Váš příběh - dala jsem dítě k adopci
- Snažení
- emimino
- 01.09.01
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dáša a její příběh okolnosti ji donutily dát své miminko k adopci
V květnu 99 jsem se přistěhovala k příteli do Prahy. Všechno vypadalo úžasně, měli jsme se rádi a těšili se na společnou budoucnost.
Pak ale přišly první spory. Já jsem někdy dost rázná a Petr to nesl velmi těžko.
Mě vychovávala maminka samotná. Petr má rodiče oba spolu dodnes a otec je u nich absolutní hlava rodiny. Takže Petr si samozřejmě představoval, že bych měla být podobná hospodyňka jako jeho maminka, která se vykašlala na vysokou školu a radši podporovala svého manžela v jeho bohulibém konání, takže on má dneska titul docenta… mimochodem, Petr je přesně o deset let a dva dny starší než já…
Chtěla jsem do zaměstnání, což mi Petr zatrhnul…
Podnikal doma a chtěl, abych mu pomáhala? … nejdřív to bylo úžasný… jenže pak mu začalo pořád něco vadit… já jsem pomalejší, Petr je hodně neklidný a rychlý… začal mi nadávat… pak mi jednou dal facku..
Bylo mi všelijak, hledala jsem cestu, jak to všechno zklidnit… …a pak mě napadla taková věc, prostě jsem tajně vy:,–(ila antikoncepci. První měsíc nic, druhý měsíc jsem byla těhotná.
Petr byl v šoku, nakonec jsem mu řekla, že to bylo schválně a že moc to miminko chci… nějak to překonal, ale nikdy mi to neodpustil.
Začalo mi růst bříško… kupovala jsem věcičky na miminko.
V sedmém měsíci těhotenství jsem měla předčasné kontrakce a skončila na dva týdny na Bulovce. Petr se o mne nejdřív hrozně bál, pak mi chodil dělat hysterické a žárlivé scény, že tam zůstávám schválně, který že mladý doktor atd…
A pak, měsíc před termínem, mi řekl, že dítě nikdy nechtěl a že ho musím dát k adopci…
o dva týdny později se mi v 38.týdnu narodila na Bulovce Klárka… …hned ji odnesli, řekla jsem , že ji chci dát k adopci…
První dva dny bylo fajn, ale pak to na mne padlo… chtěla jsem odejit, hledala si azylák, začala jsem chodit za malou na návštěvy do kojeňáku…
Petr mě našel a řekl, že nás chce obě… byla jsem šťastná a začali jsem zařizovat výměnu bytu za větší atd.
Za pár dní mi Petr oznámil, že jsem se vůbec nezměnila a že se mnou se dítě vychovávat nedá a že tu adopci musím podepsat.
Už jsem na tom byla psychicky dost bídně a tak jsem to udělala… …ano,nechala jsem Klárku v ústavu a vrátila se k Petrovi, který sliboval a sliboval…
Netrvalo dlouho a začal mě zase bít…
Byly z toho vždycky jenom modřiny, žádná krev…
Párkrát jsem se pokusila bránit, asi jsem mu taky ublížila…
Tvrdil, že ho provokuju, že jsem prý méně hodnotný jedinec než on a proto budu ten podřízený já.
Neměli jsme peníze, půjčovali si.
Pokusila jsem se několikrát odejít. Vždycky jsem se vrátila.
Nepustil mě do zaměstnání, tvrdil, že doma je práce dost a že on tam sám nevydrží…
Ještě během těhotenství jsem Petrovi podávala přihlášku na VŠ. Studoval kdysi medicínu a kvůli své bývalé manželce odešel po třech letech, kdy byl údajně dáván za vzor ostatním spolužákům.
Chtěl se vrátit, souhlasila jsem. Přihlášku jsem musela nakonec podat za něj, on sám toho nebyl schopen.
Na přijímačky nešel, tvrdil, že to potřebuje dělat kvůli někomu dobrému a ne kvůli takové kurvě, jako jsem já…
Letos zkouši jinou školu.
Odešla jsem před několika dny… zas mě zmlátil a nadával mi… už nevím, co teď…
Moje máma, kterou jsem nedávno kontaktovala po třech letech, kdy jsem se neviděly, mi hrozne vynadala, že jsem se neozvala a nepřijela tenkrát s malou.
… už se nedá nic vrátit…je mi hrozně… Já už nechci nikoho soudit, třeba je pravda, co říká Petr, že jsem špatně vychovaná a špatná a bezcitná a on je citlivý intelektuál a muzikant a je zá:,–(ový a tvrdý hlavně k sobě…
Já si myslím, že jsme se prostě my dva nesedli…
je mi to všechno hrozně líto a už bych nechtěla zažít něco takového…
Nemám práci, nemám kde bydlet, v kapse mám padesát korun..tohle píšu ve škole, kde jsem kdysi studovala a nedostudovala…
jsem tu vlastně ilegálně…
K mámě se vrátit nemůžu, má malý byt…
Potřebuji něco dělat, chtěla bych ještě nějakou šanci…
4.5.2001, Praha
Dáša
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 79
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 131
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 142
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 290
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 138
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 2958
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1342
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 464
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1224
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 898
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
já nemohla dlouho otěhotnět,až po IVF,tvé rozhodnutí nechápu,a odsuzuji!!!!!mám kamarádku která se svými dětmi byla vyhozena z domu,bydlela po podnájmech,po známých,neměla peníze,ale děti měla pořád u sebe!!!
Dášo, je mi 35 let, 10 let jsem se snažila OTĚHOTNĚT. NEMĚLA JSEM ŠTĚSTÍ. IVF mi zničilo zbytek zdravá a naděje na možnost mít dítě a tak požádala jsem o adopci.Překvapuje mě Tvá naivita o charakteru Tvého partnera. Proč jsi dala jemu přednost před dítěltem, když už bylo na světě.Zkus na to ale zapomenout, zvedni se a běž dál bez výčitek, já skutečně neznám podrobnosti o možnostech ponechat si dítě ve Tvé péči ale vážím si jednoho Tvého rozhodnutí. I když si dala dítě k adopci, podepsala jsi souhlas a neblokovala jsi Klárku právně, přeješ jí zřejmě lepší život než jí můžeš nabídnout. Ona je jistě v adoptivní harmonické rodině šťastnější než kdyby měla být svědkem nedej Bože terčem Petrových násilností. Já jsem dnes již 1 rok adoptivní maminka a nevidím v tom mateřství rozdíl. Matkou se cítím být na 100 % a miluji své dítě víc, než vlastní život i když jsem ho neporodila. V naší péči má nadstandartní podmínky a tolik lásky a něhy, co jen můžeme dát. Blíží se doba, kdy řeknu pravdu o biologické matce a bojím se jak se zachová moje miminko, které mám od mala a znovu zdůrazňuji ,že si vážím rozhodnutí i jeho biol. matky ,že neotálela se souhlasem. Budu-li o ní mluvit, tak vžda velmi hezky. Bude-li jí chtít jednou nalézt- pomůžu, byť s obavou abych neztratila lásku svého dítěte, třeba nefér jednáním způsobené výčitkami z druhé strany. Neměj o svou Klárku strach, má jistě skvělou mámu i tátu kteří jí milují možná víc než si dovedeš připustit. A ty si dej do pořádku své životní hodnoty. Co myslíš, koho jsi milovala víc Petra, který Tě bil? Nebo Klárku, která se na svět nežádala a potřebovala lásku. Kdyby jsi bojovala víc o Klárku, zvládla bys to i sama, ale dala jsi přednost bezcharakternímu lumpovi. To není odsouzení, ale srovnej si to jednou provždy a pouč se z vlastní zkušenosti. Přeji Ti hodně štěstí. Linda