Trápení s kojením
- Rodičovství
- pajinka111
- 22.06.11 načítám...
Kojení je opravdu boj, po prvním porodu své dcerky jsem si myslela, že je kojení jednoduché, prostě se jen dá prso a miminko se přisaje, a je to. Dcerce to šlo na výbornou, ale ouha, po druhém porodu synkovi to vůbec nešlo, byla jsem zoufalá, propadala jsem beznaději, že nejsem schopná nakrmit mimnko. Co dělám špatně, když mi to poprvé šlo snadno?
Svou první dcerku jsem kojila asi půl roku, chtěla jsem i déle, ale měla jsem zdravotní komplikace, brala jsem silná antibiotika, tak jsem kojit přestala, ale myslím, že bych jinak kojila aspoň do roku a myslím, že bez problémů. Jak jsem už psala v předchozích deníčcích, dcerka se narodila po dlouhém težším porodu, ale okamžitě mi ji dali na břicho a nechali ji i přisát. Myslím, že tohle je asi hodně důležité. Krásně a silně sála, i když jsem ještě nic neměla. Sací reflex měla opravdu hodně vyvinutý, když se přisála, lezly mi oči z důlků
Nikdy neměla problém s bolavým bříškem nebo prdíky, doktorka mi říkala, že miminko by mělo co nejdřív po porodu začít sát mlezivo, které má hodně protilátek a taky živé bakterie do střívek, které pomáhají trávit mlíčko a čím víc jich tam je, tím méně bříško bolí. Pak v mlezivu protilátky a bakterie prudce klesají, je to všechno i v mlíčku, ale už né tolik.
Myslím že na tom určitě něco je, protože dcerka silně sála, nakojená byla za 10 až 15 minut, plně, když náhodou pila déle, vyzvracela to, po kojení se pustila, někdy si odříhla, jindy ne a bříško ji nikdy netrápilo. U ní nevím, co je probděná noc - pro mě to byla opravdu mateřská DOVOLENÁ, BYLA JSEM VYSPANÁ, ODPOČATÁ A MĚLA JSEM SPOUSTU VOLNÉHO ČASU.
Dokonce jsem se ani nehlídala v jídle, mohla jsem se nacpat zelím a jí to nic nedělalo, jediné, na co reagovala, byly pomeranče, jahody… to dostávala kopřivku, ale postupně jsem přidávala a bylo to v pohodě. Po 10minutovém kojení dcerla tvrdě usnula na několik hodin, spala vždycky nejméně 2 hodiny, většinou 3 až 4 hodiny, někdy i 5
Od narození spinkala celou noc, usínala mezi 20. až 22. hodinou a vstávala mězi 7 až 8 hodinou ráno
Já byla naprosto vyspaná, prsa vždycky chtěly explodovat, jak byla nalitá, ale mlíčko jsem nestrácela ani tím, že jsem kojila po několika hodinách. Chodila jsem do ní dloubat, jestli dýchá, nenechala se ničím vyrušit, žádné auto, motorky, řezání, sekání, prostě nic ji nevzbudilo. Chvilkama jsem si říkala, jestli není hluchá, ale slyší dobře
Prostě byla dobře nakrmená, vyspinkaná a pak pořád usměvavá… miminko zlatíčko za odměnu ![]()
Ovšem chlapeček, co přišel na svět za 12 let po dcerce mi dává hodně zabrat. Je naprosto jinačí než byla dcerka. Porod byl také dlouhý a těžší ,Adámka museli i resuscitovat, byl v přímém ohrožení života, po rozdýchání, byl ihned umístěn do inkubátoru a plně na kyslíku 5 dní.
Jsem nesmírně štastná, že mi chlapečka zachránili, je to s ním dost těžké, ale je to náš milovaný drobeček a naštěstí se jeví, že je všechno v pořádku a neměl by mít ani žádnou neurologickou poruchu.
V inkubátoru dostával umělé mlíčko sondou ,protože se nesměl z inkubátoru vyndavat. Mně se mlíčko začalo tročku tvořit až 4. den, ale ještě jsem nic neodsála, prsa nebyla stimulovaná sáním, tak se nechtělo asi mlíčko tvořit, ani spouštět. 5. den večer jsem konečně dostala chlapečka poprvé k nakojení, ale byl to boj, nechtěl se ani za nic přisát a KDYŽ JO, TAK SE HNED PUSTIL. Byla jsem zoufalá, plakala jsem, jaktože mi to nejde
Nakonec jsem dostala silikonový klobouček a světe div se, on se přisál a dokonce polykal mlíčko, ale sál jen tak jemně, moc mu to nešlo. Vždycky jsem zkoušela kojit nejdřív přes klobouček, pak bez, ale bez klouboučku nechtěl sát, zkusila jsem, když byl hladový, prvně bez kloboučku, ale on se tak rozplakal a rozhodil, že pak už nechtěl sát ani s kloboučkem, tak jsme bojovali asi měsíc, navíc každé kojení bylo minimálně půhodiny někdy i hodinu, většinou po dvou hodinách nebo po 1,5 hodině, podle toho, kolik vypil, ovšem ve dne i v noci, pořád stejně a mezitím, když se nekojil, tak křičel, protože ho bolelo bříško, trápily ho prdíky, už ale v inkubátoru.
Od druhého dne po narození jim tak stále hrozně moc křičel, to nedostával moje mlíčko, protože jsem ještě neměla, ale UM, rvalo mi to srdce, chtěla jsem ho pochovat, uklidnit, ale nesměli ho vyndat. Už v porodnici mu zaváděli rektální rourku a musím říct, že bez ní by to bylo asi ještě o dost horší, prdíky docela pěkně odcházely, ale pomáhlo to jen na chvilku. Kapky jsme vyzkoušeli všelijaké, cvičení s nožičkama, teplo na bříško, masírovaní, ale nic nezabralo, po některých kapkách mi to přišlo ještě horší. V jídle jsem se hlídala jak nikdy, už jsem skoro nic nejedla, protože jsem fakt nevěděla, co jíst, aby ho to netrápilo. Párkrát mě bolela hlava, neměla jsem na nic chuť a nejedla jsem opravdu nic a synka bolelo stejně bříško a jednou tak, že jsem myslela, že snad pojedeme na pohotovost. Můj spánek od porodu do ted je tak 3 až 4 hodiny denně, je to těžké, ale musíme to vydržet, jednou to prostě přejde, ale už se na tu dobu fakt těším
Takže si myslím, že jídlo mu tyhle potíže nezpůsobuje. Vždycky si pěkně odříhne a stejně ho bříško po kojení trápí. Prostě jak roste, tak to pomaličku všechno přechází.
Už má 3 měsíce, prdíky ho sice trápí, ale už ne tolik, už se vyprdí i bez rourky nebo teploměru. Dokonce se už přisává i bez kloboučku a docela saje, ale pořád to není žádný výkon, klobouček je pořád velký kamarád, i když se musí víc snažit, tak tak mu to jde lépe uchopit, mám velká prsa a maličké bradavky, ale dcerka s nimi neměla jediný problém
Ale snažím se co nejvíc klobouček omezovat.Pořád ale kojíme, alespoň půlhodiny. Malý saje daleko míň než dcerka, takže to trvá než se nakrmí.
Tím, že saje tak málo a slabě, si myslím, že se mi dělá i míň mlíčka, piji už litry vody, ale nijak to nepomáhá, je ho asi málo, tak po 15 minutách se vždycky začne hrozně vztekat a pouštět se, plakat, 100× to uchopí a pustí, až to pak vůbec nechce. Zkoušela jsem odsávačku, ale nic neodsaji. Sice zatím přibíra pěkně, ale začal už hlady plakat, takže ho asi tak 1× až 2× za 24 hodin po kojení dokrmím umělým mlíčkem Beba Ha 1, vypije 60 až 100 ml, což je už dost, začínám se bát, že mlíčko stratím úplně, zatím tedy kojím ještě hodně, ale u každého kojení je vztekání -to dělal i před tím než jsem začala dokrmovat -dokrmuji asi necelých 14 dní.
Takže už vím, že kojení je velká věda a není pravda, že je to naprosto přirozené a jednoduché, některému miminku to prostě jde hned, jiné se to naučí časem, jiné se to bohužel nenaučí vůbec. Přeji všem maminkám hodně trpělivosti s miminky a kojením. Zatím stále bojujeme a doufám, že budeme kojit, alespoň částečně a co nejdéle.
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 461
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 451
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 512
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 312
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 326
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2670
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1774
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 927
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1797
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 633
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...