Já nerodím
- Porod
- werunkaw123
- 06.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak touto větou jsem přesvědčovala s úsměvem na tváři doktorku v porodnici. A hodinu na to jsem držela syna v ruce.
Je sobota večer, s manželem počítáme poslíčky, píši holkám na diskusi a říkám, zda to tedy je už ono, nebo ne. MS bolístky přicházely a odcházely, jak se jim zlíbilo, až jsem to ve dvě ráno vzdala, že jdu spát, že porod přece nezaspím.
Ráno k mému překvapení a k vzteku jsem se probudila celá, bez bolestí a jakýchkoliv náznaků blížícího se porodu. Udělala jsem klasické kolečko, mytí, zuby, snídaně, pohrát si s dcerou a hurá do porodnice na kontrolu. Štvalo mě, že tam musím jet zrovna v neděli, jako by mě nemohli objednat na všední den.
Na devátou vyrážíme, cestou si děláme srandičky a já ještě v autě sepisuji nákup, že se potom stavíme v obchodě. Přijdu tam, jdu na monitor, sestřička se mnou vtipkuje, že si myslela, že už porodím od posledně, co mi tam skákaly kopečky, které jsem tedy necítila. Monitor v pořádku, pár kopečků si vyskočilo i teď, ale krom mírně tvrdnoucího pupku jsem prostě necítila nic. Břicho mi tvrdlo od 20.tt, takže to nebylo nic nového. Když jsem vylezla na kozu a doktorka mě prohlédla, povídá „to je krásný nález“. Zasmála jsem se s tím, že krásný prý je už 3 týdny a nikam se to nehýbe (byla jsem 40+5). „No ano, ale tady jsou aspoň 4 cm.“
Šok! „Prosím?“
„No to si vás tady už necháme“.
Domluvila jsem se s doktorkou, že si zajedu domů pro tašku s věcmi a hned se vrátím zpět.
Přišla jsem za manželem, ten nevěřil stejně jako já. Vyrazili jsme tedy místo obchodu domů, udělala jsem si doma ještě kafe 
(ano, nezodpovědné, ale mně vážně nic nebylo), loučila se s dcerou, vyprávěla o tom, že maminka pojede pro bráška a ona musí být doma na tatínka mooc hodná, než maminka s tím jejím bráškem přijede zpátky domů. 
Příjezd do porodnice 12:00. Manžel mě předává sestře i s věcmi a odchází domů. (hlavní chyba ). Sestra mě odvede do šatny, ať se převléknu a že mě dá rovnou na box, že tam nikdo není a všechny jsou prázdné. Převlékám se a říkám si, jak dlouho tam asi zkejsnu, než se vůbec začne něco dít.
Přicházím na box se sestrou, ta mě informuje, že mě přijde za chvilku zkontrolovat, dáme klystýr a uděláme celkovou přípravu. Chodím si po sále a píšu sms kamarádům, rodině a známým, že si mě nechali v porodnici, ale nic se ještě neděje. Telefonuji s mamkou, když přijde sestra. Po kontrole mi řekla, že je tam krásných 8 cm. 
Další šok… Vždyť nemám žádné bolesti! Tak se směje a povídá, že takhle by chtěla rodit každá. Že přijde sestra mi píchnout kanylu, pak píchneme vodu a za chvilku bude mimčo venku.
Okamžitě beru telefon a píšu chlapovi, kde je, odpověď „Teď jsem přijel domů.“ Píšu ať se hned vrátí zpět, ale ať jede opatrně. Jeho sms mě dostala do kolen „To už to leze?“ V mém záchvatu smíchu přichází sestra a povídá: „Tak já hledám po zvuku a vy se tady smějete.“ Napíchne kanylu, chlap to má ještě 30 km, tak si říkám hlavně, ať jede opatrně a nikde neplaší, aby se něco nestalo.
Přichází doktorka, je 12:30. Domluvíme se, že s vodou ještě počkáme na manžela, aby to vůbec stihl. Vtipkuji s mladou sestřičkou, když mi přijde sms od muže, že už jde nahoru. Tak to nahlásím, sestra volá doktorku.
Chlap přichází na sál, já vysmátá, on v údivu a k mému překvapení úplně bos, ani ponožky mu nenechali. „Si mi taky mohla říci, ať si vezmu bačkory.“ Opět smích. Doktorka přijde a povídá sestře, že jsem krásný případ, a tak si na mě může zkusit propíchnutí vody.
Holky, to vám byla komedie. Sestra do mě dala ruku, tak si s doktorkou povídají, kde přesně má co hledat a kam ďobnout. Na třikrát se jí to nepovedlo a už to bylo docela nepříjemné a hlavně trvalo dost dlouho. Nakonec mě vodu píchla sama doktorka, holčina na mě hodila takovej soucitnej pohled. Asi jí mrzelo, že to nešlo.
Voda odtekla, doktorka odešla a já si tam zůstala ležet s lavůrkem pod sebou, bosým mužem vedle sebe a neustále vibrujícím telefonem na stolku. Sestra mě dala na monitor a odešla taky. Bolístky začaly přicházet a během 5 minut se změnily v ty pořádné bolesti, na které jsem čekala celou dobu.
Bylo 13:15, když začaly pořádné bolesti. Kroutila jsem se, dýchala jak mašina, lavor mě štval, chlap mě štval, monitor překážel a telefon jsem už ani nevnímala. Přišla doktorka a když se na mě podívala, tak se smála a říká: „Tak co? Už věříte, že je to porod?“ I v těch bolestech jsem se musela smát. „Vy se stále smějete? Tak to ještě nebude ono.“ To už se smál i manžel. Během snad dvou minut mě smích teda přešel absolutně. I kdyby mi někdo vyprávěl tu nejvtipnější historku, poslala bych ho kamsi.
Doktorka mě zkontrolovala a povídá, že hned, jak se mi bude chtít tlačit, ať si zatlačím. Sotva tuto větu dořekla, tak jsem jen řekla „už“, přizvedla se, chytla se těch skvělých madel a tlačila. Poprvé, podruhé špatně (do hlavy), pak zase dobře. Pak mě sestra odpíchla od monitoru, doktora zvyšovala hlas, že teď musím opravdu tlačit, jak nejvíc to půjde. Druhá sestra odstrčila manžela a tlačila mi na břicho. Doktorka do mě dala ruku a cosi tam dělala. Bolelo to jako čert, neskutečně to pálilo, štípalo a pak jen řekla, že je hlavička venku. Zatlačila jsem ještě 2× a malý byl venku…
Ticho… neplakal. Těšila jsem se, jak dostanu syna hned k sobě, ale oni s ním hned odešli. Jen jsem viděla, že je celý modrofialový. Hned jsem se ptala, zda je vše v pořádku, kde je, proč neplakal. Doktorka nakoukla vedle a povídá, že je vše naprosto v pořádku. Byla jsem bez poranění, takže se nešilo, pogratulovala a odešla.
Za chvilku na to mi malého přinesli. Už plakal, byl celý krásně umazaný, zabalený a putoval hned ke mně.
Až ze zprávy jsem se dozvěděla o komplikaci při porodu - dystokie ramének. Malému klesly ozvy, a tak ho rychle museli nějakým chvatem dostat ven, museli ho chvilku křísit, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Malý měl zlomenou klíční kost, popraskané žilky v očích a byl fialový ještě den po porodu, ale vše se krásně a brzy spravilo.
Matěj se narodil 20.4.2014 13:30, měl 3650 g a 51 cm. Po hodinovém porodu a vlastně 15 minutách bolestí. Nemít ten den poradnu, tak bych asi porodila někde doma.
Děkuji všem za přečtení a přeji vám stejně pohodový porod, až tedy na ten závěr, jako jsem měla já. I když závěr byl taky vlastně šťastný, mám doma krásného zdravého syna - co víc bych mohla chtít.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2309
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 2502
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2232
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 2519
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 597
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1807
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2992
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1347
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1624
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2472
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
.Tedaaaa zenska, ted ti musi zavidet vic, jak pulka emimina co uz porodila a tehule pred porodem, co si navnadila, te budou brzo proklinat 
.Nee, gratuluji ke krasnemu porodu, ten se jen tak nevidi. Zaver byl trochu horsi pro prdolu, ale jak sama pises, vse se dalo brzo do poradku 
Já to měla poprvé podobné jako ty, až na to, že jsem přijela otevřená na 9 cm bez bolestí. Za chvilku mě čeká druhej porod, tak jsem zvědavá, ale s manželem vtipkujeme, že možná budu rodit v autě 
Moc moc gratuluji a přeji všem rodičkám porod jako tvůj 
Sobě už ne, já už mám navždy raději odrozeno 
-všechny porody mám popsány v deníčkách 
sikulka a gratulace. Uzivejte zdravi a stesti 
) a i tak jsem byla bez bolestí. Po hodině jsem byla stále na 4cm, tak mi dali oxytocin, aby to uspíšili. Holky, dodneška nechápu, proč jsem s tím souhlasila 
