Štěstíčka 135, Jak jsme byli v Turecku
- Rodičovství
- martanka
- 17.06.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, tak se s Vámi jdu podělit o dojmy z naší bááájo dovolené. Předcházel jí téměř hororový týden kvůli onemocnění našeho Kubíka, (a horečkám a pohootovosti a nemocnici?) ale nakonec všechno klaplo. Sice jsme Kubíka museli nechat doma babičkám, ale užil si to on I ony. No a my????
Teprve 8 hodin před odletem jsem se definitivne rozhodla nechat nemocnýho Kubika doma a se slzama v očích vybalila z kufru jeho věci. Bylo mi strašně. Do toho se vrátil můj drahý manžel domu, že spadl ze skůtru a musí ještě na chirurgii, že má možná zlomenou ruku ? bolelal a otíkala a otíkala. No, to naštěstí dopaldlo dobře, ale na dobré náladě nepřidalo (mimochodem mu někdo nedal přednost a ujel). A 7 hodin před odletem jsem se šla podívat na naše spící zlatíčka a zjistila, že Matěj má horečku ? asi to chytnul od Kuby. Měl 38,5
. Zhroutila jsem se na zem a prohlásila, že nikam neletim a dovolenou rušim, at přijdeme klidne o všechny peníze! Naštěstí Petr zavelel, že se jede, že Matěj už je velkej a dostane se tam z toho. No holky, dostal! Hned další den
.
Letěli jsme ve 4 ráno, ale Matěj byl tak natěšenej, že vzbuzení uprostřed noci v pohodě zvládnul a ožil jak kdyby bylo 8. Leteli s námi ještě kamarádi s 3 letou holčičkou a půl ročním miminkem (taky holčičkou
. Let jsme všichni zvládli v pohodě, všechny děti byli celou dobu hodný, jen Matěj pořád v hale na letišti skučel, že nám odvezli kufříky a kde že sjou a že chce do letadla. Fakt hodinu a půl neřekl nic než: de je tufr (stále neumí vyslovit K) a já ci do letadla. V letadle usnul Matěj jen asi na půl hodiny a my s ním. V noci jsme nešli spát vůbec, tak už jsem byla pěkne urvaná, ale vidina toho týdne u moře?.
Uletěli jsme tomu nejhoršímu počasí a po přistání v Bodrumu jsme začali shazovat vrstvy. Paráááda. Po letech jsem zase cítila ten krásnej vzdoušek
. Transfer autobusem trval hodinu a celou dobu musela posádka poslouchat Matějovo: já chci plavat a Danušky: já nechci plavat
. Opět si naši miláčci vystačili a tahle duchaplná konverzace proběhla tak 50×.
A po příjezdu do hotleu už nás čekalo jen a jen užívání si. Pokojíček krásnej, prostornej (jen ta postýlka pro Kubíka mě opet skorozorbrečela), čistounkej. Ubytovali nás vedle sebe, v přízemí, hned u dětského hšiště a bazénu, paráda. Mateje jsme dali na hodinu spát a šli na průzkum. No a ten první den tedy byl hlavně o těšení se na večer a na spánek.
Turecko mě naprosto dostalo ? pořád se někdo na Vás usmívá, reaguje na děti, hraje si s nima. Pořád se tam uklízelo, tak čistej hotel jsem ještě nezažila. Fakt ne. A tak milej perzonál taky ne. A tak dobrý jídlo taky ne. Měli jsme all incl a byla jsem spokojená uplně se vším. Všude mají tedy kasičky na TIPS, ale my jsme jim spropitné dávali rádi. Jednak to za ty služby stálo a potom jsme se dočetli, že to tam tak proste je, že je to jakoby součást jejich platu a s přivýdělkem se počítá. Když jsme tak hrubě počítali, že nás to tam stojí 650 Kč na den a vzpomněla jsem si, že ve špindlu za pokoj bez sociálky s polopenzí platíme 450? A denně nám měnili ručníky, uklízeli (ale fakt dokonale, žádné ojetí podlahy hadrem) a podle potřeby I ložní prádlo.
Pláž nebyla nic moc, ale pro děti ideál. Prostě žádná kolonáda s palmama, hrubší písek, pozvolný vstup do moře, ideální vlnky, děti se na nich houpali v kruhu a báječně si tak moře užívali. Akorát okolí hotelu nebylo nic moc na procházky, ale nějaké jsme spáchali, jen po porví dva dny, pak už jsme byli pořád a jenom v hotelovém komplexu. Převážne u moře, ale bazének byl taktéž oblíbený. Petr si tam užíval I sportování, prvně si vyzkoušel I surf, na těch nej vlnách co byly, vrátil se s rozřezanýma nohama, prostě možností vyžítí tam bylo dost. Večer I dětská disko, ale to Matěj už dávno spal, rozjížděla se až v 9 večer.
Jednou jsme si vyjeli místním dolmušem do městečka a byl to bájo výletík. V autobuse se s námi kadžý hned bavi a každý znal prahu a minimálně 2× v ní byl
. Fakt sranda, asi jejich nejaká strategie na turisty
.
No těch 7 dní uteklo a nám se začalo stýskat po Kubíkovi, tak hurá do letadla. Zpátky jsme letěli ráno, jen měl let 2 hodiny zpoždení, které už jsme muslei oddbýt odbavení v letadle, ale přežilo se
. Matě to zvládl za pomoci sušenek, zajímavého letadlového okýnka a vyklápěcího stolečku. Hůře na tom byli ti, co už v tom letadle seděli 3 hodiny (byl to let s mezipřistáním). Ale letadlo bylo plné dětí a vlastně to všechny zvládky.
Jo a střevní potíže žádné a když, tak způsobené nechutným přejídáním tatínků
. A matěj byl celou dovolenou vzornej, jen občas knoural, ale vždycky když byl málo vyspinkanej, takže cestování s takovymhla skorotříletým chlapákem je pohodáááá. Musím přiznat, že jsem nakonec byla ráda, že jsme si to užili takhe ve 3. Doufám, že to nevyzní blbě, snad víte, jak to myslím.
Už se těším na další dovču u moře za rok, doufám že ve 4. Ted nás čeká za 14 dní trochu aktivnější, v Krkonoších, ale už se taky těším. Koupili jsme druhou krosnu, I na Kubulu tak budeme chodit chodit a chodit
.
Mějte se, páááá
Martina, Kuba a Matěj
(Kuba ve svých skoro 13 měsíccíh nechodí, nemluví, nic nepředvádí ? když na něj dělám paci paci, tak se podívá jako že jsem se uplne zbláznila a radši někam vyleze a spadne nebo si skřípne ruku do šuplíku ? ale je to náš miláček a je uplně hrozně strašně moc milej. Když jsme se vrátili, přišel mi o hodně starší, krásnější a trochu rozmazlenej, ale s tim je konec! ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1423
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 830
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1449
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 602
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 360
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19833
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2565
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2820
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2543
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1708
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....