Strach ze psů
- O životě
- werunkaw123
- 11.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se po letech vypsat a konečně někomu někde sdělit, co se mi za ty roky honí hlavou o našich milých čtyřnohých miláčcích. Chci Vás předem upozornit na to, že jde o vypsání se a varovat, že se nedočtete nic hezkého a radila bych uživatelům se slabšimi žaludky, aby asi ani nečetli dál, díky.
Zdravím vás, netuším, kde začít, tak to někde nakousnu.
Celý život jsem byla obklopena psy, moji rodiče je milují i já je jako dítě milovala. Jenomže od dob, kdy jsem si pořídila svého prvního pejska s tím, že není rodinný, ale je jen můj, jsem, když jsem se odstěhovala od rodičů, zjistila, že mám na zvířata neuvěřitelnou smůlu. Ano, neuvěřitelnou proto, že se vždycky muselo něco stát a to něco bych zde ráda popsala.
Když mi bylo 16 let, odstěhovala jsem se od rodičů k příteli a žili jsme jen spolu, chodila jsem do školy, on do práce a byli jsme vlastně spokojení. S rodiči jsem vycházela a i když jsem s nimi nebydlela, vídali jsme se často. Přítele napadlo, že bychom si mohli pořídit pejska, byl to velmi spontální nápad, protože ráno ho to napadlo a večer byl pesan doma. Byl nádherný, bylo mu sotva 5 týdnů. Štěně křížence ovčáka s kolií, byl prostě úžasný, měl skvělou povahu a na mě si tolik navyknul (mám totiž tendence pejsky rozmazlovat), že se mnou chodil i na záchod a všude. Prostě nemohl být skoro vůbec sám.
Jednoho dne, bylo to 25. 5., bylo krásně a Baddymu (tak se pejsek jmenoval) byli už tři měsice a byla to malá chlupatá rozotmilá kulička. Šli jsme na procházku v jedné vesničce, kam jsme přijeli s přítelem posekat babičce zahradu, přítel sekal a já se šla s Baďáskem projít. Došli jsme k řece, kde se prďolka vykoupal a šli jsme lesní cestou kolem jednoho domu. Já samozřejmě pejska neměla na vodítku, říkám si poslouchá, auta tam nejezdí, tak ať se proběhne. U domu na nás vyskočil pes (pitbul), štěkal za plotem jak pominutý a Báďa jako velký kamarád běhal kolem plotu a vrtěl ocáskem, volala jsem na něj, ale to už jsem jen viděla jak ta jeho prdelka mizí pod plotem, jak si sedá před toho pitbula a zvedá pacičku, kterou mu roztomile vráží do rypáku. Nenapadlo mě, co by se mohlo stát, a tak jsem udělala dva kroky, že půjdu zazvonit na dvěře, jestli je někdo doma a pustí mě pro psa.
Opravdu jsem stihla udělat jen dva kroky a v tu chvíli slyším ten nejhorší řev, co jsem snad kdy zaslechla. Nechci to tu rozebírat moc do detailů, protože si asi umíte představit tu hrůzu, která se odehrávala přímo přede mnou. Pamatuji si, jak jsem křičela, prosila, stála za tím plotem a nemohla vůbec nic dělat. Majitel domu mě slyšel a tak vyběhl ven, chytil svého psa, ale bohužel bylo pozdě… no pozdě, pamatuji si, jak se naklonil přes plot a řekl mi: PROMIŇTE, ALE ONA VÁM HO ASI ZAKOUSLA. Stála jsem tam naprosto neschopná slova, on mi podal Báďu, no Báďu, prostě to bylo strašné, nedokážu to vůbec popsat. Šla jsem domů, celou cestu brečela a ty výrazy lidí, když jsem šla přes vesnici se psem v náručí, byly otřesné.
Od té doby i když mám doma 4 psy, jsem ani s jedním nikdy nebyla na procházce, nezvládnu to, do dnešního dne na to prostě nemám. Kdybych měla jít kolem plotu se psem… no prostě jsem to dodnes nezvládla. Vyčítám si, že kdybych měla vodítko, kdybych něco udělala, třeba vzala kámen, nebo přelezla ten plot, mohla jsem být třeba jen pokousaná, i když je to bojové plemeno, majitel tam byl opravdu rychle. Po dvou letech jsem toho psa potkala, jak si hraje asi se 4letou holčičkou, nevím proč, ale prostě jsem byla v šoku. Asi fakt jen přeháním, ale dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat
Ti, kteří dočetli až sem, mají můj obdiv, omlouvám se za chyby, ale znova to po sobě už číct nechci ![]()
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1049
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1210
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1734
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 526
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 647
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4848
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4820
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 995
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 1083
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 1006
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...