Věčný boj s babičkou aneb Pozor na tchyně

Když jsem se s mým manželem (tehdy ještě přítelem ) dala dohromady a on mi představil své rodiče, libovala jsem si, jak je skorotchyně fajn ženská. Ale, jen na určitou dobu.

Věčný boj s babičkou aneb Pozor na tchyně Věčný boj s babičkou aneb Pozor na tchyně Zdroj: Canva
Věčný boj s babičkou aneb Pozor na tchyně
Věčný boj s babičkou aneb Pozor na tchyně

Vrátím se v čase přibližně o 14-15 let zpět, tenkrát mi bylo 20 a mému příteli 18, bylo mi s ním fajn, ale žádná obrovská láska to z mé strany ze začátku nebyla, měla jsem trochu obavu že v 18 bude chtít vyzkoušet víc vztahů a tudíž jsem se bránila zamilovaní zuby nehty, abych nebyla zklamaná. Stejně jsem se neubránila.

Po pár měsících vztahu mě představil svým rodičům a bráchovi, brácha klasika puberťák, ale v pohodě. Cítila jsem se u nich dobře, chovali se ke mně úplně normálně, žádné sladké řeči, ale ani ironické poznámky. Dokonce skorotchyně všude možně povídala, že už je adeptka na babičku a že jsem jejich nevěsta, tyhle řeči mi úplně příjemné nebyly, ale zase žádná hrůza.

Když se o necelé tři roky později vyplnil částečně tenhle scénář, tedy svatba, najednou byl problém. O ruku mě přítel požádal v únoru a svatba byla v polovině léta, celý ten půl rok byl ve znamení narážek, jestli si to nechceme rozmyslet, dokonce mi napsala mail, že to bude finanční pohřeb obou rodin (měli jsme svatbu asi o 40 lidech a vyšla nás všechny dohromady asi na 40 tisíc), přitom naši ani jednou neřekli, že je nějaký problém. Něco jsme platili sami, něco tchánovi, něco naši a podotýkám, že všichni pracující.

Když teda svatba proběhla, naštěstí všechno v pořádku, užili jsme si to, myslela jsem, že byla třeba jen ve stresu a už to bude zase fajn. Ale nebylo. Kdykoliv to šlo, našla si něco, čím mě nějak shodit.

Jednou třeba, manžel měl narozeniny, je problém mu cokoliv koupit, nejraději si všechno vybere a koupí sám, tenkrát dlouho sháněl džíny a zrovna mu padly do oka v obchodě, kde byla tchyně s námi, vyzkoušel, seděly, super, strčila jsem je do košíku, že je jdu zaplatit, ona je vytáhla se slovy „To mu vezmu já, my pro něj nic nemáme a ty mu pak něco koupíš.“

Chtěla jsem si je vzít zpět, ale manžel mě zarazil, ať to neřeším. Večer jsme mu pak přáli, já jsem neměla jediný dárek a mrzelo mě to a oni měli všichni v ruce dárkové tašky!!! Další historka, někdy před Vánoci, byli jsme u tchyně na návštěvě a ona mě poprosila, jestli bych ji odpoledne neostříhala, řekla jsem, že není problém, jen aby mi napsala, ať si pak u našich vyzvednu nůžky atd., že se znám a vím, že dost zapomínám.

Ten den jsem měla sama kadeřnici a pak ještě nějaké schůzky. Zapomněla jsem. Ale ona se nepřipomněla vůbec, ani potom, co jsem zase byla u nich, kdyby se aspoň zeptala, jestli mám ty nůžky. O týden později jsem přijela ke tchýni znovu, manžel už tam byl, ona byla na vánočním večírku, a manžel se mě zeptal, proč jsem nechtěla mamku ostříhat. Nechtěla??? Uvedla jsem věc na pravou míru, ale od té doby pro mě návštěvy u nich byly jedno velké utrpení, často jsem odcházela za kamarádkou nebo se s manželem projít.

Před oznámením svatby mi pokaždé z nějakého výletu přivezla dárek, od magnetky až po tričko, potom jako když utne už nikdy nic. Nevadí mi to, jen je to úsměvné.

A poslední historka z doby před dětmi - tchánovci byli se sestřenicí od tchyně na Slovensku, v den, kdy se vraceli, jsme se rozhodli jim něco málo uvařit (v té době jsem se v podstatě vařit teprve učila), takže jsme udělali zeleninovou polévku a bramboráky.

Když přijeli, manžel jim řekl, že jsem jim uvařila, tak aby se šli najíst, tchyně přišla k hrnci a ironicky řekla „No, tak ukaž cos uvařila za zázrak.“ “ Měla jsem chuť jí to vylít na hlavu, ale škoda dobré polévky.

Pak jsme si po dlouhém snažení o miminko adoptovali syna, náš vytoužený chlapeček byl a je milovaný celou rodinou, za to jsem jim vděčná. Měla jsem pocit, že i když se mi do toho nechce, měla bych nechávat i tchýni malého občas nakrmit, uspat, přebalit…

Říkala jsem si: První vnuk, kdoví, jestli bude u nich někdy další (švagr moc nevypadá na založení rodiny). Jenže jsem hodně narážela na takovéto, že si všechno dělá po svém, což jsem dost těžko zvládala. Malý měl své rituály které jsem převzala od pěstounky, a krásně nám to fungovalo, pravidelně spinkal i jedl, byl usměvavý a spokojený. Nakrmit ho přes den bylo v pohodě i pro tchyni, ale ráno nebo večer už to nešlo, sunar mu neuměla připravit, dělala to od oka a on to pak nepil.

U usínání měl rád ticho a jen se mě nebo tatínka dotýkal nohama, babi mu do zblbnutí natahovala nějakou tu rádoby uspávací hračku a malý už plakal, jak byl unavený a nešlo mu u toho spát. Když ho brala ven, tak i přes upozornění, ať nejsou venku dlouho, že je tam zima a bohužel jsem s sebou neměla teplejší oblečení, přišli asi za dvě hodiny a neměla s sebou ani mobil.

Malý měl ledové ruce i tváře a dlouho trvalo, než se zahřál, v posteli u uspávání se třásl. Jednou ho takhle šla uspat, asi po 15 minutách jsem si zapla chůvičku, už jsem byla nervózní, běžně usínal do pěti minut, a v chůvičce se ozýval hysterický pláč a volání „Mami, mami!“ Okamžitě jsem letěla nahoru, malý byl úplně rudý, plakal, vzlykal, stál v postýlce a natahoval se po mně. Tchyně seděla vedle něj a koukala na něj, jen mi řekla, že ho pořád pokládala a on si stoupal, prý není ospalý.

Poslala jsem ji pryč, že si ho uspím a do pěti minut spinkal, akorát vzlykal ještě asi 20 minut i ze spaní. Podotýkám ještě, že jsem ji mockrát vysvětlovala jeho rituály a taky, když ho hlídala moje mamka nebo i kamarádka, nebyl problém, protože opravdu dodržely, na co byl zvyklý.

Zakázali jsme jim kupovat hračky jen tak, vozili je na každou návštěvu, máme malý byt, tak řešíme prostor, jak se dá. To se jim taky nelíbí, hlavně tchýni. Další věc jsou tuny sladkostí, do dvou let je neměl vůbec a to jsem si připadala jak policajt, protože se věčně snažila mu něco dát.

Pak už teda občas něco dostal, ale ve chvíli, kdy jsem povolila, dovalila deset kinder vajec a brumíka a gumové medvídky…

Poprvé u nich sám spal, když mu bylo téměř 5 let, u našich přibližně od tří let. Já prostě neměla odvahu jim ho tam nechat dřív. S těmi sladkostmi se pojí i to, že mu způsobují různé střevní potíže od křečí v břichu, až po průjem, ze kterého se kolikrát dostával i 2 týdny.

Takže jsem dost hlídala množství. Nedávno tam byl na noc neplánovaně, byli jsme tam na návštěvě a chtěl tam zůstat, dobře proč ne, ale upozornila jsem tchýni, že den před tím měl průjem a tak má takovou lehkou dietu, hlavně ne sladkosti, mastné věci, mléčné… prostě klasika.

Další den jsme pro něj přijeli a ke snídani prý měl rohlíky ve vajíčku a kakao, oběd skoro nejedl, protože mu nechutnal, a po něm dostal balíček sladkých mentosek, tak je snědl, sotva jsme odjeli, tak seděl na wc a bolelo ho hodně břicho.

Po dlouhém snažení se nám nakonec poštěstilo a k synovi před rokem a půl přibyla dcera, teď už má rok a půl, narodila se nám za pomoci IVF, takže taky vymodlená. Tchyně je s ní sama úplně minimálně, prostě už to podruhé nedám, je to náročnější dítko, než byl syn.

A v neposlední řadě mi přijde naprosto ujeté, že musím ženské, které je přes padesát let, vysvětlovat, že pokakanou holčičku nemůže utírat zezadu dopředu. A opakovaně vysvětlovat. No napsala jsem toho asi hodně, ale muselo to po těch letech už ven, ale je to tak polovina všeho, co se dělo. Přeju vám jen samé rozumné tchyně.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jamik1416
1596
1.9.23 08:42

Tak boj s tchýní je takové věčné téma v mnoha rodinách, ale po pravdě, ty jsi taky opravdu snacha k pohledání :roll: Tady to vypadá, že cokoliv tchyně řekne nebo udělá je stejně její chyba a může za všechny křivdy světa.
Nechápu, proč jsi manželovi nekoupila jiný dárek, copak ona může za to, že jsi pro něj nic neměla? Nechala bych rifle tchyni a šla mu koupit třeba oblíbený parfém nebo cokoliv. Zřejmě jsi věděla, že mu večer budete přát. Stejně tak, slíbíš jí ostříhání, zapomeneš nůžky a je to její chyba? Já bych se jí za to teda ještě omluvila.
K těm komentářům k péči o děti se raději vyjadřovat nebudu. V některých věcech s tebou souhlasím, ale za snachu bych tě nechtěla ani za zlaté prasátko :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
KKK85
7566
1.9.23 11:57

S tím dárkem to bylo dosti trapné…jak píšeš že je složité než si něco vybere a už dlouho vybíral ty rifle a náhodou je tedy v ten den koupil… a kdyby nee, tak bys měla jaký dárek? Taky bys nic neměla… já mám pro svého manžela dárek již vždy tak měsíc dopředu… takže za mě dobrá výmluva akurát že jsi dárek neměla… a ještě to je dárek, že si to jde sám vybrat, koupit… to je pohodlnost.
Ty jen na tchýni hledáš chyby ale tobě k dokonalosti za mě chybí hodně… např. venku zima, ty nemáš pro dítě teplé oblečení a ledové nohy, ruky… tak jak nemá oblečení nejde ven vůbec, nebo zabalím do deky… neříkej že tak mrznul s babičkou?

  • načítám...
  • Zmínit
Divná Bára
3925
2.9.23 07:07

Špatná komunikace, přehánění nepodstatných věcí.
Slíbíš ostříhání, zapomeneš, pořiď si diař, nebo použij mobil, ne že ona se ti má připomenout. Pravděpodobně si čekala jak ti tady hromadně odkýveme jak hroznou máš tchyni, nemáš začni u sebe, pokud vůbec chceš. Ale co tomu řeknou kámošky na instáčí?

Příspěvek upraven 02.09.23 v 07:15

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
2.9.23 09:22

Já musím souhlasit s ostatními zde. Můj syn jel taky hodně podle rituálů a proto jsme se o něj starali hlavně já a můj manžel, protože jsem opravdu nemohla chtít, aby ho moje šedesátiletá máma uspávala na gymballu. Moc nechápu maminky jako ty, které si myslí, že babičky jsou neplacené chůvy - starejte se mi o dítě a 100 % dodržujte moje pravidla, tady je písemný manuál. Třeba moje mamka je taky,,přežírací" babička, kupuje synovi tuny sladkostí a ano, uznávám, je to hroznej zlozvyk a štve nás tím. Pořád jí vysvětlujeme, že to přehání, ale je to marné. Tak prostě ty bonbony a čokolády nosíme s manželem do práce a tam se vždycky nějak sní. Syna hlídá pravidelně jednou týdně, mohla by i častěji, ale radši jsme si s manželem upravili pracovní dobu a úvazky, abysme hlídání převážně vykryli my, protože babi by mu zřejmě za pár let uhnala cukrovku. I tak jsme ale za její pomoc rádi. Rodiče od manžela nám nepomáhají vůbec, protože, dle jejich slov, bydlí daleko. Mají to cca hodinu jízdy po dálnici :roll: Takže si myslím, že stran prarodičů si můžeš vlastně gratulovat.

  • Upravit
zajic
697
5.9.23 04:00

Pokakanou dceru si utři sama a nemusíš nic vysvětlovat, deníček je o tvé netoleranci, takovou snachu bych nechtěla. :(

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2979
8.9.23 10:01

Generační střety jsou těžké, ať jde o vlastní rodiče nebo tchána s tchyní. Sama bojuji se svojí maminkou, která absolutně ignoruje naše pokyny, děti by u ní jedly jenom sladkosti, a pak mají zdravotní problémy, které ale musíme řešit my. Tchyně je oproti tomu naprosto zlatá, má stejnou filozofii a názory jako my, když děti hlídá, tak se jim opravdu věnuje a nedokládá je k počítači jako moje mamka. Vysvětluju to mámě už asi 9 let, ale pokud to má efekt, tak vždy jen krátkodobý, nakonec si to vždy začne dělat „po svém“ s argumenty, že to přeháníme a babičky musí rozmazlovat. Pro nás doma tedy jediná cesta vystačit si co nejvíc sami a hlídání minimalizovat. Dokážu se dost dobře vžít do frustrace, kterou prožíváš. Pokud hlídání nepotřebuješ, tak se omezte na rodinná setkávání, která budou v pohodě a nikdo Ti děti nebude „kazit“. Pokud ovšem hlídat potřebuješ, pak se bez tchyně zřejmě neobejdeš a budeš muset ledasco skousnout a přetrpět. Koneckonců měl pravdu můj muž, když mi řekl, že naše rodiče už svoje děti vychovali a nemají povinnost hlídat nám ty naše.

Řešila jsem onehdá něco podobného s kamarádkou a coby osobě nezúčastněné, o jejíž dítě nešlo, mi došlo, že na svoji tchyni opravdu možná klade nároky, které ona není s to naplnit. Když se na to podíváš z pohledu babičky, vidíš snachu, která Ti nevěří, neustále Tě kritizuje, z Tvého pohledu všechno přehání a hrotí, nechce Ti svěřovat vnoučata, „očkuje“ Tě před vlastním synem apod. Prožívat něco podobného asi taky není úplně med. Jenže je otázkou, jak z toho ven, pokud vůle není na obou stranách. Takže držím palce, ať máte vztahy co nejnormálnější a z hlediska výchovných zásad a požadavků se sejdete někde na půl cesty.

Mně v Tvém deníčku spíše zaujal ten zlom, kdy jste se najednou odcizily.

Příspěvek upraven 08.09.23 v 10:02

  • načítám...
  • Zmínit
Lojzísek
7028
12.9.23 21:45

Nezlob se, ale Ty řešíš úplné kraviny. Deníček v podstatě o ničem, tj. o uraženém egu dvou bab, které spolu neumí normálně komunikovat.

  • načítám...
  • Zmínit
azaleila
17477
17.9.23 12:25

Chudák babička! Mělo by se to jmenovat “pozor na snachu řešitelku” :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.10.23 13:44

Já se tě trochu zastanu prošla jsem si dost podobnými věcmi, zlom u nás nastal s mým těhotenstvím, kdy jsem se prostě najednou stala nositelem vnoučete a já jako osoba přestala úplně existovat a to pokračovalo dál. Ze začátku jsme měli velké boje v pro mě důležitých věcech, které část rodiny vůbec nerespektovala. Pak jsem se naučila v některých chodit, jiné neřešit. Za mě je asi důležité jak se na to dívá tvůj partner, jestli stojí za tebou. U nás totiž stál vždy za svojí mámou a pak bylo o to těžší si cokoliv prosadit. Dneska už jsou děti velké, nezanechala to na nich žádnou stopu. Za sebe zpětně vnímám, že něco bych už řešila jinak a že velký vliv mělo i první vnouče, protože u ostatních už si to vše tak nějak sedlo. Pak taky srovnání s mojí rodinou, která moje pravidla respektovala a respektovala i mě jako rodiče, což mi na druhé straně chybělo a chybí vlastně dodnes.

Za mě doporučuju si stanovit prioritní věci a ty řešit a ostatní nechat na babičce. K nám si babi chodila, jak se jí zachtělo, tak jsme stanovili pravidelné dny, kdy se to hodilo i mě, dostala děti ven a já víc neřešila a spokojené jsme byly obě. Čokoláda, jídlo obecně jak děti rostly, tak jsem víc přestala řešit. Za sebe chápu, že potřebuješ respekt, na druhou stranu je potřeba dát i druhé straně prostor být prarodiči.

  • Upravit
vilicek1
7
24.10.23 16:51

Dobrý den, jestli mohu trochu poradit zkuste nehledat na tchýni vše špatné pokud budete chtít jistě najdete i dobré vlastnosti. Někdy to opravdu není lehké prostě Vaše maminka to není ale již jen z lásky k manželovi a pro syna a dceru se snažte vycházet. Vezměte jí samotnou na víno udělejte si na ní čas a promluvte na rovinu bez emocí bez křiku hádek. Pro děti jsou oboje prarodiče velkým přínosem. Vím o čem mluvím nemáme už žádné rodiče ani sourozence a synovi nesmírně chybí tento druh vztahu.

  • načítám...
  • Zmínit
terien
34473
10.12.23 23:46

Tedy pamatovat si roky doslovně co mi kdy řekla tchýně… klobouk dolů, máš brilantní paměť :lol: nejvíc mě pobavilo, jak šla rodina přát tvému muži a měli v rukou dárkové tašky :lol: co by tam asi tak měli mít jiného, daňové přiznání? Jsi pěkně švihlá, takový dáreček bych do rodiny nechtěla.

  • načítám...
  • Zmínit
EL8Black
237
28.12.23 12:15

Tak moje skoro tchýně je v pohodě, akorát ty sladkosti a hračky, to je to samé..ale bydlíme u přítelovy babičky a s tou je to těžké, je jí 73 let a nedá si v ničem poradit, ona musí mít vždy pravdu. Přítel se s ní často hádá, když jí chce pomoct a ona řekne ne, jen proto, že je zvyklá, jak je to teď. Když už si pomoc jednou za uherák žádá, tak to stejně uděláme blbě. Chtěla jsem mýt nádobí a ne, ona to dělá po svém. :zed: Na druhou stranu vaří, pomáhá s dětmi apod, za což jsem neuvěřitelně vděčná.
Ale co tak slýchám, s tchýněmi je to často boj.

  • načítám...
  • Zmínit
Capelucia
1.2.24 20:24

Já fakt chápu, když někdo řeší problematickou tchyni, ale promiň, ty řešíš naprosté malichernosti a děláš z komára velblouda. Ale nadpis vybralas dobře, přesně tohle děláš - ty sama naprosto zbytečně bojuješ s tchyni.

  • Upravit
Anonymní
3.2.24 13:49

Jsem pisatelka deníčku a musím uznat že po přečtení vašich příspěvků jsem se fakt znovu zamyslela nad tím jestli je ta tchyne taková baba na zabití. Není. Deníček jsem tenkrát psala docela ve vzteku protože proběhlo něco (opět ohledně dětí) co bylo za mě hodně přes čáru. Na podzim jsme si leccos vyříkaly a dohodly se na určitých pravidlech, přes které opravdu nejsem schopná ustoupit, není jich mnoho, nějaké 3 zásadní věci, zbytek nechávám na ní a opravdu i mě se ulevilo, že nemusím tolik hlídat co se s dětmi děje když jsou s babičkou. Nemusela jsem ani předtím, ale nešlo mi se od těch rádoby křivd oprostit. Dcerka je stále na plenkách a kojená, takže ta zatím u babičky nespí, ale syn u nich může být kdy chce a kdy chtějí oni. Takže děkuju. Ač jsem tu schytala pěknou čočku a ne se vším souhlasím, tak to rozhodně pomohlo :).

  • Upravit
Vložit nový komentář