Vítání občánků
- Rodičovství
- kari75
- 12.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O vítání občánků a co při tom člověka může potkat.
Dnes jsme byli pozváni na vítání občánků v 10 h. Na jedné straně jsem se těšila, na druhé měla docela obavy. Mou noční můrou bylo, že naše holčička na obřadě začne plakat a nebude ji možno utišit, popř. že dostane hlad a tím pádem bude plakat, dokud ji nenakojím. Nebo že tam vůbec nedojdeme včas, protože těsně před odchodem dostane hlad a budu kojit…
Celá vystresovaná jsem tedy ráno vstala při prvních příznacích hladového pláče a zjistila, že je půl osmé… Lucinka se hladově přisála a já se začala smiřovat s myšlenkou, že když je teď půl osmé, tak za 2-3 hodiny bude kolem desáté… tedy začátek obřadu… Do toho venku začalo sněžit a já dumala, jestli tu zbrusu novou pláštěnku na kočárek v rychlosti rozbalovat či vyjet s kočárkem bez ní. Čím víc se blížil odchod z domu, tím jsem byla nervóznější.
Těsně před ním jsem stačila ještě skočit do vany a manžel naházet (již oblečený) plenky do pračky. Vzpomněla jsem si, jak manželovi v obchodě řekli, že je třeba pláštěnku vybalovat opatrně, aby se neroztrhala. Na opatrně nebyl čas. Představa, jak v poloběhu klopýtáme po čerstvě zasněžených hrbolech ledu za kočárkem, na němž vlaje roztrhaná pláštěnka, mne naplnila zoufalstvím. Vyrazili jsme bez pokusu pláštěnku vybalit. Na radnici jsme zjistili, že jsme dorazili první! Osobně jsem toto považovala za úspěch vzhledem k tomu, že většinou všude chodíme na poslední chvíli, až pozdě.
Lucinka, která celou dobu spala, se při vytahování z kočárku probudila a docela spokojeně se rozhlížela. Miminka, která následně dorazila, byla překvapivě hodná, neplakala, a když tak jen chvilinku a všechna se utišila, když jsme měli nastoupit seřazeni podle data narození. Maminky si sedly s miminky na židle, tatíkové stáli za nimi a hosté se usadili na židle za námi. Přišla desátá hodina a při prvních slavnostních slovech se naše dceruška začala podezřele kroutit. Začalo mne polévat horko a uvítací projev byl přehlušován protesty naší dcery.
Houpání ani intenzivní třepání neprodukovalo žádný slyšitelný úspěch. Paní, která vítání organizovala, navrhla, ať se s ní klidně projdu… Zaplavil mne totální zmatek … ona chce kojit. Chodit s ní nepomůže… ale přece nemůžu vytahovat prso v čele obřadní síně… Tak jsem tedy vstala… a v tu chvíli začali číst Lucinčino jméno… stoupla jsem si s křičícím miminkem k manželovi za židli, dokud nedozněly informace o narození naší dcery, a pak vyrazila přes celý sál k jisté záchraně – ke dveřím. Na chodbě jsem se snažila jednou rukou odepnout několik knoflíků na halence a druhou svírala křičící a kroutící se dcerku.
Jakmile bylo prso venku, bylo vyhráno. Ticho. Potichu jsem se vkradla zpět do obřadní síně a stoupla si otočená zády ke dveřím… Za chvíli se objevila jedna paní a poprosila mne, jestli bych nešla kojit na chodbu, že to kojení a obřad moc nejde dohromady. Tak jsem vyklouzla zpět na chodbu a usadila se tam. Za chvilku se objevila úžasná paní matrikářka, která mne lákala zpět do obřadní síně, že z toho nic nebudu mít a že mi otočí vzadu židli… a tak jsme se zase ocitly uvnitř.
V tu chvíli jsem už byla úplně mimo, pouze jsem zírala na naše sající dítě v hrůze, aby jí náhodou bradavka nevypadla z pusy a nezačala křičet. Ke konci obřadu jsem dokojila. Následoval podpis do pamětní knihy a focení v kolíbce. Nutno dodat, že asi budeme mít pěkné fotky … zatímco jiná miminka už pomalu začala plakat, to naše se s čerstvě naplněným bříškem spokojeně koukalo.
Napadá mne… jsem vážně jediná chaotická a nezorganizovaná matka ve městě?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20588
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ježkovy zraky…nás to čeká dnes!!!! teda obdivuju že ses vrátila zpátky
já bych asi utekla a počkala až to skončí! no uvidíme jak to dopadne u nás… 