Jak roste náš vymodlený syn
V předchozích deníčcích jsem psala o svých porodech, Adámek se narodil po 10 dnech přenášení, voda byla zelená, u porodu se ztrácely ozvy, nakonec mi po napíchnutí epiduralu roztáhli porodní cesty a syn se narodil, ale ke konci přestalo srdíčko ťukat úplně a měl hodně utaženou pupeční šnůru kolem krku. Vůbec mi ho neukázali, hned s ním utíkali pryč, jen jsem zahlédla úplně šedé tělíčko, museli ho dlouho resuscitovat, než začalo srdíčko znovu ťukat a Apgar skore měl pouze 3–6–7. Ve zprávě měl: těžká perinatální asfyxie. Byly to nejhorší chvíle mého života, tak obrovský strach jsem nikdy nezažila, propadala jsem hysterii.
- 1
- 1
Naštěstí všechno dobře dopadlo, Adámka se podařilo zachránit, museli ho na 5 dní umístit do inkubátoru, plně na kyslík, nedali mi ho ani jednou pochovat, ani nakojit ale všechno dopadlo dobře. Syn už pak neměl žádné potíže a 5. den mi ho dali poprvé nakojit. Ale s kojením to byl boj, malému to vůbec nešlo, na rozdíl od první dcerky, která krásně sála, byla moc hodné a spavé miminko. Z porodnice jsme odcházeli s kloboučky na kojení, přes to synovi alespoň trošku šlo. Musel absolvovat spoustu krevních vyšetření, jestli je už vše ok, pak ještě ultrazvuk mozku, protože měl z porodu na boku na hlavičce velkou bouli přes půl hlavičky, ta se vstřebávala asi 3 měsíce.
Chodili jsme nějaký čas do rizikové poradny kvůli tomu, aby bylo všechno v pořádku, ale spíš jen preventivně, protože už v porodnici se syn jevil jako značně živé miminko, pořád sebou šil a kopal nožičkami, ale bohužel i hodně plakal, hodně často a dlouho, i celou dobu v inkubátoru, srdíčko mi krvácelo, když jsem si ho nesměla ani pochovat a on hrozně plakal. Plakal často i přes den i přes noc, moc toho nenaspal, pomáhalo jen nošení, trpěl hodně na prdíky. U jeho sestřičky jsem ani nevěděla, co to prdíky jsou, spala prakticky pořád, nebo se smála.
Myslela jsem, že když je druhorozený, budu všechno vědět a bude to i jednodušší, ale to byl omyl! U dcery jsem ani nevěděla, že jsem na mateřské, zatímco syn mi to ukázal i za ni. V prvních 4 měsících nebyl kočárek skoro potřeba, protože malý jen plakal a jezdili jsme pořád se sirénou, na chvilku usnul jen vysílením. Sehnala jsem si šátek a nosítko, a světe div se, bylo po pláči, když byl u mě, byl hodný, jen běda, když byl sám v postýlce nebo v koši atd. Takže jsem malého nosila i venku a kočárek strkala před sebou, až usnul v nosítku, v kočárku pak spinkal taky asi tak hodinku. V noci vstávání 10×, i vícekrát za noc, byla jsem jako mátoha, vůbec nevím, jak jsem to zvládla!
Adámek hodně brzy zvedal hlavičku, otáčel se ve 2,5 měsících, rychle se plazil v 6 měsících, za měsíc nato se postavil a capkal kolem nábytku, brzo na to se pustil a začal capkat sám, takže to, že byl hodně přidušený, na něm nezanechalo žádné následky a vývojově je naprosto v pořádku, jen jsem byla upozorněna na to, že bude asi hyperaktivní, což určitě je, není ani vteřinu v klidu, ve spánku sebou šije taky, proto se asi budí. Kolem 15 měsíců konečně začal spát celou noc, ale i tak je v noci neklidný a hodně sebou šije a tím se budí, ikdyž hned zase usne. Dcerka měla také diagnostikovanou hyperaktivitu ze sond na mozku na neurologii, také byla neustále v pohybu, ale pak na rozdíl od syna často, dlouho a tvrdě spala.
Je docela hodně hlučný, i když se raduje, tak hrozně nahlas piští, často se vzteká, když spustí sirénu, tak opravdu zaléhají uši, je to dost velký vztekloun, umí se opravdu hodně vztekat, třeba lehne na zem, propne se do vzduchu jako luk, pouští zadeček dolů, točí se dokola a hrozně křičí, už nemlátí hlavou o zeď, to zjistil, že asi bolí.
Nepomáhá nic než ignorace, nebo se za chvilku uklidní, když ho dám do postýlky. Od starší dcerky jsem tohle nikdy nezažila, malej to má na denním pořádku.
Umí být opravdu i zlatínek, třeba venku sice běhá a je akční, ale nevzteká se a je fakt hrozně hodný, umí si taky pěkně hrát, staví lego, kope do balonu, kreslí, dokonce sám se naučil na tabletu 4 písmenka a neomylně najde je i všude v novinách, knížkách, takže už opravdu čte 
Dcerku písmenka nazajímala ještě ani v 5letech Jak jsou ty moje dětičky každé jiné, zlatíčka moje.
Adámek roste jako z vody, při narození měl 3120 g a 50 cm a nyní má 14 kg a 89 cm ve 22 měsících.
Protože jsou obě děti březňátka, slaví společně narozeniny, jsou to moje největší štěstíčka, není nic krásnějšího než mít zdravé a spokojené dětičky.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3097
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1788
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1222
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 702
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 744
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2603
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3516
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2936
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1084
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1493
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
. A ještě že to tak dopadlo-musela jsi mít hrozný strach 
, to si ani nedovedu představit. Je moc krásný a musí vám dělat radost 
Pajinko, máš moc krásné děti 
a neřešila bych nějakou " přechytračelou " maminu, která neměla asi nikdy problémy s plačícím mimčem 
opatrujte se..
o kojení ani UM tu nebyla snad řeč…to může fakt napsat jenom nějaká zakomplexovaná kráva 
moc hezky napsané 
Další „kojený“ chudinka, který proplakal celé dětství hlady. **