Třetí porod :)
- Porod
- Lucyje83
- 28.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V lednu na mě vykoukly dvě čárky na těhu testu. Byly takový...moc nečekaný. Měla jsem v té době už dvě malé děti (2 roky a 4 roky). Sice s exmanželem, ale i tak dali kolikrát dost zabrat. Ale ani jednou mě nenapadlo, že bych ho měla dát pryč.
Výhodou bylo, že dost oblečení a hraček jsem ještě měla. Začala jsem se vyloženě těšit.
Kontroly na gynekologii byly v pohodě a když mi na ultrazvuku oznámili, že to vypadá nejspíš na chlapečka, byla jsem neskutečně šťastná.
Jedinou nevýhodou mého třetího těhotenství bylo to, že jsem nabrala cca 23 kilo. Do toho se přidružovaly další problémy spojené s nadváhou - v tropických vedrech se mi fakt špatně dýchalo, k večeru nohy jak konve a záda? Bolely jak čert. Ale jinak jsem si to vcelku užívala.
Pohyby jsem začala cítit snad v 17. týdnu. Je to krásný pocit, když cítíte, jak ve vás roste nový život. A jak tak čas plynul, najednou jsem začala chodit na monitory a počítala poslední dny do porodu.
Termín jsem měla stanovený na 9.9., ale doktorka mě strašila, že to určitě bude dřív. HAHA. Obě předchozí děti jsem rodila 40+5tt, takže jsem se tak nějak smiřovala, že i do třetice budu přenášet. První porod jsem měla 12 hodin - ráno praskla voda a za pomoci epidurální anestezie. Druhej byl překotnej, 3 hodinky, bez epi, ale zato s dost blbýma komplikacema. Začala jsem přemýšlet, jaký to bude do třetice. A začala jsem mít obavy a neskutečnej strach z porodu, protože jsem prostě věděla, do čeho jdu a že kontrakce opravdu bolí…
Bylo pondělí 9.9. a ani náznak blížícího se porodu. Sem tam zazlobily poslíčci, ale nic extra. V porodnici mi řekli, že pokud do neděle neporodím, nastupuju na zátěžový test s oxytocinem. No super…
Do čtvrtka se vůbec nic nedělo a já začala mít obavy z pondělka. Večer jsem si dala vynikající svařáček a usla jsem jak špalek. Druhý den ráno mě zas vzbudily poslíčci. Taky mi začala odcházet hlenová zátka. Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, jela jsem nakoupit, ale bolesti nijak neustupovaly. Pro jistotu jsem počítala. Byly po 10 minutách, takže ještě dost času, říkala jsem si. Jediný, co mě trochu štvalo, bylo to, že jsem musela měnit dost intimek - hlenová zátka byla spíše tekutého vzhledu. Takhle to bylo až do večera, bolesti jak na MS, které přicházely ve vlnách a pomalu odeznívaly. Rozestup 10 minut. Šli jsme si tedy lehnout. Ve 3 hodiny ráno byly bolesti silnější, ale nic hroznýho. A pořád pravidelný. Tak jsme pro jistotu vyrazili do porodnice.
Tam mi oznámili, že čípek je tuhej a pro prst otevřenej. Zavedli mi čípky na změkčení a že se mám hodinku procházet po chodbě, pak mě zas zkontrolují.
Do 5 hodin jsme se procházeli, počítali schody u Apolináře a když už bylo 5 hodin ráno, šli jsme se ohlásit. Musím říct, že kontrakce bolely, ale asi jako křeče při střevní chřipce, který střílely do kříže. Takže nic hroznýho.
„No super, čípek měkký, půjdem na přípravu a pak si zalezte do sprchy.“ řekla mi PA a já se začala radovat. Zeptala se mě, jestli mi neodtekla voda.
"Voda asi nee, ale zátka ze mě odchází po částech už od pátka od rána. Tak si ode mě vzala vložku a překvapivě řekla, že to zátka není, ale někde nějakou dírkou mi UKAPÁVALA plodová voda!!!
No šla jsem na přípravu - klystýr, sprcha na míči, teplou vodu jsem si užívala.
Asi po 20 minutách jsem šla na porodní box, kde jsem si lehla a čekala, až přijde anestezilog kvůli epidurálu.
Bylo něco mezi 7:30-7:45 a ty poslední před nápichem epi už bolely, že jsem se kroutila. Jen, co mi ho napíchli a já se z boku otáčela zpět na záda, jsem pocítila neskutečný tlak na tlačení.
„No, už mám dost velký tlaky, chce se mi tlačit,“ říkám. PA mě vyšetřila a říká: „No super, nožky nahoru a tlačte!“ Tak jsem se do toho opřela a tlačila a tlačila. Vůbec to teda nešlo, ale asi na 7 zatlačení byl malej venku.
„Jů, ten je velikej!,“ slyšela jsem a já jsem pocítila neskutečnou úlevu. Pak mi ho dali na bříško a já se rozplakala štěstím. Byl krásnej. Nejkrásnější pocit na světě.
Žádný nástřih ani šití jsem neměla a nepotřebovala a porodila jsem zdravého kloučka 4350 g a 54 cm. Takže opravdu takový malý velký zázrak. ♥
Na to, jak jsem se 3. porodu strašně bála, bych si ho klidně zopakovala ještě jednou. Opravdu krásný zážitek. Ničeho se nebojte!
Děkuji, že jste to dočetly až sem, přeji vám hodně zdravíčka a hodné mrňousky. ♥
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20598
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2604
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....