Těhotenství a porod našich zlatíček
- Porod
- Sopttíček
- 04.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám napsat deníček. Občas je čtu a před porodem jsem je hltala a čerpala v nich sílu k porodu. Snad to taky někomu pomůže, když zjistí, že i dvojčata se rodí rychle a bez komplikací.
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám napsat deníček. Občas je čtu a před porodem jsem je hltala a čerpala v nich sílu na porod. Snad to taky někomu pomůže, když zjistí, že i dvojčata se rodí rychle a bez komplikací 
O miminko jsme se s manželem snažili od prosince 2008. Prošla jsem si měřením bazální teploty, Clostylbegitem, laparoskopií kvůli průchodnosti vaječníků a nakonec jsme skončili v IVF institutu v Plzni. Nejdřív jsme zkusili 3× inseminaci, ta se nepovedla, a tak jsme se rozhodli podstoupit IVF. Píchat si injekce do břicha nebyl žádný med, ale zvládla jsem to a nakonec jsme nechali zavést 2 embrya té nejlepší kvality. Doktor říkal, že je 5% šance, že se uchytí oba No vešli jsme se do těch 5% a v prosinci loňského roku jsme zjistili, že čekáme dvojčátka.
Těhotenství probíhalo v klidu, všechny testy byly ok až do půlky května. Po kontrole na UTZ se zjistilo, že jsem se začala otvírat (hrdlo bylo 22 mm), musela jsem do nemocnice a měla jsem klidový režim, takže jsem mohla jen na wc a do sprchy (to jsem byla 27+6 tt). Byla to otrava, ale kvůli dětem jsem to vydržela Přežila jsem to a dočkala se propuštění na konci června. Užívala jsem si pak doma klidu a soukromí celých 11 dní než přišla další kontrola, při které zjistili, že jeden z prcků přestal přibírat a musela jsem zpět do nemocnice 
Pořádně jsem to obrečela, dojeli jsme mě i miminkům pro věci a ve středu 11. 7. jsem nastoupila zpátky na oddělení rizikového těhotenství. Ve čtvrtek 12. 7. měl manžel 40. narozeniny a dělal si legraci, že by chtěl děti k narozeninám
Večer odjel domů a já jsem začala mít divný pocit v břiše a postupně se začaly objevovat slabé kontrakce. Myslela jsem si, že jsou to poslíčci a nevěnovala tomu velkou pozornost, ale když to trvalo hodinu a byly pravidelně po 10 minutách, poradily mi holky tady ne eMiminu, ať jdu za sestřičkou. Šla jsem, natočili mi monitor, zavolali doktora a ten řekl, tak budeme rodit, odvezte ji rovnou na sál. Ještě jsme se chvíli dohadovali o porodu, protože jsem měla od ortopeda doporučení na císaře kvůli kyčlím, ale ten doktor, který sloužil, o tom nechtěl ani slyšet, když jsou děti obě hlavičkou dolů, tak že to zkusíme přirozeně. Měla jsem strach, ale nakonec jsem na to kývla. To bylo 21:00. Cestou na sál (o patro výš) jsem volala manželovi, že rodíme. Ten mi v první chvíli ani neodpověděl a poté, kdy jsem to opakovala ještě dvakrát, ze sebe dokázal vypravit pouze větu „si děláš pr..l“ Pak pochopil, že si legraci nedělám a řekl, že jede.
Na sále jsem byla asi 20 minut a on se objevil ve dveřích (bydlíme 22 km od nemocnice, musel jet jako blázen). Mě mezitím zase vyšetřili a zjistili, že jsem otevřená jen na 3 cm, kontrakce byly po 5 minutách a nic víc se nedělo. Takhle to bylo celou noc, kontrakce po 5–10 minutách, nález nepokročil, v šest ráno jsem byla otevřená jen na 4 cm a bylo mi řečeno, že počkáme na další směnu a pak to rozjedeme Ještě jsme s porodní asistentkou vtipkovaly, že se děti narodí v pátek 13. Kontrakce se daly v pohodě vydržet, dvakrát jsem byla ve sprše a jinak jsem celou noc chodila po místnosti a manžel v klidu spal na dvoulůžku na porodním sále Ráno v půl sedmé se vyměnila směna a přišla nová doktorka, shodou okolností ta, kterou jsem si přála u porodu mít, MuDr. Landsmanová. Oba jsme měli obrovskou radost, když se objevila ve dveřích.
V sedm hodin mě znovu vyšetřila, zjistila, že jsem stále na 4 cm a kontrakce byly stále po 5–10 minutách. Už jsem byla docela unavená a doktorka měla strach, abych to zvládla, proto jsme se dohodly, že mi píchne vodu, nasadí kapačku s oxytocinem a rozjedeme to. V 7.30 mi píchla vodu takovou dlouhou jehlicí a dala kapačku a začalo to. V 8:15 kontrakce zesílily, byly najednou po 3 minutách a začalo to i víc bolet. Chvíli pomáhal míč, ale úplně nejlíp mi bylo ve stoje, když jsem byla opřená o manžela. Ten sledoval hodiny a říkal, kdy přijde další, pomáhal mi je prodýchávat a ještě vtipkoval, že nemám moc tlačit, ať malá neskončí na podlaze
Najednou jsem pocítila tlak na konečník a doktorka řekla, že budeme tlačit, to bylo 8:45. Doktorka rychle volala na dětské a druhému gynekologovi a začal šrumec. Musela jsem si sednout na porodní lůžko, ale naštěstí paní doktorka netrvala na tom, že musím dát nohy nahoru. Kvůli mým problémům s kyčlemi je nedám do klasické polohy. Mohla jsem si opřít chodidla o držáky kolen a šlo se tlačit. Mezitím na poslední chvíli přiběhli z dětského a druhý gynekolog (u dvojčat musí být dva doktoři) no a na třetí zatlačení byla malá Karolínka venku, bylo 9:06.
Byla jsem dost vyčerpaná a říkala jsem si, že to druhé už nedám. Mezitím malou ošetřili, zabalili a ukázali mi ji, ale pochovat jsem si ji nemohla. Přišly další kontrakce a šlo se zase tlačit. Zatlačila jsem dvakrát a náš Daneček byl venku v 9:14. Manžel si vyprosil přestřižení šňůry (u Karolínky to nestihl) a pak šel fotit. Daneček hned začal křičet a sotva ho položili, počural dětskou sestřičku Pak mi ho na chvíli ukázali a oba je odvezli na novorozeneckou JIP. Vidět jsem je pak mohla až odpoledne. Až za hodinu nám přišli říci míry našich zlatíček. Karolínka měla 2030 g a 44 cm a Daneček 1980 g a 43 cm. Pak jsem s nimi byla ještě dva týdny na JIPce a 27. 7. jsem se dočkala a já jsem konečně šla domů i našimi zlatíčky.
Z porodu jsem měla hrůzu od puberty, docela špatně snáším bolest, ale nakonec to proběhlo rychle a bolest se dala vydržet. Nejvíc to bolelo při tlačení, když šly ven hlavičky, ale dalo se to zvládnout a výsledek stál za to.
Omlouvám se za délku a možná i trochu zmatenost, kdybych měla napsat všechno, bylo by to dvakrát tak dlouhé. Doufám, že to někomu pomůže zvládnout porod v klidu a beze strachu. Když jsem to zvládla já, tak to dá každá Nakonec bych chtěla poděkovat i skvělému personálu FN Plzeň Lochotín za péči o mě a má dvojčátka.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20640
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2609
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
už mají 5kg a 6kg. Zvládám to už dobře, nejhorší byly první týdny, krmení po 3 hodinách, nikdy se nepřisáli pořádně k prsu, takže jsem musela odstříkávat a krmit z lahviček, to trvalo 45 min, pak 30 min odstříkávání a zbytek na vše ostatní. Bylo období, kdy jsem spala cca 2 hodiny za 24 hodin, ale teď už je to paráda. V noci spí od 22.00 do 8.00 a už začínám stíhat i domácnost, pomalu, ale jistě 
Jsem taky maminou dvouletých dvojek. Můj porod byl rychlý a bezbolestný, za necelé 3 hoďky bylo odrozeno, velmi ráda na něj vzpomínám ikdyž to zní asi zvláštně.
Moc gratuluji k úspěně zvládnutému porodu a ke zdravým dvojčátkům. Jen se chci zeptat, v kolikátém týdnu jsi tedy nakonec rodila?