Víc štěstí než rozumu

Nejspíš už nikdy nezapomenu na tu děsivou ránu a na ten šílený strach o dítě. Ještě dnes se mi honí hlavou myšlenky na to, jaké jsme měli štěstí, že to tak dopadlo. Panebože, co všechno se mohlo stát...

V sobotu byl opravdu nádherný den. Můj osmiměsíční chlapeček si celý den krásně hrál, usmíval se, dokonce i pěkně jedl, což u něj není běžné. Prospal manželovu pracovní schůzku, která se konala u nás doma, byla jsem ráda, že nikoho nerušil. Už jsme se chystali na koupání a spinkání, když se stalo něco, co mohlo zcela změnit náš život…

Manžel odjel do obchodu pro nějaké věci, my jsme se připravovali na náš večerní rituál a já už jsem se těšila, jak si dozdobím vánoční perníčky. Chlapečka jsem měla na stole, kde ho přebaluji. Hráli jsme si, dělali legraci a protože byl nahatý, tak mě pěkně počůral - no, nebylo to poprvé a myslím, že ani naposled, potom se přetočil na bříško a vesele si lebedil. Svlékla jsem si počůrané tričko a hodila ho na podlahu a v tom okamžiku… se můj malý uzlíček odrazil od parapetu a spadnul ze stolu přímo na zem, na bříško. Z výšky kolem 70 cm. V tu chvíli by se mi krve nikdo nedořezal.

Chlapeček řval a řval, já ho popadla do náruče a okamžitě brala telefon a volala manželovi, ať hned přijede, že musíme jet do nemocnice. Prosila jsem ho, ať zachová chladnou hlavu, ať dojede bez nehody. Nevolala jsem sanitku, protože se mi zdál celkem v pohodě…?

Do nemocnice jsme dorazili během dvaceti minut, kdy maličký koukal na světla z projíždějících aut. Po pár informacích na příjmu jsme se posadili a čekali jsme asi 30 minut, nekonečných 30 minut, než přišel doktor. Malý začal pofňukávat, protože měl čas na jídlo a na spaní, ale jíst jsem mu nechtěla dát, kdyby náhodou něco bylo. Manžel byl nervózní a já jen svírala ten náš malý uzlíček. A doktor prostě nikde. Myslela jsem si, že když tam přijedeme s tak malým dítětem, že jej vezmou hned a automaticky.

Po všech možných vyšetřeních, rentgenu, sona a CT jsme mohli jet domů. Vše bylo v pořádku. Chlapeček dostal najíst a spokojeně usnul v autosedačce. Cesta domů proběhla v tichosti. Já byla pořád v šoku a manžel se nejspíš také vzpamatovával. Domů jsme přijeli po dvou hodinách od nástupu do nemocnice. Jen jsem ho svlékla a uložila do postýlky. Ani se neprobudil a spinkal až do páté do rána. Potom jsem se v kuchyni rozbrečela.

Nejspíš už nikdy nezapomenu na tu děsivou ránu a na ten šílený strach o dítě. Ještě dnes se mi honí hlavou myšlenky, jaké jsme měli štěstí, že to tak dopadlo. Panebože, co všechno se mohlo stát…

Je to možná dlouhé, ale potřebovala jsem se vypsat. Manžel o tom moc mluvit nechce.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Miruše
9859
13.12.11 01:26

Ahoj reagovala bych úplně stejně-strach, pláč, zoufalství :( … a poučení. Pád z takové výšky na zem je na prd a mohlo se stát sice cokoliv, ale oni ty děti jsou dost gumový…hlavně že nespadl na hlavičku. Pak až bude větší, budeš koukat kolik bude úrazů…mám zatím 13ti měsíční cácorku a při prvním jejím pádu tehdy to bylo z dětského houpátka(nepřipoutala jsem jí :zed: ) přímo na pusu, krve šíleně, opuchlá pusinka, a já jí jen držela a řvala. Nikam jsem nejela, věděla jsem že to má jen na pusince a že si takhle malý dítě z takové malé výšky hlavu nerozbije…no možná jsem to podcenila, ale udělala bych to příště stejně…malá byla za chvilinku úplně v pohodě vysmátá. od té doby už utržila tolik boulí a rozbité pusy, naraženin z její i mé neopatrnosti atd, teĎ už jsem v poho když se něco takového stane, ono tomu totiž mnohdy zabránit nelze. Nejsme stroje ;) :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
13.12.11 08:42

Jo, je to hrozný, když se něco takovýho stane. Máme 3,5 letýho klučíka a ten už je na chirurgii stálým hostem. KAždou cvhíli spadne a namele si. Dokonce nám i vypadl z postýlky. Je to poděs, ale pokaždý mám nervy, aby bylo všechno v pořádku. Naposled jsme byli na očním, píchnul se prstem do oka, celé odpoledne nechtěloko otevřít, že bolí a když v 9 večer tatínek vyrazil s drahouškem na pohotovost a já s horečkou a miminkem byla doma a čekala, tak mi tatínek volá, že Adámek sedí v čekárně a KOUKÁ na mobilu na pohádku. Asi to oko nebolelo tak hrozně :) Teď jen doufám, že Barunka se nezvrhla po rodičích a bráškovi a bude to klidné dítko :) (ha ha)

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15439
13.12.11 08:42

Ještě že se nic nestalo, je to mžik a stát se to prostě může i sebeopatrnější mamince. Mě zase malý spadl z gauče, a to jsem ho hlídala, ale je to rarach a skáče. Naštěstí to nebyla velký výška, částečně jsem ho chytla a pod ním byl koberec, ale stejně jsem se lekla. Jen pro příště taková rada. Mamka pracuje jako zdravotní sestra, a tak trošku vím, jak to v nemocnici chodí. Pokud je situace takhle vyhrocená, raději volej sanitku. To pak doktor musí přijít hned. Když přijedete sami, v nemocnici usoudí, že zřejmě o nic tak vážného nejde. Takže pokud se něco takového stane (nestalo se, ale mohlo), tak raději tu sanitku příště zavolej.

  • načítám...
  • Zmínit
Valusatko
27
13.12.11 08:53

To je hned.Ja neuhlidala svoji dceru a v deviti mesicich,kdyz zacinala chodit, si rozbila celo o topeni. Strasne krve,ja vyplasena a vyrizena,ze jsem ji neuhlidala. Jeli jsme na pohotovost, tak ji to bez umrtveni zašili (to bylo mozna horsi nez ten pad) a jeli jsme domu. Mala se nezalekla a vesele pokracovala v chozeni,akorat kdyz vidi bilý plášť, tak má strach. Prostě se to může stát, i když si to vyčítám dodnes.

  • načítám...
  • Zmínit
giraffe11
4441
13.12.11 11:23

Ano, stalo se něco podobného i nám. Malý mi v 8.měsících spadl z postele. Dodnes nechápu jak se tak rychle dokázal z prostředka přesunout na kraj. Bylo to v mžiku, když jsem si převlíkala tričko. :zed: Taky jsem brečela, byla strachy bez sebe. Naštěstí spadl hlavičkou přímou na polštářek, který před tím shodil.
Během pár minut byl v pohodě a takových pádů a „bebí“ bylo později čím dál víc. Ale ten strach o dítě je hroznej.

Příspěvek upraven 13.12.11 v 11:24

  • načítám...
  • Zmínit
giraffe11
4441
13.12.11 11:23

Ale hlavně že to dobře dopadlo. :hug:

Příspěvek upraven 13.12.11 v 11:24

  • načítám...
  • Zmínit
lenulinka123456
41
13.12.11 11:33

Tohle je moje noční můra, že by se něco takového mohlo stát. Máme 10týdenního chlapečka a je pravda, že ho občas na minutku musím nechat na přebalováku bez dozoru (když mě počúrá,pokaká, já něco zapomenu přinést…)Je pravda, že zatím jen leží a mrská nožičkama, ale bojím se aby se zrovna v nějakou takovou nestřeženou chvilku nechtěl předvést, že se naučil třeba přetočit, no snad už to do té doby budu mít všechno zautomatizované a bude těch chvilek co nejméně, nejlépe žádná. Jinak jsem ráda, že u vás vše dobře dopadlo a přeju, ať se vám už nic podobného neopakuje, i když karambolů vás asi pár nemine, všechno se prostě uhlídat nadá.

  • načítám...
  • Zmínit
LenkaZrzule
68
13.12.11 11:43

Ahoj ,naprosto tě chápu,ten strach a jak se to pak vrací v hlavě zpátky a znovu to prožíváme :,( mě zase malá málem vlítla pod tramvaj…jen jsem se na chvililinku otočila abych si šoupla vlasy za ucho co mi vítr hodil přes obličej a stála u kolejí.Jedna paní ji rychle chytla do náruče a podala mi jí,já se tam na férovku rozbrečela a i teď kdy už je to tři měsíce se rozklepu když si na to vzpomenu.Podotýkám,že v té době uměla chodit asi 2 měsíce,takže žádná rychlá čára to ještě nebyla ale zrovna na té zastávce jo :| .Hlavně,že je malý v pořádku :palec: .Musíme na ty svoje drobky dávat pozor a nespouštět je z očí.Mějte se krásně

  • načítám...
  • Zmínit
maminka 28
310
13.12.11 12:00

Znam ten pocit..kdyz mu byly 2 roky snedl prasek na vysoky tlak..stalo se to u me mamky,ktera si zapomnela lekyuklidit..hned jsem volala OL,ktera zjistovala,jak moc je prasek nebezpecny…bohuzel ipouze jeden by ho mohl ohrozit ,hned jsme jeli do nemocnice,tam o nas uz vedeli..maleo nam vzali,zavreli se s nim do ordinace a my jen slyseli sileny plac naseho syna a videli sestru,ktera neustale vybihala nkam z ordinace a zase zpatky..ta bezmoc byla silena..s manzelem jsme se neuveritelne hadali,on na me kricel,ze je to ma vina..ze jestli se mu neco stane,at se tchyne pripravi..vim,jak mooc to mamcu mrzelo,nadavali si kudy chodila..nastesti jsme prijeli do nem vcas a broucek je v poradku…doufam,ze uz nic podobneho nezazijeme…

  • načítám...
  • Zmínit
Katchi
8921
13.12.11 13:35

Ahoj, znam presne to, co popisujes. Maly mi take spadl z prebalovaku, hlidala jsem ho, mela jsem nad nim ruku prave proto, abych ho hlidala, protoze uz se dost vrtel a jen jsem druhou rukou sahla vedle pro tricko. Byl to mzik, ani nevim, jak se odrazil, ale spadnul. Nastesti mu take nic nebylo. Neboj, nejsi v tom sama, casem tato vzpominka vybledne a bude to v poho. Hlavu vzhuru ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Barbulka
2762
13.12.11 14:17

Ahojky, taky to znám :) malýmu byl asi rok, ještě nechodil a ležel uprostřed postele, stáli jsme velde postele u něho oba dva - já i manžel, najednou šup a byl na zemi, naštěstí se mu nic nestalo, ale vážně je to mžik 8o od té doby těch pádů máme na kontě hafo, teď v neděli jsem měla pořádnýho šoka :zed: byli jsme v bazénu, já ve sprchách Maxíka těsně u nohy a jen jsem otočila hlavu abych se podívala jestli nočníček nevylívám vedle a dítě nikde :pocitac: krve by se ve mě v ten moment nedořezali, zděšeně jsem vyběhla k bazénu a Maxík už měl jednu nohu nakročenou ve vodě, naštěstí už byl v bazénu manžel uuuuuuuuff :andel: nechci domýšlet co by kdyby ...... jestli do bazénu lezl, že tam viděl taťku nebo tam lezl protože chtěl do vody - jak ho znám tak oboje, ještě teď je mi z toho pomyšlení zle :poblion:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
13.12.11 14:45

Taky byl u nas jeden pad-z kocarku a vim co je to za strach.mala spadla ,kdyz se psy honily s drbli do trukolaku ze strany.prepadla na stranu a rovnou na celo na beton.Ja myslela,ze se zblaznim.Nejdriv jsem ji popadla,pak utikala pro klice od auta,pak zase jen tak stala a brecela-no nevedela jsem co prvni udelat,ale nastesti to byla jen boule a mala hned rvala,takze zadny horor-jen pro mne.
Ale uplne te chapu-ten strach je sileny :( :( :(
ted byla pro zmenu tyden v nemocnici s bronchitidou-doktor ji predepsal antibiotika a ona mela sok a nemohla dychat.byly jsme tyden na kysliku a inhalatoru.hruza-doktora jsem vymenila a jsem stastna,ze jsme doma.

  • načítám...
  • Zmínit
bořková
10709
14.12.11 11:13

Stane se leccos, člověku to ani nedojde, co se ve vteřince nebo ze zdánlivé maličkosti může vyvinout 8o Špatné potom je, když se lidi navzájem obviňují, ale bohužel je to asi přirozená reakce… najít viníka :?

Taky mám jednu historku, za kterou se ale tak stydím, že nejsem schopná zveřejnit :oops: Naštěstí i u nás všechno dobře dopado :srdce:

Hlavně, že malý je taky v pořádku :hug: Hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
eginka
457
14.12.11 21:48

No jo, jedn nas znamy hovoril, od teraz uz bude furd nejake riziko.
U mojej znamej cera sa otocila prvy krat a spadla s gauca a zlomila klicnu kost, u druhej znamej chlapec zlomil nohu, a vraj lezi zo sadrovanou nohou, co asi vubec neni sranda. Aj nas sa otocil prvy krat a spadl s gauca a mal obrovsku boulu na hlave. A to sme boli u svokry na SK, tak som jej volala co mam robit, a ona - detska lekarka po profesii - povedala nam nech sledujeme maleho a 3 hodiny nenechavat spat. Ked maly bude zvracat, alebo zaspi naprek vsetkym usiliam, tak mame vyrazit do nemocnici. Za chvilku, babicka volala, nech vyrazime hned do nemocnici, ked maly ma taku velku boulu. Tak sme zo svagrinou oblekli maleho isli sme von, za chvilu volala babicka-doktorka, ze ked ta boula neni narastla, tak nemusime :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář