Moje cesta k miminku
Celý život jsem měla problémy s MS, od 18 let jsem začala chodit pravidelně k lékaři, měla jsem ji tak jednou za 3 až 4 měsíce. Protože jsem děti ještě nechtěla, dostala jsem antikocepčí pilulky a MS byla pravidelná jako hodinky. Ale v době, kdy jsme se partnerem rozhodli, že chceme děti, jsem pilulky vysadila a MS byla ještě víc rozházená než dříve, nicméně, nevím ani jak, ale asi po 2 letech nepravidelného snažení jsem otěhotněla.
Šla jsem na pravidelnou návštěvu dr., to že mi nepřišla MS, nebyla žádná záhada, protože jsem ji měla všelijak, ale u dr. jsem si udělala test z moče, byl negativní, dr. mi vzal krev. Druhý den jsem si volala a krev byla pozitivní, nicméně test, který jsem si doma udělala, byl pořád negativní. Za pár týdnů jsem měla jít na kontrolu, kde už bylo něco málo vidět, byla jsem šťastná, že se to povedlo, za dalších 14 dní jsem byla opět na kontrole, už bylo vidět víc, ale dr. říkal, že je to menší než by mělo být, ale že je důležité, jestli poroste, tak následovaly kontroly a mimi rostlo, sice pomaleji, ale rostlo. Byla jsem ve 12. tt a nějak se mi zdálo, že mi ochabla prsa, že to napětí zmizelo, nevěnovala jsem tomu pozornost ,ale na kontrole mi dr. opatrně sdělil, že miminko už nežije, že i hůř rostlo, že byla i možná nějaká vývojová porucha, zhroutilo se mi všechno a ještě ten den jsem absolvovala revizi dělohy.
Přesně za rok opět v měsíci červnu jsem otěhotněla znovu, nijak jsme se nesnažili, chodila jsem pravidelně na kontroly, dostala jsem nějakou injekci na udržení, přešel i 12. tt, tak jsem byla štastná, že jsme zvládli 12. tt, ve 14. tt jsem byla na kontrole, kde dr. řekl opět tu větu, že je mimi trošku měnší než by mělo být, ale jinak se zdá být vše v pořádku. Za 14 dní jsem začala v noci trošičku špinit, k ránu jsem se probudila a strašně moc jsem krvácela, měla jsem bolesti a věděla jsem, že je zase po všem, jeli jsem do nemocnice, kde mi řekli, že jsem potratila, ale že mi udělají revizi, protože ještě hodně krvácím. BYLA JSEM NAPROSTO ZOUFALÁ.
Začalo se zjištovat, proč u mně dochází k potratům a zjistilo se, že mám velice nízkou hladinu progesteronu, tak jsem byla aspoň ráda, že se vůbec něco zjistilo.
Opět za rok, zase v měsíci červnu, jsem otěhotněla, nejspíš mám červen abnormálně plodný 
To mě dr. už hlídal každý týden, píchal mi injekce, bral mi krev a kontrolovat hodnoty, když byl menší pokles progesteronu, hned mi dal další injekci a tak to bylo asi do 20. tt, pak už už placenta začala fungovat sama a miminko se krásně vyvíjelo, byla jsem štastná jako každá budoucí maminka, všechny testy v pořádku, v těhotensvtí mě nic netrápilo, žádná nevolnost malátnost, příbírala jsem optimálně, jedla jsem všechno, na co jsem měla chuť, nejvíc mě braly slané korbáčky, které jsem do té doby neměla vůbec ráda, asi to tělo potřebovalo, protože jsem se po nich mohla utlouct
Dle ultrazvuku nám 3× dr. řekl, že čekáme chlapečka, já moc chtěla holčičku, nevím proč, ale myslela jsem si, že ji čekám, ale nakonec mi to bylo jedno, byli jsme štastní, že budeme mít brzo v náručí naše miminko. Ke konci těhotenství jsme začali chystat postýlku, oblečení kočárek. Pak přišel konečně ten den D, kterého jsem se nebála, jako prvorodička jsem nevěděla, co mě čeká, tak jsem byla v pohodě a jaké bylo překvapení, když se z očekávaného chlapečka narodila krásná holčička , takže byla v modrém a zeleném, ale nám tekly slzy štěstí, že máme svoje krásné zdravé miminko.
O porodu v dalším deníčku
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 695
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 446
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 7022
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4007
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 3711
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2231
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1213
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2701
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 957
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3052
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
lavně že jste to všechno překonali a miminka se dočkali 
. Na tom ale nezalezi, hlavne, ze jsi to tak zvladla a mas zdrave miminko, to je nejdulezitejsi!
,je to první deníček jak to všechno začalo 
další budou následovat 