Nechci zapomenout
Je téměř půlnoc, dnes jsem měla termín porodu s bráškou. Jak to tak s termíny bývá, dnes to už jistě nestihnu. :) Sedím si tak v obýváku, sleduji úplněk a přemýšlím nad tím, jaké to je mít jedno dítko a jaké to bude mít dvě. Nechci zapomenout na ty chvíle, kdy jsi byla jen Ty, holčičko moje.
Je 3:30 ráno, slyším, jak se otevírají dveře do ložnice a tvoje váhavé krůčky do tmy, míříc k mé posteli. Jsem tiše a čekám, když se do tmy ozve tvůj hlásek „Nejsem vidět“. Usměji se, našmátrám telefon a posvítím ti na cestu. „Chci hají k mamince“, tak se mírně posunu a ty leháš vedle mě, chytáš se mě kolem krku, v ruce medvídka a usínáš. To bylo dneska poprvé, co jsi tohle udělala. Byla jsem tak šťastná, když si spinkala u mě, držela se mě a já si připadala tak nádherně.
V šest hodin bylo po spaní, klasika, co bych taky déle čekala, že? „Mami, vstávej.“ Taháš mě za deku, přetahuji deku zpět a snažím se ukrást posledních pár minut spánku, co mi ještě zbývá. Zvedneš deku, vyhrneš mi tričko a začneš mi ťukat na břicho „Haloo, brášek, už pojď ven.“ Směju se.. Leháš si vedle mě na polštář, koukáš mi přímo do očí, které mám zavřené, prstíkem mě píchneš do tváře a dodáš k tomu to své „píích“ a čekáš na reakci. Otevřu oči, usměješ se a povídáš „Ahoj, miláčku.“ Opět smích, objetí a nakonec vstanu.
Tvoje slůvka a perličky, co z Tebe každý den vylétnou, si neustále přehrávám v hlavě. Takto začínají naše rána už 2 měsíce, co máš svůj vlastní pokojíček. Jsi přece velká holka a opakuješ mi to minimálně 10× denně. 
Když jsi mě ráno budila s tím, že jsi vzala lahvičku s vodou, začala mi polévat bříško, já v šoku vylétla z postele, ty jsi hodila svůj nevinný kukuč a řekla „Brášek má taky žízeň.“ Člověk se v té chvíli vůbec nedokáže zlobit, čert vem mokrou postel a deku - tahle chvíle byla nezapomenutelná.
Nebo naše nejčastější téma posledních pár dní. Jak to určitě maminky znáte, tak i naše téměř tříletá slečna začala poznávat rozdíl mezi mužem a ženou, vysvětlovat, kdo je chlapeček a kdo holčička. To pochopila docela rychle. Ale minulý týden viděla tatínka venku čůrat, běžela se podívat, sundala si kalhoty a s větou „Čůrám jako táta.“ si načůrala přímo do těch kalhot. 
Perlou dodala, když prohlásila, že tatínek čůrá prstíčkem. To jsem šla skutečně do kolen.
Předevčírem, když jsem tě beruško ukládala a ty jsi sama přišla s tím, že nechceš už plínku, že jsi velká holka a ne žádné miminko, byla jsem dojatá. Plínku jsi nedostala a skutečně jsi mě překvapila. Sice se nehoda stala, když jsem ve dvě ráno povlékala celou postýlku, musela vyprat i polštář, deku a dva ze snad dvaceti plyšáků z tvé postele, tak jsi to doplnila větou „To nevadí, uschne.“ Jasně. A na dnešek už byl tvůj večer úplně bez nehody, jsi moje šikulka.
Každý den mě rozesměješ a dokážeš i pořádně pozlobit. Vím, že my toho našeho brášku zvládneme, ty ho všechno naučíš, jak už si teď plánuješ. Na panenkách mi ukazuješ, jak budeš brášku chovat, povídáš mi, jak se budete spolu koupat, že mu půjčíš hračky, naučíš ho všem lumpárnám, kterých jsi se pracně musela naučit sama, budeš mu dělat malá, dávat plínky a ponožky, které jsi mu tak krásně vyskládala do šuplíku.
Když jsem čekala Tebe, holčičko, měla jsem opravdu strach z toho, jaké to bude mít dítě. A ano, ne vždy to bylo je a bude jednoduché. Ale vím, že to za to stálo, za každý tvůj úsměv, za každou tvou další hlášku, ze kterých několikrát denně smíchy nemůžu. Za každé další takové ráno, jaké jsi mi věnovala dnes, a za to, že nám všem tady děláš ten život daleko krásnější. A za mnohem a mnohem víc, co se ani popsat nedá. Za to všechno to stálo a já ti za to děkuji.
Ano, budou chvíle, kdy to bude těžké. Přijde mnoho okamžiků, kdy budu běsná, nestíhajíc, nevyspalá a protivná lítat v té naší domácnosti. Všechny tyto chvíle zvládneme a já budu tady sedět za další dva roky, budu třeba číst tento deníček a budu si říkat jako většina matek „Joo, už si ani nepamatuju na to, jaké to bylo mít jen jedno dítko.“ A právě proto tohle píšu, byť psaní není zrovna moje silná stránka. Nechci zapomenout.
Děkuji všem, kdo přečetl až do konce. Třeba v této chvíli, co vy toto čtete, tak naše rodinka se už rozrostla o dalšího raráška, kterého budeme milovat úplně stejně jako tuhle naší berušku, za kterou bych i dýchala. Díky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1533
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 899
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1561
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 644
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 379
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20234
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2580
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2855
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2566
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1730
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
krásné. Přeji krásný porod a šťastně chvíle s rodinkou.
jsem magor 
