Věřte si

Ahoj budoucí maminky.. není to tak dávno (v r.2003), co jsem zoufale četla příspěvky o trápení a marném snažení.. byla jsem pár dní propuštěna z nemocnice, kde mi byl laparoskopicky odstraněn vaječník, který byl celý prožraný cystami a kde mi bylo oznámeno, že mám endometriozu II.stupně.. tedy hodně vážné onemocnění, na které zabírá léčba otěhotnět a paradoxně otěhotnět je malým zázrakem s touto nemocí..

po půlroční léčbě ZOLADEXem a měsíční kůřě v lázních jsem to hodila za hlavu.. buď to půjde, nebo ne.. ale opravdu..i podvědomě.. což lze jen težko /zvlášť, když uplně všechny vaše kamarádky jsou těhotné, nebočerstvé maminky…/no a po roce jsem měla jít opět na laparoskopickou operaci, aby se dr. ujistil, resp. podíval, jak léčba zabrala..měla jsem jít po menstruaci k dr. upřesnit si termín operace.. a tak čekám a čekám měsíčky a ono nic !!! Otěhotněla jsem ani nevím jak..odnosila chlapečka a porodila císařským řezem v 43týdnu ..porod byl opravdu strašný a trval 24hodin.. po třech nezdařených indukcích - vyvolání- v pátek jsem šla na vyvolání a narodil se v úterý ráno … Niki měl 4650g a 53cm.. a je samozřejmě krásný.. byl raritkou.. opravdu macek ! 2.10. mu byly 3 měsíce.. už máme asi 7 kg a 62 cm… a jen kojíme.. vzledem k tomu, že jsem prodělala bolesti jak u porodu, mlíčko se naštěstí spustilo…

už musím končit, Nikolka se probouzí ajdeme koupat..

jen chci říct, že si nesmíte přestat věřit !!!
A ono to příjde a bude to nádherné…i když se nevyspíte…

ahoj, Peťka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Iriss
300
17.10.05 08:28

Peťko,
napsala jsi to moc hezky a myslím, že tvůj příběh je obrovským povzbuzením pro všechny snažilky, které už si taky miminko moc přejí…
Přeji Nikimu hodně zdravíčka, lásky a štěstíčko ať ho provází životem…
Nemůžu to ale pochopit 43t (jak je to možné?) a ty míry, naprosto úžasnýýý!!!
Blahopřeji rodičům…
Iriss+2svišti

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
17.10.05 16:43

RE: věřte si

Děkujeme za přání holky..

No a jak to, že v 43týdnu? no takhle:

Rodila jsem v nemocnici Milosrdných bratří v Brně, která je proslulá tím, že chce porod HLAVNĚ přirozenou cestou..no a jelikož jsem přenášela, tak došlo na vyvolání, jenže na indukční tablety můj čípek nějak nereagoval, což se prý stává..děloha ale měla stahy po 5min a nutila mě tlačit, což bylo nepřípustné, když jsem nebyla otevřená ani na cm! tak mi zavedli katetr pro epidural - naštěstí…obrovská úleva!!!
No pak po 12 hod. mi napíchli vodu a 2 hodiny se mi snažili zavést sondu pro kontrolu miminka…nejhorší 2 hodiny v živote..už jsem měla epidural moc dlouho,tak mi ho nechtěli dát…,to čekání a nervy, to se nedá ani popsat..střídali se na mě doktoři, každý měl jiný názor, všichni se však shodovali v tom, že se jim do císaře moc nechtělo, vzhledem k tomu, že byl víkend.. ale v úterý ráno nastoupil dr. Nagy - ke kterému jsem chtěla jít rodit - a ten pak už naznal, že by to bylo trápení a navíc voda byla už zkalená, tak to bylo vysvobození - nakonec to i na mé přání udělal pan dr. Nagy s panem dr. Novákem..jsou to po primáři nemocnice 2 nejvyšší.. ulevilo se mi…byla jsem umrtvená jen od pasu a tatínek Nikolky byl po celou dobu se mnou..statečně…bylo to pro něj hrozné, když mi nemohl pomoct, ale myslím, že by to měl absolvovat každý muž - bude si ženy více vážit..cítím to tak aspoň já…jiznu mám malinkou, ani nevím, jak ho odtam mohli dostat:-)..
péče sester byla vynikající..asi i kvůli mému stavu - tlak jsem měla tak nízký, že mě museli stále hlídat a nemohli mi ani napíchnout žíly, navíc mi asi na 4místech praskly..udělal se mi hematom pod jizvou - další bolest…chodily mi dávat pít, vývody čistit apod…
Ale slyšet malého okamžitě po vytažení plakat bylo nádhérné.. celou dobu mi tekly slzy…pak mi ho přítel ukázal a mě se změnil svět..prostě neuvěřitelné…:-))

Ráda bych poslala i fotečku, ale nevím jak a kam??

  • Upravit
leila
16743
19.10.05 09:57

Hm, tak tohle je hodně povzbudivej článek :Je to super, když vivíme, že to prostě i přes všechny nesnáze jde. Peťo chci ti za takovýhle článek moc poděkovat.
Máš úplnou pravdu s tím, ze když člověk čte negativní články tak ho to ubíjí a ubíjí to jeho víru. Já už jsem jednou byla těhotná a nepovedlo se nám to. A od té doby jsem na emiminu. Vždycky se už tak nějak dám do pohody a pak si tu zase přečtu nějaký smutný příběhy a jsem zase na začátku.Úplně se mi z hlavy vymaže to pozitivní myšlení který jsem si tam tak pracně natloukla a zase začnu pochybovat. Došlo to tak daleko, že mi manžel zakázal na emimino chodit a nebo chodit jo, ale číst špatný články ne.
V každym případě je ta víra strašně důležitá a tak holky musíme začít věřit, že se nám to opravdu všem jednou povede a budeme doma mít krásná zdravá miminka. Tobě Petro ještě jednou děkuju a přeju jen samé radosti s miminkem

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr