Nechci zapomenout
Je téměř půlnoc, dnes jsem měla termín porodu s bráškou. Jak to tak s termíny bývá, dnes to už jistě nestihnu. :) Sedím si tak v obýváku, sleduji úplněk a přemýšlím nad tím, jaké to je mít jedno dítko a jaké to bude mít dvě. Nechci zapomenout na ty chvíle, kdy jsi byla jen Ty, holčičko moje.
Je 3:30 ráno, slyším, jak se otevírají dveře do ložnice a tvoje váhavé krůčky do tmy, míříc k mé posteli. Jsem tiše a čekám, když se do tmy ozve tvůj hlásek „Nejsem vidět“. Usměji se, našmátrám telefon a posvítím ti na cestu. „Chci hají k mamince“, tak se mírně posunu a ty leháš vedle mě, chytáš se mě kolem krku, v ruce medvídka a usínáš. To bylo dneska poprvé, co jsi tohle udělala. Byla jsem tak šťastná, když si spinkala u mě, držela se mě a já si připadala tak nádherně.
V šest hodin bylo po spaní, klasika, co bych taky déle čekala, že? „Mami, vstávej.“ Taháš mě za deku, přetahuji deku zpět a snažím se ukrást posledních pár minut spánku, co mi ještě zbývá. Zvedneš deku, vyhrneš mi tričko a začneš mi ťukat na břicho „Haloo, brášek, už pojď ven.“ Směju se.. Leháš si vedle mě na polštář, koukáš mi přímo do očí, které mám zavřené, prstíkem mě píchneš do tváře a dodáš k tomu to své „píích“ a čekáš na reakci. Otevřu oči, usměješ se a povídáš „Ahoj, miláčku.“ Opět smích, objetí a nakonec vstanu.
Tvoje slůvka a perličky, co z Tebe každý den vylétnou, si neustále přehrávám v hlavě. Takto začínají naše rána už 2 měsíce, co máš svůj vlastní pokojíček. Jsi přece velká holka a opakuješ mi to minimálně 10× denně. 
Když jsi mě ráno budila s tím, že jsi vzala lahvičku s vodou, začala mi polévat bříško, já v šoku vylétla z postele, ty jsi hodila svůj nevinný kukuč a řekla „Brášek má taky žízeň.“ Člověk se v té chvíli vůbec nedokáže zlobit, čert vem mokrou postel a deku - tahle chvíle byla nezapomenutelná.
Nebo naše nejčastější téma posledních pár dní. Jak to určitě maminky znáte, tak i naše téměř tříletá slečna začala poznávat rozdíl mezi mužem a ženou, vysvětlovat, kdo je chlapeček a kdo holčička. To pochopila docela rychle. Ale minulý týden viděla tatínka venku čůrat, běžela se podívat, sundala si kalhoty a s větou „Čůrám jako táta.“ si načůrala přímo do těch kalhot. 
Perlou dodala, když prohlásila, že tatínek čůrá prstíčkem. To jsem šla skutečně do kolen.
Předevčírem, když jsem tě beruško ukládala a ty jsi sama přišla s tím, že nechceš už plínku, že jsi velká holka a ne žádné miminko, byla jsem dojatá. Plínku jsi nedostala a skutečně jsi mě překvapila. Sice se nehoda stala, když jsem ve dvě ráno povlékala celou postýlku, musela vyprat i polštář, deku a dva ze snad dvaceti plyšáků z tvé postele, tak jsi to doplnila větou „To nevadí, uschne.“ Jasně. A na dnešek už byl tvůj večer úplně bez nehody, jsi moje šikulka.
Každý den mě rozesměješ a dokážeš i pořádně pozlobit. Vím, že my toho našeho brášku zvládneme, ty ho všechno naučíš, jak už si teď plánuješ. Na panenkách mi ukazuješ, jak budeš brášku chovat, povídáš mi, jak se budete spolu koupat, že mu půjčíš hračky, naučíš ho všem lumpárnám, kterých jsi se pracně musela naučit sama, budeš mu dělat malá, dávat plínky a ponožky, které jsi mu tak krásně vyskládala do šuplíku.
Když jsem čekala Tebe, holčičko, měla jsem opravdu strach z toho, jaké to bude mít dítě. A ano, ne vždy to bylo je a bude jednoduché. Ale vím, že to za to stálo, za každý tvůj úsměv, za každou tvou další hlášku, ze kterých několikrát denně smíchy nemůžu. Za každé další takové ráno, jaké jsi mi věnovala dnes, a za to, že nám všem tady děláš ten život daleko krásnější. A za mnohem a mnohem víc, co se ani popsat nedá. Za to všechno to stálo a já ti za to děkuji.
Ano, budou chvíle, kdy to bude těžké. Přijde mnoho okamžiků, kdy budu běsná, nestíhajíc, nevyspalá a protivná lítat v té naší domácnosti. Všechny tyto chvíle zvládneme a já budu tady sedět za další dva roky, budu třeba číst tento deníček a budu si říkat jako většina matek „Joo, už si ani nepamatuju na to, jaké to bylo mít jen jedno dítko.“ A právě proto tohle píšu, byť psaní není zrovna moje silná stránka. Nechci zapomenout.
Děkuji všem, kdo přečetl až do konce. Třeba v této chvíli, co vy toto čtete, tak naše rodinka se už rozrostla o dalšího raráška, kterého budeme milovat úplně stejně jako tuhle naší berušku, za kterou bych i dýchala. Díky.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 639
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 746
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 618
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 353
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 262
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1591
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2598
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1098
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1339
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2114
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
krásné. Přeji krásný porod a šťastně chvíle s rodinkou.
jsem magor 
