Trable aneb puberta, která stále nekončí
- O životě
- silviapecho
- 10.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak už jsem psala ve svém předchozím deníčku, jsem máma dospělé, skoro 21leté Barbory. A o ní můj dnešní deníček bude. Narodila se 9. 7. 1991. Dětství proběhlo stejně jako u každé malé holčiny, dcera byla a je milovaná.
I když vyrůstala jako jedináček, nebyla rozmazlená. Kolikrát jsme ji s otcem museli přemlouvat, když jsme jí chtěli něco pěkného koupit. Od druhé třídy navštěvovala Severáček a dobře. Poslouchala spíše otce než mne, jak už to tak bývá 
Já jsem chodila do práce na 3 směny, takže veškerá výchova byla na otci (byl doma na LD se srdcem). Když jsem přišla z práce, dcera byla připravena na druhý den, prostě vše bylo tak, jak mělo být. Bohužel, v jejich 11 letech otec zemřel 
Myslím, že tenkrát to vše začalo.
Barča tu bolest dusila v sobě, nikdy o něm nechtěla a dodnes nechce mluvit. Začala být vzdorovitá, přestala poslouchat, ve škole to šlo z kopce, přestala chodit do Severáčku. Já jsem pořád chodila do práce na 3 směny, tak ji občas pohlídala sousedka (účty se museli platit dál). Nebyl nikdo, kdo by jí poradil, povzbudil, něco jí vysvětlil (moje máma umřela, když jí bylo 15 let a otce máma, když bylo Barče 7 let) Takže v její pubertě, která dle mého nastala ve 13 letech, nebyl nikdo kromě mě.
Zlom nastal, když jsem si našla přítele, se kterým jsem dodnes Ze začátku s ním Barča celkem vycházela, horší to bylo nějak kolem toho 15. Roku, kdy nechtěla poslouchat, on jí třeba řekl něco, co se jí nelíbilo a já jsem mezi nimi byla většinou a většinou jako mezi mlýnskými kameny. Dnes zpětně vidím, že měl můj přítel pravdu. V 8. třídě propadla, opakovala ročník, začala kouřit… potají samozřejmě. Nevím, jestli v té době puberty proběhla nějaká droga, nikdy jsem to nepoznala Náš vztah byl jako na houpačce, někdy byla v pohodě a poslechla, někdy prostě měla a má svoji hlavu.
V 16 letech se zamilovala do kluka, který nedělal, jeho rodiče o něj dodnes nemají pořádně zájem, pije a nevím co ještě. Samozřejmě jsem byla proti tomuto vztahu, ale bohužel jsem nic nezmohla. Každá matka chce pro to svoje dítě to nejlepší a já jsem tady pro ni byla i za otce a nějak se mi to vymykalo z rukou Naštěstí její (bývalý) přítel bydlel dva paneláky od nás, tak jsem o ní pořád věděla.
To už Barča chodila do učení na prodavačku, kam docházela pouze první půlrok, pak už se jí prostě nechtělo (já jsem se to dozvěděla samozřejmě až po delší době, že do školy nechodí). Vždy ráno se vypravila do školy a někdy šla nebo nešla, i přes moje zákazy, výhrůžky aj., prostě do školy chodit nechtěla. Tak nezbývalo nic jiného než dojít za Ředitelem školy a nějak to vyřešit. Barča jim tvrdila, že školu prostě dodělá další rok, se mnou se o tom odmítala bavit s tím, že to je její věc
Tak tedy školu skončila a našla si brigádu, kam poctivě docházela, asi vidina peněz, to už jí táhlo na 17. rok. Zbytek času trávila víceméně se svým přítelem, buď u nás doma, nebo u nich. Nemůžu říci, že by v té době byla pořád jen zlá, vycházely jsme spolu tak nějak v klidu. Pak si našla práci prodavačky v menší samoobsluze a to ji hodně bavilo. V práci si ji velmi chválili a peníze za to taky měla celkem slušné. V té době jsme se s přítelem rozhodli, že se přestěhujeme do většího bytu, koupili jsme ho a hypotéku a nastalo vyřizování a stěhování. Barča pořád tvrdila, že s námi nechce jít, že zůstane v našem bytě, který byl psaný na mě. No, vyřešilo se to tím, že Barča byla těhotná. Jelikož po mně zdědila LM, tak potrat nepřicházel v úvahu. Myslím si, že si to tak naplánovali.
V těhotenství bydlela tedy Barča s přítelem v tom našem bytě. Jejich vztah byl plný hádek (alespoň co mi později říkala), občas šel přítel do práce, ale většinou ztratil po cestě peníze, to vždy tvrdil, když přišel v podnapilém stavu. Takže jsme občas zaplatili nájem a nakoupili jídlo, pořád to ale nešlo. V září se narodil Vojtíšek. S otcem dítěte se Barča rozešla, když mu bylo půl roku. Potom ještě bydlela pár měsíců sama v tom našem bytě, ale neutáhla to z mateřské, na kluka jí nedával výživné, tak se přestěhovala k nám.
Musela se přestěhovat, protože za těch pár měsíců, co bydlela sama, se u ní scházeli sami povedení lumpové, ona je snad přitahuje Ať to byli holky nebo kluci, každý u ní vycítil, že se dá lehce oblbnout, je důvěřivá… zvláštní je, že jak ke komu Výsledek byl, že si vzala na sebe paušál pro někoho, dokonce si na sebe vzala pro jednu holku půjčku, ta jí řekla, že to bude platit Moje Barča jí věřila a výsledek? Platí ona, protože to je na její jméno. No spousta hloupostí nebo blbostí Takže je jasné, že by to sama neutáhla
No, mám ji teď tedy doma a vůbec nejsem nadšená Neposlouchá, chce si dělat, co ona uzná za vhodné, což chápu, ale na druhou stranu bydlí u nás a musí se tedy trochu přizpůsobit, což jí dělá viditelně velké problémy. Nechce doma s ničím pomáhat, úklid, vaření, praní, to vše musím obstarávat já a ještě do toho hlídám její dítě, protože Barča chodí na brigádu, tak jsem to přeci chtěla, ne? Nemusím dodávat, že v mém věku jsem fakt vyčerpaná a nemám vlastně vůbec čas na sebe ani na přítele. A mé sobecké dceři je to úplně jedno. Ona u mě bydlet nechce. Jako kdybych ji k tomu snad nutila Svou hloupostí přišla o bydlení a teď co dál… Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji. A uvítám nějaké rady ohledně dospělých nedospělých dcer
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1632
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20604
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
VY NEJSTE JEJI SLUZKA A ONA TO MUSI POCHOPIT…
Velké děti - velké problémy… asi to fakt bude platit. Tak jen přeju pevné nervy a aby se Barča co nejdřív umoudřila.
Jeji kluk mezitim zlobi po byte tak tedy vstanu ja ..dam deti do poradku ..a dcera si pak tedy vstane..vetsinou oblekne kluka a jde pryc ..vrati se kolem pul 11 ..da mi kluka a jde na brigadu..Vrati se po 3 hodine ,,da klukovy najist ..ona vetsinou neji..hubne…a jde zase ven ..Vrati se vecer ..zaopatri si syna a budto zaleze do pokoje nebo jde nekmam ven.a takhle to ma skoro porad..A to je to co mi vadi..Neco malo si povime ale nevim citim z ni ze me proste nema rada a je tady jen proto ze nema kam jit a je to jen otazka (pro ni )casu kdy si neco najde a pujdou pryctakhle ona si to predstavuje ,,proto mi nechce pomahat ze to neni jeji domacnost..:(V tomhle je strasne sobecka a je ji jedno ze tho je na me moc,,,tvrdi ze nejsem vubec babicka jaka ma byt:(
ale myslím, že ji probudí jedině náraz tvrdé reality, dokud za ní budeš stát poskytovat jí bydlení, starat se o její (!!) dítě, byť je to Tvoje vnouče, ale ona je matka 
no, čo sa dá viac napísať, asi musí byť ťažké sama vychovávať dcéru, keď jej otec zomrel, lenže to nie je výhovorka, koľko rodičov vychováva svoje dieťa samostatne, a nevyrastú z nich takí nevyzretí nezodpovední a ešte k tomu sebeckí ľudia ako je tvoja Barbora. Ak si týmto denníčkom chcela dosiahnuť aby ťa niekto ľutoval, tak to mi prepáč, ale môžeš si za to, aká je, sama. Navyše, čo sa týka výchovy, nedokážem pochopiť, ako môžeš napísať, že nieje rozmaznaná…horšie to už snáď ani byť nemôže, nehnevaj sa.....môj názor. Možno by som ju ešte skúsila dať do laty, ale neviem či to nie je už v jej veku zbytočné…skús zmeniť svoje správanie k nej (z denníčku to znie akoby mala 10 a nie 21) Predsa dospelý človek sa takto k svojej mame nespráva.
