Vítej na světě, maličký!

Bylo mi čerstvě 19 a měla jsem těsně před maturitou, když jsme s přítelem přišli na to, že jsem těhotná.

Ze začátku jsme si nebyli jistí, jestli si miminko necháme. Co tomu řeknou rodiče, kamarádi… Přece jenom je to docela brzo, nemáme žádné zázemí, přítel je o rok starší a taky ten rok maturoval, takže nemel práci. Nakonec jsme se dohodli, že si ho necháme a navíc se začali i těšit.

Moje mamka to vzala lépe než jsem čekala - koupila nám byt a pomohla nám ho zařídit. Přítel si mezitím našel práci a já nastoupila na vysokou.

Těhotenství bylo pohodové, žádné nevolnosti ani pálení žáhy se nekonalo. V 7. měsíci se mi začal zkracovat čípek, takže jsem zůstala doma a musela přerušit školu.

Termín porodu jsem měla naplánovány na 21.1., ale ten den se nic nedělo a nedělo se nic ani o týden později. Když jsme s přítelem jeli do porodnice na kontrolu, myslela jsem si, ze to bude probíhat pořad stejně - vyšetří mě a pošlou zase zpátky domu s tím, že kdyby se něco dělo, mám přijet, jinak za další 3 dny mám zase přijít na kontrolu.

To byl ale omyl. Když jsme dorazili PA mě napojila na monitor a když se vrátila, říkala, že se jí to nějak nezdá, takže místo půl hodiny jsem tam strávila víc než hodinu. Pořád se mě ptali, jestli nejsem nervózní a že se mám uklidnit, ale já jsem žádnou nervozitu necítila.

Nakonec přišla doktorka, že se mám jít projít a dát si něco sladkého a za hodinu mám přijít znova.

Když jsme přišli zpátky, znovu mě napojili, ale bylo to pořad stejné. Doktorka mě vyšetřila a říká mi, že se miminku uvnitř nedaří, má vysoký puls a že mi porod vyvolá.

Já byla totálně v šoku. Dostala jsem strach, ani nevím proč. Vždyť už jsem týden přenášela, měla jsem to čekat. Nicméně při podepisování všech těch papíru a otázek se mi neskutečné klepala ruka, vlastně jsem se klepala celá. Navíc jsem byla tak zmatená, že jsem zapomněla i to, jak se jmenuju.

Pak mi doktorka provedla Hamiltona a zavedla tabletku. Na ten přítelův pohled, když jsem vlezla do čekárny a říkám „Miláčku, jdeme rodit“, nikdy nezapomenu. Byl bílý jako stěna. „Jako ttt t t teď?“

Zavedli nás do šatny, kde jsme se měli převléct, já do té jejich košile a přítel do trička a tepláků (mohl mít svoje oblečeni na doma). Pak nás zavedli rovnou na porodní box. Zatím jsem neměla žádné kontrakce ani bolesti, takže jsme s Davidem obvolávali rodiny a přátele, povídali si a koukali na televizi.

Pak mi přišla doktorka píchnout plodovou vodu a to už jsem začala cítit pobolívání, ale pořád nic hrozného. Mezitím zavolali anesteziologa, ať mi přijde zavést do zad tu věc na epidural. Pořád jsem si vsugerovávala, že to není nic hrozného. Kolik žen už to zvládlo přede mnou, kolik je na světě lidi.

Pořád za náma chodila milá blonďatá porodní asistentka, na jméno už si nepamatuju, a ptala se, jestli něco nepotřebujeme. Asi za hoďku mi přišla dát klystýr - a to byla už síla. Říkala, že to tam mám udržet co nejdýl, ať se to poradně prohřeje. Pak už ty bolesti byly hrozné, asi po 3 minutách.

Šla jsem tedy na záchod a pak do sprchy a najednou cítím divný tlak na spodek, ale nebyla jsem si jistá, jestli se mi chce ještě „to“, a nebo už se mimčo dere ven. Šlo to nějak rychle.

Řekla jsem Davidovi, ať zavolá PA, vylezla jsem si na porodní křeslo. Koukla do mě a říká, že už můžu začít tlačit. Ani ten epidural mi nestihli dát.

Najednou se tam objevil houf lidí. Bolest byla příšerná, myslela jsem, že se snad roztrhnu. Začala jsem tlačit, ale nešlo to. Davča mě držel za ruku a já mu ji drtila vší silou. Ani nevím, na kolikáté zatlačení se mi podařilo dostat ven hlavičku.

Ale pak už konec, myslela jsem, že umřu, neměla jsem sílu pokračovat. Slyším, jak si doktorka s PA říkají „To není možné, vždyť už je celá hlava venku.“ a říkaly mi „Pořád tlačte, tlačte.“ Ale já se nějak sekla a dál to nešlo. David mi říká „Lásko, zatlač ještě, už vidím vlásky.“ To mi dodalo takovou energii, že jsem se zapřela a pořádně zatlačila, doktorka mi hupsla na břicho a pomáhala mu ven.

Byla to bolest obrovská, cítila jsem, jak leze každý kousek toho malého tělíčka. A Míša byl na světě…

Hned mi ho položili na bříško a čekali, až dotepe pupečník. Já se ho dotýkala, hladila tu jemňounkou kůžičku. Byl tak nádherný, moje malá borůvka, ani nezaplakal. Nedokážu popsat, jak sem se cítila.

Pak šel tatínek stříhat pupeční šňůru a fotit náš poklad při vážení atd. Mezitím mě začali šít. Museli mě nastřihnout, protože prý by ta hlavička neprošla. Bylo to strašně nepříjemné, myslela jsem, že tu doktorka kopnu, ať mi dá pokoj.

Potom mi přinesli našeho Mišánka a bylo to něco neuvěřitelného. Vydržela bych se na něj koukat hodiny. Pak jsme se rozloučili s novopečeným taťkou (šel na noční), Míšu odvezli na novorozenecké a já si po svých došla na oddělení šestinedělí.

Malého mi dovezli za nějaké 3 hodiny. Aspoň jsem si odpočala a teď už nás čeká dlouhý společný život.

Malý Míša se narodil v úterý 28.1. 2014 v 15.35 (přitom nám hrála Ordinace v růžové zahradě :) ) při váze 3850 g a 49 cm. Chci poděkovat celému personálu Ostravské porodnici Fifejdy za skvěle odvedenou práci, svému milujícímu příteli za to, jak se o nás stará, i když to není lehké, a za to, že nás miluje.

A ten největší dík patří moji mamince za to, že nám umožnila být rodinou. Mám Tě ráda, mami…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Misel02
4345
15.7.14 06:55

Ahojík autorko tvůj deníček je moc pěkný a ke konci mě trošku rozplakal ale neboj štěstím :-) Moc Vám gratuluji ke krásnému synovi, je nádherný. Přeji Vám hodně štěstí, spokojenosti a odvahu dál bojovat s tímto světem :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucije87
1119
15.7.14 08:09

Ahoj autorko, chci ti napsat, že tvůj deníček je krásný, až jsem měla slzy, máte krásné mimčo a ty jsi taky moc krásná :kytka: ať se vám daří :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Damasek
1023
15.7.14 08:47

Gratuluji ke krásnému chlapečkovi (mimochodem celý tatínek :-) ) a přeji Vám hodně štěstí v životě. Také jsem měla dítko mladá, je to těžké, ale se skvělým zázemím, milujícím přítelem a maminkou se to určitě dá zvládnout. Vydržte, stojí to za to a syn bude jednou pyšný na krásnou maminku :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
15.7.14 08:59

Uf, tedy porod zadna sranda, ale ten roztomily meda za to stoji ;) Preji vam do Zivota spoustu peknych chvil, tatovi stalou praci, tobe dodelani vysoke a malickemu jen zdravi a zdravi :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Skaiqy
10073
15.7.14 10:17

Krasny dennicek :) krasne fotky a s mimi Ti to sekne :) vela zdravia prajeme!:)

  • načítám...
  • Zmínit
LennaZS
2527
15.7.14 13:59

Po dlouhé době mě čtení deníčku dojalo-krása :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Dainvyk
2978
16.7.14 08:49

Moc pěkný počtení! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář