Strach ze psů
- O životě
- werunkaw123
- 11.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se po letech vypsat a konečně někomu někde sdělit, co se mi za ty roky honí hlavou o našich milých čtyřnohých miláčcích. Chci Vás předem upozornit na to, že jde o vypsání se a varovat, že se nedočtete nic hezkého a radila bych uživatelům se slabšimi žaludky, aby asi ani nečetli dál, díky.
Zdravím vás, netuším, kde začít, tak to někde nakousnu.
Celý život jsem byla obklopena psy, moji rodiče je milují i já je jako dítě milovala. Jenomže od dob, kdy jsem si pořídila svého prvního pejska s tím, že není rodinný, ale je jen můj, jsem, když jsem se odstěhovala od rodičů, zjistila, že mám na zvířata neuvěřitelnou smůlu. Ano, neuvěřitelnou proto, že se vždycky muselo něco stát a to něco bych zde ráda popsala.
Když mi bylo 16 let, odstěhovala jsem se od rodičů k příteli a žili jsme jen spolu, chodila jsem do školy, on do práce a byli jsme vlastně spokojení. S rodiči jsem vycházela a i když jsem s nimi nebydlela, vídali jsme se často. Přítele napadlo, že bychom si mohli pořídit pejska, byl to velmi spontální nápad, protože ráno ho to napadlo a večer byl pesan doma. Byl nádherný, bylo mu sotva 5 týdnů. Štěně křížence ovčáka s kolií, byl prostě úžasný, měl skvělou povahu a na mě si tolik navyknul (mám totiž tendence pejsky rozmazlovat), že se mnou chodil i na záchod a všude. Prostě nemohl být skoro vůbec sám.
Jednoho dne, bylo to 25. 5., bylo krásně a Baddymu (tak se pejsek jmenoval) byli už tři měsice a byla to malá chlupatá rozotmilá kulička. Šli jsme na procházku v jedné vesničce, kam jsme přijeli s přítelem posekat babičce zahradu, přítel sekal a já se šla s Baďáskem projít. Došli jsme k řece, kde se prďolka vykoupal a šli jsme lesní cestou kolem jednoho domu. Já samozřejmě pejska neměla na vodítku, říkám si poslouchá, auta tam nejezdí, tak ať se proběhne. U domu na nás vyskočil pes (pitbul), štěkal za plotem jak pominutý a Báďa jako velký kamarád běhal kolem plotu a vrtěl ocáskem, volala jsem na něj, ale to už jsem jen viděla jak ta jeho prdelka mizí pod plotem, jak si sedá před toho pitbula a zvedá pacičku, kterou mu roztomile vráží do rypáku. Nenapadlo mě, co by se mohlo stát, a tak jsem udělala dva kroky, že půjdu zazvonit na dvěře, jestli je někdo doma a pustí mě pro psa.
Opravdu jsem stihla udělat jen dva kroky a v tu chvíli slyším ten nejhorší řev, co jsem snad kdy zaslechla. Nechci to tu rozebírat moc do detailů, protože si asi umíte představit tu hrůzu, která se odehrávala přímo přede mnou. Pamatuji si, jak jsem křičela, prosila, stála za tím plotem a nemohla vůbec nic dělat. Majitel domu mě slyšel a tak vyběhl ven, chytil svého psa, ale bohužel bylo pozdě… no pozdě, pamatuji si, jak se naklonil přes plot a řekl mi: PROMIŇTE, ALE ONA VÁM HO ASI ZAKOUSLA. Stála jsem tam naprosto neschopná slova, on mi podal Báďu, no Báďu, prostě to bylo strašné, nedokážu to vůbec popsat. Šla jsem domů, celou cestu brečela a ty výrazy lidí, když jsem šla přes vesnici se psem v náručí, byly otřesné.
Od té doby i když mám doma 4 psy, jsem ani s jedním nikdy nebyla na procházce, nezvládnu to, do dnešního dne na to prostě nemám. Kdybych měla jít kolem plotu se psem… no prostě jsem to dodnes nezvládla. Vyčítám si, že kdybych měla vodítko, kdybych něco udělala, třeba vzala kámen, nebo přelezla ten plot, mohla jsem být třeba jen pokousaná, i když je to bojové plemeno, majitel tam byl opravdu rychle. Po dvou letech jsem toho psa potkala, jak si hraje asi se 4letou holčičkou, nevím proč, ale prostě jsem byla v šoku. Asi fakt jen přeháním, ale dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat
Ti, kteří dočetli až sem, mají můj obdiv, omlouvám se za chyby, ale znova to po sobě už číct nechci ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1532
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 899
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1560
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 644
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 379
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20231
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2580
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2855
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2566
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1730
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....