Jak roste náš vymodlený syn
V předchozích deníčcích jsem psala o svých porodech, Adámek se narodil po 10 dnech přenášení, voda byla zelená, u porodu se ztrácely ozvy, nakonec mi po napíchnutí epiduralu roztáhli porodní cesty a syn se narodil, ale ke konci přestalo srdíčko ťukat úplně a měl hodně utaženou pupeční šnůru kolem krku. Vůbec mi ho neukázali, hned s ním utíkali pryč, jen jsem zahlédla úplně šedé tělíčko, museli ho dlouho resuscitovat, než začalo srdíčko znovu ťukat a Apgar skore měl pouze 3–6–7. Ve zprávě měl: těžká perinatální asfyxie. Byly to nejhorší chvíle mého života, tak obrovský strach jsem nikdy nezažila, propadala jsem hysterii.
- 1
- 1
Naštěstí všechno dobře dopadlo, Adámka se podařilo zachránit, museli ho na 5 dní umístit do inkubátoru, plně na kyslík, nedali mi ho ani jednou pochovat, ani nakojit ale všechno dopadlo dobře. Syn už pak neměl žádné potíže a 5. den mi ho dali poprvé nakojit. Ale s kojením to byl boj, malému to vůbec nešlo, na rozdíl od první dcerky, která krásně sála, byla moc hodné a spavé miminko. Z porodnice jsme odcházeli s kloboučky na kojení, přes to synovi alespoň trošku šlo. Musel absolvovat spoustu krevních vyšetření, jestli je už vše ok, pak ještě ultrazvuk mozku, protože měl z porodu na boku na hlavičce velkou bouli přes půl hlavičky, ta se vstřebávala asi 3 měsíce.
Chodili jsme nějaký čas do rizikové poradny kvůli tomu, aby bylo všechno v pořádku, ale spíš jen preventivně, protože už v porodnici se syn jevil jako značně živé miminko, pořád sebou šil a kopal nožičkami, ale bohužel i hodně plakal, hodně často a dlouho, i celou dobu v inkubátoru, srdíčko mi krvácelo, když jsem si ho nesměla ani pochovat a on hrozně plakal. Plakal často i přes den i přes noc, moc toho nenaspal, pomáhalo jen nošení, trpěl hodně na prdíky. U jeho sestřičky jsem ani nevěděla, co to prdíky jsou, spala prakticky pořád, nebo se smála.
Myslela jsem, že když je druhorozený, budu všechno vědět a bude to i jednodušší, ale to byl omyl! U dcery jsem ani nevěděla, že jsem na mateřské, zatímco syn mi to ukázal i za ni. V prvních 4 měsících nebyl kočárek skoro potřeba, protože malý jen plakal a jezdili jsme pořád se sirénou, na chvilku usnul jen vysílením. Sehnala jsem si šátek a nosítko, a světe div se, bylo po pláči, když byl u mě, byl hodný, jen běda, když byl sám v postýlce nebo v koši atd. Takže jsem malého nosila i venku a kočárek strkala před sebou, až usnul v nosítku, v kočárku pak spinkal taky asi tak hodinku. V noci vstávání 10×, i vícekrát za noc, byla jsem jako mátoha, vůbec nevím, jak jsem to zvládla!
Adámek hodně brzy zvedal hlavičku, otáčel se ve 2,5 měsících, rychle se plazil v 6 měsících, za měsíc nato se postavil a capkal kolem nábytku, brzo na to se pustil a začal capkat sám, takže to, že byl hodně přidušený, na něm nezanechalo žádné následky a vývojově je naprosto v pořádku, jen jsem byla upozorněna na to, že bude asi hyperaktivní, což určitě je, není ani vteřinu v klidu, ve spánku sebou šije taky, proto se asi budí. Kolem 15 měsíců konečně začal spát celou noc, ale i tak je v noci neklidný a hodně sebou šije a tím se budí, ikdyž hned zase usne. Dcerka měla také diagnostikovanou hyperaktivitu ze sond na mozku na neurologii, také byla neustále v pohybu, ale pak na rozdíl od syna často, dlouho a tvrdě spala.
Je docela hodně hlučný, i když se raduje, tak hrozně nahlas piští, často se vzteká, když spustí sirénu, tak opravdu zaléhají uši, je to dost velký vztekloun, umí se opravdu hodně vztekat, třeba lehne na zem, propne se do vzduchu jako luk, pouští zadeček dolů, točí se dokola a hrozně křičí, už nemlátí hlavou o zeď, to zjistil, že asi bolí.
Nepomáhá nic než ignorace, nebo se za chvilku uklidní, když ho dám do postýlky. Od starší dcerky jsem tohle nikdy nezažila, malej to má na denním pořádku.
Umí být opravdu i zlatínek, třeba venku sice běhá a je akční, ale nevzteká se a je fakt hrozně hodný, umí si taky pěkně hrát, staví lego, kope do balonu, kreslí, dokonce sám se naučil na tabletu 4 písmenka a neomylně najde je i všude v novinách, knížkách, takže už opravdu čte 
Dcerku písmenka nazajímala ještě ani v 5letech Jak jsou ty moje dětičky každé jiné, zlatíčka moje.
Adámek roste jako z vody, při narození měl 3120 g a 50 cm a nyní má 14 kg a 89 cm ve 22 měsících.
Protože jsou obě děti březňátka, slaví společně narozeniny, jsou to moje největší štěstíčka, není nic krásnějšího než mít zdravé a spokojené dětičky.
Přečtěte si také
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 260
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 297
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 479
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 236
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 230
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 2049
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 1002
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 1009
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 1117
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 6689
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
. A ještě že to tak dopadlo-musela jsi mít hrozný strach 
, to si ani nedovedu představit. Je moc krásný a musí vám dělat radost 
Pajinko, máš moc krásné děti 
a neřešila bych nějakou " přechytračelou " maminu, která neměla asi nikdy problémy s plačícím mimčem 
opatrujte se..
o kojení ani UM tu nebyla snad řeč…to může fakt napsat jenom nějaká zakomplexovaná kráva 
moc hezky napsané 
Další „kojený“ chudinka, který proplakal celé dětství hlady. **