Únor 2007 - jak jen říct
- Rodičovství
- Pipina
- 15.07.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem přemýšlela jak Vám všem poděkovat za rok svého života, který nebyl jednoduchý ani těžký, ale byl opravdu úplně jiný, na který jsem byla doposud zvyklá.
Nechci vás ani pobavit ani rozplakat, proto nebudu vyprávět vtipy a ani srdcervoucí myšlenky o tom jak vás mám ráda. Nechci ani psát o Vás všech, které jste se za ten rok staly mýmy nejbližšímy a pro které ani já nejsem cizý člověk i když jste mne nikdy neviděly ani neslyšely. Nechci psát o tom, jaké jsme měly problémy v těhotenství a jak jsme si dokázaly navzájem pomoci.Rady a příspěvky, které přišly prostřednictvím jednoduchých řádků na obrazovce byly pro mne víc než jen pár písmenek seřazených do vět. Už vůbec se nechci vracet do dob, když jsme netrpělivě čekaly na to „první" únorové miminko, které jak bylo naše obrovské překvapení, nebylo jen jedno, ale byly to dvě úchvatné slečny, které už předem avízovaly, že ten „náš" únor bude plný nádherných dětí plných síly a života. Ani nestojím o to, abych tady se slzama v očích vzpomínala na dny, kdy jsem hltala každý řádek se jmény narozených miminek a s obavama očekávala, kdy přijde ten můj. Nepřipadá mi vůbec důležitý napsat, že se bavím při každé diskusi, kde tvrdíte, že to Vaše mimi je nekrásnější, když je zřejmé, že nejhezčí je to moje
. A už vůbec mi nepřipadá podstatný psát, jak se mi líbí naše slovní přestřelky, které ani náznakem neukazují, že nás mnohdy dělí stovky km a i několik let. Nejsem žádná Božka Němcová a tak vám tady nehodlám psát ani to, jak si kradu každou volnou chvilku, abych mohla nahlédnout do kousku Vašeho života, který už směle můžu nazývat „Naším". Jediné co bych chtěla skutečně udělat je, že bych poděkovala každé z vás osobně, ale to jediné nejde. Je nás už tolik, že těch díků by bylo tolik co písmenek v tomto mém „blábolu". Proto nepíšu NIC a jen potichu datluju na klávesnici
D…Ě…K…U…J…I Vaše Pipina
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20606
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....