Těhotenství a můj pohodový rychlý porod
- Porod
- Elísek22
- 25.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už odmalička jsem měla z porodu strach. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale porodu jsem se neskutečně bála, a to jsem o mimču ještě ani neuvažovala.
Pak jsem ale potkala svého současného přítele, prožili jsme spolu skoro 2 nádherné roky. Jezdili jsme hodně na výlety, chodili na oblíbené kapely, prostě si užívali života a byli jsme spolu šťastní. Postupem času jsem si ale uvědomila, že čím dál tím víc závidím lidem v mém okolí, kteří mají miminko. Přítel na tom byl stejně, a tak jsme se dohodli, že nebudeme tlačit na pilu, ale přestaneme se chránit a uvidíme. Dva měsíce jsem normálně dostala menstruaci, ale třetí měsíc jsem začala tušit, že je něco jinak než obvykle. Udělala jsem si těhotenský test a taky že jo, na testu byla vyloženě dálnice. Měli jsme z toho obrovskou radost, bylo to 13. prosince, takže to byl takový dárek skoro k Vánocům.
Celé těhotenství jsem strávila doma, kvůli práci, kterou jsem před tím dělala. Těhotenství bylo ze začátku trochu náročné, 3× jsem z nenadání začala krvácet a jednou jsem kvůli tomu byla hospitalizovaná v nemocnici, ale všechno dobře dopadlo, příčina se nikdy nezjistila. Ve 20. týdnu jsme byli s přítelem na 3D ultrazvuku a dozvěděli jsme se, že čekáme holčičku. Ihned bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat Karin. Celý zbytek těhotenství už probíhal bez komplikací a my jsme se těšili na naši princeznu. Od začátku jsem si každý den opakovala, že mě čeká rychlý a pohodový porod a já i maličká budeme v pořádku. Termín jsme měly 19. 8. 2012.
Ve středu 8. 8. jsem šla na dlouhou procházku s naším pejskem, a když jsem se vrátila, bylo mi nějak divně. Ještě jsem si nadávala, že jsem se k obědu přecpala karbanátky a že je to určitě tím. Večer jsem dostala šílený průjem a nadávala si ještě víc. Na záchodě jsem se zabydlela asi do 1 hodiny do rána a nadávala si, proč jsem ty karboše jedla. I když jsem věděla, že se tělo dost často před porodem takhle čistí, vůbec mi to nějak nedošlo:-D Pak jsem si šla lehnout a když přítel vstával ve 4 hodiny ráno do práce, už mi nic nebylo. Měl před sebou dlouhou cestu, a tak jsme si ještě hodinu volali a mě bylo skvěle. Už jsem nějak nemohla zabrat a tak jsem vstala a šla jsem mýt nádobí. Trošku mi přitom tvrdlo břicho a tak jsem si říkala, že si to schválně zkusím zapisovat.
První kontrakci jsem měla v 6:32 hodin, další v 6:37 atd. Po chvíli jsem koukala, že mám vlastně kontrakce po 4–5 minutách. Byla jsem prvorodička a tak jsem si říkala, že to ještě jen tak nebude. A v hlavě mi probíhalo, jestli to nejsou jen poslíčci. Po 1,5 hodině jsem zavolala příteli, že to vypadá, že rodíme. Ať to otočí a jede zpátky domů. Má to do práce 2,5 hodiny, ale i tak jsem si myslela, že to stihne. Poprosila jsem sestru, jestli by mě radši nehodila do porodnice. Ta už dcerku má, a když viděla, jak kontrakce chodí často, začala mě popohánět, ať máknu.
Přijeli jsme do porodnice a stále to nebylo nic hrozného. Doktorka řekla, ať si lehnu, že mě vyšetří a uvidíme. Musela mě vyšetřit 2×, protože tomu sama nevěřila. Už jsem měla zašlou branku, otevřená na 10 cm, tak mě rovnou nahnaly na porodní sál. Doktorka se mě pořád ptala, jestli už mám tlak na konečník, ale já nic. Píchly mi plodovou vodu, a to už začaly být kontrakce silné, ale ještě se to dalo. Pochvíli už jsem při kontrakcích začínala tlačit. Hlavička nešla ven, ať jsem tlačila sebevíc, tak mě nastřihly, a pak už na 2 zatlačení byla Karinka venku.
Malá se narodila v 9:52 hodin, takže za 3 hodiny a 20 minut od prvních slaboučkých kontrakcí byla na světě. Přítel chudák dorazil hodinu po porodu, i když u toho moc chtěl být. Když přiběhl do nemocnice a převlékal se, aby za mnou mohl na porodní sál, říkal sestře: to byla jízda, to bych vám nepřál vidět. A sestra na to: to jste teprve měl vidět tu jízdu vaší paní:-D Všichni v nemocnici byli moc milí, jak při porodu, tak poté. Rodila jsem v porodnici v Klatovech. Zítra bude Karče 14 dní a je to naše zlatíčko:-)
Ohromně mi před porodem pomáhalo pročítání deníčků tady na eMiminu. Tak doufám, že i můj deníček pomůže ostatním, aby se porodu přestaly bát. Vím, že každý nemá takhle snadný porod, ale věřím, že pozitivní myšlení udělalo taky své a jsem moc vděčná, že to probíhalo tak, jak to probíhalo:-)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20643
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....