Já nerodím
- Porod
- werunkaw123
- 06.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak touto větou jsem přesvědčovala s úsměvem na tváři doktorku v porodnici. A hodinu na to jsem držela syna v ruce.
Je sobota večer, s manželem počítáme poslíčky, píši holkám na diskusi a říkám, zda to tedy je už ono, nebo ne. MS bolístky přicházely a odcházely, jak se jim zlíbilo, až jsem to ve dvě ráno vzdala, že jdu spát, že porod přece nezaspím.
Ráno k mému překvapení a k vzteku jsem se probudila celá, bez bolestí a jakýchkoliv náznaků blížícího se porodu. Udělala jsem klasické kolečko, mytí, zuby, snídaně, pohrát si s dcerou a hurá do porodnice na kontrolu. Štvalo mě, že tam musím jet zrovna v neděli, jako by mě nemohli objednat na všední den.
Na devátou vyrážíme, cestou si děláme srandičky a já ještě v autě sepisuji nákup, že se potom stavíme v obchodě. Přijdu tam, jdu na monitor, sestřička se mnou vtipkuje, že si myslela, že už porodím od posledně, co mi tam skákaly kopečky, které jsem tedy necítila. Monitor v pořádku, pár kopečků si vyskočilo i teď, ale krom mírně tvrdnoucího pupku jsem prostě necítila nic. Břicho mi tvrdlo od 20.tt, takže to nebylo nic nového. Když jsem vylezla na kozu a doktorka mě prohlédla, povídá „to je krásný nález“. Zasmála jsem se s tím, že krásný prý je už 3 týdny a nikam se to nehýbe (byla jsem 40+5). „No ano, ale tady jsou aspoň 4 cm.“
Šok! „Prosím?“
„No to si vás tady už necháme“.
Domluvila jsem se s doktorkou, že si zajedu domů pro tašku s věcmi a hned se vrátím zpět.
Přišla jsem za manželem, ten nevěřil stejně jako já. Vyrazili jsme tedy místo obchodu domů, udělala jsem si doma ještě kafe 
(ano, nezodpovědné, ale mně vážně nic nebylo), loučila se s dcerou, vyprávěla o tom, že maminka pojede pro bráška a ona musí být doma na tatínka mooc hodná, než maminka s tím jejím bráškem přijede zpátky domů. 
Příjezd do porodnice 12:00. Manžel mě předává sestře i s věcmi a odchází domů. (hlavní chyba ). Sestra mě odvede do šatny, ať se převléknu a že mě dá rovnou na box, že tam nikdo není a všechny jsou prázdné. Převlékám se a říkám si, jak dlouho tam asi zkejsnu, než se vůbec začne něco dít.
Přicházím na box se sestrou, ta mě informuje, že mě přijde za chvilku zkontrolovat, dáme klystýr a uděláme celkovou přípravu. Chodím si po sále a píšu sms kamarádům, rodině a známým, že si mě nechali v porodnici, ale nic se ještě neděje. Telefonuji s mamkou, když přijde sestra. Po kontrole mi řekla, že je tam krásných 8 cm. 
Další šok… Vždyť nemám žádné bolesti! Tak se směje a povídá, že takhle by chtěla rodit každá. Že přijde sestra mi píchnout kanylu, pak píchneme vodu a za chvilku bude mimčo venku.
Okamžitě beru telefon a píšu chlapovi, kde je, odpověď „Teď jsem přijel domů.“ Píšu ať se hned vrátí zpět, ale ať jede opatrně. Jeho sms mě dostala do kolen „To už to leze?“ V mém záchvatu smíchu přichází sestra a povídá: „Tak já hledám po zvuku a vy se tady smějete.“ Napíchne kanylu, chlap to má ještě 30 km, tak si říkám hlavně, ať jede opatrně a nikde neplaší, aby se něco nestalo.
Přichází doktorka, je 12:30. Domluvíme se, že s vodou ještě počkáme na manžela, aby to vůbec stihl. Vtipkuji s mladou sestřičkou, když mi přijde sms od muže, že už jde nahoru. Tak to nahlásím, sestra volá doktorku.
Chlap přichází na sál, já vysmátá, on v údivu a k mému překvapení úplně bos, ani ponožky mu nenechali. „Si mi taky mohla říci, ať si vezmu bačkory.“ Opět smích. Doktorka přijde a povídá sestře, že jsem krásný případ, a tak si na mě může zkusit propíchnutí vody.
Holky, to vám byla komedie. Sestra do mě dala ruku, tak si s doktorkou povídají, kde přesně má co hledat a kam ďobnout. Na třikrát se jí to nepovedlo a už to bylo docela nepříjemné a hlavně trvalo dost dlouho. Nakonec mě vodu píchla sama doktorka, holčina na mě hodila takovej soucitnej pohled. Asi jí mrzelo, že to nešlo.
Voda odtekla, doktorka odešla a já si tam zůstala ležet s lavůrkem pod sebou, bosým mužem vedle sebe a neustále vibrujícím telefonem na stolku. Sestra mě dala na monitor a odešla taky. Bolístky začaly přicházet a během 5 minut se změnily v ty pořádné bolesti, na které jsem čekala celou dobu.
Bylo 13:15, když začaly pořádné bolesti. Kroutila jsem se, dýchala jak mašina, lavor mě štval, chlap mě štval, monitor překážel a telefon jsem už ani nevnímala. Přišla doktorka a když se na mě podívala, tak se smála a říká: „Tak co? Už věříte, že je to porod?“ I v těch bolestech jsem se musela smát. „Vy se stále smějete? Tak to ještě nebude ono.“ To už se smál i manžel. Během snad dvou minut mě smích teda přešel absolutně. I kdyby mi někdo vyprávěl tu nejvtipnější historku, poslala bych ho kamsi.
Doktorka mě zkontrolovala a povídá, že hned, jak se mi bude chtít tlačit, ať si zatlačím. Sotva tuto větu dořekla, tak jsem jen řekla „už“, přizvedla se, chytla se těch skvělých madel a tlačila. Poprvé, podruhé špatně (do hlavy), pak zase dobře. Pak mě sestra odpíchla od monitoru, doktora zvyšovala hlas, že teď musím opravdu tlačit, jak nejvíc to půjde. Druhá sestra odstrčila manžela a tlačila mi na břicho. Doktorka do mě dala ruku a cosi tam dělala. Bolelo to jako čert, neskutečně to pálilo, štípalo a pak jen řekla, že je hlavička venku. Zatlačila jsem ještě 2× a malý byl venku…
Ticho… neplakal. Těšila jsem se, jak dostanu syna hned k sobě, ale oni s ním hned odešli. Jen jsem viděla, že je celý modrofialový. Hned jsem se ptala, zda je vše v pořádku, kde je, proč neplakal. Doktorka nakoukla vedle a povídá, že je vše naprosto v pořádku. Byla jsem bez poranění, takže se nešilo, pogratulovala a odešla.
Za chvilku na to mi malého přinesli. Už plakal, byl celý krásně umazaný, zabalený a putoval hned ke mně.
Až ze zprávy jsem se dozvěděla o komplikaci při porodu - dystokie ramének. Malému klesly ozvy, a tak ho rychle museli nějakým chvatem dostat ven, museli ho chvilku křísit, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Malý měl zlomenou klíční kost, popraskané žilky v očích a byl fialový ještě den po porodu, ale vše se krásně a brzy spravilo.
Matěj se narodil 20.4.2014 13:30, měl 3650 g a 51 cm. Po hodinovém porodu a vlastně 15 minutách bolestí. Nemít ten den poradnu, tak bych asi porodila někde doma.
Děkuji všem za přečtení a přeji vám stejně pohodový porod, až tedy na ten závěr, jako jsem měla já. I když závěr byl taky vlastně šťastný, mám doma krásného zdravého syna - co víc bych mohla chtít.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1428
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 832
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1450
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 604
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 361
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19839
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2565
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2820
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2544
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1708
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.Tedaaaa zenska, ted ti musi zavidet vic, jak pulka emimina co uz porodila a tehule pred porodem, co si navnadila, te budou brzo proklinat 
.Nee, gratuluji ke krasnemu porodu, ten se jen tak nevidi. Zaver byl trochu horsi pro prdolu, ale jak sama pises, vse se dalo brzo do poradku 
Já to měla poprvé podobné jako ty, až na to, že jsem přijela otevřená na 9 cm bez bolestí. Za chvilku mě čeká druhej porod, tak jsem zvědavá, ale s manželem vtipkujeme, že možná budu rodit v autě 
Moc moc gratuluji a přeji všem rodičkám porod jako tvůj 
Sobě už ne, já už mám navždy raději odrozeno 
-všechny porody mám popsány v deníčkách 
sikulka a gratulace. Uzivejte zdravi a stesti 
) a i tak jsem byla bez bolestí. Po hodině jsem byla stále na 4cm, tak mi dali oxytocin, aby to uspíšili. Holky, dodneška nechápu, proč jsem s tím souhlasila 
