Tatínkova holčička II

Téměř před dvěma lety jsem psala deníček Tatínkova holčička. V té době jsem ještě netušila, že někdy napíši pokračování. Pro správné pochopení deníčku by bylo dobré přečíst si i první část A co mě donutilo napsat deníček č. II ? Smrt otce a úvahy o tom co vše mohlo být jinak. Řekla bych, že deníček je pro otrlé.

Je krásný jarní pátek, svítí sluníčko a já jdu od babičky, které jsem nesla oběd domů. Jsem už kousek od domu, funím do kopce a držím bříško, které v mém 7. měsíci se vesele nese přede mnou. Zvoní telefon, kdopak to asi bude? Táta. Po krátkém prozvonění telefon pokládá.

To je mu podobné, opět nemá kredit ani na to, aby mi aspoň zavolal on sám. Co asi zase chce? Že by potřeboval opět politovat? Opět mi říct, proč jsem za ním už týden nepřijela?

Pro vysvětlení jezdila jsem za ním každý týden, vozila jídlo pro něj a pro psy. Posledně, když jsem přijela, jsem si jednoho psa odvezla a ještě jsme se pohádali, jelikož díky svému vypitému mozku nebyl schopen jim mnou přivezené jídlo ani dát!

Vytáčím číslo zpět a čekám, co se zase dozvím. Po chvilce otec zvedne telefon a svým podnapilým hlasem povídá „Bad umřel.“
„Prosím?“ soukám ze sebe. „Jak jako umřel?“
Otec vysvětluje, že jim šel dát vodu a pes ležel již u kotce. Mrzelo mě to, plakala jsem a vyčítala si, že jsem ho nestihla dostat včas pryč. Doma jsem měla už 5 psů a sháněla pro toho, kterého jsem odvezla týden předtím azyl. S otcem jsem se dlouho nevybavovala. Kdybych jen tušila. :-(

Další dny přeskočím a připomenu si to, to osudné úterý. ;-( Sedím si takhle pěkně u eMimina a volá mi sestra. Zvednu telefon a ona povídá, že byla právě na návštěvě u táty. Strašně se s ním pohádala, že Báďa ležel mrtvý na zahradě a druhý pes kolem něj běhá a kouká na něj. OBROVSKÝ ŠOK.

Řvu do telefonu, nadávám a v hlavě mi křičí obrovský vztek. Copak on není schopný od pátka psa ani zakopat na zahradě? Pokládám telefon a neskutečně rozčílená volám otci. Ihned po zvednutí telefonu křičím, zastaví mě však zjištění toho, že táta brečí. Ptám se, co je.
„Pes se mi právě TEĎ připlazil do baráku a já nevím, co s ním mám dělat.“ Nezmohla jsem se na slovo…Jak mohl? Jak se jen mohlo to nebohé zvíře, které v pátek zemřelo, připlazit v úterý odpoledne do baráku?
„To nepoznáš mrtvého psa?“ křičím již bezradná do telefonu.

Flákla jsem s telefonem sedla do auta a jela k němu. 40 km cesty se táhlo neskutečně, nedokázala jsem ani pomyslet na to, co mě tam čeká. Celou cestu jsem plakala a měla takový vztek, že jsem se až bála, co se tam odehraje. Přijela jsem, otec klečel u psa, který ležel na zemi, vypadal děsně. Řvala jsem tam jak hysterka, aby mi ho okamžitě naložil do auta, že se s ním jedu na veterinu.

Cesta na nejbližší veterinární stanici byla šílená, musela jsem 3× zastavit, jelikož jsem se nedokázala věnovat ani řízení, stále jsem plakala a kontrolovala to nebohé tělo na zadních sedačkách. Nechala jsem ho uspat, nic jiného bohužel nezbylo. Veterináři jsem nakonec musela z nejtěžším srdcem zalhat, že jsem pejska našla a bylo mi ho líto. Jela jsem rovnou za mamkou, řekla jí všechno, co se stalo. Ona plakala semnou a obdivovala, že jsem to ve svém stavu vůbec zvládla, vynadala mi, že jsem měla někomu zavolat a nejet tam takhle sama. Pak vzala telefon a po třech letech vytočila číslo táty…

Křičela do telefonu, brečela, nadávala a jako poslední větu řekla „Pevně doufám, že jednou umřeš stejně a ve stejných bolestech jako ten pes, co takhle musel trpět.“

Do roka se mámy věta splnila téměř do puntíku.
Pokračování příště. Na víc teď nemám…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ninusinka
20.9.13 00:38

Prvni dil tohodle denicku a tady ten taky je citove i na me moc. Smekam ze si vsechno zvladla. A pejsky miluji.. Tak doufam ze se Bad dostal do psiho nebicka a ted na tebe a tvou malou dava pozor :)

  • Upravit
Carrinka
10872
20.9.13 07:40

Weru :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
miisenka
14309
20.9.13 08:23
:hug: :hug: :andel:
  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
20.9.13 08:50

Sileny, musela sis prozit hrozne veci :( :(
Drzim palecky aby uz si mela v zivote jen stesti :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
aajulinka
3959
20.9.13 09:11

To je strašné, ráda bych někde našla i první deníček, šlo by to?? :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
admin
21028
20.9.13 09:28

@aajulinka

Zdravím,
předchozí deníčky autorky najdeš vpravo ve sloupci pod názvem „Předchozí deníčky uživatele“.
Do prvního odstavce jsem ještě přidala odkaz na zmíněný první díl.

Monika

  • načítám...
  • Zmínit
aajulinka
3959
20.9.13 09:39

@admin děkuji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
20.9.13 17:47

Chápu to správně že ten pes co tam ležel mrtvej mrtvej nebyl a připlazil se po týdnu do baráku?

  • načítám...
  • Zmínit
Crystalline
20.9.13 19:26

Tvuj fotr byl regulerni hovado. Jeste ze je po nem. Chudak pes :(

  • Upravit
werunkaw123
14090
20.9.13 21:47

@Kamča.dalmatinka ano chápeš to správně

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
21.9.13 22:26

Cetla jsem jen tento denik na ten prvni nejak uz ted nemam sil :,( me psa otravili a tak ja nejak nemuzu tyhle lidske- psi pribehy cist. Snad uz je vse zle za tebou :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Já nerodím

Nechci zapomenout

Tatínkova holčička III

Strasti a trápení končí rokem 2011

I tak se (ne)dá žít

Tatínkova holčička

Strach ze psů

Velké zklamání

Za naši Petrušku to stálo