže být…
Moc přeji jenom hodně zdraví a pohody,a určitě se z nebíčka na Vás budou všichni dívat a dávat na Vás pozor! :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Lumpi1
2844
12.7.10 09:58

nemám slov … přeji Vám všem třem v život jen to nejkrásnější :D

  • načítám...
  • Zmínit
zandule
128
14.7.10 14:11

Slzy mám na krajíčku a mrkám a mrkám aby se mi nespustily. Přeji TI hodně a hodně zdraví a celé Tvé rodině.

  • načítám...
  • Zmínit
EvS
4706
14.7.10 22:42

přeji hodně sil, jsi strašně statečná :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
karmela
16.7.10 14:19

Přeji hodně sil, někdy je osud nepochopitelný.. Jsem teď ve 30tt, je to necelý měsíc a půl, co mi zemřela mamka se stejnou diagnozou… den po mé svatbě, na kterou už neměla dost sil. A tolik se na první vnučku těšila

  • Upravit
JuliettaC
17
28.7.10 08:41

Je mi to tak líto, ani nevím co napsat.....snad jen ať se všichni držíte! Tatínek by byl na tebe a na Filípka určitě moc pyšný jak to všechno zvládáte! Ve tvém deníčku je tolik lásky… :srdce: tatínek, dvojčátka i chlapeček ji určitě cítí! Jako my všichni co četli tvůj deníček.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář