Touha po štěstí
- Prázdná náruč
- Trdlik
- 13.09.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zdravím všechny budoucí i stávající maminky všech mašich malých pokladů. Toto je můj příběh o cestě k miminku. S manželem jsme se přes rok snažili o miminko, Ale mě se nedařilo stále otěhotnět. Zašla jsem za svým doktorem a ten mě poslal na kliniku pro neplodnost. Tan nem udělal pár testů a pří příští návštěvě jsme se dověděli krutou pravdu. Nemůžete mít děti přirozenou cestou! Manžel má málo spermií a v hodne nízké kvalitě a skoro vubec se nehýbají.Byla jsem naprosto v šoku a manžel také. Ale naštěstí to jde formou IVF.
Náš první pokus proběhl v roce 2008. Brala jsem všchny hormony, které jsem měla. Nastal den, kdy jsem měla postupovat transfér (zavadění emgrya do dělohy). A za dva týdny jsem si měla dělat těhotensky test. V tento den jsem si ho udělala a když se na testu objevily dvě čárky, byly jsem oba štěstím bez sebe. Tak jsem si domluvila na klinice první ultrazvuk na potvzení těhotentví. Ale během pár dnů po testu jsem začala krvácet. Jeli jsme tedy na kliniku, kde nam řekli, že se embryo přestalo vyvíjet a že musí udělat revizi. Byla jsem naprosto mimo, a říkala si, že je to snad všechno vo mě muže potkat. Po několika dnes po revizi mi bylo strašně špatně a cítila se naprosto mimo, jako zdrogovaná. Začala jsem zase krvácet. Tak jsem opět jeli na kliniku a tam mi řekli, že mi asi přaskl vejcovod. Okamžitě mě poslali do nemocnice, kde to potvrdili a šla hned na sál. Druhý den mi řekli, že mi museli vzít oba dva, a že už nikdy normálné cestou neotěhotním. Cítila jsem se naprsoto nepotřebná úplně k ničemu, ale podržel mě jak manžel, tak moje nej kamarádka, ktěrá mě držela nad vodou.
Druhý pokus jsme podstoupili za rok. Ale bohužel na těhotenském testu byla jen jedna čárka. Tolik zklamání a nědějí bylo v tu ránu pryč.
Třetí pokus byl letos. Vše probíhalo jako při předchozích dvou pokusech, všechny přášky a injekce. Po transféru byla změna, dostala jsem ješgtě injekce na ředění krve. Když jsem si po dvou týdnech děla těhotenský test, a byl pozitivní, měla jsem strašnou radost a byla šťastná. Objednala jsem se na potvrzení ultrazvukem na klinice. Poprvé jsem viděla co v sobě nosím a jak mu tluče srdíčko, byl to ten nejhezčí zvuk jaký jsem kdy slyšela, jako motýlí křídla. Všchno bylo v pořádku a já byla moc štěstná a ráda. A doufala, že snad se už nic nepokazí a všechno bude v pořádku. Ráno na Velikonoční pondělí jsem se probudila a na posteli krev. Probudila jsem manžela s brekem že jsem začala krvácet a že je konec. Vzal mě okamžitě do nemocnice. Na ultrazvuku bylo včechno v porádku. Hýbal se a stále mu tlouklo srdíčko a já pocítila stašnou úlevu, že je všechno v pořádku. Pustili mě hned domů, s tím, že mám být v klidu a nic nedělat. Tak jsem jen odpočívala. Za šest dní jsem v poledne opět začala krvácet. A bylo to o hodně víc než posledne. Dostala jsem strašný strach. Zavolala jsem manželovi, že musíme do nemocnice, ať přijde domů z práce. Tak jsem opět vyrazili. Pořád jsem hodně krvácela, ale podle ultrazvuku bylo včechno v pořádku. Tentokrát si mě v nemocnici nechali na pozorování čtyři dny. Během pobytu v nemocnici jsem přestala krvácet. Než mě pustili domů opět mi udělali ultrazvuk. Ten malý bojovník se stále držel a já byla tak neskonale šťěstná a když mi k tomu pustili jeho srdíčko byla jsem v sedmém nebi.
Za čtrnáct dní jsem šla ke svému doktorovi na prohlídku s tím že již dostanu těhotenský průkaz. Když mi dělal utrazvuk miminko se nehýbalo a bylo na stejném místě. Mělo být v 11 týdnu ale podle ultrazvuku bylo stále v 8 tt. poslal mě tedy na kliniku. Na klinice mi řekli, že se přestal vyvíjet a že mám zamlklé těhotenství. Byla jsem naprosto zničená. Plakala jsem a plakala a bylo mi naprosto jedno, co si o mě myslí lidé v čekárně. Cestou domů jsem jen netečně koukla z okna a byla naprosto ztracená a mimo. Opět jsem šla na revizi. V ten den přijela moje nej kámoška, popovídaly jsem si o tom a já byla ráda, že ji mám u sebe. Moc mi pomohla, bez ní bych se asi sesypala. Po revizi mi řekli, že se mám asi za měsíc stavit, s tím že mi vezmou krev a udělají mi genetiku.
Z genetických testů jsem se dověděla že mám leidenskou mutaci. Proto prý se mi dělají hematomy a krvácím. Tak jsem se objednala na hematologii. Byla jsem tak včera. Vzali mi krev s tím že mi za měsic řeknou výsledky a řeknou co budu brát při dalším pokusu, abych mohla mít děťátko.
Když jsem se dověděla, že jsem přišla o miminko. Věbec jsem nemohla spát. a když už jem usnula zdáli se mi strašné sny. tak jsem chodila spát co nejpozději a probouzela tak za dvě tři hodiny z hrůzou ze sna zalitá potem. V posledních dvou měsících se to zlepšilo a spím tak šest hodin. Před asi dvěmi týdny se v práci začali kolegyně bavit, že je jedna z nich těhotná a že půjde na potrat, docela mě to rozhodilo, před pár dny za mnou příšla kolegyně z práci a v práci se mě zeptala jak mi je, když je slyšela se o tom zase bavit. Tak jsem jí řekla, že nic moc a že zase nemůžu spát. Řekla mi, že se jí nelíbí, že se o tom přede mnou baví, byla jediná kdo si to uvědomil.
Pořád to strašně bolí. I když vím, že to bylo v začátku a že některé z vás jsou na tom ještě hůř než já. Už jsem si mylela že jsem se tím naučila trochu žít a bude to v pohodě. Bydlím v paneláku, kde je všchno slyšet a když když jsem dneska slyšela, jak v patře nade mnou plače miminko. Rozbrečela jsem se taky. Lítostí, že já ten zvuk nemusím nikdy slyšet, lítostí nad vším co se mi stalo, lítostí, že já ten zázrak nikdy budu držet v náručí… ale zároveň jsem ráda, že se jim dostalo tak krástného daru.
Příští rok chceme jít na další pokus. Čtvrtý a poslední. Už jsem totálně vyčerpaná. Už nechci zažít další zklamání, další naděje, další nezdar.
Přečtěte si také
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 13
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 40
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2471
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 5281
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2334
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1067
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2018
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 9832
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 5701
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 6595
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
a pokud si budeš chtít víc popovídat, zajdi na psychiku jak psala Boriska, je nás tam dost s podobným osudem. Jinak držím palce a věřím, že když se jednou zadařilo, tak se zadaří zasa tentokrát s dobrým koncem 
Mě se ale otěhotnět nikdy ani nepodařilo…takže to, co si prožila ty musí být strašně těžké!! drž se 
