Tezky zivot netehny

Mile holky snazilky, Jsem tady dnes poprve, nedavno jsem vas nasla na webu a vase clanky doslova zeru! Je mi 29 a radim se do vasich rad uz (ja vim, je to relativni, pro nekoho uz, pro nekoho teprve) 9 mesicu se snazime o mimi a nic. Prijde mi to ovsem jako cela vecnost, samozrejme VSICHNI kolem me jsou tehotny anebo maji deti, kazdy vzedmuty bricho z duse nenavidim a jsem dokonce tak odporna, ze se na maly deti sklebim (snazim se to delat nenapadne, ale ne vzdycky se zadari). Zacinam se pomalu ale jiste vyhybat vsem kamaradkam, ktery zrovna jsou tehotny, nebo uz maly sklebouny maji.  Takze jak jsem se tady tak docetla moje reakce jsou celkem normalni a prirozeny :)

Ted po tech deviti mesicich jsem prozila dalsi agonii, zatim tu nejvetsi. Moje „teta“ se nikdy nezpozduje a mohla bych si podle ni ridit hodinky. Takze jaky bylo moje prekvapeni, kdyz ted v patek (28.DC) neprijela! Neprijela ani v sobotu a ani v nedeli! V nedeli vecer jsem si udelala test, ruce se mi klepaly ze jsem ten test pod proudem pomalu ani neudrzela a zkontrolovat ho po par minutach musel manzel - ja na to nemela silu. Vysledek? No jasne - jedna carka :-( Orvala jsem to poctive, ale takova ta mini jiskricka nadeje prece jen porad byla - treba byl ten test jenom hodne brzo? Kdyz teta nedorazila ani v pondeli a utery, uz jsem se videla, jak kupuju vsechny ty uzasny vecicky pro bejby, premyslela, jakou prezdivku malymu dame, zatimco bude v brisku… asi to vsechny znate.
No jo, ale to bych nebyla ja - netrpelivka, abych si vcera vecer neudelala dalsi test (s nadeji v dusi, ze az manzel prijde z prace, nachystam mu to nejkrasnejsi prekvapeni na svete. Uz jsem planovala, jak mu to naserviruju spolu s uzasnou veceri…v tomhle je moje fantazie bezmezna). Misto toho jsem mu naservirovala ubulenej oblicej, protoze jsem nasla zase jen tu hnusnou, odpornou a nenavidenou, debilni jednu carku.
No nic, nebudu to protahovat, dnes rano jsem to dostala. Nejak uz jsem necitila skoro nic, zadnej vztek, smutek, jen spis takovou prazdnotu a mozna i ulevu, ze ta petidenni agonie cekani a nejistoty skoncila. Jen mi to prislo skoro jako krutej zert, ze ja, ktera se nikdy nezpozduju, musim najednou zcista jasna zazit zpozdeni a s nim spojenou agonii.. Lepsi krutarnu uz jsem si nemohla prat.
Jo, a taky je strasne „fajn“ prijit do prace a delat, ze vsechno je ok, jelikoz ja zatim proste nemam silu rict, ze nam mimco nejde… tim spis, kdyz minulej patek se dva mi kolegove chvastali jeden pres druhyho, jak obe deti (kazdej ma 2) zplodili napoprve! Tak v takovy chvili mam chut jim vydloubat oci!!! Zatim nemuzu, nebylo by jim jasny proc, ale nemuzu zarucit, ze to jednou neudelam…
Takze, svatosvate slibuju, ze tohle fnukani byla vyjimka - priste uz zkusim byt veselejsi a kdyz se podari, tak treba i vtipnejsi. Diky za trpelivost!
Mejte se vsechny fajn a dik za to, ze diky vam vim, ze v tom nejsem sama!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
pitrisek
1293
28.1.09 15:56

„netěhno“…  to je fakt, co píšeš. A když člověka něco trápí, tak jak na potvoru snad potkává pokud možno co nejvíce lidí, kteří TO mají, co on by chtěl mít, a nemůže. A taky je to tím, že se na to i člověk zaměruje :-( :-(  Tak přeju ať se z tebe brzo stane těhna :-)  A pak se zase na Tebe budou šklebit důchodkyně v autobuse, že jsi jim zasedla místo :-) :-) :-)  (vlastní zkušenost :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43039
28.1.09 16:01

O jé, jako bych se viděla :-)))) po 9 měsících už jsem obtěžovala na gyndě a tak jsem se po proneplodku v rekordnim roce a pul dostala na IVF a k vytouzenym //. Nicmene zatim porad nejake komplikace, nervy nekonci… moje DG-nepruchodnost vejcovodu, na toměřením BT nepřijdeš. Zmého pohledu bude nejlepšíůkfyž se necháš postupně podrobně vyšetřit (nejlíprovnou v CAR, tam na tobě nebudou šetřit).
Psychická podpora v psychice je ti otevřená, jen pro tabulku jsme udělaly pravidla, ale vykecat se můžeš co libo, my ti za šklebení na děti nevnadáme.

  • načítám...
  • Zmínit
Lacenka
18651
28.1.09 18:54

Hoj holka, co tak smutně. Si na tom vlastně úplně stejně jako byla já a kdyby si teď nakoukla do nějaké diskuze, tak zjistíš, že už čekáme třetí dítě, přirozenou cestou. Na vymodleného Honzíčka jsme si taky počkali, ale pak se zadařilo, pak za 10měsíců zase a teď za 23měsíců zase. Chce to čas, ale to je jistě to poslední co teď chceš slyšet… Snad i vám se poštěstí brzy tu dvouproudovku na testu najít… Hodně štěstí a přiznám se, tajně šmíruju snažilky a kdyby šla plodnost poslat přes počítač posílala bych ji na požádání, všem vám holky to miminko hrozně moc přeju…

(proč přes počítač? Můj manžel je bohužel absolutně proti dárcovství vajíček, já ho lámu jak můžu, neb jsem zdravá a plodná až až, ale nechce o genetické příbuznosti „cizího“ dítěte ani slyšet…)

  • načítám...
  • Zmínit
Boriska
12332
28.1.09 19:05

ahoj, nevěš hlavu to není žádná doba, i když se to tak podle tebe nevypadá… a jestli už nechceš jen tak sedět, tak  zajdi k dr. - řekni mu, že se snažíte rok, ať je akční :-) a chtěj po něm všechna možná vyšetření, že je vše OK - hormonální profil, folikulometrii na UTZ pro začátek, popř si měř bazální teplotu, a když bude stále vše OK, nažeň chlapa na spermio! :-), a třeba na to ani nedojde :-)

  • načítám...
  • Zmínit
jizvíková
14047
29.1.09 18:59

ani nevis jak ti rozumim, dokonce sefova co je ji 39 otehotnela za 3 mesice, uz mi to leze na mozek a nesnasim tehotny, vyhybam se jim jak to jen jde,…

  • načítám...
  • Zmínit
BettyB.
9053
30.1.09 21:36

Naprosto tě chápu!!!  Taky se marně pokoušíme  a stále nic, jen ta mrcha mi chodí jak hodinky pořád…takže doufám, že mi neudělá to, co tobě…  

Přeji, ať se dočkáš a já věřím, že se určitě dočkáš!!  Jen asi musíme ještě chvíli vydržet…

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka1
2.2.09 12:15

Jedna jedina strucna veta: „PREJ A BUDE TI PRANO“!

  • Upravit
suvik
28294
2.2.09 12:29

Yvko, jo, příspěvek výše…měla bys mězi těhotný chodit co nejčastěji, třeba tě poprskají nějakýma těma „těhubacilama“ a budeš hnedka těhotná...................prosím tě, z takovýchhle komentářů si nic nedělej jo? Ty byly, jsou a budou. Je zcela normální, že se člověk ve svém životě setkává i s negativními emocemi jako jsou vztek, nenávist, zlost apod., to prostě k člověku patří. Dá se s nimi naložit dvěma způsoby, buď je budeš v sobě potlačovat nebo je prostě vyventiluješ ven, jako třeba tady na tomto serveru ve fóru k tomu určenému a bude ti líp. Teda mě rozhodně bylo, já už nevěděla co s tím! Chtělo se mi do něčeho kopnout, roztřískat apod., když jsem se zas dozvěděla nějakou super zprávu o tom, že v mém okolí někdo otěhotněl. Takže klid, sice 9 měsíců není až tak dlouhá doba a hlavně není třeba zoufat, máš pořád hodně možností před sebou a velkou naději, že se to povede. Snaž se spíš uklidnit, že holt asi nebudeš patřit mezi ty, co otěhotní na druhej šťouch, že možná někde nějaký problém ve vás je (ale taky nemusí vůbec být a jen jste prostě zatím neměli štěstí na správný okolnosti setkání vajíčka se spermií), že prostě budeš muset chvíli počkat. Já vím, že se bojíš, že si nejsi jistá, JESTLI se dočkáš vůbec, ale zkus se nestresovat s časem a moc tlačit na pilu. Člověk si stejně musí projít všema fázema sám, nejdřív zklamání, že to nejde tak rychle jak chtěl, pak že studuje sebe, své tělo strašně podrobně, pořád na to myslí, orientuje se jen na tu jedinou věc, pak vztek, lítost, pak spíš už takové odevzdání se a v podstatě i mírné uvolnění toho všeho stresu. Radit ti nemá smysl, jen píšu, jak to zhruba chodí…zvládat to stejně budeš muset tak jako tak, nic jiného se nedá dělat :-).  

Držím ti moc palce!!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Yvka1
1
3.2.09 15:23

Ahoj Hani,
diky za slova „utechy“, je super, ze jestli jsi na tom podobne jako ja, tak to zvladas s takovou noblesou, klobouk dolu pred tebou!
Ja jsem bohuzel jen obycejna smrtelnice, co se v ni zmitaji vsechny mozny pocity pres smutek, zoufalstvi, nadeji az po zavist ci odevzdanost. Takze pravidelny sedanky s tehulema co si vymenuji nazory ohledne deticek me moc na prima nalade nepridaji.....
No jasne, zkusim se tvoji radou ridit a treba se ze me stane lepsi clovek! diky moc! :-(

  • načítám...
  • Zmínit
anetiiiiiiik
16
7.2.09 17:32

Ahojky ! No jako bych se viděla !!! Úplně jsem se až lekla, že jsem to psala já:). Máme toho tedy hodně společného. Je mi taky 29 a snažíme se 6 měsíců. Mám za sebou laparoskopii (endimetriza, polyc. vaječníky,…), no žádná sranda. Zrovna nedávno se mi mí dva kolegové z práce chlubili, že si mimino udělali taky na poprvní. No a pak u piva jsem slyšela, že nějakýmu kámošovi ten jeden říkal, že to bylo do půl roka. TAkže co to znamená? No že ty chlapy jenom blbě vytahujou, pitomečci.
Jenom k tomu co si psala, mám to hodně podobné jako ty. Teď chodějí těhule s bundama, ale až ty pupky zase budou mít nahé.. no to se teprve pomějeme :(. V pondělí jdu na moji první inseminaci, tak jsem zvědavá jak to dopadne. Ale moc tomu nevěřím díky té endimetr.
Vůbec mě nikdy nenapadlo, že budu na netu vůbec někam psát a chodit na tyhle stránky. Ale musím říci, že je příjemné vědět, že člověk není sám co se taky snaží jako blázen......
Jedna z těch dobrejch věcí je, že moje kámošky jsou stejně staré a děti taky nemají. BA co je horší, půlka jich nemá ani chlapy ! A to je teprve děsný. Takže si těch našich drahých poloviček važme.
Budu moc ráda, když se mi ozveš, můžem společně pomlouvat těhule :))))

  • načítám...
  • Zmínit
vranecka
2661
7.2.09 18:22

Yvko, nezoufej. Když jstem četla tvůj deníček, vrátila jsem se v duchu o pár let zpátky. Chtěli jsme druhé mimčo a to nepřicházelo. Dva roky jsem byla v klidu, další rok už jsem nervózněla a nakonec ta samá situace jako u tebe. Tetka, která přicházela skoro s hodinovou přesností nikde, ani druhý den, ani třetí. No přišla. Za týden a já to samo obrečela a řekla jsem dost. Máme jedno dítě, někdo nemá ani to. Konec se snažením, žádná vyšetření, žádné hormony, prostě dost. No a další měsíc zase zpoždění. Pořád jsem byla v klidu, ale manžel přinesl těhotenský test a ony tam ty dvě potvory byly. Tak jsme koupili pro jistotu ještě jeden a byly tam pořád. No a Vojtovi je tenhle měsíc rok a půl. Tak ať se zadaří i tobě. Moc držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
Len-til-kah
14015
8.2.09 01:17

Ahoj Yvko, nezlob se (a doufám, že zas nedostanu šutrem), asi se cítíš mizerně, ale vždycky si můžeš přát ještě mnohem větší kruťárnu. Já vždycky dostanu na budku, když se kvůli něčemu lituju a přijde někdo jiný s úplnou jobovkou - teď nám třeba v diskusi onemocněla velmi mladá maminka leukémií, snažilka (my říkáme souložilka) raně potratila po víc jak třech letech snahy otěhotnět. Loni jsem ve fázi naprosté sebelítosti četla deníček od maminky, která má čtyři děti, ale třetímu v pořadí zjistili svalovou dystrofii :-(.
Jasně, že vždycky najdeš hromady lidí, co se mají líp, anebo aspoň zdánlivě, protože jim do životů nevidíš, ale taky vždycky najdeš ten opačný pól. Těch devět měsíců by ti spousta holek záviděla (já ne, ale možná jsem si užila něčeho jiného, co bys se mnou neměnila). Tak hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
suvik
28294
8.2.09 09:08

Vono je to totiž ta klasická životní houpačka. Jednou dole, jednou nahoře. Někdy ti přijde, že už víc dole být nemůžeš, což je blbost… jak říkala jedna naše matikářka „a bude hůř“, poté co rozdala písemky :-)))).....ale v tu chvíli máš pocit, že fakt víc hůř už být nemůže. Myslím, že život sám si to nějak řídí nebo co. Taky se mi stávalo, že jsem se strašně litovala (bohužel to docela umím) a pak se objevilo něco mnohem horšího, byť třeba „jen“ v televizi ve zprávách a i jsem se styděla, jak jsem rozmazlená a řeším v podstatě blbosti. Neplodnost nás neohrožuje na životě, že :-). Nebo ty pocity vzteku…je to vztek, že to nejde podle plánu, že mi někdo nechce dát, co chci a nemůžu se o to ani nijak zasloužit… No a tohle právě střídají ty fáze pokory, zklidnění apod. Někdo to má víc, někdo míň. Někdo to snáší líp, někdo hůř. Vyhnout se tomu asi nedá. Navíc to, že si ženská přeje otěhotnět není nějaký rozmar, jako když chce cetku, protože támhleta zrovna je tak krásná a tahle ženská je má taky, ale je to pud a to je dost jiná věc.  

Každopádně Yvko, důležitý je, že něco pro to otěhotnění děláš.....kdybych seděla s rukama v klíně a čekala, až na to přestanu myslet, asi bych těhotná ani nebyla (kdoví). To dělá člověk pro svůj dobrý pocit, že NĚCO dělá (maximum pro to, co by si přál) a je to dobře, stejně mě nikdo nepřesvědčí že ne. Pokud otěhotníš, když na to myslet přestaneš, tak tím líp, ale i tak pro to dělej vše :-).  

A klidně se vyvztekej, pára se musí upustit. :-). Na ten předchozí příspěvek, abys to přála ostatním a dostaneš to taky, jsem reagovala, protože takovéto pohledy se snaží vnutit ti představu, že za to vlastně můžeš ty sama, že se ti nedaří - tím, že jsi nepřejícná. Nemáš na tom žádnou vinu. Je to bullshit :-)).

  • načítám...
  • Zmínit
IVAOVA
5
8.2.09 19:31

Ahoj Yvko, když jsem to četla, tak jsem měla slzu v oku, protože prožívám totéž. Je mi 32, snažíme se 1,5 roku. Už máme různá vyšetření, já jsem zdravá, ale manžel má pomalé spermáky, takže nám radí ještě zkoušet, protože naděje umírá poslední. Taky obrečím každé nové mimino svých kamarádek (a že jich je), nesnším pohled na těhotné a brečím u všech seriálů, kde se řeší narození mimina. Snažím se nic nezávidět, obrečím to sama, ale kamarádky pak navštívím, napíšu…ale snažím se udržet kontakt. Myslím, že ví, že to pro mě je těžké, že jim to závidím. Ale nechci, aby si to myslely. Já jim ty děti přeju, jen teď je pro mě těžké s nimi sdílet jejich radost a nová zpráva mě pokaždé hluboko bodne. Ale kvůli tomuto „blbému období“, kdy vše malé mě rozbrečí, nechci ztrácet kamarádky, které  mají více štěstí než já…zatím. Nejvíc mi vadí, že měsíc je tak dlouhý…jsem nedočkavá a neumím se ovládnout na to nemyslet, jak všichni radí. Myslela jsem si, že se umím skvěle ovládat a jsem vlastním pánem. Vždy mi lezly krkem ty ženské, co se neuměly ovládat a když ví, že jejich největší šance je uklidnit se a nemyslet na to, proč to neudělají? :) teď už vím. Vždy na začátku jsem pozitivní a plná naděje. Pak se pozoruju a nevidím žádné změny nálad, prsou a přestanu věřit…jenže musím čekat další týden nebo dva, než se dozvím, „jak to dopadlo“, další 2 týdny sice doufám, ale vím, že ještě není ta správná doba, pak zase čekám, jak to dopadlo a furt dokola. A takto utíká ten čas strašně rychle…když počítám, kolik měsíců už mám takto za sebou. Ale každý měsíc sám je nekonečný a zhroutí se s jednou čárkou nebo „tetičkou“…Díky, taky jsem trochu upustila páru…Iva

  • načítám...
  • Zmínit
anetiiiiiiik
16
9.2.09 21:47

pro IVAOVA : někde tady na emiminu jsem četla, že přítel s 20% spermií popíjel čaj z výtažku kotvičníku a po 5ti nebo 6ti měsících byl na 70%!! Docela mě to zaujalo.

  • načítám...
  • Zmínit
michaela3
1
12.2.09 12:51

No já zase četla v jedné knize ( teď si nevzpomenu na název) že na mužích ve věku od 30 - 40 let kteří měli právě tento problém s pohyblivostí spermií vyzkoušeli zvýšené dávky vitamínu C cca. 1000 mg denně a po 4 - 8 týdnech byly naprosto úžasné výsledky u všech můžských na kterých tento test dělali…nevím co na tom bude pravdy ale zavedla jsem toto opatření i u svého přítele :-)))) 

  • načítám...
  • Zmínit
Petromila11
2
22.3.09 21:25

Ahoj jsem tu prvně,ale tvůj deníček mě zaujal.Myslím,že tvé pocity které popisuješ zná snad každá snažilka.Já se s přítelem snažím už dva a půl roku,je to hodně na palici.Po roce jsme začli chodit do Genneta,máme za sebou neúspěšné IUI a IVF.Pak nás začli posílat na různá vyšetření,takže mám za sebou genetiku,laparoskopii a imunologii.Kromě imunologie je vše v poho,takže mě ted čeká léčení a pak další IVF.S kámoškama co mají děcka se už moc nevidím,nechci aby mi říkali že to bude dobré,že to přijde a že na to nemám myslet,těchto keců už jsem slyšela.A hlavně kdo si tím vším neprojde absolutně nepochopí co to je za stres a trápení.Takže tě chápu.Doufám že ti to brzy vyjde,držím pěsti.Já se teď snažím soustředit  na budoucí svatbu,tak nemimi zatím moc neřeším,až se dostanu zas do rukou doktorům tak to  pojede na novo.Takže se měj.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář