Strach ze psů
- O životě
- werunkaw123
- 11.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se po letech vypsat a konečně někomu někde sdělit, co se mi za ty roky honí hlavou o našich milých čtyřnohých miláčcích. Chci Vás předem upozornit na to, že jde o vypsání se a varovat, že se nedočtete nic hezkého a radila bych uživatelům se slabšimi žaludky, aby asi ani nečetli dál, díky.
Zdravím vás, netuším, kde začít, tak to někde nakousnu.
Celý život jsem byla obklopena psy, moji rodiče je milují i já je jako dítě milovala. Jenomže od dob, kdy jsem si pořídila svého prvního pejska s tím, že není rodinný, ale je jen můj, jsem, když jsem se odstěhovala od rodičů, zjistila, že mám na zvířata neuvěřitelnou smůlu. Ano, neuvěřitelnou proto, že se vždycky muselo něco stát a to něco bych zde ráda popsala.
Když mi bylo 16 let, odstěhovala jsem se od rodičů k příteli a žili jsme jen spolu, chodila jsem do školy, on do práce a byli jsme vlastně spokojení. S rodiči jsem vycházela a i když jsem s nimi nebydlela, vídali jsme se často. Přítele napadlo, že bychom si mohli pořídit pejska, byl to velmi spontální nápad, protože ráno ho to napadlo a večer byl pesan doma. Byl nádherný, bylo mu sotva 5 týdnů. Štěně křížence ovčáka s kolií, byl prostě úžasný, měl skvělou povahu a na mě si tolik navyknul (mám totiž tendence pejsky rozmazlovat), že se mnou chodil i na záchod a všude. Prostě nemohl být skoro vůbec sám.
Jednoho dne, bylo to 25. 5., bylo krásně a Baddymu (tak se pejsek jmenoval) byli už tři měsice a byla to malá chlupatá rozotmilá kulička. Šli jsme na procházku v jedné vesničce, kam jsme přijeli s přítelem posekat babičce zahradu, přítel sekal a já se šla s Baďáskem projít. Došli jsme k řece, kde se prďolka vykoupal a šli jsme lesní cestou kolem jednoho domu. Já samozřejmě pejska neměla na vodítku, říkám si poslouchá, auta tam nejezdí, tak ať se proběhne. U domu na nás vyskočil pes (pitbul), štěkal za plotem jak pominutý a Báďa jako velký kamarád běhal kolem plotu a vrtěl ocáskem, volala jsem na něj, ale to už jsem jen viděla jak ta jeho prdelka mizí pod plotem, jak si sedá před toho pitbula a zvedá pacičku, kterou mu roztomile vráží do rypáku. Nenapadlo mě, co by se mohlo stát, a tak jsem udělala dva kroky, že půjdu zazvonit na dvěře, jestli je někdo doma a pustí mě pro psa.
Opravdu jsem stihla udělat jen dva kroky a v tu chvíli slyším ten nejhorší řev, co jsem snad kdy zaslechla. Nechci to tu rozebírat moc do detailů, protože si asi umíte představit tu hrůzu, která se odehrávala přímo přede mnou. Pamatuji si, jak jsem křičela, prosila, stála za tím plotem a nemohla vůbec nic dělat. Majitel domu mě slyšel a tak vyběhl ven, chytil svého psa, ale bohužel bylo pozdě… no pozdě, pamatuji si, jak se naklonil přes plot a řekl mi: PROMIŇTE, ALE ONA VÁM HO ASI ZAKOUSLA. Stála jsem tam naprosto neschopná slova, on mi podal Báďu, no Báďu, prostě to bylo strašné, nedokážu to vůbec popsat. Šla jsem domů, celou cestu brečela a ty výrazy lidí, když jsem šla přes vesnici se psem v náručí, byly otřesné.
Od té doby i když mám doma 4 psy, jsem ani s jedním nikdy nebyla na procházce, nezvládnu to, do dnešního dne na to prostě nemám. Kdybych měla jít kolem plotu se psem… no prostě jsem to dodnes nezvládla. Vyčítám si, že kdybych měla vodítko, kdybych něco udělala, třeba vzala kámen, nebo přelezla ten plot, mohla jsem být třeba jen pokousaná, i když je to bojové plemeno, majitel tam byl opravdu rychle. Po dvou letech jsem toho psa potkala, jak si hraje asi se 4letou holčičkou, nevím proč, ale prostě jsem byla v šoku. Asi fakt jen přeháním, ale dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat
Ti, kteří dočetli až sem, mají můj obdiv, omlouvám se za chyby, ale znova to po sobě už číct nechci ![]()
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 873
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 352
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 862
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 436
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 574
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3327
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3606
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3177
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 4263
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 857
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...