Jak roste náš vymodlený syn
V předchozích deníčcích jsem psala o svých porodech, Adámek se narodil po 10 dnech přenášení, voda byla zelená, u porodu se ztrácely ozvy, nakonec mi po napíchnutí epiduralu roztáhli porodní cesty a syn se narodil, ale ke konci přestalo srdíčko ťukat úplně a měl hodně utaženou pupeční šnůru kolem krku. Vůbec mi ho neukázali, hned s ním utíkali pryč, jen jsem zahlédla úplně šedé tělíčko, museli ho dlouho resuscitovat, než začalo srdíčko znovu ťukat a Apgar skore měl pouze 3–6–7. Ve zprávě měl: těžká perinatální asfyxie. Byly to nejhorší chvíle mého života, tak obrovský strach jsem nikdy nezažila, propadala jsem hysterii.
- 1
- 1
Naštěstí všechno dobře dopadlo, Adámka se podařilo zachránit, museli ho na 5 dní umístit do inkubátoru, plně na kyslík, nedali mi ho ani jednou pochovat, ani nakojit ale všechno dopadlo dobře. Syn už pak neměl žádné potíže a 5. den mi ho dali poprvé nakojit. Ale s kojením to byl boj, malému to vůbec nešlo, na rozdíl od první dcerky, která krásně sála, byla moc hodné a spavé miminko. Z porodnice jsme odcházeli s kloboučky na kojení, přes to synovi alespoň trošku šlo. Musel absolvovat spoustu krevních vyšetření, jestli je už vše ok, pak ještě ultrazvuk mozku, protože měl z porodu na boku na hlavičce velkou bouli přes půl hlavičky, ta se vstřebávala asi 3 měsíce.
Chodili jsme nějaký čas do rizikové poradny kvůli tomu, aby bylo všechno v pořádku, ale spíš jen preventivně, protože už v porodnici se syn jevil jako značně živé miminko, pořád sebou šil a kopal nožičkami, ale bohužel i hodně plakal, hodně často a dlouho, i celou dobu v inkubátoru, srdíčko mi krvácelo, když jsem si ho nesměla ani pochovat a on hrozně plakal. Plakal často i přes den i přes noc, moc toho nenaspal, pomáhalo jen nošení, trpěl hodně na prdíky. U jeho sestřičky jsem ani nevěděla, co to prdíky jsou, spala prakticky pořád, nebo se smála.
Myslela jsem, že když je druhorozený, budu všechno vědět a bude to i jednodušší, ale to byl omyl! U dcery jsem ani nevěděla, že jsem na mateřské, zatímco syn mi to ukázal i za ni. V prvních 4 měsících nebyl kočárek skoro potřeba, protože malý jen plakal a jezdili jsme pořád se sirénou, na chvilku usnul jen vysílením. Sehnala jsem si šátek a nosítko, a světe div se, bylo po pláči, když byl u mě, byl hodný, jen běda, když byl sám v postýlce nebo v koši atd. Takže jsem malého nosila i venku a kočárek strkala před sebou, až usnul v nosítku, v kočárku pak spinkal taky asi tak hodinku. V noci vstávání 10×, i vícekrát za noc, byla jsem jako mátoha, vůbec nevím, jak jsem to zvládla!
Adámek hodně brzy zvedal hlavičku, otáčel se ve 2,5 měsících, rychle se plazil v 6 měsících, za měsíc nato se postavil a capkal kolem nábytku, brzo na to se pustil a začal capkat sám, takže to, že byl hodně přidušený, na něm nezanechalo žádné následky a vývojově je naprosto v pořádku, jen jsem byla upozorněna na to, že bude asi hyperaktivní, což určitě je, není ani vteřinu v klidu, ve spánku sebou šije taky, proto se asi budí. Kolem 15 měsíců konečně začal spát celou noc, ale i tak je v noci neklidný a hodně sebou šije a tím se budí, ikdyž hned zase usne. Dcerka měla také diagnostikovanou hyperaktivitu ze sond na mozku na neurologii, také byla neustále v pohybu, ale pak na rozdíl od syna často, dlouho a tvrdě spala.
Je docela hodně hlučný, i když se raduje, tak hrozně nahlas piští, často se vzteká, když spustí sirénu, tak opravdu zaléhají uši, je to dost velký vztekloun, umí se opravdu hodně vztekat, třeba lehne na zem, propne se do vzduchu jako luk, pouští zadeček dolů, točí se dokola a hrozně křičí, už nemlátí hlavou o zeď, to zjistil, že asi bolí.
Nepomáhá nic než ignorace, nebo se za chvilku uklidní, když ho dám do postýlky. Od starší dcerky jsem tohle nikdy nezažila, malej to má na denním pořádku.
Umí být opravdu i zlatínek, třeba venku sice běhá a je akční, ale nevzteká se a je fakt hrozně hodný, umí si taky pěkně hrát, staví lego, kope do balonu, kreslí, dokonce sám se naučil na tabletu 4 písmenka a neomylně najde je i všude v novinách, knížkách, takže už opravdu čte 
Dcerku písmenka nazajímala ještě ani v 5letech Jak jsou ty moje dětičky každé jiné, zlatíčka moje.
Adámek roste jako z vody, při narození měl 3120 g a 50 cm a nyní má 14 kg a 89 cm ve 22 měsících.
Protože jsou obě děti březňátka, slaví společně narozeniny, jsou to moje největší štěstíčka, není nic krásnějšího než mít zdravé a spokojené dětičky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1171
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 699
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1215
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 507
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 309
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19108
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2523
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2752
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2474
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1655
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. A ještě že to tak dopadlo-musela jsi mít hrozný strach 
, to si ani nedovedu představit. Je moc krásný a musí vám dělat radost 
Pajinko, máš moc krásné děti 
a neřešila bych nějakou " přechytračelou " maminu, která neměla asi nikdy problémy s plačícím mimčem 
opatrujte se..
o kojení ani UM tu nebyla snad řeč…to může fakt napsat jenom nějaká zakomplexovaná kráva 
moc hezky napsané 
Další „kojený“ chudinka, který proplakal celé dětství hlady. **