Tři děti za 2 roky a přitom žádná dvojčata
Hodně maminek a hlavně čekatelek na miminko řeší, jak to udělat, aby nemusely čekat moc dlouho a uviděly na těhotenském testu vytoužené dvě čárky. Já jsem opačný případ.
Všechno to začalo v září 2008 - to jsem se vdávala a upřímně si přála mít jednou velkou rodinu. Po svatbě jsme bydleli u našich, protože náš domeček procházel totální rekonstrukcí. Asi za půl roku po svatbě jsme se s manželem rozhodli, že miminko by už pomalu bylo fajn. Než se narodí, budeme už bydlet ve vlastním. Do té doby jsme plánovali „přirozeně“. Mívala jsem pravidelný cyklus a vést tabulky nebyl problém. Prostě jsme jen změnili strategii a plodné období jsme přestali brát jako zakázanou zónu. Hned během prvního měsíce jsem otěhotněla.
Honzíka jsem kojila o sto šest. Když se narodil, měl jenom 2220 g, i když byl v termínu, a tak si zvykl pít celkem často - přes den běžně každé dvě hodiny. Aspoň v noci začal postupně spát docela solidně. Někdy kolem pěti měsíců se ale začal zase hrozně budit a i přes den by mě byl žužlal každou chvilku. Domluvili jsme se s naším doktorem, že zavedeme na večer kaši, že mu to mlíko asi už nestačí.
Co se týká plánování dalšího miminka, dali jsme věcem volný průběh a tak nějak spoléhali, že během intenzivního kojení není otěhotnění pravděpodobné. No, stačily asi dvě porce kaše a já byla zase „v tom“. Nejdřív jsme z toho byli trochu v šoku, dělala jsem tenkrát dálkově školu a těšila se, že po zimních zkouškách s dvouměsíčním miminem v zádech budou ty letní už v pohodě, že nechám Honzíka babičce a pojedu sama a ten další rok ke státnicím, že už bude úplná pohoda…
Samozřejmě, že na další rok už nedošlo. Anička se narodila pár dnů před Vánoci 2010 a já už od září školu přerušila, protože v době zkoušek by byla na cestování přes půl republiky přece jenom moc malá. Ale nelitujeme.
Anička je absolutní andílek - skoro mám chuť říct pravý opak Honzíka. Zatím co on byl vždycky tak trochu divoch, moc toho nenaspal a z počátku dost brečel, Anička skoro vůbec nepláče a spí a spí. A kojí se div že ne jednou za půl dne. I proto jsme si řekli, že už budeme opatrnější a radši to další těhotnění zkusíme nějak korigovat sami.
Do hormonů se nám nechtělo, ať se to moje tělo má možnost taky zmátořit a vyladit. Menstruaci jsem neměla už skoro dva roky, tak ať se nastartuje, až bude chtít. Kondom se nám taky moc nezamlouval. Zkrátka, rozhodli jsme se pro spermicidní globulky bez receptu v lékárně. Šestinedělní výtoky se mi trochu protáhly, ostatně stejně jako po Honzíkovi, a tak jsem prohlídku u gynekologa strkala před sebou. Cítila jsem se v pohodě, všechno se dávalo dohromady, tak jak mělo. A nakonec jsem na ni i tak trochu pozapomněla. No nic, minule jsem byla taky na prohlídce po šesti týdnech po třech měsících… Prostě jsem tam od porodu ještě nedorazila.
Samozřejmě jsme s manželem nečekali na schválení od pana doktora a s krabičkou kouzelných globulek v šuplíku nočního stolku jsme se po několika měsících odříkání - během těhotenství jsem neměla moc chuť, bývalo mi špatně a tak - začali zase tulkat. Holt nám to pan doktor schválí ex post, o co jde, ne?
Až sem to zní všechno moc krásně. Jenže já mám už od pondělka takový divný pocit… docela podobný tomu, když jsem byla čerstvě těhotná.
Včera jsem si koupila test a hned ho nedočkavě zkusila. Nebyla na něm ani šmouha. Dneska je středa a zase se mi tak trošku pohupuje žaludek. Nevydržela jsem a udělala si test znova… No, buď už jsem paranoidní nebo na něm opravdu byla tenoulinká světloučká čárka… A tak jsem k smrti vyděšená, protože jestli jsem fakt zase těhotná, dostane náš Honzík miminko k druhým narozeninám a já se asi už zblázním.
Vím, že jsem teď možná naštvala dost „snažilek“, ale věřte mi, tohle taky není úplně to pravé. Začínám mít totiž pocit, že jsem jen „výrobna na děti“ a že mému manželovi stačí, aby se na mě jen podíval, ani sáhnout si nemusí… A i když mám děti moc ráda a vím, že je určitě zvládneme uživit, tak tohle už je fakt trochu moc…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20640
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2609
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....