Tatínkova holčička
- O životě
- werunkaw123
- 09.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nedávno jsem četla deníček, kde paní psala, že pochopila svoji maminku až po porodu. To mě přivedlo na nápad napsat deníček o tom, jak jsem své mamince křivdila celé roky, až se za to stydím.
Jako malá holčička jsem byla prostě tátova. Ať dělala mamina cokoliv, co chtěla, táta byl pro mě prostě Bůh. Vždycky jsem za ním chodila, seděla mu na klíně, chodila s ním do lesa, dělala s ním na zahradě, cvičili jsme psy, no prostě všechno možné. Byl to pro mě jediný kamarád, byl pro mě vším. Nikdy jsem mámu nechápala, co se jí pořád nelíbí a co je špatného na tom, že jde táta do hospody a že nás tam pro něj se sestrou posílala, abychom mu řekly, ať jde konečně domů.
Jednoho dne přišel zlom, chodila jsem do první třídy a pamatuji si, že jsem vyšla z jídelny a před školou už na mě a sestru čekala máma. Říkala jsem si, co se asi stalo, že na nás nikdy nečekala. No daly jsme jí pusu a ona nám řekla, že se stěhujeme. Všechno už bylo sbalené, připravené a ona nás naložila k nějakému chlapovi do auta a prostě se jelo. Bydlely jsme s jejím novým přítelem v panelovém domě, začaly chodit do jiné školy, no prostě město. Mámě jsem to moc vyčítala, sama v sobě jsem pořád chtěla tátu. Ten za námi přijel asi týden nato a jely jsme k němu na víkend. Po příjezdu nás asi hodinu objímal a brečel a my s ním. Bylo nám to moc líto.
Od té doby uběhla spousta let, tátu jsem stále milovala, jezdila k němu na víkendy, prázdniny, prostě každičký volný den. Nebudu to protahovat, povím vám o chvíli, kdy jsem prozřela a mámu konečně pochopila. Na tátu se dnes dívám jinak a od narození malé se s ním nebavím. Moje maminka se o nás musela starat sama, táta chodil z práce rovnou do hospody, domů chodil opilý a chtěl se hádat. Jednou prý, když přišel, mě opilý vzal z postýlky a spadla jsem mu na zem. Podváděl moji mamku se ženskými, i kamarádkami. Mamina musela sekat a řezat dřevo, ze studny nosit vodu, zatopit ve velkém kotli, aby byla voda teplá. Odpojili nám i proud, doma jsme měli zimu a mamina chodila do práce, aby bylo alespoň co jíst. Muselo to pro ni být hrozné.
Odstěhovali jsme se k jejmu příteli, který ji zas na druhou stranu mlátil, o nás se nezajímal, bylo mu jedno, co děláme, kde jsme, jak je ve škole, no všechno. Pak jsme bydlely samy, mamka měla tři práce, pracovala pořád, přišla domů, uklidla, navařila, zkontrolovala učení, no byla prostě skvělá. Teď mě moc mrzí, jak jsem jí celé roky křivdila. Táta na nás neplatil, soudila se s ním až do naší plnoletosti a stejně to bylo k ničemu, dostal dvakrát podmínku a prospěšné práce, pak jsme se v plnoletosti měly soudit my. Já samozřejmě nechtěla a tím jsem mamce moc ublížila, řekla mi že na nás táta celý život se.., chlastá, užívá si a ona dělá jak barevná. No stála jsem si za svým, samozřejmě.
V době, kdy jsem už bydlela sama, jsem měla u táty psa, kterého mi zabil. Přestala jsem se s ním bavit a od chvíle, kdy se mi narodila dcera, tak nechápu, jak to moje maminka mohla všechno zvládat. Miluji ji, obdivuji, je pro mě nejvýznamější člověk na světě. Konečně našla svoje štěstí a je ráda, že i já jsem prý dospěla. Nikdy si ale neodpustím, jak jsem jí musela ublížit.
Maminko moje, miluji Tě!
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 453
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 558
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 362
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 298
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 278
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1595
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1939
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 606
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 673
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 547
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ten za ním za ty 3 měsíce co jsme pryč nebyl ( ví, kde jsme) a zavolal mu jen jednou a za poslední rok jsem od něj neviděla na malého ani korunu ( to ale neřeším, zvládám Vítka uživit sama) Co s tím?? Vítek většinu alkoholových excesů tatínka neviděl, má ho rád a já vůbec nevím, co mu mám říkat. Lžu, že je na montáži, že nemá signál… přece mu v tomhle věku nemůžu vysvětlovat, že na něj táta s..e.