Za naši Petrušku to stálo
- Porod
- werunkaw123
- 29.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po přečtení Vašich deníčků jsem se rozhodla, že taky přidám svoji zkušenost, protože sama vím, jak mě vaše deníčky v těhotenství pomáhaly a uklidňovaly.
Takže, jak bych začala? 
Termín porodu jsem měla v pátek, a jelikož jsem čekala, že rodit budu skutečně na termín, tak jsme s přítelem odjeli ke kamarádce s tím, že od ní je to do porodnice blíž, od nás je to asi 25 km Sbalila jsem si všechny věci a vyrazili jsme s taškami na celý víkend a věcmi do porodky, spíše to vypadalo, že se k ní stěhujeme 
Tak jsme posedávali koukali na filmy a ono se nic nedělo ani v pátek ani v sobotu a ani v neděli přes celý den.
Podvědomně jsem přemlouvala naši maličkou, aby už šla k nám, jak moc se na ní s přítelem těšíme. V neděli jsme měli jeli zas domů, ale já jsem prosila přítele, abychom zůstali do pondělka, že stejně musím ráno na kontrolu, takže aspon nebudeme muset jet ráno znovu ten kus cesty Zůstali jsme…
V noci jsme si už chtěli jít lehnout, bylo odhadem asi půl jedné, tak jsem si sedla, že dopiji zbytek čaje a půjdeme spát. Jak jsem si sedla, tak jsem najednou ucítila mokro mezi nohama, první co mě napadlo bylo, že jsem se snad počůrala, že plodovka to být nemůže, že to by bylo víc a né jen takhle.
Šla jsem na záchod, abych si vzala vložku, jak jsem si sedla na záchod, tak to ze mně začalo takovým slabým čůrkem téct a pořád a pořád, seděla jsem tam snad 20 minut a to už jsem volala na přítele a kamarádku, že mi asi praskla voda A strašně jsem se smála
Samozřejmě jako klasický chalp začal přítel vyšilovat, že jedeme jedeme a holky, povím vám, jak mě se tam najednou nechtělo. Říkám mu, ať je v klidu, že bolesti nemám skoro žádné, jen takový ten slabý pocit v podbříšku, nijak pravidelný, tak že ještě chvilku počkáme, že tam nechci být moc dopředu i když vím, že by se mělo jed hned.
Nakonec jsme vyrazili kolem čtvrté hodiny, mezitím jsem si dovyplnila papíry na příjem a rozhodnutí o jménu. Kontrakce byly už trochu silnější, ale tak, že jsem je jen vnímala a počítala po jaké době jsou. Měla jsem je nepravidelné asi mezi 12-5 minutami Porodnice byla fakt kousek, byli jsme tam asi za 5 minut
Na příjmu jsem si zazvonila a bála se, co mě tam bude čekat, nikdy jsem nebyla ani v nemocnici, kromě návštěvy nic Přijala nás moc milá doktorka, která si vzala moji vložku a jen se usmála, že je to plodovka Dala mi věci na převlečení a poté mě prohlédla a jen řekla, že jsem otevřená na 3 cm a že hlavička silně naléhá, byla jsem úplně v šoku, že už vlastně skoro rodím a ty bolesti nikde Dr. řekla, že přítel může jet klidně domů, že to může trvat ještě dlouho a kdyby porod do 24 hodin nezačal sám, tak mi ho vyvolají. To u mně fakt nebylo potřeba
Přítel tedy odjel, mě napojili na monitor a já si tam zvesela usla Probudila mě Dr., asi po hodině zkontrolovala a řekla, že jsem na 4 cm otevřená a že mě sestřička vezme na sál na přípravy a že můžu zavolat příteli, aby tak za hodinku přijel. Tak jsem se zvedla z té postele, vzala si věci a pořád přemýšlela nad tím, kde že jsou ty bolesti, že kontrakce vnímám, cítím, ale nijak zvlášt to prostě nebolelo
Na sále mi udělali klystýr Ten teda značně urychlil můj porod, po něm mi PA řekla, abych si došla na wc a že tak za 20 minut přijde. Když přišla, šla jsem se osprchovat a ona mě prohlédla a řekla, že jsem otevřená na 8 cm 
A já jen vyvalila oči a strašně jsem se divila. Je tedy pravda, že kontrakce byly cítit už daleko víc, ale horká sprcha, ve které jsem byla snad půl hodiny, mi hodně pomáhala a dalo se to krásně vydržet
Bylo devět hodin a přišel přítel, já si tam seděla na balonu a smála se On na mě valil oči, že se bál, co ho tam čeká, ale že tohle fakt nečekal. Já teda upřímě taky ne, pořád jsem čekala, kdy se objeví ty šílené bolesti a jak asi moc to musí bolet. Asi po další půl hodince mě napojili na monitor a to už to opravdu začalo bolet, jak jsem musela ležet na té posteli nemoct se hýbat. Prodýchávala jsem kontrakce, a i když stále nebyli pravdelné tak Pa při kontrole řekla že jsem otevřená na 9cm a že až ucítím tlak na konečník at jí zavolám. Přítel tam stál u mě držel mě za ruku a mluvil na mě, já se kroutila na posteli a říkala mu, že to přece ještě nemůže být ono
Když přišla PA, aby mě prohlédla, musím říct, že jak do mně dala, ruku tak jsem ji z hlouby duše proklínala. Úplně mě vylétly slzy, to byla taková bolest, pak mi řekla, ať se aspoň na dvě kontrakce postavím a přítel, ať mě drží. No povím vám, že jsem to málem neustála, všude mi bylo líp, než když jsem měla stát na nohách, přítel mě držel a měl v očích takový výraz, že mi ho až chvilkama bylo líto
Zeptala jsem se jí, jestli můžu jít ještě do sprchy a ona se začala smát a jen řekla, že pokud to půjde, takhle tak do půl hodinky ze mě bude maminka Přišla Dr., zkontrolovala mě a řekla opět tu větu, že až ucítím tlak na konečník, ať na ně zavolám, ale ať netlačím. Jen za ní zaklaply dveře a já dolehla do postele, tak jsem cítila tak strašné nutkání tlačit, že jsem musela přemlouvat snad každou buňku svého těla, abych prostě netlačila.
Přítel vyběhl ven a volal na ně. Dr. i PA hned přišly, pořád mi říkaly, abych netlačila a já jen na ně skoro křičela, že prostě musím. Jaká byla úleva, když ke mně přišly a Dr. povídá, tak na kontrakci zatlačíte ,jak nejvíc budete moct. A já čekala a když to přišlo, tak jsem tlačila, jak snad nikdy v životě nic, prý jsem byla úplně červená, snažila jsem se, uklidňovala se, že tohle je už konec a zároveň začátek, moje závěrečná fáze těch 9 měsíců a budeme mít svojí holčičku A tlačila. Dr. mi říkala, kdy tlačit a kdy ne, protože kontrakce jsem už nijak nevnímala.
Pak přišla dětská doktorka a ta povídá, no koukejte na ty vlásky, a to mě nabudila natolik, že jsem zatlačila tak, že jsem se bála, že snad prasknu Pak Dr. povídá, hlavička už je venku, ještě zatlačte maminko a pak už jsem cítila jen velkou úlevu a slyšela pláč naší princezny Jen mě velice mrzelo, že mi ji ani neukázali ani nepoložli na bříško, nic, hned ji odnesly a přinesly jí až asi za 20 minut už umytou v zavinovačce a pogratulovali mi. Dali ji tatínkovi a mě mezitím šily.
Musím říct že to šití tedy skutečně bolelo a bolí do teď, 2 týdny od porodu, měla jsem přes 30 stehů a museli mě šít celé stydké pysky a vše, Dr. mi akorát řekla, že to chvíli bude bolet, že jsem se rotrhla dost. Ale za naši Petrušku, která teď vesele spinká v postýlce, to stálo, i když máme ubrečené miminko a podle sestřiček nejvzteklejší miminko z patra Ale to by bylo na další deníček
Všem, kteří dočetli tenhle román až dokonce, moc děkuji A chci vám říct, že jsem měla na prvorodičku rychlý porod a opravdové bolestli byly asi poslední hodinu, tak snad tím hodně budoucích maminek uklidním Naše malá se narodila 11. 7. 2011 v 11:10 minut 3220 g a 50 cm
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1533
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 899
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1561
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 644
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 379
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20234
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2580
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2855
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2566
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1730
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
