Trápení s kojením
Kojení je opravdu boj, po prvním porodu své dcerky jsem si myslela, že je kojení jednoduché, prostě se jen dá prso a miminko se přisaje, a je to. Dcerce to šlo na výbornou, ale ouha, po druhém porodu synkovi to vůbec nešlo, byla jsem zoufalá, propadala jsem beznaději, že nejsem schopná nakrmit mimnko. Co dělám špatně, když mi to poprvé šlo snadno?
Svou první dcerku jsem kojila asi půl roku, chtěla jsem i déle, ale měla jsem zdravotní komplikace, brala jsem silná antibiotika, tak jsem kojit přestala, ale myslím, že bych jinak kojila aspoň do roku a myslím, že bez problémů. Jak jsem už psala v předchozích deníčcích, dcerka se narodila po dlouhém težším porodu, ale okamžitě mi ji dali na břicho a nechali ji i přisát. Myslím, že tohle je asi hodně důležité. Krásně a silně sála, i když jsem ještě nic neměla. Sací reflex měla opravdu hodně vyvinutý, když se přisála, lezly mi oči z důlků
Nikdy neměla problém s bolavým bříškem nebo prdíky, doktorka mi říkala, že miminko by mělo co nejdřív po porodu začít sát mlezivo, které má hodně protilátek a taky živé bakterie do střívek, které pomáhají trávit mlíčko a čím víc jich tam je, tím méně bříško bolí. Pak v mlezivu protilátky a bakterie prudce klesají, je to všechno i v mlíčku, ale už né tolik.
Myslím že na tom určitě něco je, protože dcerka silně sála, nakojená byla za 10 až 15 minut, plně, když náhodou pila déle, vyzvracela to, po kojení se pustila, někdy si odříhla, jindy ne a bříško ji nikdy netrápilo. U ní nevím, co je probděná noc - pro mě to byla opravdu mateřská DOVOLENÁ, BYLA JSEM VYSPANÁ, ODPOČATÁ A MĚLA JSEM SPOUSTU VOLNÉHO ČASU.
Dokonce jsem se ani nehlídala v jídle, mohla jsem se nacpat zelím a jí to nic nedělalo, jediné, na co reagovala, byly pomeranče, jahody… to dostávala kopřivku, ale postupně jsem přidávala a bylo to v pohodě. Po 10minutovém kojení dcerla tvrdě usnula na několik hodin, spala vždycky nejméně 2 hodiny, většinou 3 až 4 hodiny, někdy i 5
Od narození spinkala celou noc, usínala mezi 20. až 22. hodinou a vstávala mězi 7 až 8 hodinou ráno
Já byla naprosto vyspaná, prsa vždycky chtěly explodovat, jak byla nalitá, ale mlíčko jsem nestrácela ani tím, že jsem kojila po několika hodinách. Chodila jsem do ní dloubat, jestli dýchá, nenechala se ničím vyrušit, žádné auto, motorky, řezání, sekání, prostě nic ji nevzbudilo. Chvilkama jsem si říkala, jestli není hluchá, ale slyší dobře
Prostě byla dobře nakrmená, vyspinkaná a pak pořád usměvavá… miminko zlatíčko za odměnu ![]()
Ovšem chlapeček, co přišel na svět za 12 let po dcerce mi dává hodně zabrat. Je naprosto jinačí než byla dcerka. Porod byl také dlouhý a těžší ,Adámka museli i resuscitovat, byl v přímém ohrožení života, po rozdýchání, byl ihned umístěn do inkubátoru a plně na kyslíku 5 dní.
Jsem nesmírně štastná, že mi chlapečka zachránili, je to s ním dost těžké, ale je to náš milovaný drobeček a naštěstí se jeví, že je všechno v pořádku a neměl by mít ani žádnou neurologickou poruchu.
V inkubátoru dostával umělé mlíčko sondou ,protože se nesměl z inkubátoru vyndavat. Mně se mlíčko začalo tročku tvořit až 4. den, ale ještě jsem nic neodsála, prsa nebyla stimulovaná sáním, tak se nechtělo asi mlíčko tvořit, ani spouštět. 5. den večer jsem konečně dostala chlapečka poprvé k nakojení, ale byl to boj, nechtěl se ani za nic přisát a KDYŽ JO, TAK SE HNED PUSTIL. Byla jsem zoufalá, plakala jsem, jaktože mi to nejde
Nakonec jsem dostala silikonový klobouček a světe div se, on se přisál a dokonce polykal mlíčko, ale sál jen tak jemně, moc mu to nešlo. Vždycky jsem zkoušela kojit nejdřív přes klobouček, pak bez, ale bez klouboučku nechtěl sát, zkusila jsem, když byl hladový, prvně bez kloboučku, ale on se tak rozplakal a rozhodil, že pak už nechtěl sát ani s kloboučkem, tak jsme bojovali asi měsíc, navíc každé kojení bylo minimálně půhodiny někdy i hodinu, většinou po dvou hodinách nebo po 1,5 hodině, podle toho, kolik vypil, ovšem ve dne i v noci, pořád stejně a mezitím, když se nekojil, tak křičel, protože ho bolelo bříško, trápily ho prdíky, už ale v inkubátoru.
Od druhého dne po narození jim tak stále hrozně moc křičel, to nedostával moje mlíčko, protože jsem ještě neměla, ale UM, rvalo mi to srdce, chtěla jsem ho pochovat, uklidnit, ale nesměli ho vyndat. Už v porodnici mu zaváděli rektální rourku a musím říct, že bez ní by to bylo asi ještě o dost horší, prdíky docela pěkně odcházely, ale pomáhlo to jen na chvilku. Kapky jsme vyzkoušeli všelijaké, cvičení s nožičkama, teplo na bříško, masírovaní, ale nic nezabralo, po některých kapkách mi to přišlo ještě horší. V jídle jsem se hlídala jak nikdy, už jsem skoro nic nejedla, protože jsem fakt nevěděla, co jíst, aby ho to netrápilo. Párkrát mě bolela hlava, neměla jsem na nic chuť a nejedla jsem opravdu nic a synka bolelo stejně bříško a jednou tak, že jsem myslela, že snad pojedeme na pohotovost. Můj spánek od porodu do ted je tak 3 až 4 hodiny denně, je to těžké, ale musíme to vydržet, jednou to prostě přejde, ale už se na tu dobu fakt těším
Takže si myslím, že jídlo mu tyhle potíže nezpůsobuje. Vždycky si pěkně odříhne a stejně ho bříško po kojení trápí. Prostě jak roste, tak to pomaličku všechno přechází.
Už má 3 měsíce, prdíky ho sice trápí, ale už ne tolik, už se vyprdí i bez rourky nebo teploměru. Dokonce se už přisává i bez kloboučku a docela saje, ale pořád to není žádný výkon, klobouček je pořád velký kamarád, i když se musí víc snažit, tak tak mu to jde lépe uchopit, mám velká prsa a maličké bradavky, ale dcerka s nimi neměla jediný problém
Ale snažím se co nejvíc klobouček omezovat.Pořád ale kojíme, alespoň půlhodiny. Malý saje daleko míň než dcerka, takže to trvá než se nakrmí.
Tím, že saje tak málo a slabě, si myslím, že se mi dělá i míň mlíčka, piji už litry vody, ale nijak to nepomáhá, je ho asi málo, tak po 15 minutách se vždycky začne hrozně vztekat a pouštět se, plakat, 100× to uchopí a pustí, až to pak vůbec nechce. Zkoušela jsem odsávačku, ale nic neodsaji. Sice zatím přibíra pěkně, ale začal už hlady plakat, takže ho asi tak 1× až 2× za 24 hodin po kojení dokrmím umělým mlíčkem Beba Ha 1, vypije 60 až 100 ml, což je už dost, začínám se bát, že mlíčko stratím úplně, zatím tedy kojím ještě hodně, ale u každého kojení je vztekání -to dělal i před tím než jsem začala dokrmovat -dokrmuji asi necelých 14 dní.
Takže už vím, že kojení je velká věda a není pravda, že je to naprosto přirozené a jednoduché, některému miminku to prostě jde hned, jiné se to naučí časem, jiné se to bohužel nenaučí vůbec. Přeji všem maminkám hodně trpělivosti s miminky a kojením. Zatím stále bojujeme a doufám, že budeme kojit, alespoň částečně a co nejdéle.
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 2946
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 1822
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1532
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 797
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 731
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1717
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 958
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 10467
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2538
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 1014
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...