Trápení s kojením
Kojení je opravdu boj, po prvním porodu své dcerky jsem si myslela, že je kojení jednoduché, prostě se jen dá prso a miminko se přisaje, a je to. Dcerce to šlo na výbornou, ale ouha, po druhém porodu synkovi to vůbec nešlo, byla jsem zoufalá, propadala jsem beznaději, že nejsem schopná nakrmit mimnko. Co dělám špatně, když mi to poprvé šlo snadno?
Svou první dcerku jsem kojila asi půl roku, chtěla jsem i déle, ale měla jsem zdravotní komplikace, brala jsem silná antibiotika, tak jsem kojit přestala, ale myslím, že bych jinak kojila aspoň do roku a myslím, že bez problémů. Jak jsem už psala v předchozích deníčcích, dcerka se narodila po dlouhém težším porodu, ale okamžitě mi ji dali na břicho a nechali ji i přisát. Myslím, že tohle je asi hodně důležité. Krásně a silně sála, i když jsem ještě nic neměla. Sací reflex měla opravdu hodně vyvinutý, když se přisála, lezly mi oči z důlků
Nikdy neměla problém s bolavým bříškem nebo prdíky, doktorka mi říkala, že miminko by mělo co nejdřív po porodu začít sát mlezivo, které má hodně protilátek a taky živé bakterie do střívek, které pomáhají trávit mlíčko a čím víc jich tam je, tím méně bříško bolí. Pak v mlezivu protilátky a bakterie prudce klesají, je to všechno i v mlíčku, ale už né tolik.
Myslím že na tom určitě něco je, protože dcerka silně sála, nakojená byla za 10 až 15 minut, plně, když náhodou pila déle, vyzvracela to, po kojení se pustila, někdy si odříhla, jindy ne a bříško ji nikdy netrápilo. U ní nevím, co je probděná noc - pro mě to byla opravdu mateřská DOVOLENÁ, BYLA JSEM VYSPANÁ, ODPOČATÁ A MĚLA JSEM SPOUSTU VOLNÉHO ČASU.
Dokonce jsem se ani nehlídala v jídle, mohla jsem se nacpat zelím a jí to nic nedělalo, jediné, na co reagovala, byly pomeranče, jahody… to dostávala kopřivku, ale postupně jsem přidávala a bylo to v pohodě. Po 10minutovém kojení dcerla tvrdě usnula na několik hodin, spala vždycky nejméně 2 hodiny, většinou 3 až 4 hodiny, někdy i 5
Od narození spinkala celou noc, usínala mezi 20. až 22. hodinou a vstávala mězi 7 až 8 hodinou ráno
Já byla naprosto vyspaná, prsa vždycky chtěly explodovat, jak byla nalitá, ale mlíčko jsem nestrácela ani tím, že jsem kojila po několika hodinách. Chodila jsem do ní dloubat, jestli dýchá, nenechala se ničím vyrušit, žádné auto, motorky, řezání, sekání, prostě nic ji nevzbudilo. Chvilkama jsem si říkala, jestli není hluchá, ale slyší dobře
Prostě byla dobře nakrmená, vyspinkaná a pak pořád usměvavá… miminko zlatíčko za odměnu ![]()
Ovšem chlapeček, co přišel na svět za 12 let po dcerce mi dává hodně zabrat. Je naprosto jinačí než byla dcerka. Porod byl také dlouhý a těžší ,Adámka museli i resuscitovat, byl v přímém ohrožení života, po rozdýchání, byl ihned umístěn do inkubátoru a plně na kyslíku 5 dní.
Jsem nesmírně štastná, že mi chlapečka zachránili, je to s ním dost těžké, ale je to náš milovaný drobeček a naštěstí se jeví, že je všechno v pořádku a neměl by mít ani žádnou neurologickou poruchu.
V inkubátoru dostával umělé mlíčko sondou ,protože se nesměl z inkubátoru vyndavat. Mně se mlíčko začalo tročku tvořit až 4. den, ale ještě jsem nic neodsála, prsa nebyla stimulovaná sáním, tak se nechtělo asi mlíčko tvořit, ani spouštět. 5. den večer jsem konečně dostala chlapečka poprvé k nakojení, ale byl to boj, nechtěl se ani za nic přisát a KDYŽ JO, TAK SE HNED PUSTIL. Byla jsem zoufalá, plakala jsem, jaktože mi to nejde
Nakonec jsem dostala silikonový klobouček a světe div se, on se přisál a dokonce polykal mlíčko, ale sál jen tak jemně, moc mu to nešlo. Vždycky jsem zkoušela kojit nejdřív přes klobouček, pak bez, ale bez klouboučku nechtěl sát, zkusila jsem, když byl hladový, prvně bez kloboučku, ale on se tak rozplakal a rozhodil, že pak už nechtěl sát ani s kloboučkem, tak jsme bojovali asi měsíc, navíc každé kojení bylo minimálně půhodiny někdy i hodinu, většinou po dvou hodinách nebo po 1,5 hodině, podle toho, kolik vypil, ovšem ve dne i v noci, pořád stejně a mezitím, když se nekojil, tak křičel, protože ho bolelo bříško, trápily ho prdíky, už ale v inkubátoru.
Od druhého dne po narození jim tak stále hrozně moc křičel, to nedostával moje mlíčko, protože jsem ještě neměla, ale UM, rvalo mi to srdce, chtěla jsem ho pochovat, uklidnit, ale nesměli ho vyndat. Už v porodnici mu zaváděli rektální rourku a musím říct, že bez ní by to bylo asi ještě o dost horší, prdíky docela pěkně odcházely, ale pomáhlo to jen na chvilku. Kapky jsme vyzkoušeli všelijaké, cvičení s nožičkama, teplo na bříško, masírovaní, ale nic nezabralo, po některých kapkách mi to přišlo ještě horší. V jídle jsem se hlídala jak nikdy, už jsem skoro nic nejedla, protože jsem fakt nevěděla, co jíst, aby ho to netrápilo. Párkrát mě bolela hlava, neměla jsem na nic chuť a nejedla jsem opravdu nic a synka bolelo stejně bříško a jednou tak, že jsem myslela, že snad pojedeme na pohotovost. Můj spánek od porodu do ted je tak 3 až 4 hodiny denně, je to těžké, ale musíme to vydržet, jednou to prostě přejde, ale už se na tu dobu fakt těším
Takže si myslím, že jídlo mu tyhle potíže nezpůsobuje. Vždycky si pěkně odříhne a stejně ho bříško po kojení trápí. Prostě jak roste, tak to pomaličku všechno přechází.
Už má 3 měsíce, prdíky ho sice trápí, ale už ne tolik, už se vyprdí i bez rourky nebo teploměru. Dokonce se už přisává i bez kloboučku a docela saje, ale pořád to není žádný výkon, klobouček je pořád velký kamarád, i když se musí víc snažit, tak tak mu to jde lépe uchopit, mám velká prsa a maličké bradavky, ale dcerka s nimi neměla jediný problém
Ale snažím se co nejvíc klobouček omezovat.Pořád ale kojíme, alespoň půlhodiny. Malý saje daleko míň než dcerka, takže to trvá než se nakrmí.
Tím, že saje tak málo a slabě, si myslím, že se mi dělá i míň mlíčka, piji už litry vody, ale nijak to nepomáhá, je ho asi málo, tak po 15 minutách se vždycky začne hrozně vztekat a pouštět se, plakat, 100× to uchopí a pustí, až to pak vůbec nechce. Zkoušela jsem odsávačku, ale nic neodsaji. Sice zatím přibíra pěkně, ale začal už hlady plakat, takže ho asi tak 1× až 2× za 24 hodin po kojení dokrmím umělým mlíčkem Beba Ha 1, vypije 60 až 100 ml, což je už dost, začínám se bát, že mlíčko stratím úplně, zatím tedy kojím ještě hodně, ale u každého kojení je vztekání -to dělal i před tím než jsem začala dokrmovat -dokrmuji asi necelých 14 dní.
Takže už vím, že kojení je velká věda a není pravda, že je to naprosto přirozené a jednoduché, některému miminku to prostě jde hned, jiné se to naučí časem, jiné se to bohužel nenaučí vůbec. Přeji všem maminkám hodně trpělivosti s miminky a kojením. Zatím stále bojujeme a doufám, že budeme kojit, alespoň částečně a co nejdéle.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 8766
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1204
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 1344
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1206
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 772
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2712
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 4531
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2675
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1699
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1666
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...