Naší Viktorce
Sedím tu a koukám na Tebe, jak se ti ve spánku každu chvíli rozehraje úsměv na rtech, nebo kaboníš čelíčko, či si vzdychneš. Moje malá princezno...
Sedím tu a koukám na Tebe, jak se ti ve spánku každou chvíli rozehraje úsměv na rtech, nebo kaboníš čelíčko, či vzdychneš. Moje malá princezno. Všechno to začalo jako sen, dvě čárky na testu (měla jsem po SP), ihned mi vyhrkly slzy do očí, byla jsem šťastná a zároveň mě tolik sužoval strach, že o svoje miminko zase přijdu. Tolik myšlenek se mi honilo hlavou, co mám a co nemám dělat, co jíst či ne, říci to někomu nebo to krásné tajemství držet v sobě? Tak moc jsme si Tě přáli, lásko moje, a Ty jsi to zvládla! Držela ses u mě v bříšku, určitě na tebe dával pozor andělíček, který od nás před tebou odešel.
Den za dnem utíkal, bříško pořád rostlo a ty jsi mi dávala zabrat. Tolik chutí jsem měla, ale nic ti nechutnalo, půl dne jsem trávila na záchodě s hlavou skloněnou i peprnými nadávkami na můj stav, všude po bytě se válely krabičky od Rennie, sáčky od sody, či krabičky od mléka. Nic nepomáhalo. Vzpomínám na ty svoje žalostné stavy, ale i na příhody které mě rozesmějí. Na to, jak jsem se pokoušela ve starém bytečku vybaveném maličkým sprchovým koutem oholit nohy, nikdy nezapomenu. Jen co jsem se se žiletkou v ruce ohnula přes bříško, zadkem jsem vyrazila plexisklo, byla to rána jako z děla, voda všude a tvůj tatínek nasupený ve dveřích.
Musím se smát, takovou neohrabanost může doopravdy přivodit jen těhotenství. Nebo na to jak jsem se o to samé pokoušela v bytě novém, tentokrát ve vaně
Už jen to jak se do vany naštelovat mi dalo zabrat. Třikrát jsem sjela pod vodu celá, než jsem se rozhodla pro postup zvenčí, tááák, nožičku pěkně na okraj vany, ohnout se, opět rána jako z děla, můj podvozek narazil na poličky s gely, šampony a podobně. Takže se otočit, ohnout, abych to sebrala, jenže chyba lávky, při ohnutí opět rána, tentokrát to schytala jiná polička. Takže v koupelně stav nouzový a opět nasupený tatínek ve dveřích ![]()
Musela ses v tom bříšku pěkně otáčet smíchy, takovou maminku nemá asi jen tak někdo. Auto? Milá Viktorko, chodily jsme spolu pěšky, a když už jsem do auta lezla, opět to byl výkon. Měla jsem se učit matematiku, třeba, abych nezbourala každou koupelnu a věděla, že objem prostoru za volantem se neshoduje s objemem mým. Na bříšku natlačený volant, co se dá dělat, pošoupne se sedačka, jenže to se lehce poví a těžce dělá.
Absolutně zpitomělá mým stavem, jsem se přes břicho pokoušela nahmatat tu prokletou páčku, nedosáhla jsem. Jak já byla blbá
po půlhodině mě napadlo vylézt z auta a sedačku posunout z venku, sedačka posunuta:D, ale co se nestalo? Broučku můj, až vyrosteš, prohlédni si maminku, příroda jí obdařila krátkýma nohama, takže bylo volno pro pupek, ale nedosáhla jsem na pedály
Směješ se, lásko? Nedivím se ti, dneska už se také směji, ale jinak jsem v těch chvílích byla pěkně zpocená ![]()
A teď, když už jsi na světě? Každý den, kdy se pro něco trápím, mě obdaříš svým nádherným úsměvem. Každý den mi dáváš sílu bojovat o to, abych byla dobrou mámou. Každý den se ptám, co dělám špatně a co dobře, kdy krmit, jak navodit nějaký režim. Ale ty jsi svéhlavá, vše si děláš po svém, papáš, kdy chceš, spinkáš, kdy chceš. Hlavně že se na mě usmíváš. To je ten nejhezčí dárek, který může maminka dostat, úsměv svého dítěte.
Děkuji Ti, beruško, že jsi přišla zrovna k nám! Děkuji za každý den, za každý úsměv, ale i každý pláč! Miluji Tě!
Tvá maminka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1778
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1041
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1867
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 441
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21642
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2662
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2941
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2649
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....