Věřte si

Ahoj budoucí maminky.. není to tak dávno (v r.2003), co jsem zoufale četla příspěvky o trápení a marném snažení.. byla jsem pár dní propuštěna z nemocnice, kde mi byl laparoskopicky odstraněn vaječník, který byl celý prožraný cystami a kde mi bylo oznámeno, že mám endometriozu II.stupně.. tedy hodně vážné onemocnění, na které zabírá léčba otěhotnět a paradoxně otěhotnět je malým zázrakem s touto nemocí..

po půlroční léčbě ZOLADEXem a měsíční kůřě v lázních jsem to hodila za hlavu.. buď to půjde, nebo ne.. ale opravdu..i podvědomě.. což lze jen težko /zvlášť, když uplně všechny vaše kamarádky jsou těhotné, nebočerstvé maminky…/no a po roce jsem měla jít opět na laparoskopickou operaci, aby se dr. ujistil, resp. podíval, jak léčba zabrala..měla jsem jít po menstruaci k dr. upřesnit si termín operace.. a tak čekám a čekám měsíčky a ono nic !!! Otěhotněla jsem ani nevím jak..odnosila chlapečka a porodila císařským řezem v 43týdnu ..porod byl opravdu strašný a trval 24hodin.. po třech nezdařených indukcích - vyvolání- v pátek jsem šla na vyvolání a narodil se v úterý ráno … Niki měl 4650g a 53cm.. a je samozřejmě krásný.. byl raritkou.. opravdu macek ! 2.10. mu byly 3 měsíce.. už máme asi 7 kg a 62 cm… a jen kojíme.. vzledem k tomu, že jsem prodělala bolesti jak u porodu, mlíčko se naštěstí spustilo…

už musím končit, Nikolka se probouzí ajdeme koupat..

jen chci říct, že si nesmíte přestat věřit !!!
A ono to příjde a bude to nádherné…i když se nevyspíte…

ahoj, Peťka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Iriss
300
17.10.05 08:28

Peťko,
napsala jsi to moc hezky a myslím, že tvůj příběh je obrovským povzbuzením pro všechny snažilky, které už si taky miminko moc přejí…
Přeji Nikimu hodně zdravíčka, lásky a štěstíčko ať ho provází životem…
Nemůžu to ale pochopit 43t (jak je to možné?) a ty míry, naprosto úžasnýýý!!!
Blahopřeji rodičům…
Iriss+2svišti

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
17.10.05 16:43

RE: věřte si

Děkujeme za přání holky..

No a jak to, že v 43týdnu? no takhle:

Rodila jsem v nemocnici Milosrdných bratří v Brně, která je proslulá tím, že chce porod HLAVNĚ přirozenou cestou..no a jelikož jsem přenášela, tak došlo na vyvolání, jenže na indukční tablety můj čípek nějak nereagoval, což se prý stává..děloha ale měla stahy po 5min a nutila mě tlačit, což bylo nepřípustné, když jsem nebyla otevřená ani na cm! tak mi zavedli katetr pro epidural - naštěstí…obrovská úleva!!!
No pak po 12 hod. mi napíchli vodu a 2 hodiny se mi snažili zavést sondu pro kontrolu miminka…nejhorší 2 hodiny v živote..už jsem měla epidural moc dlouho,tak mi ho nechtěli dát…,to čekání a nervy, to se nedá ani popsat..střídali se na mě doktoři, každý měl jiný názor, všichni se však shodovali v tom, že se jim do císaře moc nechtělo, vzhledem k tomu, že byl víkend.. ale v úterý ráno nastoupil dr. Nagy - ke kterému jsem chtěla jít rodit - a ten pak už naznal, že by to bylo trápení a navíc voda byla už zkalená, tak to bylo vysvobození - nakonec to i na mé přání udělal pan dr. Nagy s panem dr. Novákem..jsou to po primáři nemocnice 2 nejvyšší.. ulevilo se mi…byla jsem umrtvená jen od pasu a tatínek Nikolky byl po celou dobu se mnou..statečně…bylo to pro něj hrozné, když mi nemohl pomoct, ale myslím, že by to měl absolvovat každý muž - bude si ženy více vážit..cítím to tak aspoň já…jiznu mám malinkou, ani nevím, jak ho odtam mohli dostat:-)..
péče sester byla vynikající..asi i kvůli mému stavu - tlak jsem měla tak nízký, že mě museli stále hlídat a nemohli mi ani napíchnout žíly, navíc mi asi na 4místech praskly..udělal se mi hematom pod jizvou - další bolest…chodily mi dávat pít, vývody čistit apod…
Ale slyšet malého okamžitě po vytažení plakat bylo nádhérné.. celou dobu mi tekly slzy…pak mi ho přítel ukázal a mě se změnil svět..prostě neuvěřitelné…:-))

Ráda bych poslala i fotečku, ale nevím jak a kam??

  • Upravit
leila
16743
19.10.05 09:57

Hm, tak tohle je hodně povzbudivej článek :Je to super, když vivíme, že to prostě i přes všechny nesnáze jde. Peťo chci ti za takovýhle článek moc poděkovat.
Máš úplnou pravdu s tím, ze když člověk čte negativní články tak ho to ubíjí a ubíjí to jeho víru. Já už jsem jednou byla těhotná a nepovedlo se nám to. A od té doby jsem na emiminu. Vždycky se už tak nějak dám do pohody a pak si tu zase přečtu nějaký smutný příběhy a jsem zase na začátku.Úplně se mi z hlavy vymaže to pozitivní myšlení který jsem si tam tak pracně natloukla a zase začnu pochybovat. Došlo to tak daleko, že mi manžel zakázal na emimino chodit a nebo chodit jo, ale číst špatný články ne.
V každym případě je ta víra strašně důležitá a tak holky musíme začít věřit, že se nám to opravdu všem jednou povede a budeme doma mít krásná zdravá miminka. Tobě Petro ještě jednou děkuju a přeju jen samé radosti s miminkem

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část