Nechci zapomenout
Je téměř půlnoc, dnes jsem měla termín porodu s bráškou. Jak to tak s termíny bývá, dnes to už jistě nestihnu. :) Sedím si tak v obýváku, sleduji úplněk a přemýšlím nad tím, jaké to je mít jedno dítko a jaké to bude mít dvě. Nechci zapomenout na ty chvíle, kdy jsi byla jen Ty, holčičko moje.
Je 3:30 ráno, slyším, jak se otevírají dveře do ložnice a tvoje váhavé krůčky do tmy, míříc k mé posteli. Jsem tiše a čekám, když se do tmy ozve tvůj hlásek „Nejsem vidět“. Usměji se, našmátrám telefon a posvítím ti na cestu. „Chci hají k mamince“, tak se mírně posunu a ty leháš vedle mě, chytáš se mě kolem krku, v ruce medvídka a usínáš. To bylo dneska poprvé, co jsi tohle udělala. Byla jsem tak šťastná, když si spinkala u mě, držela se mě a já si připadala tak nádherně.
V šest hodin bylo po spaní, klasika, co bych taky déle čekala, že? „Mami, vstávej.“ Taháš mě za deku, přetahuji deku zpět a snažím se ukrást posledních pár minut spánku, co mi ještě zbývá. Zvedneš deku, vyhrneš mi tričko a začneš mi ťukat na břicho „Haloo, brášek, už pojď ven.“ Směju se.. Leháš si vedle mě na polštář, koukáš mi přímo do očí, které mám zavřené, prstíkem mě píchneš do tváře a dodáš k tomu to své „píích“ a čekáš na reakci. Otevřu oči, usměješ se a povídáš „Ahoj, miláčku.“ Opět smích, objetí a nakonec vstanu.
Tvoje slůvka a perličky, co z Tebe každý den vylétnou, si neustále přehrávám v hlavě. Takto začínají naše rána už 2 měsíce, co máš svůj vlastní pokojíček. Jsi přece velká holka a opakuješ mi to minimálně 10× denně. 
Když jsi mě ráno budila s tím, že jsi vzala lahvičku s vodou, začala mi polévat bříško, já v šoku vylétla z postele, ty jsi hodila svůj nevinný kukuč a řekla „Brášek má taky žízeň.“ Člověk se v té chvíli vůbec nedokáže zlobit, čert vem mokrou postel a deku - tahle chvíle byla nezapomenutelná.
Nebo naše nejčastější téma posledních pár dní. Jak to určitě maminky znáte, tak i naše téměř tříletá slečna začala poznávat rozdíl mezi mužem a ženou, vysvětlovat, kdo je chlapeček a kdo holčička. To pochopila docela rychle. Ale minulý týden viděla tatínka venku čůrat, běžela se podívat, sundala si kalhoty a s větou „Čůrám jako táta.“ si načůrala přímo do těch kalhot. 
Perlou dodala, když prohlásila, že tatínek čůrá prstíčkem. To jsem šla skutečně do kolen.
Předevčírem, když jsem tě beruško ukládala a ty jsi sama přišla s tím, že nechceš už plínku, že jsi velká holka a ne žádné miminko, byla jsem dojatá. Plínku jsi nedostala a skutečně jsi mě překvapila. Sice se nehoda stala, když jsem ve dvě ráno povlékala celou postýlku, musela vyprat i polštář, deku a dva ze snad dvaceti plyšáků z tvé postele, tak jsi to doplnila větou „To nevadí, uschne.“ Jasně. A na dnešek už byl tvůj večer úplně bez nehody, jsi moje šikulka.
Každý den mě rozesměješ a dokážeš i pořádně pozlobit. Vím, že my toho našeho brášku zvládneme, ty ho všechno naučíš, jak už si teď plánuješ. Na panenkách mi ukazuješ, jak budeš brášku chovat, povídáš mi, jak se budete spolu koupat, že mu půjčíš hračky, naučíš ho všem lumpárnám, kterých jsi se pracně musela naučit sama, budeš mu dělat malá, dávat plínky a ponožky, které jsi mu tak krásně vyskládala do šuplíku.
Když jsem čekala Tebe, holčičko, měla jsem opravdu strach z toho, jaké to bude mít dítě. A ano, ne vždy to bylo je a bude jednoduché. Ale vím, že to za to stálo, za každý tvůj úsměv, za každou tvou další hlášku, ze kterých několikrát denně smíchy nemůžu. Za každé další takové ráno, jaké jsi mi věnovala dnes, a za to, že nám všem tady děláš ten život daleko krásnější. A za mnohem a mnohem víc, co se ani popsat nedá. Za to všechno to stálo a já ti za to děkuji.
Ano, budou chvíle, kdy to bude těžké. Přijde mnoho okamžiků, kdy budu běsná, nestíhajíc, nevyspalá a protivná lítat v té naší domácnosti. Všechny tyto chvíle zvládneme a já budu tady sedět za další dva roky, budu třeba číst tento deníček a budu si říkat jako většina matek „Joo, už si ani nepamatuju na to, jaké to bylo mít jen jedno dítko.“ A právě proto tohle píšu, byť psaní není zrovna moje silná stránka. Nechci zapomenout.
Děkuji všem, kdo přečetl až do konce. Třeba v této chvíli, co vy toto čtete, tak naše rodinka se už rozrostla o dalšího raráška, kterého budeme milovat úplně stejně jako tuhle naší berušku, za kterou bych i dýchala. Díky.
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 2814
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 5553
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 1338
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 996
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 968
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 4125
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2826
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 3202
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1909
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 7733
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
krásné. Přeji krásný porod a šťastně chvíle s rodinkou.
jsem magor 
