Vítání občánků
- Rodičovství
- kari75
- 12.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O vítání občánků a co při tom člověka může potkat.
Dnes jsme byli pozváni na vítání občánků v 10 h. Na jedné straně jsem se těšila, na druhé měla docela obavy. Mou noční můrou bylo, že naše holčička na obřadě začne plakat a nebude ji možno utišit, popř. že dostane hlad a tím pádem bude plakat, dokud ji nenakojím. Nebo že tam vůbec nedojdeme včas, protože těsně před odchodem dostane hlad a budu kojit…
Celá vystresovaná jsem tedy ráno vstala při prvních příznacích hladového pláče a zjistila, že je půl osmé… Lucinka se hladově přisála a já se začala smiřovat s myšlenkou, že když je teď půl osmé, tak za 2-3 hodiny bude kolem desáté… tedy začátek obřadu… Do toho venku začalo sněžit a já dumala, jestli tu zbrusu novou pláštěnku na kočárek v rychlosti rozbalovat či vyjet s kočárkem bez ní. Čím víc se blížil odchod z domu, tím jsem byla nervóznější.
Těsně před ním jsem stačila ještě skočit do vany a manžel naházet (již oblečený) plenky do pračky. Vzpomněla jsem si, jak manželovi v obchodě řekli, že je třeba pláštěnku vybalovat opatrně, aby se neroztrhala. Na opatrně nebyl čas. Představa, jak v poloběhu klopýtáme po čerstvě zasněžených hrbolech ledu za kočárkem, na němž vlaje roztrhaná pláštěnka, mne naplnila zoufalstvím. Vyrazili jsme bez pokusu pláštěnku vybalit. Na radnici jsme zjistili, že jsme dorazili první! Osobně jsem toto považovala za úspěch vzhledem k tomu, že většinou všude chodíme na poslední chvíli, až pozdě.
Lucinka, která celou dobu spala, se při vytahování z kočárku probudila a docela spokojeně se rozhlížela. Miminka, která následně dorazila, byla překvapivě hodná, neplakala, a když tak jen chvilinku a všechna se utišila, když jsme měli nastoupit seřazeni podle data narození. Maminky si sedly s miminky na židle, tatíkové stáli za nimi a hosté se usadili na židle za námi. Přišla desátá hodina a při prvních slavnostních slovech se naše dceruška začala podezřele kroutit. Začalo mne polévat horko a uvítací projev byl přehlušován protesty naší dcery.
Houpání ani intenzivní třepání neprodukovalo žádný slyšitelný úspěch. Paní, která vítání organizovala, navrhla, ať se s ní klidně projdu… Zaplavil mne totální zmatek … ona chce kojit. Chodit s ní nepomůže… ale přece nemůžu vytahovat prso v čele obřadní síně… Tak jsem tedy vstala… a v tu chvíli začali číst Lucinčino jméno… stoupla jsem si s křičícím miminkem k manželovi za židli, dokud nedozněly informace o narození naší dcery, a pak vyrazila přes celý sál k jisté záchraně – ke dveřím. Na chodbě jsem se snažila jednou rukou odepnout několik knoflíků na halence a druhou svírala křičící a kroutící se dcerku.
Jakmile bylo prso venku, bylo vyhráno. Ticho. Potichu jsem se vkradla zpět do obřadní síně a stoupla si otočená zády ke dveřím… Za chvíli se objevila jedna paní a poprosila mne, jestli bych nešla kojit na chodbu, že to kojení a obřad moc nejde dohromady. Tak jsem vyklouzla zpět na chodbu a usadila se tam. Za chvilku se objevila úžasná paní matrikářka, která mne lákala zpět do obřadní síně, že z toho nic nebudu mít a že mi otočí vzadu židli… a tak jsme se zase ocitly uvnitř.
V tu chvíli jsem už byla úplně mimo, pouze jsem zírala na naše sající dítě v hrůze, aby jí náhodou bradavka nevypadla z pusy a nezačala křičet. Ke konci obřadu jsem dokojila. Následoval podpis do pamětní knihy a focení v kolíbce. Nutno dodat, že asi budeme mít pěkné fotky … zatímco jiná miminka už pomalu začala plakat, to naše se s čerstvě naplněným bříškem spokojeně koukalo.
Napadá mne… jsem vážně jediná chaotická a nezorganizovaná matka ve městě?
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1394
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 1927
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1061
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1003
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1165
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3977
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3041
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2139
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2360
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1928
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
ježkovy zraky…nás to čeká dnes!!!! teda obdivuju že ses vrátila zpátky
já bych asi utekla a počkala až to skončí! no uvidíme jak to dopadne u nás… 