Takhle přišel na svět náš Vašíček
- Porod
- irkaska
- 08.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Porod je bolestivý okamžik života, ale zároveň je to nejkrásnější den v životě ženy. Milé čekatelky miminek, dnes jsou tomu tři týdny, co jsem přivedla na svět svého prvního synáčka, a rozhodla jsem se vám o tom malinko něco napsat.
Termín porodu jsem měla 7. 2. 2012, po týdnu přenášení a čekání na porod pan doktor vzhledem k mému vysokému tlaku a začínající bílkovině v moči rozhodl, že musím co nejdřív rodit a ihned mě objednal na vyvolání porodu na 14. 7. 2012. Ráno v sedm hodin jsem měla nástup do porodnice. Byla jsem uvedena na porodní pokoj, kde se odehrával celý porod, a byla se mi představit moje porodní asistentka, která mě po celou dobu porodu podporovala a myslím, že nebýt její trpělivosti, tak by se malý nenarodil přirozenou cestou. V 8.00 hod mi zavedla tabletku na vyvolání kontrakcí. Zhruba do hodinky se dostavila slabá menstruační bolest, která byla celkem pravidelná.
Asi po dvou hodinách se na mě PA přišla podívat a nasadila mi antibiotika, vzhledem k pozitivnímu streptokokovi. Byla jsem otevřená na 4 prsty, což nebylo nic moc. Při dalším vyšetření přišla asistentka i s doktorkou a doktorka konstatovala, že není potřeba další tabletka, že se krásně otevírám, ale malému nesestupovala hlavička, tak rozhodly dát mi oxytocin. Než mi ho asistentka pustila do žil, ptala se mě, jestli nechci epidural, že po oxytocinu budou bolesti mnohem větší. Ovšem já, hrdinka, jsem odmítla, že zatím ne
To bylo zhruba kolem poledne.
Potom, co mi začal oxytocin proudit do žil, se bolesti pěkně stupňovaly, když jsem potřebovala jít na wc a do sprchy, tak jsem musela rychle mezi kontrakcemi, prodýchávala jsem je pěkně na lůžku a chození při nich moc nešlo. Takhle to pokračovalo asi do 15. hodin, jen mi učenka chodila přidávat dávku oxytocinu, protože hlavička byla stále moc nahoře a nesestupovala, ale miminko mělo naštěstí dobré ozvy.
Asistentka už mě varovala, že je možné, že dojde na císaře, ale to jsem za žádnou cenu nechtěla. Po 15. Hodině už byla bolest nesnesitelná a já jsem se rozhodla pro epidural. Anesteziolog mi ho přišel ochotně píchnout a po něm nastala okamžitá a neskutečná úleva. Kontrakce vůbec nebolely, jen jsem cítila tlak na konečník, který se pěkně stupňoval. Tlak byl tak velký, že mě to nutilo tlačit, tak jsem měla dovoleno si malinko přitlačovat. Kolem 16.30 jsem byla dostatečně otevřená a mohla jsem tlačit jako o život. Prckovi to trvalo asi hodinu, než sestoupil a byla vidět hlavička.
Myslím, že by se nedalo jen tak spočítat, na kolik kontrakcí jsem tlačila a kolikrát jsem se nadechovala, ale když jsem kolem 17.45 viděla, jak se chystají instrumenty na miminko, nůžky a tak, tak jsem si řekla jůůů, konečně bude venku, jen ještě chyběl poslední úkon, nástřih hráze. A taky tomu tak za chvilku bylo v 18.00 hodin, se nám narodil chlapeček s porodní váhou 4560 gramů a délkou 53 cm. Hned mi ho položily na bříško a ten pocit, a to, jak byl krásně teploučký, snad nikdy nezapomenu. Potom následovalo očištění prcka a první přiložení k prsu, které bylo úspěšné. Pak mi byl drobek odnesen na novorozenecké a já jsem byla sešita a ošetřena, a pak jsem jen odpočívala a těšila se, až budu na šestinedělí a budu u sebe mít broučka.
A když to shrnu, jen díky trpělivosti porodní asistentky, učenky i doktorky, se Vašík narodil přirozenou cestou, pokud někdy půjdu ještě rodit, tak jedině s epiduralem, zavádění vůbec nebolí, jen se člověk po porodu víc motá, ale brzy to přejde, a ta úleva je nepopsatelná, a určitě přítele jako podporu s sebou. Porod je opravdu velmi emotivní prožitek a já jsem šťastná a hrdá na to, že jsem si to mohla vyzkoušet, protože teprve potom, kdy máte svoje miminečko v náručí, má život smysl.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1598
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1636
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20613
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....