Za naši Petrušku to stálo
- Porod
- werunkaw123
- 29.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po přečtení Vašich deníčků jsem se rozhodla, že taky přidám svoji zkušenost, protože sama vím, jak mě vaše deníčky v těhotenství pomáhaly a uklidňovaly.
Takže, jak bych začala? 
Termín porodu jsem měla v pátek, a jelikož jsem čekala, že rodit budu skutečně na termín, tak jsme s přítelem odjeli ke kamarádce s tím, že od ní je to do porodnice blíž, od nás je to asi 25 km Sbalila jsem si všechny věci a vyrazili jsme s taškami na celý víkend a věcmi do porodky, spíše to vypadalo, že se k ní stěhujeme 
Tak jsme posedávali koukali na filmy a ono se nic nedělo ani v pátek ani v sobotu a ani v neděli přes celý den.
Podvědomně jsem přemlouvala naši maličkou, aby už šla k nám, jak moc se na ní s přítelem těšíme. V neděli jsme měli jeli zas domů, ale já jsem prosila přítele, abychom zůstali do pondělka, že stejně musím ráno na kontrolu, takže aspon nebudeme muset jet ráno znovu ten kus cesty Zůstali jsme…
V noci jsme si už chtěli jít lehnout, bylo odhadem asi půl jedné, tak jsem si sedla, že dopiji zbytek čaje a půjdeme spát. Jak jsem si sedla, tak jsem najednou ucítila mokro mezi nohama, první co mě napadlo bylo, že jsem se snad počůrala, že plodovka to být nemůže, že to by bylo víc a né jen takhle.
Šla jsem na záchod, abych si vzala vložku, jak jsem si sedla na záchod, tak to ze mně začalo takovým slabým čůrkem téct a pořád a pořád, seděla jsem tam snad 20 minut a to už jsem volala na přítele a kamarádku, že mi asi praskla voda A strašně jsem se smála
Samozřejmě jako klasický chalp začal přítel vyšilovat, že jedeme jedeme a holky, povím vám, jak mě se tam najednou nechtělo. Říkám mu, ať je v klidu, že bolesti nemám skoro žádné, jen takový ten slabý pocit v podbříšku, nijak pravidelný, tak že ještě chvilku počkáme, že tam nechci být moc dopředu i když vím, že by se mělo jed hned.
Nakonec jsme vyrazili kolem čtvrté hodiny, mezitím jsem si dovyplnila papíry na příjem a rozhodnutí o jménu. Kontrakce byly už trochu silnější, ale tak, že jsem je jen vnímala a počítala po jaké době jsou. Měla jsem je nepravidelné asi mezi 12-5 minutami Porodnice byla fakt kousek, byli jsme tam asi za 5 minut
Na příjmu jsem si zazvonila a bála se, co mě tam bude čekat, nikdy jsem nebyla ani v nemocnici, kromě návštěvy nic Přijala nás moc milá doktorka, která si vzala moji vložku a jen se usmála, že je to plodovka Dala mi věci na převlečení a poté mě prohlédla a jen řekla, že jsem otevřená na 3 cm a že hlavička silně naléhá, byla jsem úplně v šoku, že už vlastně skoro rodím a ty bolesti nikde Dr. řekla, že přítel může jet klidně domů, že to může trvat ještě dlouho a kdyby porod do 24 hodin nezačal sám, tak mi ho vyvolají. To u mně fakt nebylo potřeba
Přítel tedy odjel, mě napojili na monitor a já si tam zvesela usla Probudila mě Dr., asi po hodině zkontrolovala a řekla, že jsem na 4 cm otevřená a že mě sestřička vezme na sál na přípravy a že můžu zavolat příteli, aby tak za hodinku přijel. Tak jsem se zvedla z té postele, vzala si věci a pořád přemýšlela nad tím, kde že jsou ty bolesti, že kontrakce vnímám, cítím, ale nijak zvlášt to prostě nebolelo
Na sále mi udělali klystýr Ten teda značně urychlil můj porod, po něm mi PA řekla, abych si došla na wc a že tak za 20 minut přijde. Když přišla, šla jsem se osprchovat a ona mě prohlédla a řekla, že jsem otevřená na 8 cm 
A já jen vyvalila oči a strašně jsem se divila. Je tedy pravda, že kontrakce byly cítit už daleko víc, ale horká sprcha, ve které jsem byla snad půl hodiny, mi hodně pomáhala a dalo se to krásně vydržet
Bylo devět hodin a přišel přítel, já si tam seděla na balonu a smála se On na mě valil oči, že se bál, co ho tam čeká, ale že tohle fakt nečekal. Já teda upřímě taky ne, pořád jsem čekala, kdy se objeví ty šílené bolesti a jak asi moc to musí bolet. Asi po další půl hodince mě napojili na monitor a to už to opravdu začalo bolet, jak jsem musela ležet na té posteli nemoct se hýbat. Prodýchávala jsem kontrakce, a i když stále nebyli pravdelné tak Pa při kontrole řekla že jsem otevřená na 9cm a že až ucítím tlak na konečník at jí zavolám. Přítel tam stál u mě držel mě za ruku a mluvil na mě, já se kroutila na posteli a říkala mu, že to přece ještě nemůže být ono
Když přišla PA, aby mě prohlédla, musím říct, že jak do mně dala, ruku tak jsem ji z hlouby duše proklínala. Úplně mě vylétly slzy, to byla taková bolest, pak mi řekla, ať se aspoň na dvě kontrakce postavím a přítel, ať mě drží. No povím vám, že jsem to málem neustála, všude mi bylo líp, než když jsem měla stát na nohách, přítel mě držel a měl v očích takový výraz, že mi ho až chvilkama bylo líto
Zeptala jsem se jí, jestli můžu jít ještě do sprchy a ona se začala smát a jen řekla, že pokud to půjde, takhle tak do půl hodinky ze mě bude maminka Přišla Dr., zkontrolovala mě a řekla opět tu větu, že až ucítím tlak na konečník, ať na ně zavolám, ale ať netlačím. Jen za ní zaklaply dveře a já dolehla do postele, tak jsem cítila tak strašné nutkání tlačit, že jsem musela přemlouvat snad každou buňku svého těla, abych prostě netlačila.
Přítel vyběhl ven a volal na ně. Dr. i PA hned přišly, pořád mi říkaly, abych netlačila a já jen na ně skoro křičela, že prostě musím. Jaká byla úleva, když ke mně přišly a Dr. povídá, tak na kontrakci zatlačíte ,jak nejvíc budete moct. A já čekala a když to přišlo, tak jsem tlačila, jak snad nikdy v životě nic, prý jsem byla úplně červená, snažila jsem se, uklidňovala se, že tohle je už konec a zároveň začátek, moje závěrečná fáze těch 9 měsíců a budeme mít svojí holčičku A tlačila. Dr. mi říkala, kdy tlačit a kdy ne, protože kontrakce jsem už nijak nevnímala.
Pak přišla dětská doktorka a ta povídá, no koukejte na ty vlásky, a to mě nabudila natolik, že jsem zatlačila tak, že jsem se bála, že snad prasknu Pak Dr. povídá, hlavička už je venku, ještě zatlačte maminko a pak už jsem cítila jen velkou úlevu a slyšela pláč naší princezny Jen mě velice mrzelo, že mi ji ani neukázali ani nepoložli na bříško, nic, hned ji odnesly a přinesly jí až asi za 20 minut už umytou v zavinovačce a pogratulovali mi. Dali ji tatínkovi a mě mezitím šily.
Musím říct že to šití tedy skutečně bolelo a bolí do teď, 2 týdny od porodu, měla jsem přes 30 stehů a museli mě šít celé stydké pysky a vše, Dr. mi akorát řekla, že to chvíli bude bolet, že jsem se rotrhla dost. Ale za naši Petrušku, která teď vesele spinká v postýlce, to stálo, i když máme ubrečené miminko a podle sestřiček nejvzteklejší miminko z patra Ale to by bylo na další deníček
Všem, kteří dočetli tenhle román až dokonce, moc děkuji A chci vám říct, že jsem měla na prvorodičku rychlý porod a opravdové bolestli byly asi poslední hodinu, tak snad tím hodně budoucích maminek uklidním Naše malá se narodila 11. 7. 2011 v 11:10 minut 3220 g a 50 cm
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2887
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3062
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2704
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 3443
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 727
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1884
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 3114
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1438
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1726
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2633
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
