Svobodné maminky

Holky sledovala jsem vaši diskusi a teď i deníček, je mi moc líto co Vás potkalo a jsem stejného názoru jak tam mnohé psali, radši samy než s ......... !

Ale tvrdí se mi to hezky, protože já mezi Vás tedy nepatřím, a nedokážu si to ani představit, ikdyž manžel taky není žádný milius a hodně nocí už jsem probrečela!!

S tím učením slova tátá to není lehké, jestli půjde do školky tak by to měla asi vědět! Tam se asi otázkám jak dětí tak učitelek na téma tatínek asi nevihne.
Přeji ti ale aby jste do té doby nějákého hodného tatínka našly a byli obě šťastné a Mišutce brzy přibyli sourozenci !!!!

Verča 31tt

Ráda budu takovýto deníček sledovat, protože jsem tzv. zasloužilá svobodná matka - se synkem jsem vydržela odolat nátlakům o tom, že chlap je doma potřeba (ano, ale chlap a nikoli nekompetentní osoba s určitými pohlavními orgány ) vcelku 13 let. Můžu svéprávně prohlásit, že být svobodnou matkou znamená mít pouze to jedno dítě, nikoli dvě, z čehož jedno hůře vychovatelné (neboť podle OP dospělé).
Ale abych necintala siláckýma řečma, tak jsem se od odluky v sedmém měsící synka(po 16ti měsících společného života na zkoušku) snažila synkovi zachovat alespoň navštěvujícího tatínka a žádný z mých vážných známostí se nikdy nesnažil tohoto pána zastoupit. A kupodivu se oplatilo a synek si se svým občasně viděným taťkou vytvořil prima vztah. A dnes je vidět, že moje snaha překousnout vše hořké a překonat touhu dítě si zausurpovat jen pro sebe se vyplatila. Neříkám to jako pravidlo, ale někteří tatínkové prostě začínají tatínkovat až později, u nás to nastalo až kolem roku a půl, když synek byl běhací, sportující a komunikativní a nebylo nutné se učit krmící a přebalovací techniky.
Jsem ráda, že takovýto deníček vznikl, nemůžu moc poradit, protože synek se narodil v dobách, kdy podmínky pro svobodné maminky byly mnohem příznivější (tady myslím na státní podporu, společensky to ještě zcela v normě nebylo).
Ale požvatlat můžem vždy. I když jsem teď 2 roky vdaná za otce druhého dítěte, tak se stále citím jako svobodná matka toho mého puberťáka a stále si pamatuju, na co všechno jsem narazila při pokusech o normální výchovu dítěte.
Ahoj
 Romana

Ahojky Darko,

ja Verunku ze znamych duvodu slovo TATA taky vubec neucila, ovsem k me nelibosti to bylo presto jedno z prvnich vyslovenych slovicek, holt mama, baba a tata jsou jaksi prvni slabiky, co ty nase deticky ze sebe dostanou at chceme nebo nechceme:-))) Pravda, moc casto ho nerikala a ani nebyla podpora z me strany, ale ted uz se ji hodi a opet o tatovi hovorime, kdyz uz se ti dva stykaji, tak by mel mit svou „funkci“ pojmenovanou.

K tomu vysvetlovani jednou v budoucnosti … taky jsem byla jednu dobu plna zloby a rikala si, ze na basnikovi (tak rikam otci Verunky) nenecham nit suchou, i kdyz nakonec to bylo moje rozhodnuti zustat sama (historii mozna par lidi zna, ted se mi nechce se o ni zminovat), ale postupem casu si rikam, ze by to byla blbost, zbytecne bych diteti ublizovala a ono by se treba trapilo, ze se neco stalo kvuli nemu nebo ze je nekdo z jeho rodicu spatny a to si na svedomi rozhodne nevemu … dospeli jsme od toho, aby jsme se se vsim nejak dokazali vyrovnat a neprenaset to moc na deti, oni za to nemohou a je potreba jim i tak nelehkou situaci ulehcit. Takze ja mam do budoucna pripravenou verzi, ze ji mame oba radi, ale bohuzel my dva se moc nerozumime a proto spolu nezijeme jako rodina … kdy to budu muset pouzit a zda to bude pochopeno je ve hvezdach, ale je asi potreba promyslet si spoustu moznych otazek…

Takze Darko bud silna, na toho svyho troubu se vykasli a zacni myslet na budoucnost, jsi mlada a hezka zenska a Misutka je primo k sezrani, takze verim, ze jednou toho praveho tatku, ktery vas bude chtit se vsim vsudy najdete a zase budes zarit do dali.

Pravda, ja o sobe taky obcas pochybuji jak to vsechno sama zvladnu a zda jeste nekoho potkame, ale na druhou stranu se nejak netrapim a uzivam si to moje stesti nejvetsi, ktere bych nevymenila za nic na svete a i kdyby se nikdo uz nenasel, nikdy litovat nebudu, mam pro koho zit a svuj zivot tomu plne prizpusobim.

Mej se bajo ty i dalsi podobne „potrefene“ a radujme se z nasich stesticek, urcite nas potka ji jine!

Papa

Sulanek a Verunka 1,5R

Ahoj holky!
Nejhorsi je, ze ja na nej vubec nastvana nejsem… ZAtim sem jen plna emoci, smutku a litosti. Pro me to prislo jako rana z cisteho nebe (nevim jestli nektera znate muj pribeh, ale asi jo). Proste sem si tech 7 tydnu po narozeni Michalky zila jako v pohadce a byla ten nejstastnejsi clovicek na svete… Mela sem sice nejaky tuseni, ale pokazdy sem si rikala holky neblazni, to se ti neco zda… az poslednich 14 dnu uz mi zacalo trochu svitat a nebyla sem daleko od pravdy.
Ted sem mluvila s tchyni a ta mi rikala jak se manzel chova velice pekne k Misutce, jak ji pusinkuje a jak ji ma moc trad, az z toho byla ona sama prekvapena… Taky sme se domlouvaly na tom, ze se ho pokusime nejak motivovat… to ze mrne jen lezelo a spalo (ruku na srdce) neni moc pro chlapy a aoni jak uz ste nektera psala potrebuji aby si s snima to ditko hralo a bavilo se s nima.
Takze sem ted tak o tom premyslela a asi ji toto slovo TATA zacnu ucit. Aby mu ukazala co jak. Jinak sem zastavala nazor ze ji k tomu NEPOVEDU, ale jestli bude pomne a to ze ji vychovam jak nejlip dovedu asi pomne bude tak ho jednou bude nenavidet. Aspon ja bych neustala to ze by se na me muj tata vykaslal kdyz by sem byla mala… asi sem si hold vyrustala v moc harmonickem detstvi.
No, uz se zacinam do toho zamotavat a tak radsi koncim. 

Lenko: Nema cenu delat naschvaly a tak ja zastavam nazor ze proc bych mu ji nemela pujcovat, ja sem rada ze o ni ma zejem, ale mohl by ho projevovat vic jak 1× za 14 dni. Ted rikal, ze by si ji chtel brat 2× za 14 dni… ja budu jen rada ze ho bude znat a on ji… treba kdo vi… a vse se v dobre obrati a zvitezi materska laska. Nic jineho si nepreju! 

SulankU: ted rozhodne nikoho hledat nepujdu, kdyz tak at si me nekdo najsde sam, ale ja si myslim ze uz hledat nebudu… ale jak se rika, nikdy nerikej nikdy, ze.
Otazku jestli to zvladnu nebo ne si nekladu, rpotoze musim. neda se nic delat, prote to zvladnout musim. Ale kdybych to vedela driv ze me tohle ceka, tak bych asi hodne premyslela o tom, jestli si miminko necham a nebo ne. Tudiz te velice obdivuju, ze si se rozhodla tak jak si se rozhodla.

Lili: taky mam velikou oporu v rodine - mamka by se pro Misu a tudiz i pro me rozkrajela a tchynka se taky snazi, to nemuzu rict. Bydlime s Michalkou samy v 3+1 a z ceho mam spis obavu abych to zvladla financne - najem. Ostatni se nejak pretluce, ale asi bych nevydrzela se vratit k nasim. 

Tak a ted uz opravdu papa Darca + Misutka

Velice mě zaujalo vaše téma. Já jsem odrostlé dítko rozvedených rodičů a možná by vám pomohl můj názor, který jsem si vytvořila na osobu tatínka při pohledu z té druhé strany.

Moje maminka se špatně vdala a kvůli mě se snažila snášet stále větší útoky ze strany mého otce. Já jsem byla velice malá a nic si nepamatuju, vše co o této době vím jsem vyčetla z rozvodových papírů a různých lékařských dokladů, které jsme jednou našla a tajně si je přečetla. Takže já jsem si coby malé dítě asi do 4 let spokojeně žila se svým otcem, který se mi věnoval jen zřídka a maminkou pro kterou jsem byla vším. A jakmile jsem pobrala trošku rozumu, tak jsem si zcela spontálně sama začala hledat tátu (ne otce, ale tátu).

Maminka si se mnou užila několik hořkých scének v tramvaji, kdy jsem hlasitě komentovala, že toho tlustého pána bych teda za tatínka nechtěla. Prý právě tohle jí přimělo se rozvést a nesetrvávat dál v nešťastném manželství a litovala, že to neudělala mnohem dřív.

Jednou, když mě měla vyzvednou ze školky, tak se zdržela v práci, aby to stihla, tak jí svezl jeden kolega. Ve svém zeleném trabantu nás odvezl až domů (k babičce - kam jsme spolu utekli), no a já jsem hned poznala, že to je ten nejlepší táta na světě a samozřejmě jsem mu řekla, že by se mi líbil. Prý z toho byl úplně paf, a protože chtěl vždycky holku a zrovna se taky rozváděl, tak si nás asi za rok vzal (obě).

Můj otec si mě bral k sobě každých 14 dní asi do mých 10 - 11 let. Po vleklých sporech, návštěvách u psychologa a pod. jsem již ke svému otci nemusela a také jsem ho již neviděla. Nepřeji mu nic špatného, ale nechci s ním mít nic společného. V osmnácti jsem si nechala na vlastní žádost změnit příjmení.

Dost jsem se rozepsala, ale chtěla jsem vám hlavně říct, že i když jsem znala slovo táta, tak jsem už velice brzy poznala, že není táta jako táta. A bylo mi úplně fuk, čí geny vlastně v sobě nosím. Další důležitá věc byla ta, že jsem z úst své maminky NIKDY neslyšela ani jedno špatné slovo na adresu svého otce (já to rozlišuju - táta je jen ten můj vybraný). Naopak vždy když jsem měla jít k němu, tak se mi snažila vysvětlit, že to bude fajn, a že ona mezi tím vypere a uklidí, abysme mohli přístí víkend podniknou nějaký výlet a pod.

Teď když jsem dospělá, tak si dovedu představit, čím prošla a moc a moc jí obdivuji, především za její vstřícný přístup k mému otci po tom všem, čeho se vůdči ní i mě dopustil.

Přeji vám ať si užijete své děti a ať vám také najdou ženicha jako já své mamince D. Vím, že to není snadné, ale vězte, že i malé dítě pozná, když to rodičům neklape a nemá cenu udržovat nefunkční vztah jen proto, aby dítě žilo s biologickým otecem v jedné domácnosti. Je to určitě případ od případu, toto je moje zkušenost a můj příběh.

Mějte se pěkně

S.